středa 20. listopadu 2013

Skoro rok po návratu ....

     Zdravím všechny, kdo ještě občas zavítají na tento blog a po trochu hecu na FB jsem se rozhodla dát o sobě trochu vědět.
      Kde začít?? Od té doby, co jsem se přinutila něco napsat uplynula hromada času ... nechci psát dlouhý, nudný příspěvek, ale také doufám, že toho moc nevinechám. Událo se toho docela hafec.
      Asi to všechno začalo takto.. uspěšně jsem dokončila zimní sezonu na ski areálu, kde jsem prožila hodně pracovně vytíženou sezonu, ale byla to sranda a přesně neměla jsem vůbec čas přemýšlet o tom, že už vlastně nejsem na americké půdě. Po zimě jsem si dopřála dvě dovolené, jednu lyžování v Itálii a druhou válení se u moře na Kapverdách. Obě dovči byly úžasné.
     Pak to ale začalo .. neměla jsem pořádně do čeho píchnou a USA mi začínalo čím dál víc chybět. Ani si neumíte představit, jak často jsem hledala nejakou levnou akci na letenky do USA. Pořád jsem tak nějak nevěděla, co chci. Najít si nějakou práci v ČR (ale ne nic stálého, pač na zimu jsme chtěla opět na ski areál) nebo zkusit štěstí po několika letech opět v UK nebo úplně něco jiného.
     Jednou jsem se vydala navšívut naší matičku Prahu (konečně se v ČR objevily normálnější banky, kde nemusíte platit poplatek jen za to, že otevřete dveře u pobočky a hlavní důvod byl konečně si zařítit bankovní učet. ). Prahu mám ráda, ale jak jsem to tam tak pozorovala nějak se ve mne utvrdilo, že ČR ještě na nějakou dobu opravdu NE. Nevím, ač mám Českou Republiku sebe víc ráda, pořád mě tam dokáže vytočit, jak se tam furt hadají na politické scéně a v podstatě jen slyšíme, kde kdo zas něco ukradl a po takovémhle vzoru se ani nemohu divit, že lidé si závidí a škodí navzájem. To opravdu na ČR nedávám.
    Přivalila jsem domů a nastalo rychlé rozhodnuti ... bookla jsem si letenku nazpět do UK do Londýna. Takže bylo jasno..zase na chvili jsem opouštěla tu naší milou, ale do morku kostí zkorumpovanou zemi. Moc jsem nevěděla, co a jak .. měla jsem v UK ještě pár kamarádů z dob co jsem tam pobývala, psala jsem a odpovídla na inzeráty ohledně práce a nakonec z toho koukaly dna pracovní pohovory ještě dřív než jsem se odlepila z letiště v Ruzyni .. jeden pohovor byl v kaféčku, kde jsem pracovala před několika lety, majitel zůstal stejný, dva kluci v kuchynu zůstali, ale managment se kompletně změnil. Pak ještě jeden pohovor v jedné restauraci v centru Londýna.
Nakonec to dopadlo, že jsem měla třetí den pobytu v UK training shift v tom mém starém Cafečku v parku v londýnské oblasti Highgate a v podstatě tam už zůstala.
    Co vám mám povídát, dělat v Cafečku rozhodně není můj snový job, ale rozhodně bych řekla, že na rozkoukaní v LND, kde jsme nebyla už nějaké 4roky to bylo rozhodně v pohodě a rozhodně se snad nemusím stydět za mé cappuccino, kteých dělám denně nespočetně. 
     Abych řekla pravdu, tahle práce mě vyhovuje mnohem víc než au-pair. Není to jednoduché, "angličtí" (kdo někdy strávil nějaký čas v Lonýně, tak asi moc dobře ví, co tím "angličtí" myslím .. tolik přistěhovalců a tak multikultirní město jak Londýn asi nikde jinde neexistuje.) ,,každopádně, zákazníci jsou někdy horší než osina v prďce a co si dokáží navymýšlet mi hlava prostě nebere, ale to by bylo na samostatný článek. Každopádlo pořád lepší než práce s dětmi. Sice jich za den vidím a slyším jejich řev nespočetně, ale užívám si ten pohled, že já nejsem ta zodpovědná osoba za ty zvířátka a právě třeba dělají peklo na zemi jiné au-pair  :D. (Já vím, tohle bylo trochu sobecké :D )
    Před příjezde bylo ještě na řadě vyřešit ubytování, které nakonec dopadlo docela dobře, aspoň pro začátek. Po příjezdu jsem zakotvila v bytě našeho jednoho kuchaře a jeho přítelkyně, kde měli "spare room". Pokoj sice malý, ale hodně světla a mě maximálně vyhovoval. Na Londýn jsem bydlela relativně levně a do prace jsem to měla v dobrém případě něco přes půl hodiny, někdy, když byla traffic to mohlo trvat i hodinku, ale člověk si zvykl.
     CO se mi ale nepřihodilo???...., hned na začátku mého pobytu jsem vyrazila právě se spolubydlícími na koncert jejich kamaráda, který hraje v začínající londýnske kapele PULSE na bicí a nějak jsem se víc a víc začala vídat právě s kamarádem-bubebíkem  :) a v podstatě už spolu nějaké při a půl měsíce chodíme.
     Aby to ale nebylo úplně tak jednoduché, tak zase na druhou stranu spolubydlící se rozešli a pro mě a kolegu z práce začal být byt moc drahý, takže ja musela začít vymýšlet nové ubytování. Tento moment bylo září a mi mohli zůstat v bytě do října. Jenže já se musím vracet na zimu pracovat opět na areál, páč mi tam držejí už od minulého roku práci a nechci o ní přijít. Takže s tím, že budu za nějaký měsíc a půl odjíždět se v Londýně moc dobře ubytování neshání. Vyřešilo se to relativně jednoduše a nastěhovala jsem se k přítelovi. Ubytování, spolužítí je perfektní, jen to má pro mě osobně malinkatý háček ... práce a veškeří mí kamarádi bydlí na severu Londýna a já jsem teď na jihu. Samotná oblast je v pohodě.. hned vedle baráku mam obrovske Tesco, které je kromě neděle otevřeno 24hod/denně..hned vedle jsou vlaky do centra/práce a tramvaj do Crydon, kde seženu úplně vše co potřebuji. V Croydon jsem ani né za 10min tramvají. V centu kolem 25min vlakem a v práci kolem hodiny. Jen mi trochu chybí kamoši, se kterýma jsem se výdala docela často. Jak bydlým na jihu, tak jsou všichni kolem hodinky daleko, ale hlavně MHD je tu dost drahá a už takhle platím skoro 200liber měsíčně za cestování do práce.   
    Na závěr musím napsat, že se v LND mám dobře, nenudím se a rozhodně nemám takový homesick po USA, jako jsem měla v ČR. Za nějaké tři týdny nám s přítelem začně zkouška našeho vztahu, protože na nějaké čtyři měsíce budu odjíždět, tak doufám, že se to nějak zvládne.
     CO bych chtěla ješte zmínit, tak mi bylo od majitele kaféčka nabidnuto, jestli se k němu po zimě vrátím, že mi nabídne pozici supervisor a konečně se snad dokčám práce za víc než minimální UK mzdu :).
Doufám, že jsem vás neunudila k smrti a snad aspoň pár lidí bude zajímat, jak si se mnou život hraje.

