Z deníku au-pair, aneb jedu na zkušenou tentokráté do USA: USA

Zobrazují se příspěvky se štítkemUSA - měsíc 2.. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 25. října 2011

Pracovní týden - 2 Měsíce v USA

     No musím se vám přiznat, že po minulém pracovním týdnu, kdy dětičky byly jak vyměněný a proběhlo to skoro bez rvaček, tak hlavně od pondělí do středy začaly všechny bitky nanovo. Já to fakt nechápu, oni se začnou hádat kvůli každé prkotině, to pak našte toho autistického klučinu, který si pak začne agrsi výbíjet na ségře. Došlo to i do takových mezí, že asi dvakrát jsem jí musela poslat do svého pokoje, ať se tam zamkne a na chvíli se tam před bráchou schová. Jednou jsem to museli udělat všichni (jak já i Jax + Bailey, páč si začal klučina výbíjet vztek na všech kolem. No nic, bylo to náročné, ale zase na druhou stranu musím říct, že mi týden docela utekl. Ani jsem se nenadála a měla jsem tu víken.
    Zkouším si vzpomenout na nějaké zásadní body, které se staly v průběhu týden. V pondělí šly obě holky k zubaři. Já a Colton jsme na ně čakali v čekárně. Pobrala jsem nějaké hračky, snack a tak se to nějak přežilo. Sice jednu dobu začal říkat, že ho to nebaví a že za to holky nenávidí, jak na ně musí čekat, ale hned ho to přešlo, když jsem mu dovolila sundat si boty a on se v čekárně natáhl na gauča a odpočíval.
    Už od pondělka Jax docela chrchlala - vubec se jí nedivím, že je furt nachlazená, protože většinou, co příjde domu z volejbalu, tak jde ještě chvíli na zahradu a pinká si, ale je bosa - bez bot a na studených dlažbě fakt asi nic moc. Prostě nechápe moje rady, ať hraje v botech, páč jí tělo promrzá od noch i když to necítí a proto je furt nemocná. Takže tedy myslím, že to byla středa, kdy zůstala celý den doma a já tedy musela také. Tentokrát to fakt nehrála, což mi přišlo, že to trochu přihrála minulý měsíc. Prostě z toho jak vykašlávala, tak z ní šly i takové ty hleny a musela furt lítat na záchod to plivat - nebo pak měla misku, kam to plivala. Ve čtvtek jí však už rodiče poslali zas do školy.
    V pátek mě obě děti překvapily, že chtěly jít po škole ven. Chtěly jít k nedalekému potoku, který dělí sousedovic pozemky. Colton s MR Markem tam vydrželi asi 15min a já s Bailey asi hodinku. Fakt jsem byla ráda, že děti neseděly jen doma a konečně si užily i venek. Páč většinou ať se člověk snaží jak koli, ven prostě nejdou.
    Škola mě fakt začíná čím dál tím víc nudit. Nebo spíš podléhám víc a víc únavě. Sice je tam pár lidí, se kterýma se dobře povídá, ale jelikož končíme kolem 10-té, tak prostě povidáme třeba půl hodiny a potom každý únavou odpadává a valí domů do postele.
    Jinak taková poslední vsuvka - myslím, že to byl čtvrtek, kdy jsem si odškrtla druhý měsíc pobytu tady v USA :)

středa 19. října 2011

Tak trochu hra na špiony, shopping in King of Prussia a navsteva Japonskeho domu a zahrady ve Phille

