Pracovní týden 6.2. - 10.2.

     Přemýšlím, co se tak minulý týden událo, abych přišla s něčím zajímavým. Omlouvám se, ale asi se toho moc světoborného nedozvíte.
      Od nějakého úterý byl podle psychologů u nás zaveden nový systém ohodnocování dětí (těch mladších). Každý má bodování odlišné. Bailey má v podstatě danou škálu od 1 (nejmíň) - 10 (nejvíc) b. Je na mně, jak jí dohodnotím. Podle chování ji mohu strhávat body. Když denně získá aspoň 8b, tak může hrát 20min na počítači, až se rodiče vrátí z práce. Pak podle toho, kolik získá bodů od pondělí do pátku, tak ještě získává minuty/hodiny hraní na počítači o víkendu. U ní musím říct, že to zatím dost funguje. Jde vidět, že se musí hodně ovládat, ale většinou to dá a v podstatě jsem jí zatím nemusela dát méně než 8b.
    U kluka máme systém, kde má tabulku, která říká, jak může získávat a jak může ztrácet body. V podstatě ztrátu bodů má za to, když někoho praští, kopne, plivne a nebo řekne I will kill you. No u něj to fungovalo zhruba tak den. Celkově minulý týden mohu považovat za ten horší, co se jeho chování týče. Naštěstí pro mě, všechno odnášel Mr. Mark, protože on byl ten, kdo po něm chtěl něco dělat. Jednou to dopadlo i tak, že jsme se všichni museli schovat. Nejhorší byl asi pátek, kdy měl kluk s HF deal.  Pokud by měl dobrý den ve škole, tak pak půjdou společně se skauty, kam Colton chodí, přespávat do nějakého muzea. Jelikož ale neměl dobrý den ve škole, tak byl na nás celý odpoledne hnusný. 2x volal HF, že ve škole nic neuděl, a že to je lež a nesmysly. Když mu HF řekl, že se prostě nikam nejde, tak vždycky hodil telefonem a začal utočit na prvního koho viděl. Mr Mark to s nim vždycky zkoušel řašit a uklidnit ho, ale právě proto to pak nejvíc schytával.
     Takže asi tak...bodový systém byl možná dobrý nápad, ale bohužel u toho mého kluka se neujal. Myslelo se, že když uvidí, že se mu opravdu  něco nepovolí, tak to zabere, ale nezabralo.(Teď myslým to, že se opravdu nešlo na to přespání v muzeu.) Včera měl zase záznam ze školy, kde tam někomu nadával "Shut Up.. I hate you" a i někoho praštil a kopnul. Nehledě na to, že si vůbec nechtěl dělat úkoly, za co by měl plusové body. Večer jsme i nějakého toho boxa schytaly já a Jax. Už ani nevím, kvůli čemu to bylo. Asi ho rozzuřilo, že Jax mi něco říkala a já mu nevěnovala úplně tak pozornost.
      Jak jsme se tak trochu bavili s Mr Markem, když jsme čekali u mě v pokoji než se kluk uklidní, tak mi říkal, že se dost bojí o jeho budoucnost. Pracuje s ním prý rok a půl a v podstatě nevidí žádnou změnu k lepšímu. Je to s ním prý jak na houpačce, má vždycky období, kdy to s ním relativně jde a pak má období, kdy je to hrozné a každý den má něco. V tom se btw nacházíme teď. Říkal, že je to prostě psychopat a že pokud se něco v jeho chování radikálně nezmění, tak si myslí, že někomu jednou může i hodně ublížit. A pokud bude po HF, tak to bude chlap jak hora. Ještě se mi Mark svěřil, že doufá, že se mu co nejdříve podaří dodělat škola, a že by snad mohl od září začít učit. To by znamenalo, že by přestal docházet k nám. To mě příjde v této situaci nemožné a u mě by to rozhodně přispělo k rozhodnutí tu nezůstat déle než ten rok.  Vím, že sem asi pravdě podobně pošlou někoho jiného, ale nevím, co to bude zač a jestli by to bylo něco, jak kdysi k nám chodila Seabra, tak by to bylo stejně houby platné, protože ta mi s ním stejně vůbec nepomáhala a já bych byla ta, co by všechno schytávala a na to prostě nemám.