                                                                           Fota:
Dovolená Itálie:

                                                                   Dovolená Kapverdy:





Další:
Majáles v Hradci Kralové byl super.
Rozhodně jeden z hodně moc dobrých momentů v ČR po návratu.
 Odehrála jsem i pár zápasů za fobalový klub, kde jsem registrovaná :)
 UK:
Camden Town - B-day kolegyně z práce
Výhled na Londýn z Alexandra Palace
Druhý koncert kapely Pulse
 Návštěva London Eye:

Navšívila jsem T.G.I. Fridays a
nechutnalo mi!
 Mají tu i Five Guys, ale neochutnala jsem
 Centrum Londýna:
Love Sign Sculpture :)



pondělí 6. května 2013

Baf... překvápko :)

     Ahoj lidi, zdravím po dlouhatánské době, ale je ještě pár z vás, které žádáte o mé už před miliony let slibované příspěvky, tak jsem konečně dosmolila aspoň jeden z nich.
     Ještě než se vrhnu na sepis posledních pár dní před odjezdem na Západní pobřeží, což si myslím stojí docela za to, tak jen v pár větách shrnu, jak se mi vede v ČR.
     Ještě než jsem odjela z USA, tak jsem měla jisté místo jako pokladní na jednom ski areálu. Už jsem tam kdysi pracovala, takže jsem nešla do ničeho neznámého. Do ČR jsem přifrčela 20.12., měla dva dny na aklimatizování a zapojila se do pracovního procesu. Byla to práce s lidmi a s nima to není nikdy jednoduché, ale osobně mi to vyhovuje mnohem víc než se neustále dohadovat s dětmi. Jelikož šlo o sezoní práci, tak jsem přes zimu neměla ani jeden volný den, ale tohle všechno mi dost pomáhalo nemít čas, na to, aby mi USA nějak výrazně chybělo. Každodenní práce "kept me busy" a jak člověk neměl moc času, tak nemá čas přemýšlet coby, kdyby. Jediné co mě zatím docela zasáhlo, taka návštěva drogerie. Při příjezdu do USA jsem docela bojovala najít si, co mi vyhovuje, povedlo se a teď mi zas naskákal mráz po zádech v nabídce českých drogerií. I obyčejná pasta na zuby a ustní voda je k nesehnání. Věděla jsem při odjezdu, že značka Crest se v ČR neprodává, ale našla jsem si obdobnou ústní vodu s funkcemi, co mi vyhovuji od Listerine, jenže mně už nějak nedošlo, že v ČR je i tahle nabídka dost omezená a mají v podstatě jen nějaké tři druhy ustních vod a né 10. Budu si muset chvilku zase zvykat a bude zase vše v pohodě a spokojím se s tím, co nabízí český trh.
    