    Na páteční večer jsem se strašně těšila a pamatuji si, že jsem byla jak malá holka, která furt jen sledovala hodiny, kdy konečně odbije sedmá večerní a víkend bude moct začít. Nevím jak to mají ostatní au-pair, ale já strašně miluji ten pocit, kdy v pátek, po tom co zkončím vejdu do svého pokoje a všechno ze mě tak nějak spadne a prostě ten pocit celého víkendu před s sebou je nepopsatelný.
    Na pátek večer byla naplánována girls night - Pája mě vyzvedla v 8:30, kdy už měla půjčené nějaké filmy na koukání, nakoupenou zmrzlinu, brambůrky, vínečko a nějaké to nealko a jelo se ještě vyzvednout Mayu (Maju) - au-pair ze Srbska (která by byla normálně skoro moje sousedka, ale asi týden před tím než jsem dorazila do USA, tak jim od blesku trochu pohořel barák, takže musí bydlet u jedněch z prarodičů, než jim dají barák zase dokupy) - no každopádně teď může být vzdálená asi 25min jízdy, což třeba pro vyzvedávání dětiček, kterých má 4 a každý je vyzvedáván v jiný čas, je fakt asi na hlavu. Plán byl asi takový - Maya má přítele, (je to jeden z těch libanonských kamarádů Páji - už jsem u nich pár krát byla a pár krát se také o nich zmínila). Každopádně všichni pánové byli na víked pryč a mi dostali klíče od baráku, že ho máme plně k dospozici. Jenže co se nestalo, v baráku byla Vesna (do nedávné doby jedna z nejlepších kamarádek Mayy, ale strašně se rozhádaly, Maya dokonce omylem nabourala host rodinym autem do jejího auta no a prostě se teď absolutně nesnesnesou). Vesna je bývalá přítelkyně bráchy Mayinýho přítele. Nerozešly se ve zlém. Má psa, kterého právě jednou za čas nechává tady u bývalého přítele. Před nedávnem se přestěhovala a žije teď s novým přítelem. Takže jak jí Maya zahlédla, tak úplně začala panikařit, co tam dělá a že tam tedy nemůžeme, že si asi jen vyzvedává Maxe (psa) a odjede. Takže jsme se rozhodli, že si skočíme do Wawa na kafíčko a vrátíme se a snad už bude pryč. No nebyla - takže se zaparkovalo auto v jedné z blízkých uliček, pustilo se do brambůrků a po čtvrt hodině jsme jeli barák znovu zkontrolovat. Pořát tam byla, takže se trochu změnily plány a šlo se do Chilli's (mexická resaurace), kde jsem neodolala krasně vypadajícímu ořechovému desertu. Po hodině se vydalo na průskum znovu a světla byla furt rozsvícená, což nebyla dobré znamení, opět se zaparkovalo v postraní uličce a chvilku vyčkalo. Pak se obkroužil barák asi 2x a nakonec se rozhodlo, že se vyrazí do kina. Vybral se film Footlose - no upřímně moc mě to nenadchlo, prostě skoro žádný příběh, v ukázkách to vypadalo, jako film plný tance, ale nakonec ho tam moc nebylo. No nic, kolem jedné se vydalo opět k baráku, no a pro naše zklamání byl dům furt okupován Vesnou. No nic, nakonec to dopadlo tak, že jsme všichni zkončili u Páji v basement(u), kde se rozložil gauč a přenocovalo se tam. Fakt to byl takový šileně akční večer, i když tedy na typiskou girls night nedošlo. Maya pak měla ještě asi půl hodinový telefonát s přítelem a ten jí řekl, že má Vesna pravděpodobně nějaké neshody s jejím novým přítelem a tak ji George (bývalý přítel) řekl, že může zůstat u nich na baráku. Takže pro víkend byl barák slíbený více lidem a jelikož tam byla Vesna jako první a Maya nám vysvětlila, že jí fakt nechce ani vidět, tak vyhrála a měla barák pro sebe.