    Ještě tedy přidám trochu do mlýna a zůstanu u drbání kluka. Ony ty děti jsou tu fakt snad natroublý. Každou středu je vyzvedávám autem a Bailey se musí odvážet na sbor do kostele. každou středu jim to tedy připomínám. Minule ze mě dokonce už dělaly blbečka, že jim to nemusím říkat, že ví. No a co ten můj neudělal. Samozřejmě, na něj čekám v autě, už jak trubka jedu po třetí, takové kolečko, kde se děti nabírají. ( Tady děti stojí něco jako na zastávce a auto k ní přijede a děti nasednou do auta a když tam dítě ještě není, tak se musí jet znovu, aby se nezaclánělo autu za vámi.)  Takže už to jedu asi po třetí, žádné děti už viditelně ze školy nechodí, tak já tedy, že se půjdu podívat do autobusu. Jenže než jsem zaparkovala, tak autobusy se rozjely a byly fuč. Tak se ptám té lady, co vždycky je u nasedání děcek do aut, co mám dělat. Tak mě doporučila se jít zeptat do office, jestli není někdo ve škole, nebo že asi pravdě podobně odjel autobusem. Takže zaparkuji a ona za mnou doběhne, že nějaký kluk ho viděl nastupovat do autobusu. Takže jsem doufala, že tam je. Rychle jsem Bailay vyložila v kostele a valila dom. Autobus dojel asi 30sec. přede mnou a Colton naštěstí vystupoval. Jako ani si neumíte představit, jak se mi ulevilo, že tam byl, páč při představě, že by byl někde ve škole se mi dělalo mdlo. Ty děti si to neuvědomí,  ale jejich debilitou jsem fakt měla strach.
    Pak tedy ve čtverek mi trochu zaperlila Jax. Přijde za mnou 5min před tím, než mám vyzvedávat děti ze zastávky, že potřebuje zavést do knihovny, protože knihovna dostala knihu, kterou už měla asi 14dní zamluvenou. Tak jsem jí řekla, že ať s tím rozhodně teď nepočítá, protože by se nestihlo být nazpět včas.. Tak prý jestli pro knihu nedojedeme, až přijedou. Já jí řekla, že to klidně, ale ať si to domluví s Coltonem nebo ať řekne Mr Markovi, ať to s ním zkusí domluvit. Tohle je prostě další s Coltonových nedostatků, kdy se většinou dost rozčílí. To když se musí někam jet. Počítala jsem, že to nebude jednoduché ho dostat do knihovny a taky že ne.  Něž jsem se stačila rozkoukat, tak Jax s Coltonem byli v sobě a rvali se. Tohle následovalo ještě jednou, asi o hodinu později, když to na něj Jax zkoušela znovu. Dopadlo to tak, že pro větší klid se nikam nejelo.
     Tahle, né moc zajímavá story měla pro mě dvě strany mince. První byla ta, že jsem si v tu dobu fakt přála mít normální děti, které by nedělaly problémy.  Prostě by se nasedlo do auta a někam s nima zajelo. Kdyby byly normální, tak jsme mohli třeba strávit půl až 3/4 hoďku v knihovně. Děti by nebyly furt doma a něco také dělaly, ale tady to prostě tak nejde. Člověk by nevěřil, jaký mám problému dostat kluka do kina. Což počítám tak 99% dětí  chodí s radostí.
    Na druhou stranu jsem byla trochu ráda, že si Jax konečně nevymohla svoje. Ona si  vždycky nějakým způsobem prosadí to své a to mě někdy hrozně štve, jak tím pak komplikuje situaci. Právě příklad s kinem: Kluk nechtěl jít do kina. Po větší bitce a nekonečných hádkách je smířený, že se jde a v tom nejdou Jax zavelí, že s námi nepůjde a že si vybrala jiný film a že si pak půjde s kamarádkou sama později. Takže když kluk vidí, že nemusí jít Jax, tak je samozřejmě zase ohnň na sttřeše a následují další hádky a kopance. Ona si pak zavolá HM, poví jí, jaká je chudinka, že by musela jít na dětský film s dětmi. Takže já pak jen dostanu SMS od HM, ať si Jax dělá co chce. Jenže ona už nevidí, jaké to způsobí problémy. Já jsem ta, co pak zase dealuje s klukem. Prostě fakt na zabití.
   Koukám, že příspěvek je takový celý dost pesimistický. Týden to byl fakt docela náročný, ale zase mi strašně rychle utekl, což jsem byla hrozně ráda. Ve čtvrtek přes dopolko se  vyrazilo s Pájou už do našeho obvyklého Barnes and Noble. Začala jsem číst knížku The Hunger Games a musím všem doporučit. Není to něco extra, že by jste po přečtení vymysleli druhou teorii relativity, ale je to fakt strašně čtivé a pro ty co jsou v USA, tak v pohodě angličtina. Samozřejmě nerozumíte každému slovíčku, ale v pohodě si dáte příběh dohromady. I slzička mi při čtení ukápla.
   To bylo jen takové malé doporučení na závěr. Mějte se všichni krásně a snad zase brzy "načtenou".

 Nějaké ty fotečky:
Máme zase ostříhanou Lily. (bafana). Když je takhle krátkosrstá, tak je fakt nádherná. 

Teď jsem si uvědomila, že nemám skoro žádnou fotku Lily, jak je chlupatá Jen jednu, ale to je jen hlava.

--------------

Pak ještě pár fotek z obchodu, když jsem byla v týdnu Páje pomoc s nákupem.

Heslo Valentýn:

Tohle bych si fakt dala.. :)

Výzdoba u kasy :)

--------------------

Tohle mě trochu pobavilo. Tady prodávají i bílky zvlášť.