    No nic, už dost o ČR a vrátila bych se v čase o několik měsíců zpět a napsala pár vět o mém posledním týdnu a půl práce s mými malými satany. Já si v duchu říkala, že to určitě bude stát za to, ale průběh těch posledních pár dní jsem nevěděla, jestli se mám tomu všemu smát nebo začít brečet.
     Všchno to začalo pondělím 26. listopadu. Ráno proběhlo úplně normálně, děti odešly do školy, skypovala jsem si s mamkou a ještě ji říkám, že když má kluk záchvat, že pro něj HM jezdí do školy a v podstatě si to řeší s ním sama. Po tomto skypu netrvalo ani hodinku a měla jsem telefonát od HM, že kluk má ve škole záchvat, ale ona by se tam nedostala dřív než za hodinu a půl a jestli bych ho nemoha vyzvednout. Takže kolem jedenácté raní se muselo vyrazit do školy. Z kanceláře mě dovedli do malé místnosti bez oken, tak 2x 3metry kde u otevřených dveří stali tři lidi a pozorovali ho. Kluk ležel na zemi, brečel a vrčel dohromady. To, že mě viděl a v podstatě věděl, že to je známkla, že půjde domů ho uklidnilo. Nemohu říct, že bych s ním pak doma měla nějake problémy, ale místo 4té odpolední jsem měla dítě nakrku už od pul 12té.
    Už si vážně nevzpomenu, jestli jsem měla na uterý toho týdne nějaké plány nebo ne, ale každopadně jsem byla požádána, jestli bych nemohla být dnes na telefonu, kdyby klukovi zase ruplo v bedně. Takže i kdyby plány byly, tak byly ta tam, páč to pro mě znamená, že se moc nemohu vzdalovat z baráku. Není to, že bych si nmohla jít na kafe nebo něco, ale nějaký dojezd k někomu, víc než 15min není možný, abych popřípadě mohla být do 20min ve škole. To úterý kluk vydržel ve škole celý den, ale i tak se tam muselo něco odehrát, páč právě ve středu, kdy jsem měla naplánováno zajet na film k Pavlovi mě ráno na schedule překvapilo, že kluk nebyl napsaný, že by měl jít do školy, takže už jsem v tom viděla nejhorší, že s ním zas zůstanu celý den doma. Nakonec to ale dopadlo, že si ho bral HF do práce, HM si ho pak měla vyzvedávat a na čtvrtnou s ním přijet domů, páč to chodí k němu psycholog. Takže jsem si říkala, že snad dnes zas budu mít normální den, kdy se nemusím stresovat s tím, že se bude muset kluk jet vyzvedávat. Přijedu k Pájovi, koukáme na film a asi za 3/4 hodinku mi přišla SMS od HM, že se Jax udělalo špatně a jestli ji mohu odvést k doktorovi. Takže mi nezbylo jen skočit do auta a valit si to do školy pro nejstarší dítě. Při cestě jsem měla další telefonát, že holku nemám vozit k doktorovi, ale rovnou  na pohotovost. Nemocnice je asi 20min od Wayne, budova naproti, kde jsem s dětmi už byla milionkrat u rovnátkáře. Na pohotovosti jsem musela podelpsat papíry, co jsem ve vztahu k holce atd, oni si jí převzali a já tam pak dvě hodiny čeklama na HM, která dorazila kolem jedné, předala mi kluka, páč ho musela vyzvednout, aby byl ve 4pm doma kvůli psychologovi. Nasednu do auta a opět si to s ním frčím domů a měla "o zábavu" postaráno. Nemocnice bylo naposledy, co jsem moji nejstarší viděla. Její tělo bylo po te jijí "super" dietě, tak v rozkladu a disbalanci, že ani po tom, co jsem se vrátila z cestování nebyla ještě propuštěna. Čtvrek dopadl nasledovně, že nám kluk nechtěl jíst snídani a právě proto, jak byli mí host rodiče znervoznění holkou, tak začeli do kluka hustit, že to sníst musí a rozčílili ho nakonec tak, že usoudili, že v tomhle stavu nemá pointu ani do školy chodi, páč by měli do půl hodiny telefonát a musel by se opět vyzvedávat. Do nějaké desáté jsem měla volno, páč s ním bojivala host mum, ale ta pak odchazela za Jax a opět to pak bylo na mne. Opět nemohu říct, že bych s ním měla nějaké problémy, ale pro mně to byla 13ti hodinová šichna plné nudy. Oba host rodiče šli večer za holkou do nemocnice a ja pak pracovala asi do půl 9, než normálně do 7mé. Aby to nebylo zas uplně tak černé, tak jestli mě má pamět neklame, tak pátek nakonec byl konečně obyčejný den. Obě děti ráno odešly do školy, vrátily se mi až ve čtyři, chvilku hraní, veřeře, HF udělal po příchodu z práce margaritu, jako každý páteční večer a něco před sednou jsem měla padla.
     Poslední víkend, který jsem v mém US působišti ztrávila nebyl nějak bujarý. V tu dobu jsem si vůbec neuměla představit na jak moc mě cestování výjde a jako už asi měsíc jsem spíš pokračovala v šetřícím režimu, abych si mohla pořádně užít zaslouženou dovolenou, nakoupit vánoční dárky pro rodinu jak v USA, tak v ČR a samozřejmě, když zbude, tak jsem si chtěla dopřát i trochu Vánoc pro sebe a to pěkným prádem z VS (Victorias Secret) a botičkami UGG. Už si přesně nevzpomenu, ale ten víkend byl ve znamení filmů a pravděpodobně zajitím na nějaké jídlo. Hlavně jsem si plánovala, že během mého volného času během dne při mých posldních třech dnech práce si sbalím a dokoupím, co bude potřeba na dovču. Říkala jsem si, že i když bych měla pracovat na telefon, že tohle se bude moci v pohodě stihnout, jenže poslední tři dny se vyvíjeli v podobném tempu, jako předešlý týden.
      Pokud si to dobře vybavuji, tak holka - dvojče od kluka už od pondělka marodila, takže já byla zasej zaseklá doma a nemohla se kamkoli hnout. Práce to nebyla nějak těžká, jen dítěti ohřávat kuřecí vývyr z plechovky a vyndat z krabice krekry, ale žádná zábava, co vám mám povím. Od úterka mi pak zůstal doma i kluk s tím, že se rodina rozhodla, že takhle to dál nepujde a kluk přestoupí na jinou školu. Už jsem tu asi zmiňovala, že pokud rodiče nechtějí a dítě je schopno zvládat nároky školy, tak i kdyby bylo jak koli "speciální" tak ho ze školy nemohou vyhodit. Jenže tady v tom případě mi příjde, že škola dosáhla svého tím, že věděla, jak na kluka zapůsobit, aby se rozčílili a musel se jezdit vyzvednout, což samozřejmě už po tolika absencích rodicě nevydrželi a školu se rozhodli změnit z "vlastní iniciativy". Co k mohu napsat, kluka nakonec přijali do speciální školy, cca 25min jízdy od Wayne, kde je snad 8dětí ve třídě a dva učitelé. Nastupoval tam po vánočních prázdninách a co mám poslední zprávy, tak je to tam lepší než v normální škole, hlavně tím, že když kluk dostane záchvat, tak "teachers know how to deal with him" (nevím, nemohu najít jak to přesně česky vystihnout) a tím pádem se pro něj nemusí i při větším záchvatu jezdit. Po kontaktru z mojí HM ještě vím, že tam bude chodit i na letní camp, takže si myslím, že to bude o mnoho lepší, než loni a HM může být klidá a právě vědět, že si od něj na několik hodin odpočine, aniž by musela pro něj za hodinu jet, jako tomu bylo loni u mě při jeho vojenském letním campu.  Abych se vrátila k příběhu, jelikož už byla středa, já další den odjíždela a neměla vůbec nic nakoupeno k cestování, tak jsem se s HM dohodla a můj posldní den jsem dostala ráno času, kolik jsem potřebovala na vyřízení všeho co bylo nutné a až se vrátím, tak by HM jela za Jax do nemocnice. Takže to podle tohoto scénáře přesně běželo. Ráno jsem si asi na dvě a půl hodinky odskočila, pokoupila...pracovala, večer balila a ráno vyrážela na zaslouženou dovolenou na West Coast. :) 

Ještě sem šoupnu pár foteček právě z toho 15. - 16. měsíce v USA
 Bruslení
Pája, Pavel, Maya, já
    Halloween Party
Villanova Uni Football 
 
Poslední návštěva NYC 
 Poslední návštěva NYC - užívání si červených schodů
Poslední návštěva NYC - takhle je celá sestava, co jsme jeli. Francousky Manon a Camil, Pavel a já
Poslední návštěva NYC- Hard Rock Cafe lunch
Poslední návštěva NYC  - I když je amrická kuchyně jaká je, tak tyhle místa mi chybí
Poslední návštěva NYC - návštěva Madame Tussauds

(Fotek jsem měla vybraných ještě o něco víc, ale nějak to tady stávkuje a nechtějí se nahrát, tak třeba přihodím později)


pátek 21. prosince 2012

Game Over ... back to reality :)

     Ahoj lidičky, jen krátkou zprávičkou chci zmínit, že mé půtování na amrirické půdě, datem 19. 12. 2012 zkončilo a jak bylo domluveno, nastal čas mého odjezdu domů.
     Hned po příjezdu domů mám jednu jistou práci až do konce března, takže mi to asi i pomůže nevnímat ten markantní rozdíl být zpět "and will keep me busy".
     Každopadně slibiji, až se mi naskytne chvilka času, tak ještě doplním pár příspevků o mých posledních týdnech s host rodinou o cestování na Západě a posledních pár chaotických dnech před úplným odjezdem.
    Omlouvám se všem, kdo psal komentáře. Ja opravdu za poslední tři týdny měla velký počítač zapnutý asi na 2hodinky, takže jsem neměla šanci reagovat.