V sobotu ráno jsme se všichni vzbudili už něco po osmé raní, spíš křik dětiček ze zhora z kuchyně byla příčina narušení našeho spánku. Vydalo se do Wawa, pro kafíčka a každý jsme si nechali udělat nějakou snídani. Já měla něco jako francouskou bagetu, plněnou míchanými vejci, kousky "sausages" - ale tady to není ten párek, jak u nás, já ani nevím, jak bych to popsala - prostě spíš jak kousky mletého masa a ještě jsem si k tomu přidala extra slaninku. Dojelo se opět k Páje, kde se v poklidu nasnídalo. Něco před polednem se vyrazilo do King of Prussia, kde jsme se chtěli podívat po halloweenských kostýmech a tak nějak prostě shopping. Já potřebovala sehnat nějaké jeansy, páč moje nejoblíbenějši, které vydržely přesně rok, z Primarku za 8liber, jsou už fakt takové nonositelné a jsou to v podstatě jediné tmavě podré, které tu mám. Po umorném hledání a absolutně nechápání velikostí kalhot takdy v USA, páč v každém obchodě to je jinak, (někdy jsou velikosti od čísla 00/1/2 - někde to je třeba 8/10/12 - což je podobné jak v UK, ale v uk jsem si kupovala většinou 10/občas12 a tady se do 12 fakt nenarvala/ a někde to je zas něco jako asi u nás v ČR - což jsem do dnes take nepochopila - takové to 24/24, 26/24/ 28/26 - prostě označená velikost a i délka). Každopádně jsem se zamilovala do jedněch Levis jeans, ale bohužel tam byla velikost pouze 8/10/18 a do 10 jsem se nenarvala a 18 zas byly strašný plachťáky. Nakonec vyhrály takové obyč za 19.90 - zlevněné z 38dolaru a rekla jsem si, že prostě pak někdy ještě jedny dokoupím: ). Došlo se na oběd do T.G.I. Fridays - kde to tentokrát vyhrál jen malý salát, páč jsem byla ještě přecpaná ze snídaně a ani ten jsem nezvládla celý sníst. Pak se vydalo do Halloween store, kde jsme ani jedna neuspěla. Fakt mě tam ty kostýmy nenadchly a když už třeba jo, tak zas byla cena 50dolarů a výš, což tedy za kostým nedám. Pak se ještě tak nějak prochodilo pár obchodů a vyrazilo se domů. Já se nechala vyložit před barákem, mohlo být asi půl 5 a padla na mě únava a tak nějak relaxovala. Kolem sedné na mě zaklepala rodinka, že mají rodinou večeři a jestli se nechci přidat. HF umí strašně dobře vařit a dnes byl servírován vepřový biftek s chřestem a jablečným pyré. Strašná dobrota to byla - vám povím. Po večeři přišla na řadu už jen sprcha, cvilkové serfování po internetu, televize a nerušený spánek.
    Na neděli byla naplánovaná návštěva Japonského domu a zahrady ve Phille. Učastnila jsem se já Martina (ITA), Lisa (AUT), Veronica (SWE) a konečně jsem se po dlouhé době viděla se Zeke (JAR) - holčina, která se mnou byla na pokoji na orientation. Pro cestu k Japonskému domu se využilo služeb Phlash Bus(u), kde se zaplatí 5dolaru za denní jízdenku a autobus má kolem 16 zastávek na jevíce atraktivních turistických atrakcích ve Philadelphii, kde si můžete pak vystupovat a nastupovat podle libosti. Při hledání Japonského domu se trochu zabloudilo a musím říct, že mě začala Veronica trochu vytáčet - prostě začala říkat, že jí už bolí nohy a že už dál nejde - no trochu jak malé dítě. (dobře místo 300m, které se měly původně docházet, se nachodil asi kilometr a půl, ale nevím, žádné drama se mi to nezdálo a to polovinu té cesty jsme byli v pěkném parku). No nic Japonský dům a zahradu jsem si představovala trochu větší, ale i tak to bylo strašně krásné a roztopmilé místo. Bylo nádherné slunečné počasí a pro člověka to byla naprostá relaxace. Vydržely jsme tam hodinku a všichni pak dostali hrozný hlad, tak se přesunulo do části města zvané SOHO a dali si na shareování tu největší pizzu co měli. Zeke si potřebovala koupit nějaký kabát, tak se ještě zašlo na chvilinku do Ross a nakonec vyrazilo na vlak, kde se čekání ukrátilo zmrzkou z Mc Donalds a něco před sednou jsem byla doma. Proběhla sprcha, postel a celý pracovní týden byl zase přede mno.

Fotografie

Ve Phlash Busu

Japonský dům a zahrada

Najdete českou vlajku?? :)

Pizza Time :)

úterý 18. října 2011

Klidný pracovní týden

    K minulému pracovnímu týdnu toho nemohu ani moc napsat. Po pracovní stránce mohu říct, že to byl jeden z nejlepších pracovních týdnů, které jsem tu zatím měla. Děti byly naprosto v pohodě, neodmlouvaly při vypracovávání domácích úkolů, prostě skoro idilka. Samozřejmě, že se to neobešlo bez menších hádek a rvaček, ale v porovnáním s rvačkami, který tu jsou na denním pořádku se jednalo opravdu o maličkosti.
    Holčině - Bailey (8let) přibyl kroužek lezení na čtvrtek. Takže asi budu muset teď pravidelně jezdit do školy vyzvedávat děti 2x týdně. Tedy ve středu, kdy mladou vozím do kostela a ve čtvrtek, kdy to bude asi tak, že Colton dorazí autobusem ve 4pm a ve 4:20 budeme vyrážet znova do školy vyzvednout právě mladou. Když bude na čas MR Mark, tak s ním bude moc zůstat v baráku, ale docela často se stává, že doráží mezi 4:20/4:30 a to bude muset Colton se mnou - no doufám, že s ním moc kvůli tomu bojovat nebudu.
    Co mě hodně potěšilo, tak když jsem Bailey vyzvedávala z kroužku lezení, tak mě chytla za ruku a šly jsme ruku v ruce, což mě strašně potěšilo. No a v pátek, když se děti (všechny 3) trochu ze srandy pošťuchovaly, --> válčily na gauči a já seděla vedle na křesle a říkaly, ať jdu válčit s nimi. Já jím řekla, že já sedím na křesle Míru, to znamená, žádná válka. Bailey se zvedla a řekla, že chce sedět na křesle Míru se mnou a sedla si mě na klín a společně jsme tam tak seděly ... fakt krásný pocit, že mě děti mají aspoň trochu rády :).
     Co se týče školy (mé), tak už ze mě vyprchalo takové to prvotní nadšení a opravdu, jak kurz začíná pozdě večer, tak je to pro mě strašně únavné. Fakt, tak po hodine začnu sledovat hodiny a počítat každou minutu do konce. Co tak mohu pozorovat, tak jsou na tom ostatní dost podobně. Ještě angličtina na ten TOEFL je docela náročná, tak je někdy dost obtížné přimět mozkové závity nějaké aktivitě. Docela vtipné je, že na začátku kurzu jsem byla já a ještě asi jen jedna holčina, kdo řekl, že TOEFL test nebude dělat. Teď s přibývajícím časem mi příjde, že nás může být dobrá polovina, kdo na test nepůjde. Důvody jsou docela jednoduché - za prvé, opravdu to není jenoduché. Test stojí něco přes 100 dolarů a body platí pouze dva roky a když se do té doby nebude chtít jít tady ve státech studovat, tak jsou to vyhozené peníze. Máme docela dobrou učebnici, takže si říkám, že je to asi jediné užitečné, co mi z toho kurzu zbude :).
    No nic, každopádně jsem si zařídila, že s Martinou a její kamarádkou Helenou (Němka) pojedeme první týden v listopadu na školení do Baltimore, které nám dá 40hod nebo 4 kredity. Téma pro školení je Americká kultura a turismus - takže si myslím, že by to mohlo být i docela zajímavé. Nejlepší na tom je, že až tedy dodělám v prosinci ten TOEFL kurz, tak budu mít splněné veškeré hodiny a zbytek pobytu budu mít od školy pokoj.
    Joo - ještě jsem se rozhodla, jako některé holky tady v USA a předobjednala jsem si předplatné některých časopisů. Je to konkrétně ELLE za nějakých 10dolarů na rok a GLAMOUR za 10dolarů ne půl roku. Prostě oproti ČR, kde se za celoroční předplatné ušetříte za jedno, dvě čísla, takdy se ušetří za 80% čísel.
    Poslední, co se minulý týden přihodilo, tak dvě už zaběhlé au-pair tady v okolí se chystají v listopadu do NYC ne nějaký Christmas Carol vystoupení a ptaly se, kdo by se přidal, takže snad to nepadne a v listopadu mám dvě akce na které se těším - jde tedy o školení v Baltimore a výlet do NYC.

středa 12. října 2011

Trochu něco z plánu do budoucna ....