Mějte se krásně .. Veselé Vánoce

a zdravím všechny už z ČR.

Miška

čtvrtek 15. listopadu 2012

Konecne zas nejaky ten update..

      Ahoj lidi, vim, ze to tu ted strasne zanedbavam, ale nemam jine vymluvy, nez to, ze lenost je proste silnejsi a vzdycky mrcha nejak zvitezi.
      No nic, ted jsem byla silnejsi zas jednou ja a podelim se s vami o trochu update, co se se mnou deje. Nechci ani moc rozebirat ma detska. S nima je to furt stejne.. dnes mam holku opet doma, pac ma rymicku, na HM hodila smutne ocko a pro me to znamena, ze se nikam nedostanu. Prijde mi, ze posledni dobou se to u me strida a aspon jednou tydne, zustane jedno z deti doma, pac mu neni dobre. Uz je uplne normalnim, ze kluk se aspon jednou tydne musi vyzvedavat ze skoly, kvuli zachvatu. Ja nejsem ta, kdo pro nej jezdi. HM se sbali v praci a jede ho vyzvednou. Sice to ma z Philly skoro hodinku, ale rodice jsou ted jedini, u koho ma kluk trochu respektu. Vetsinou pak HM uz zustane doma, ale i tak misto 3:15pm, co bych mela normalne zacinat odpoledne, tak je kluk kolem 1pm doma a ja se ho snazim nejak zabavit, kdy bez tak nechce nic spolecne delat a vsechno krome hrani elektronickych her je pro nej nuda. Moje treti dite (anorekticka) .. ta porad toho moc nesni. Jedine co je noveho, HM ted skoro kazdy vecer pro ni vyvari nejake home made jidlo a jedi spolecne, takze aspon vime, ze neco za ten den sni. Nekdy uvari neco, co chutna i mladsi holce, tak jsem usetrena vyvaret pro ni a hadam se akorad s klukem, ktery posledni dobou nechce jist nic normalniho a i na veceri si naporouci hnusy..co jsou spis snacky nez poradne jidlo a tak jak ja nebo host rodice s nim neustale bojujeme, at sni neco poradneho. PS: vetsinou bez uspechu. Dokonce v sobotu na nej  host rodice zkusili, ze mu uvarili neco, co bylo slozene jen z toho, co ma rad, jen to jeste nemel nikdy pred tim pripravene takhle dohromady. Rodice mi i rikali, at se neleknu, az bude vyvadet, protoze chteji, aby to snedl za kazdou cenu a nedaji mu nic jineho. Po asi dvou hodinach hadek, kdy brecel, ze je hladovy, ze tohle jist nebude, protoze mu z toho bude spatne stejne podlehli a dali mu misku cerealii, aby uz byl klid.
    Vic nez o detech jsem chtela dat vedet, jak to vypada se mnou, pac se mi uz jisto jiste blizi konec. Uz je tomu skoro mesic, co jsem si domu poslala varku dvou baliku pres polskou spolecnost. Snazila jsem tam nahazet skoro vse, co slo a nechala jsem si tu opravdu jen ty veci o ktere bych nechtela prijit, neco tepleho, pac zima uz opravu klepe na dvere a denni teploty se nekdy nevypslahi moc vysoko a ty, ktere pred mym odjezdem skonci v poplenici. Porad si tak nejak rikam, ze bych se mohla sbalit do jednoho kufru, az budu odjizdet, ale vanocni darky tomu moc nepomuhou, takze opravdu nevim. Ted si jeste na jeden kufr fandim. Kazdopadne domu se poslalo skoro 70ponds obleceni, knizek, suvenyru atd. Snad se toho v CR co nejdriv dockaji.
     Dalsi dulezity update je asi ten, ze uz mam termin odletu domu. Je to 12/19/12 (19.12.12) a bude to bez jedineho dne myslim, presne ukonceny 16. mesic, co tu pobudu. Trochu jsem mela strach, ze se bude agentura kroutit se zaplacenim letenky, protoze o nejake dva mesice jsem si zkratila oficialni pobyt. Ja jsem si ale sesmolila trochu lzivy dopis, proc musim Staty opustit, za ktery me i HM pochvalila, s host rodinou bylo uz od doby, co jsem se rozhodla prodlouzit dohodnute, ze Vanoce oslavim doma, takze to bylo i za podpory jich. Nakonec musim rict, ze agentura nedelala zadny problem a normalne mi letenku "zaplatila". S tim ze by ji "zaplatila" uplne souhlasit nemohu, protoze si navymysleli nejake poplatky, (ktere plati u APIA kazda au-pair). Poplatky se vztahuji na letiste, z ktereho odletam (Philadelphia US 142)  a na letiste kam mirim (Praha US 100).  Takze asi tak.... pri cene jednosmerne letenky, ktera stoji kolem US 500, jsem jim skoro polovinu stejne zaplatila. APIA (Au-pair in America) si tedy z nas au-pair dela prdelky, kdyz tvrdi, ze nam zaplati letenku domu. Jedine, holciny z okoli NYC maji zadarmo odletovy poplatek, pac JFK a Newark letiste se nic neplati. Prilet do Prahy bude pro kazdeho US 100 tak nebo tak a toho se zadna z nas nevyhne. Nebo holky, ktere se vsim vsudy (studium atd.) dokonci dva roky pobytu snad jsou tehlech poplatku usetreny.
      Jeste tak trochu rada pro holky, ktere se prave chystaji pres APIA .. pokud si od nich nechate jen nejake to zakladni pojisteni, ktere je zadarmo a je na dvanact mesicu.  Tak pokud planujete zustat i 13. mesic a trochu USA procestovat, tak vam agentura "mile" zdeli, ze jim musite jeste uhradit, bylo to myslim kolem US 150 +/- pojisteni na 13. mesic. Takze s tim tak nejak pocitat. Nebo si pak od nekoho v CR nechat vyridit nejake jine cestovni pojisteni, ale bez dukazu, ze jste nekde pojisteny vam nezaridi letenku domu.
    Abychom si v tom udelali jasno.. mam pred sebou uz ani ne tri tydny au-pairstvi. Ja osobne se uz nemohu dockat, az se titulu au-pair zbavim. Nemohu si pomoci, ale pro me je to jedna z nejnudnejsich praci, co clovek muze delat. Neustale se neceho doprosovat deti, kterym jste stejne u zadnice uz opravdu neni pro me. Nazyvam to tak trochu...konec zivota na voditku, ve smyslu, ze tu skacete, jak rodina  piska. Konec zivota, kdy nemam soukromi..kdy si budu moci domu dovest kohokoli, panske navstevy nebudou nadale tabu, mohu si pustit v jednu rano muziku na plne koule a bude to kazdemu jedno.. zaslouzile au-pair si asi dost dobre umi presdstavit o cem ted prave mluvim.
     Jak rikam, ze mam pred sebou necele tri tydny au_pairstvi, tak to znamena, ze od 6. prosince trochu zasej pocestuji. Na internetu jsme se nasly s Luckou, ktera konci svuj rok a tak jsme se spojily a budeme cestovat spolu. Mame nejakych 10dni na Zapade, kde si prohlidneme LA, SF, Las Vegas a od tamtud podnikneme nejake tripy do Grand Canyon, Death Vally a jeste je par veci, ktere chceme navstivit. Proto se chci zeptat vas, co jste si uz pojcovali auto.. vsude skoro pisi, ze vyzaduji creditni kartu, ale ja jako au-pair mam jen debitku.. nevite, jak to chodi? Jsou pujcovny, ktere vam pujci auto jen na debitku?
    Doufam, ze se mate vsichni dobre a ze jste moji neaktivitou ne me nezanevreli :). Snad se mi co nejdriv podari sesmolit neco dalsiho.