    Nevím kolik z vás četlo mé starší příspěvky, kdy jsem ještě byla doma a tak nějak furt psala, že rozhodně vůbec nechci plánovat, jak tu v USA dlouho zůstanu. V podstatě byly možnosti - zůstat tu rok, prodloužit na dva roky a nebo pokus zůstat tu co nejdéle. Po skoro dvou měsících v USA jsem v takové situaci, že si říkám, že tu odkroutím ten povinný rok a zkusím si pak najít nějaký job v Londýně. Asi jste si z mnohých příspěvků všimli, že tu furt porovnávám UK/USA a prostě musím říct, že mi Londýn přirostl k srdci a chtěla bych se tam ještě na nějakou dobu vrátit.
     Prostě vůbec nevím, jestli to výjde, ale Martina pracovala v Italii pro jednu asi docela známou oděvní firmu v kanceláři. Povidala mi, že mají dva butiky i v Londýně a že si myslí, že by byla reálná možnost se tam dostat. Ta firma prý platí zaměstnancům jak byty, tak něco málo ze stravy. Sice je to prý práce 6dní v týdnu 8 hodin, ale kdyby to vyšlo, tak bych byla asi nejšťastnější člověk na světě. Já vím, je to ještě strašně předčastné a trochu mě děsí, že Martina jde začátkem listopadu do rematch, pravděpodobně jí to zavlaje strašně daleko ode mě a prostě ztratíme ten každodenní kontakt, ale slibuje mi, že určitě nezapomene.
    Takže mi držte palečky a třeba za rok budu nazpět v mém milovaném Londýně :).

Víkend ve Philadelphii

     Uplynulý víkend byl zase další busy v pořadí, kdy jsem při nedělním odpoledne v ulicích Philadelphie skoro omdlívala únavou.
     V sobotu ráno jsem si mohla dopřát relativně delší spánek. Budík byl nastaven na 10am, tak nějak jsem se válela v posteli do 11 a pomalu vyrazila do Wayne, kde jsem si dala za úkol stihnout poštu, která zavírala ve 12. Taťkovi se zpožděním a mamce na den její narozenin posílám aspoň přání, když nemůžu popřát z očí do očí. Pak jsem musela ještě do banky, kde mě čas netlačil, páč má banka má v sobotu do tři odpoledne (je otavřená i v neděli). Potřebovalo se uložit penízky (od HM dostávám šeky) a taky se muselo něco málo vybrat na nadcházející víkendovou akci. Ještě se zaskočilo na ledový čaj do Starbucks, v tom parnu co se udělalo (asi 25 stupnů celsia), byl strašně osvěžující a chuťově hrozně dobrý.
     S Mončou jsem se předběžně domlouvala, že si zajdeme na South Street a konečně ji pořádně prozkoumáme. Dopadlo to tak, že jsem měla v Phille před spichem ještě asi hodinku čas, tak mě kroky zavedly do tří patrového knihkupectví. Tam bych mohla trávit hodiny. Po asi hodinkové procházce po South Street jsme obě s Mončou usoudily, že jako nicmoc. Já nevím, skoro každý druhý krámek jsou předražený Větnamci. Fakt se tam dají koupit stejné věci, jako mají Větnamci u nás, ale s tím, že je to na South Street, tak si hrají, že je to něco extra a je to tak 3x dražší než u nás. Zašlo se na jídlo a pak už se přešlo o pár ulic dál do obchodu Ross. Jsou to hodně levné značkové věci. Rozdíl mezi Anglií a Amerikou v nakupování je asi ten, že v UK se sežanou obyčejné věci hodně-hodně levně. Tomu asi žádný obohod v USA nekonkuruje. A pak tu jsou obchody jako TJ Maxx, Ross a další, kde se skoro za stejnou cenu jako obyč tričko seženou trička značková, př FOX ... takove ty Dolce a Gabana jsou trochu "dražší" ale jako 15/20/25 dolaru na takovou značku taky není vůbec špatný. Řekla bych, že když srovnám TJ Maxx a anglický TK Maxx - tak možna tady je to o něco levnější, ale zase né nějak extrémně.
     Každopádně, to že týdně utratím jenom 100 dolarů a 100 si nechám do zásoby zase nějak nevyšlo, páč se mi tam zalíbila kabelka (tedy né že by byla nějak překrásná) ale spíš levná a taková hodící se skoro ke všemu. Pak botičky no a pak byla nutnost si koupit černé ponožky. Z domova jsem si přivezla jen dvoje černé a u nás po baráku se chodí bez bot, ale bílé ponožky pak už ani po vyprání rozhodně bíle nezáří, takže černá je taková jistota. To že bych tu někde sehnala 5párů ponožek za srovnatelně dvě libry jsem vzdala, takže to vyhrálo 6párů, za 6 dolarů, takže také to není špatný kup. V poslední řadě jsme se dostaly do H&M, kde jsem si už před týdnem vyhlídla jednen takový podzimní bundo-kabát a ještě teď na H&M stránkách byla akce, že se dal vytisknout kupon a na jakoukoli vybranou věc byla 25% sleva. Místo původní ceny 34.99 se platilo 26. něco :). Takže to už se vyplatí :D
    Po návratu k Monče na barák jsem si daly vínko s jejíma host rodičema a začaly se pomalu chystat na večerní clubbing, kam nás braly dvě Mončiny kamarádky. No poprvé se mi tu za dobu co tu jsem stalo, že mě odmítli pustit do clubu na českou občanku - no dejme tomu, ještě pochopím, ta karta jim nic neříká, ale Monča měla stejný problém s mezinárodním řidičákem. Prostě to byl club, kde akceptovali pouze americký řidičák nebo pas. Nakonce se zkončilo v Cuba-Libre clubu, který byl famozně zařízen do kubánského stylu. Tento druh hudby, jako salsa atd. mě vůbec nevadí, jediné co mě trochu štvalo, tak asi po půl hodince tančení, kdy se tančilo přavážně single, začali hrát, tak že se tancovalo v párek. Sice tyhle tance krokově nezvládám (tedy ani ty klasicky české), ale to by se ještě nějak zamaskovalo, ale nejvíc mě vadilo, jak se pak taneční partneři začali strašně tisknout, a šahat na zadek a hladit záda. Jako od někoho, koho vidím 5min mi to příjde nezdvořilé a mě osobně odporné. No nic domů se ještě se zastávkou u kamarádů holek dorazilo něco po třetí.
     Neděle byla ve znamení "gospela" takový ten černošský kostel, kde se hodně zpívá. (představte si film Sestra v akci). Já nejsem věřící člověk, ale prostě jsem to chtěla vyzkoušet. Strašně mě překvalipo, jak k nám byli lidi strašně hodní. (z celého kostela jsme tam byly 4bíle - z toho 3 my (ještě se k nám připojila Martina odemě z Wayne). Každopádně nastalo i to, že jsme na začátku vyplnili kartičku se jménem a že jsme tam jako visitors a pak při bohoslužbě, nebo jak se to říká, nás ten co povidal vyzval ať se stoupneme a přivítal nás a vyzval všechny lidi ať se s námi přivítají. Jako ta atmosféra byla fakt strašně přátelská. Celé bohoslužba tam trvá 3hod, nám stačila hodinka a půl. Jak řikám - sice nejsem věřící, ale klidně bych si tam zase začas třeba na hodinku zašla, už jenom kvůli těm milým lidem.
     Pak se zase vyrazilo do centra Philladelphie a jak na Monču, tak na mě docela padala únava. Mohli jsem se rozloučit kolem 4odpolední a já s Martinou vyrazila na vlak s tím, že jsme si ještě zašli na oběd. Na radu holek tady z USA jsem si koupila výtisk ELLE magazínu a ještě pak neodolala krásně vypadajícímu cupcaku. Tak nějak jsem ho večer spořádala, byl výborný a vyhržela u časopisu asi až do půl11, kdy únavou odpadla :)