Zdravim
Miska X X X

čtvrtek 27. září 2012

Once upon a time ...

     Zdravím všechny po nějaké té době. Vím sama, že tomu tady moc nedávám, ale věřte mi, že po roce mi přijde, že bych se tu neustále opakovala a byla by to pro vás stejně jen nuda, psát pořád dokolečka o tom samém. Takže jsem tak nějak vyčkávala na nějaké novinky, které se přeci jenom objevily, ale musím přiznat, že jde o novinky převážně neveselé.
    Co je tedy nového? Myslím, že jsem tu vlastně ani nezmiňovala, že se nám změnila sestava lidí pracující s mým klukem. Už někdy od poloviny července k nám přestala chodit Dilith ( ona byla myslím.. něco jako specialista na dětské chování a docházela 1x týdně). Místo ní tu je Lisa. Mně a dětem toho nebylo moc říkáno, jen to, že Dilith je na prázdninách. Každopádně HM mi asi před 14ti dny řekla, že jí jde navštívit a důvodem, proč už u nás nepracuje je, že jí objevili rakovinu prsu. Každopádně Dilith byla Dilith a mě v určitém smyslu chybí. Když jsem přijela, tak ona mi hodně vysvětlovala, jak se ke klukovi v jeho záchvatových situacích chovat. Ona s klukem pracovala už několik let, takže relativně věděla jak na něj...a říkala nám co máme dělat. Vždycky přinášela i nějaké hry a zkoušela je s dětmi hrát, nebo třeba s Marcem a se mnou, s tím, že když děti nejdřív nechtěly, tak pak viděly, že je to fun, tak se přidaly. Lisa, nemám jí to za zlé, ona kluka fakt nezná, takže spíš je to z její strany takové, že se mě pta na můj názor. Nezažila ještě jeho vyloženě velký záchvat, takže do určité míry neví, čeho je schopen. Když vidím, že to s klukem je špatnější a mohlo by to vyvrcholit v něco špatného, tak většinou jsem to já, kdo říká, co dělat. Když tu byla Dilith, tak vyhrocenější situace byly o něco jednodužší a ona vždycky věděla, co dělat a i občas dokázala kluka uklidnit stylem, jakým s ním mluvila, což se nám většinou nedaří. Včera děti neměly školu a vydalo se do Chuck E. Cheeses a překvapivě jsem tam na Dilith narazila. Bylo hrozně milé ji vidět i když šátku na hlavě se nedalo nevšimnou. Doufam, že se z toho dostane.
     Máme tu tedy novou Lisu a s příchodem nového školního roku pak přišel Frank, který tu je místo Marca, který si dodělal potřebné vzdělání a teď je učitelem na speciální škole.
    S Frankem je to vlastně podobné, jak s Lisou. Oba, samozřejmě, mají zkušenosti s ostatními, dost podobnými dětmi, ale přeci jenom, každý z těch autistických dětí je v něčem jiný, takže se zatím s Coltonem tak nějak poznávají. Musím ale uznat, že hlavně kluk měl z Franka prvních 14dní školy respekt. Víte jak, chlap, trošku při těle, 40ti letý černoch, kdo by respekt neměl. Bohužel to vydrželo jen těch prvních pár dní, páč teď už je to na stejné úrovni, co bylo s Marcem...co se týče toho, co si k němu kluk dovolí. Včera se mi stalo, že kluk byl vůči němu hodně ...hodně agresivní..až ho vyhazoval z baráku a Frank se opravdu sbalil a asi na 20min odešel. Je to asi přesně to, co bych já udělala také. On na něj v podstatě Frank nemůže sáhnout. ( zas ale ,,,, Marc, jak s klukem už byl taky nějaké dva a pul roku, tak si k němu třeba i něco dovolil a nenechával si to tak líbit, jak teď Frank. Takhle si Frank akorát vykoleduje to, že u kluka nebude mít nikdy autoritu..tak asi jako já.). Jenže, co v takovéhle situaci dělat?
      Včera večer... měl kluk, už asi 4tý záchvat..bylo to v době, kdy už se o děti starala HM...a právě slyším, jak si to jeho vyšilování ona nenechala líbit. (tohle se ale také změnilo až poslední dobou. Rok dozadu by si ke klukovi také nic nedovolila). Zatáhla kluka do pokoje..nevím, přesně co mu udělala, každopádně pak slyším už jen hrozny brek. (au-pair, si to umí představit. Tady když se děti jen trochu praští (teď myslím když třeba spadne a odře si koleno), tak je to konec světa a jak oni dokáží brečet, to se jinde nezažije). Každopádně mě pak ráno zas kluk chytil menší záchvat...a furt mi jen opakoval, že nesnáší rodiče, hlavně HM a dodal "she hurts me sometimes"  I want her to be in the jail (v češtině to zní divně, tak to necham v AJ)....začal pěstmi bouchat do baru, kde jedl, pak se zvedl a šel kopat do botníku. Jako, já prostě nevím, jak třeba já a Frank se mu máme bránit, když si nemůžeme dovolit na něj sáhnout...nebo právě bych se pak bála, že by někde vyprávěl, že bych mu ubližovala. Ale mohu rozhodně pozorovat, že prostě síla na něj funguje.. jde tedy o to, že jak ví, že hm s ním třeba zatřese a dokáže ho chytnout pod krkem, tak z ní má i respekt a když má záchvat, když je tu ona, tak ona ho dokáže zahnat do svého pokoje, kde si pořve, rozhází věci a ničí si svoje věci. Načeš my... Já, Frank..Lisa...s ním můžeme jen mluvit a to situaci ještě víc zhoršuje, páč on opravdu naslouchat nebude...takže jsme to my, kdo se musí klidit z baráku nebo zamykat v pokojích a jeho nechat házet vše co mu přijde pod ruce v kuchyni nebo právě teď si už dovolí třeba i něco ničit. Jako, že kope do věcí silou..to narazí do stěny a na stěně to zanechá šmouhu nebo díru atd.