Fotografie

Philadelphia - poblíž China Town

Philadelphie - China Town

Philadelphia - China Town

S Martinou

Oběd - vím Mc Donald -nic extra, ale já ho tu v USA měla poprvé od doby co jsem přicestovala a měla na něj neodolatelnou chuť.

Víkendové nákupy :)

pondělí 10. října 2011

Zese něco málo k minulému pracovnímu týdnu

     Nejtěžší část z celého pracovního týdne na mě čekala hned v pondělí, kdy si Colton vybral den, kdy měl po čase zase svůj záchvat. V pondělí k nám chodí paní (je tedy jen o rok starší než já (27), ale už má dvě děti) Sebra (Síbra) - je něco jako psycholožka a jejím úkolem nění mě pomáhat nebo dělat s dětmi úkoly, ale jen sedět a koukak a dělat si zapisky. Pak to asi nějak vyhodnocuje. Takže všechno to tak nějak začalo, když jsem chtěla, aby si mladý četl. Má každý den 20min číst. Řekl mi, že to dělat rozhodně nebude - takže jsem ho ignorovala a když mi připomínal, že určitě číst nebude, tak jsem mu řekla, že mi je to jedno, že to pak jen řeknu HM, až příjde a že tedy bude číst večer. To už jsem viděla, jak je trochu naštvaný. Pak začal hrát hru se segrou, nějakou novou, co jim byla koupena přes víkend. Jde tam nastavit, že bude hrát jeden nebo i více hráčů. Nejdřív bylo vše v klidu a hráli si společně. Pak Colton začal s tím, že chce hrát pouze sám a že ségra hrát nebude. Ta si to samozřejmě nenechala líbit a řekla, že hrát bude - takže to mladýho urazilo úplně nejvíc a vší silou začal ségru mlátit, v tom jsem se tam tedy vrhla a rozdělila je a kluk začal kopat do mě. V tom tedy zakročila i Sebra, že to tedy ne. Pak se to nějak uklidnilo, jen asi za pět min. Colton začal něco jako, že segru nesnáší a rozběhl se k ní a plivl na ní. Pak začal chodit po domě a řikat, že jí nesnáší, že dnes číst nebude a že je to nefér, že ona hraje furt sama. (Což není vůbec pravda). Pak při večeři k němu Sebra přišla a začala mu domlouvat, že příště, až bude chtít někoho uhodit, ať si vybere polštář nebo plyšového medvěda. (upřímě - nefunguje to :/ ).
    V pondělí večer mě po práci vyzvedla Pája, jelo se k jejím libanonským přátelům na barák, tam uvařila strašně dobrou večeři a asi od 10:15pm se šlo ještě do kina. Vybral se film s názvem "Whats your number". Taková holčičí komedie, ale já se zasmála a líbilo se mi to. Myslala jsem, že třeba budu mít krizi, když se šlo takhle pozdě, ale fakt ne - rozhodně mě ten film nenudil. Prostě docela dobrá odreágovačka po celém tom histerickém odpoledni.
     V úterý přišel také trochu šok. Ještě ráno mi HM říka, ať se domluvím s MR Markem na tom, aby přišel dnes včas, že je zubař pro Bailey, tak abych já s ní čekala u doktora a MR Mark by byl s Coltonem venku, hrál nějaké hry, popř. sním udělal ukoly. Takže se to tak nějak domluvilo a asi hodinu a půl před vyzvednutím dětí ze školy mi přišla SMS od Marka, že je problém s nějakýma papírama a že mu jeho firma teď nedovolí k nám chodit. Takže se celý náš systém zhroutil. Nakonec to dopadlo tak, že HM se uvolnila z práce a vlakem přijela k ordinaci, kde jsme se všichni potkali a ona šla s mladou do ordinace a já byla s Coltnem. Asi si každý řikáte, proč by jako nemohl se mnou sedět a čekat v čekárně. On je prostě jiný a nikdy nevíte, jestli by vydržel čeklat celou tu dobu, páč to dnes byla asi hodina a půl. Takže jsem s ním šla ven - tam to vydržel asi hodinku (hrali jsme si s míčem na americký fotbal) a pak tu půlhodinku už chtěl být v čekárně. Pak už se jen jelo domů, Colton si uděla úkol v autě, já začala připravovat večeři a byla jsem trochu ráda, že když mu HM připomněla, že by měl číst, tak to odmít i jí. Nevím jak to nakonec dopadlo, páč já měla večer školu a vím určitě, že nečetl do té doby, co jsem odjížděla. Ve škole to dopadlo tak, že se čakalo půl hodiny na učitelku, pak přišla sekretářska, že vlastně naše učitelka volala, že bohužel nemůže nastartovat auto a tak se sem nemůže dostavit. Docela promarněný čas, no.
      Středa byla také ve znamení zubaře, ale tentokrát s Jax. Původní plán byl trochu komplikovaný, ale nakonec to vyřešil HF, který přijel domů ve 3pm a řekl mi, že Coltona můžu vyhodit při cestě ze školy doma. Takže i když měl jet se mnou (tentokrát to byla jen 20min prohlídka, takže by se to určo přežilo bez nějakých větších potížích, ale tímhle byla moje práce značně ulehčená). Jax přijela v 3:10 domů školním autobusem, vyčistila si zuby a vzala si něco k jídlo a jelo se. Při námitce, že jede k zubaři a že by asi neměla nic jíst mi řekla, že má hlad a že to nevadí. Tak jsem jí prostě nechala být. Ve 3:30 se vyzvedli dvojčata. Colton se vyložil doma, Beilay v kostela a s Jax vyrazila k zubaři. Nejdřív mě dirigovala kudy jet a když se už po druhé přijelo, do zákazu dobočení na směr kam jsme potřebovaly, tak jsem jí řekla ať mi radši neradí, že takhle tam budeme určitě pozdě. No asi jen o dvě minuty, takže naštěstí žádný velký skluz. Prohlídka byla vážně jen 20min a vyšlo nám úplně přesně, že jsem byly v 16:55 v kostele, kde se opět vyzvedávala Beilay. Nejdřív jsem měla trochu obavy, že se to nebude stíhat, ale pěkně to na sebe všechno navazovalo, až mě to překvapilo. Při příjezdu domu mě upřímně trochu naštval HF. Ví, že si mají děti při příjezdu ze školy najíst a pak udělat úkoly a pak je teprve čas na hraní, popřípadě na to jakože povinné 20min čtení. Samozřejmě, že při návratu ve 5:15, kdy začínám připravovat večeři neměl mladý úkoly udělaný a hrál Wii. Naštěstí dnes nedělal vyrvál a úkol si šel relativně v pohodě vypracovat. Takže jak tak nějak byla večeře nachytaná na 6pm, tak obě děti měly ukoly hotové, což mě docela potěšilo.
     Čtvrtek a pátek byly bezproblémové dny. Nesrovnalosti s firmou, co posíla MR Marka se vyřešily. Ve čtvrtek ještě dorazila Delith (Dilíth) - která jednou za čas chodí v pátek a je tu společne i s MR Markem (asi budou pracovat pro stejnou firmu). Ve škole to dopadlo tak, že nám učitelka oznámila, že se sice stašně omlouvá, ale i když se přišlo o hodinu její vynou, tak se bude muset tak nebo tak nahradit. Takže místo datumu, kdy měl kurz končit, tak bude končit v pozdějším termínu. Trochu mě to naštvalo, ale pro splnění kurzu musí být odchozeno 80% docházky, takže pokud teď budu poctivě chodit, což mám v plánu, tak bych pak už nemusela na ten zavěr být.
    V pátek byl k dispozici MR Mark. Děti byly v pohodě, takže to byl takový klidný závěr týdne, po hektickém začátku.

Toto je úlovek z TJ Maxx, při krácení dopoledne s Martinou. S tou se vidáme teď skoro každé ráno. Vždycky buď já nebo ona vyzvedne kafíčko, když je pěkné počasí a Martina má čas, tak se i projdeme a dojdeme si na něj pěšky a tak nějak jednou za čas se vypravíme do nějakého obchodu tady u nás ve Wayne.

čtvrtek 6. října 2011

Víkend - Philly + Ridley Creek State Park + Cluster Meeting

     Minulý vikend mi začal pátečním večerem. S Martinou ( Italka ) jsme se tak nějak dohadovaly, že zkusíme zajít do místního kaféčka ma vlakové stanici Wayne, kde by každý pátek měla být živá hudba. Problém s Martinou je však ten, že jí je 20 a tudíž tu nesmí pozřít alkoholické nápoje. Potřebovala ještě něco pokoupit v Kmart - její host otec měl narozeniny a já jelikož si chtěla dát pivko a Mrtina má od své host rodiny zakázano kohokoli kromě jí a dětí vozit v autě, tak se nějak usoudilo, že se vydá pěšky. Celé i s nákupem nám to zabralo asi hodinu a do kaféčka se dostalo v 9:05 a tam nám bylo oznámeno, že živá hudba končí v 9:00 :(. No nic, po té cestě i když deštivé jsme měly žízeň, tak se aspoň sedlo na džus, Martina Colu - (přišla jsem na to, že ani to pivko tam nemají). Pak jsme přešly do takové relativně busy hospůdky, kde jsem si nakonec objednala Cidera (jablečné pivo) a Martina do sebe klopila další colu. Neodolalo se a na sherovačku jsme si daly pizzu. Sice velikostí nebyla nic moc, ale chuť to vynahradila a stejně, obě dvě jsme byly po večeři, takže nás to spíše jen dobře dosytilo. Martina mi začala vyprávět, že se rozhodla pro rematch. Její rodina je fakt příšerná. V podstatě nerespektují její volný čas. Většinou musí pracovat jak soboty, tak neděle pár hodin. Takže se stává, že nemá ani jeden den v týdnu volno. Jak už jsem se zmínila, nemůže nikoho kromě jí a dětí vozit v autě a ještě ke všemu musí platit teď nevím, jestli 10dolarů týdně nebo měsíčně, za soukromé používání auta. No a teď když jí začala škola, tak jí rodina oznámila, že to auto take používat nesmí a musí jezdit vlakem (8dolaru zpáteční jízdenka). Na vlak to může mít 15min a jelikož to má večerní kurzy, tak se vrací buď kolem čtvrt na 10, pokud stihá vlak v 9:08 (kurz jí končí v 9:00) nebo až o půl hodiny později, když by vlak nestihla. Takže návrat domů při lampách, které fakt skoro nesvítí není rozhodně příjemný. V au-pair programu je zmíněno, že rodina musí přispívat na bebzín, když jede au-par do školy, jenže když Martina musí jezdit vlakem, tak by měla rodina přispívat na vlak. Takže když se prý na to host rodiny ptala, tak jí řekli, že tedy nemusí platit těch 10dolarů za soukromé používání auta, ale že prý jí nadále nebudou platit gym. Takže je prostě s toho celá špatná.
     V sobotu jsem se sama vydala do Philly a chtěla si v klidu projít takové ty nejvíc nákupní ulice. V podstatě jsou to ve Phille dvě nebo tři. No prostě jak už jsem se zmiňovala před tím, Philla mě nějak moc nenadchla. Joo sice jsem objevila GAP outlet a Zaru, ale prostě žádná velká průtrž to není a město na mě působí ponuře smutně. Na jedné z ulic jsem narazila na Fall Festival, který tam probíhal, tak jsem si to tam prošla. Prostě tam byly dýně, různé stánky s ručně vyráběnýma šperkama, obrazy, hodně jídla, muzika - bylo krásně, sice trochu zima, ale libilo se mi tam. Nakonec jsem si chtěla zajít na South Street, kde jsem si to představovala něco jako Comden Town v Londýně. No ve dvě hodiny odpoledne tam bylo dost liduprázdno, jen tam byl docela rozsáhlý blešák, tak jsem se aspoň kochala těma sarapatičkama a někdy nechápala, že by si to někdo kdy koupil. Tak nějak jsem to pak zatočila k nejbližšímu vlaku na Market Street, dala si tam pozdní oběd a před pátou vyrazila zpět. Strašně se ochladilo a já hrozně promrzla a začala se trochu projevovat i rýmička, takže po návratu jsem si udělala čajíček a vlezla pod vařící sprchu. Večer byl strávený u TV a PC. --> Joo tohle se mi vlastně stalo. HM mi vždycky pujčuje její měsíčenku na vlak, ale tento týden mi říkala, že jede v neděli na baseballovy zapas Phillies a že bude tedy v ten den kartu potřebovat. Jak jsem tak chodila v sobotu po Phille, tak prostě strašně moc lidí mělo dresy a trička právě Phillies a mě to začalo šrotovat v hlavě, že asi zápas bude dnes a já trubka špatně rozuměla a HM nebude mit kartu na vlak. Takže jsem jí hned psala, jak to je, ale naštěstí byl zápas jak v so tak ne a ona šla na ten nedělní. (v sobotu Philles vyhráli, v neděli prohráli). Dost se mi ulevilo, že jsem jí nezpůsobila trable. Tedy respektyvě bych jí musela zaplatit vlak :).
      Neděle byla strašně nabitá. S pár au-pair z okolí jsme se dohodly, že si zajdeme na pořádnou americkou snídani do Minellas Diner. U mě to vyhrály pancakes s javorovým syrupem a plátky slaniny. Byla jsem dost překvalená, že když jsem si objednala čaj, tak to byl černý s plátkem čerstvého citronu, jak to známe u nás. Příjde mi, že tady se černý čaj skoro vůbec nepije, natož pak ještě s čerstvým citronem. Najedly jsme se uplně parádně a do cluster meetingu zbývalo ještě hafec času. Venku bylo 10 stupňů celsia a ještě do toho občas zapršelo, takže žádné teplo. Rozmýšelo se mezi kinem a nedalekým parkem. I když počasí na to zrovna nebylo, zvítězila možnost parku. Strašně se mi zalíbila budova - která byla něco jako hlavní office, která v tom počasí působil tak nějak ponuře, ale přesto mile. Já bych si tam dokonce dokázala představit mít i svatbu :).
     Furt zbýval ještě nějaký čas, tak se na chvíli zajelo do Targetu a posedělo ve Starbucksu a po docela dlouhém hledání farmy, kde byl náš cluster meeting se sešlo s holčininama z okolí. Mohlo nás být kolem 20ti. První aktivita pro nás přichystaná bylo, že nás naložili na valník za traktor a dovezli na dýňové pole, kde jsme si každá mohla vybrat dýni, jakou jsme chtěly. Pak se jelo nazpět a já si najivně myslela,že budeme vyřezávat obličeje, ale na programu byl už jen snack a povídání. Neříkám, že to bylo špatné, ale přišlo mi to takové neslané-nemastné. Řekla bych, že zima způsobila, že se nenastartovala, taková ta pravá povídací nálada. Martina oznamila Lori (naše koordinátorka, že chce do rematch a prý tedy na konci měsice se tam dostane). Docela jsem se těšila, až se tak nějak naše skupinka zvedne a půjdeme si zatopit do auta. Domů jsem se celá promrzlá a s celou dýní, která teď stojí před barákem, dostala kolem osmé a opět následovala vařící sprcha, abych rozmrzla.