    Jak to tak vidím, tak jsem opět skončila, o už asi milionkrát zmiňovaném klukovi. Jak vidíte, tak to mám opravdu furt stejné. S klukem pracuje cca 5 specialistů, ale výsledek je nulový. Co se týče Franka..tak on je v pohodě...bavíme se..jen právě jak není zvyklý, tak je to pro mě trochu na obtíž, páč mi někdy příjde, že se pak starám ještě o něj. Berte to tak, že on nejde do lednice a nenalije si vodu, chodí do baráku hlavním chodem, kde musím jít odemykat a zase zamykat, páč náš obr pes by si ty dveře otevřel a mě to přidělává práci na víc. Marc...už prostě věděl, jaké dveře používat, nalil si pití, když měl hlad, tak si udělal sanwitch atd. Nehledě, Frank mi tvrdí, že tu není od toho dělat s klukem úkoly. On, že ho do nich nemůže nutit, že on mu může jen pomoci, když se ho kluk zeptá. Takže na mě tak trochu přešlo se s klukem rozčilovat kvůli úkolům. Zas na druhou stranu, jak byl kluk zvyklý dělat úkoly s Marcem, tak se Franka většinou ptá, jestli mu půjde pomoc a to pak Frank jde, ale stejně...ten princip, že já ho musím burcovat do úkolů... tím ho většinou rozčílím a Frank se to snaží řešit moc nechápu. Mě bylo právě kdysi řečeno, že Marc tu byl od toho, ho donutit a dělat s ním úkoly a pomáhat mu, abych to právě neschytávala já, jako au-pair.
    No nic, vrhnu se na moji druhou  neveselou novinku, která se týká mé nejstarší holky. Nevím, kolik je tu z vás, kteří čtete můj blog pravidelně, ale už jsem se tu také strašně moc x zmiňovala, jak má nejstarší se rozhodla držet dietu a že to dost přehání, protože vesměs nejí nic. Bylo to hlavně i o tom, že host rodiče jí třeba říkali, že má sníst aspoň jedno vajíčko k snídaní..ona do toho jednou žďoubla a když se nikdo nedíval, tak to končilo v koši. Když už mě to i kolikrát naštvalo, tak jí říkám, že jí ke snídaní udělám klidně něco jiného..že mi přijde nefér, když se jí se snídaní a lunchem dělám 20min...dávám jí tam, co ona chce, tak toho 90% končí v koši. Ona mi na to jen odpoví, že to chtějí rodiče, aby to jedla ..že jí to v podstatě nechutná. Někdy o prázdninách, možná, že to bylo i chvilku před prázdninami, začala chodit i k nějakému dietnímu specialistovi, který jí a rodičům radil, jak jíst, aby jedla co by měla a při tom jedla co by jí chutnalo. Vím, že HM s ní chodila třeba 2x týdně osobně nakupovat a Jax si sama mohla vybírat, co si koupi a co bude posléze jíst. Opět to dopadávalo tak, že toho 3/4končilo v popelnici. Tady na USA je dost debilní, že vám vše dělají ve velkých baleních a ono se to v jedné osobě nestíhá jíst než se to zkazí. Ale furt nechápu torii, nakoupit 100 různých pochutin, jídel, snacku,  atd. a právě do předu by mi bylo jasné, že se to nesní. Vemte si, že jí nakoupí 4 druhy sýra (mozarela, kozí sýr, Brie atd).. ona otevře každý den jeden, ukrojí si asi tak 2cm.. a samozřejmě, ten co se otevřel jako první už je pak 4tý den na vyhození. No a další věc tam byla, že ona ráda experimentovala...takže si vzala tohle a tohle, pak to jednou ochutnala, přišla na to, že to je hnus a už to nadále hnije v lednici nebo zůstáva v regálech nebo mrazáku. Vím, že jí dělali i nějaké testy, jestli může chodit na volejbal, páč právě jak nejí, tak by bylo nebezpečné pro ní dělat nějaký sport, kde by vydávala energii. Každopádně, abych se dostala k jádru věci. Holka měla toto pondělí appointment, HM jí tam jela vyzvedávat a dopadlo to tak, že jí poslali do léčebny pro anorexii. Co vám budu povídat, já to tady i možná zmiňovala, že to tak dopadne a bohužel se nemýlila.Určitě to není tak, že bude za dva dny doma. Rozhodně to tam má na dýl.
     Co k tomu dodat. Jak jsem se zmiňovala nahoře, ono se toho v au-pair životech už tolik neději, když se to dělá delší dobu. Je to do kolečka pořád a pořád to stejné. Což je asi to, co mě na tom tak nebaví.
     Další věc, z jiného soudku, která mě teď napadá, která je na au-pair na jednu stranu také pořád stejná, ale přeci jenom trochu jiná, je potkávání lidí. Byli tu lidé, které jste potkali, kdy jste přijeli ke svým host rodinám, jak největší newbie ... a ti lidé už vesměs všechny odjeli, když tu přežijete celý rok.  Lidé, kteří přijeli stejně, jak vy a právě můžete pozorovat, že někteří jsou už doma a někteří také, jako vy zůstali. V neposlední řadě ti, kteří přijeli delší dobu po vás a vy zas budete pro ně ty, co budou brzy odjíždět. Poznala jsem tu hromady lidí...a ze všech těch výše zmiňovaných skupin mi budou určití lidé hrozně chybět, až zas já budu ta, co bude odjíždět a bude se muset vrátit tam k nám do reality.
     Když jsme u těch nově příchozích lidí, tak se nám v našem okolí rozrostl počet češekých au-pair a i dokonce jeden český au-pairák. Si ještě pamatuji, když jsem přijížděla, tak jsem neznala žadného Čecha ani Slováka, kdo by tu byl. Po třech týdnech jsem poznala Páju (au-pair - studentka) a asi měsíc po mě přijela Monča o které jsem věděla, že bude přijíždět jestě než se do USA vyrazilo a to bylo v podstatě všechno. Asi se au-pair stalo hrozně populární, "možná kvůli nám všem blogařkám (chy..chy)" a i když neřeknu přesné číslo, tak nást tu je kolem cca 10 čechů au-pair + mám pár na černo pracovních Čechů a Slováků, kteří tu jsou deší dobu. Každopádně to číslo skoro každý měsíc stoupá, takže za chvíli budeme možná tak masový au-pair národ jak Němky nebo Brazilky. :D :D

Nějaké fotečky:
Hodím sem pár fotek z Crystal Cave, co jsem o prázdninách byla s dětmi a HF. Tehdá, když jsem psala příspěvek, tak jsem měla nějaké jiné fotky, které jsem chtěla nahrát a hlavně v ten stejný termín jsem byla v Penns Cave, takže by fotky stejně vedle sebe zanikly.


 Tahle fotaka a ta pod tím jsou opravdové krystaly.



 Oni vám takhle ve skalách a různě napovídají různe příběhy. Ale když se zadíváte na fotku, na středu je stín (já vidím stín hlavy nebo netopíra, každý prý vidí něco jiného). Každopádně tenhle stín se tu prý oběvil ani né před rokem, kdy nedaleko někdo umřel a prý je tohle důše toho zemřelého. Jen tak pro ty, kdo mají rádi spooky příběhy :D :D

Tady, pokud se zadíváte, tak je profil hlavy. (na tom osvětleném kamani)
PS: taky tak milujete, když vám onemocní dítě?? Včera děti nešly do školy vůbec (zase ten jejich IN Service den, nebo co), tak jsem to měla 12ku a dnes si dám pěkně 13ku. Nejmladší holka dostala rýmičku.. před HM 2x zakašlala, odplivla si hlen, koukla na ni smutnýma očima a už jí mám doma celý den. Krása..co víc si přát :)

čtvrtek 6. září 2012

Víkendová pohodička .. aneb dožití zbytku prázdnin.

      Netrvalo to dlouho a jsem zpět se slíbeným příspěvkem, kde vezmu na paškál menší víkendová  dobrodružství, která se zvládla během uplynulých prázdnin.
      Jestli si pamatuji dobře, tak jsem minule skončila někde po mé dovče a dobrodrůžu v Bostonu. Při několika následujících víkendech se ještě jednou vyrazilo do Six Flags. Když je ta season ticket, tak se toho musí náležitě využít. Zasej se vyrazilo společně s Klárkou. Hlavní bod naší návštěvy byl tentokrát Hurricane Harbor, což je aquapark, který patří pod Six Flags. S Klárkou jsme to udělaly stejně jak minule a jako první atrakce se vybraly ty, jakožto největší. Přišly jsme relativně s otvírací dobou, takže se potřebovalo využít toho, než z 20-30min čekacích front nebudou hodinové. Tak nějak se braly postupně všechny atrakce a s přestávkou na oběd se zvládly skoro všechny, které v parku byly. Víte jak? Některé se vynechaly úmyslně, na některé se šlo víc krát. Pro mě nejděsivějším zážitekem byla atrakce, ani né z těch nejděsivějších uvedené parkem. Byl to jen prach sprostý úzký tobogán, kde ale jízda byla celá ve tmě. Jízda trvala asi minutku a opravdu jak se nic nevidělo, tak mě přepadla i trochu klaustrofobie. Z parku jsme mohly odcházet kolem 6pm, kdy nám zpáteční autobus jel v 8:30, takže se ještě využilo zajít si do normálního adventure parku.
     Pustilo se do atrakcí, které se nestihly při minulé návštěvě. Objevily jsme i jednu horskou dráhu, která se minule nějakým nedopatřením přehlídla. Sice mě Klárka neukecala na první řadu, ale druhou už jsem dala. Každopádně, tahle objevená horská dráha se u mě stala z celého parku asi nejoblíbeněkší, kterou tam mají. Ještě tomu možná konkuruje El Toro z minula. No nic, stihlo se pár jízd a muselo se vydat na autobus. Ještě se ale furt nestihlo projít úplně všechno, co by mě lákalo, takže doufám, že minimálně jednu zastávku v Six Flags do konce sezony stihneme.
    Následující víkend se ke mě konečně zasej mohla připojit Pája, která se vrátila ze své pěti týdenní dovolené v ČR. Pamatuji si, že se vyrazilo, ješte s libanonskými kámoši do libanonské restaurace. Já hrozně ráda ochutnávám nová jídla a tohle byla rozhodně výzva. Kluci naobjednali pár předkrmů a jako hlavní chod to u mě vyhrálo .." na jméno si určitě nevzpomenu, páč to bylo krkolomné" .. každopadně to byly na hodně slabé a malé plátky krájené hovězí masko, servírované na rýži a zalité něčím, co bych přirovnala k naší UHO. Vše pak bylo ještě doplněno o salát a humus. Nebylo to úplně nejlepší jídlo, které bych kdy v životě jedla, ale rozhodně mi to připomnělo kus české kuchyně, kde se opravdu vyváří a né, že vám všude pod nos cpou hamburgery, sandwiche atd. Ten stejný den se tuším ještě vyrazilo na Marsh Creek, kde se půjčila motorová loďka a jen tak se jezdilo po jezeře, nechalo unášet proudem a maximálně relaxovalo. Po skoro zapomenutí reality se vydalo k jednomu z Libanonců na barák, kde bylo v prvopočátku v plánu kouknout na film a jít pěkně domů do pelechu, ale nakonec se to nějak zvrhlo. Nakoupila se nějaká pivka (dotáhla jsem i Plzničku, která ale u lidí moc neuspěla. Prý je to na ně moc hořké :/ ). každopádně to vyústilo v pořádnou house party, kde se nakonec i přespávalo. Neděle pak byla taková typicky "po partyově" promarněná. Sice jsem opici ani neměla, ale únava se podepisovala celý den. Myslím, že to byla tahle neděle, kdy se jen na večer neodolalo a zajelo na malý shopping.
    Následující víkend byl hodně přírodně poznávací. Naplánoval se výlet do Penn s Cave and Wildlife Park. (něco jako jeskyně v Moravském Krasu + spojené se safari). Místo je od nás dost vzdálené. Zabralo nám to kolem třech hodin jízdy (jedna cesta), kde to ješte nevyšlo s počtem lidí a v zadu se sedělo ve 4 (dopělí), takže to byla docela fuška, ale zvládlo se to. Prohlídka jeskyně pak byla na lodičce a safari v typickém autobusu. Byla to dohromady cca 5hodinová akce, když se započítá čekání na naší loďku, občerstvení, safari, suvenýr shop atd. Opět pak následovala 3hodinová cesta zpět. Musím upřímně říct, že na Moravský Kras to nemělo, ale já ten den brala, za hodně plno hodnotně strávenou sobotu. Opravdu jsem si to užívala. Libanonští kamarádi nám říkali, že to rozhodně nestálo za 6ti hodinové cestování v autě, ale u nich už jsem si všimla, že do přírodních a sportovních typů mají tyhle národy hodně daleko.
    Trochu paradoxem se stalo, že v jeskyních jsem byla naposledy asi před 10ti lety a v pondělí na to se vyrazilo do trochu bližších jeskyň (Crystal Cave) s hf a dětmi. Takže jsem pak měla dvoje jeskyně během tří dnů :).
     Poslední, pro mě, prodloužený prázdninový víkend měl být opět ve znamení nějakého toho sportu (půjčení surf prkna, jak na tom stojíte a máte pádlo) + bylo ještě naplánované navštívit malé PA Niagáry ( nějaké vodopády) + další nějakou přírodní pozoruhodností. Počasí nám veškeré plány překazilo, takže se muselo improvizovat. Počasí by v tomto případě nebyla poslední překážka. Libanonec Georgina, který nám slíbil auto nám stejně večer před plánovaným odjezdem oznámil, že se mu vlastně nikam nechce, takže i kdyby bylo hezky, tak by se stejně nemělo jak na plánovaná místa dostat. Tenhle přístup chování mě maximálně vytáčí. Takže od té doby jsem na něj pěkně hnusná. PS... je to ten Georgina, který mě neustále bombarduje různýma nabídkami. Jenže, on to vždycky zkouší na každou nově příchozí au-pair. Takže teď je pro něj o něco víc v kurzu Klárka. Chudák holka, ale já zase na druhou stranu mám pokoj :D.
   Vůbec nás nějak nenapadalo, co dělat, páč jsme byli kvůli počasí omezení na indoor aktivity a nechtělo se nám dělat něco, už se dělalo. Hodně se přemýšlelo o střelnici, že by se šlo zastřílet. Tady nastal problém ten, že nikdo nemá zkušenosti a většina klubů nemá na nezkušené o víkendu čas, jen prý o všedních dnech. Sice se jeden klub pak objevil, ale bylo to vše dražší než u těch předchozích. Ten jak se objevil, tak by to vše stálo 50US zaškolení, 20US půjčení zbraně + pak dokupování kulek, což by vyšlo na cca další dvacku. V tu dobu se ještě furt počítalo, že by se další den vyrazilo na ten výlet (Georgina nám své stanovisko ještě neoznámil), kde se počítalo s dalšími 50US (za benzín, vstupy a jídlo), takže to se nám chudým au-pair rozhodně za jeden víkend dávat nechtělo. Další co se nám zalíbilo, byla lukostřelba. Jenže volalo se do jednoho klubu a tam zas musela být vlastní výzbroj, takže bohužel. Nakonec se po tří hodinovém hledání internetu dopracovalo k old-school kolečkovým bruslím. Kolečkové brusle byl jeden z mála tréninků, při mé lyžařské kariéře, který mě nevadil a dokonce i bavil. Vše ještě ke všemu bylo uvnitř, na rovném ovále, takže já bych tam vydržela snad i celý den. Tady vlastně se k nám ještě připojil i Pavel. Klučina au-pair, který dorazil nedávno do naší oblasti. Jako poslední se pak skončilo u Maria a koukalo na Dictatora. Ten film je tak blbý, až je strašně vtipný :).
    Domů se dorazilo relativně pozdě, takže nikomu se už nějak nechtělo hledat co by se mohlo podniknout další den... ponděli .. tzv. Labor Day. Nakonec se jen zaskočilo s Pájou, Klárkou a Mayou na snídani do Ihoop a pak u Páji strávil prach sprostý movie day, protože k nám zrovna dorazil hurikánový déšť a trochu větru, ze slábnoucího hurikánu, který už chvíli zužoval Východní Pobřeží. Nic jiného se opravdu dělat nemohlo. Sice to nebyl prodloužený víkend, jak jsem si ho přestavovala. Původní plány byly opravdu skvostné, ale i tak mohu říct, že ty tři dny utekly jak voda a děti pak od úterka pěkně šupajdí do školy.

Nášup Fotek: 
Návštěva Water Parku:













Zakončení v Six Flags - Great Adventure:



-----------------------------
Oběd v libanonské restauraci + relax na jezeře:

 Naše skupinka v libanonské restauraci
 předkrmový talíř

 Toto byl můj hlavní chod.

Marsh Creek:
 Loďka, relax, pohoda ,,,nohy nahoře :)
  Loďka, relax, pohoda ,,,nohy nahoře :)
Tady toto jsme měli v plánu zkusit v tu neděli, ale bohužel počasí nedovolilo :(
Nákupy:
zase po čase toho do skříně docela dost přibylo :)
Vím, že si budete myslet, že jsem blázen, ale z tohohle úlovku mám největší radost. Tohle tričko jsem si chtěla koupit už hrozně dávno, protože The Big bang Theory miliju, ale vždycky měli jen střihy pro chlapi, začínající většinou velikostí M, což bych mohla mít maximálně jak pyžamo. 
Doufám, že něčeho podobného se dožiji jednou v ČR.
-------------------
Návštěva Penn s Cave and Wildlife Park





Wildlife Safari









------------------
Labor Weekend:
 Tuto fotku já osobně nazývám Barbie s Skate Ring. Jak můj ipod nedokáže v tmavu dělat pořádnější fotky, tak to hlavně tu první osobu dost zmutovalo na panenku Barbie :).

Old-school.