Fotofrafie

S Martinou na pizze, pivku?? - cole

Martina a naše pizza

Fall Festival Philadelphia

Fall festiva - Philadelphia

Fall festival - Philadelphia

Tuhle ceduli jsem našla na jedné z ulic při návratu z South Street směrem na Market Street

Americká snídaně

Ridley Creek State Park - hlavné office parku - místo mé budoucí svatby :DD

Ridley Creek State Park

Farma, kde se konal cluster meeting

Au-pair na dýńovém poli

Moje dýně :D

Snack Time

středa 5. října 2011

Pracovní týden - už fakt nedokážu počítat kolikátý. (i když jich zas tolik nebylo :) )

     Minulý pracovní týden byla taková houpačka. Většinou to nějak šlo. Příjde mi, že rána jsou už klidnější než bývala. Největší problem je asi 10min čekaní na školní autobus, kdy si děti dlouhou chvíli krátí rvaním a někdy to přerůstá do ošklivých bitek, které jsou na začátku jen sranda.
     Pamatuji si, že Bailey (8let) měla v pondělí ještě takovou řvací náladu, kdy na každého řvala a s nikým se moc nebavila, ale pak od úterka byla relativně v pohodě. S Colnem (autisticky syndrom) - to taky relativně šlo, nějaký velký záchvat nenastal. Jax má prstě začínajícu pubertu,takže někdy v pohodě, někdy mě trochu zkouší.
     V uterý ve škole (mé) byla akce, kdy knihovna vyřazovala nepotřebné knihy a každý si mohl vzít zadarmo co se mu líbí. Jelikož můj kurz končil až v 10pm, tak už to bylo hodně přebrané a i když tam bylo furt hafec knih, tak tématem mi to vůbec nic neříkalo - jako třeba nějaká biochemie atd. Nakonec jsem uspěšně vybrala 3 knihy. První je něco jako "Art projects for educators and students". Pak starší kniha o Americkýh horách a pak jsem tam objevila knihu s názvem "Pragues 200 days", která je z roku 1969 a bude asi na téma komunismu. Asi to v životě číst nebudu, ale tak pokud se mi to povede dovést do ČR, tak třeba nějaký sběratel tím nepohdrne.
     Ve čtvrtek jsem si trochu prožila krizičku, kdy děti měly prázdniny, kvuli nějakému židovskému svátku - (nejsou žídé, ale škola byla zavřená). Měli jsme za úkol jet se podivat do asi půl hodiny vzdáleného města, kde pojedu (tento týden (dnes) na kontrolu s mladou kvůli rovnátkám. Tak abych věděla, kde to přesně je. HM než odešla do práce, tak nám to tak nějak naplánovala, že by bylo dobré jet ráno - kolem 11pm - pak bude lunch a kolem druhé měl dorazit Mr. Mark (vychovný poradce pro Coltona). HM mi ještě řekla, že nemám nechat Jax spát déle než do deseti, že by klidně vydržela v posteli celý den. Takže to začlo tím, že mi Jax v 10 oznámila, že je unavená a vstávat prostě nebude. Dolů přišla až tak v 10:45, ale to mi zase usnul Colton a probudil se právě v čas oběda. Takže tedy, že uděláme oběd a vyrazíme. Mladý chtěl Peanut Butter and Jelly Sandwich - kousnul do chleba a že je prý moc tvrdý a mrsknul ho po mě, že to jíst nebude a vlastně, že tedy nebude jíst vůbec. Asi po 5min se uklidnil a že si dá waffle s javorovým syrupem. Takže místo toho, aby se vyráželo v jedenáct, tak se to zvládlo chvilku před jednou. Děti se pak celou cestu hádaly v autě, řvaly po sobě a kopaly si navzájem do sedaček. Pak začala Beilay stávkovat, že nebude sedět normálně, že má ošklivé tričko a že se na ní lidé koukají a sesunula se tak, že měla pás u krku, takže kdybych musela prudce zabrzdit, tak by jí to asi uškrtilo. Fakt si nedala říct a já chtěla sto chutí vyběhnout z auta a někde si pořádně ponadávat. Po tom co jsme se vrátlili, tak za chvíli na to dorazil Mr. Mark a já byla spráskaná jak pes. Kdybych si neuděla čaj, tak asi usnu. Sice mi říkal, ať si klidně dám "nap" ale to mě přišlo blbé. Večer pak byla na programu ještě škola, kde jsem byla dost nepoužitelná a jen zívala a počítala každou minutu do konce. Teď si zrovna nedokážu předsavit, jak přežiji mít děti na krknu víc než jeden den v řadě, celých 12hod, které budu muset dělat, když nebudou děti ve škole. Uplně jsem si říkala, jestli mi to tu za to stojí, a že bych chtěla být strašně v Londýně a mít nějakou normální práci bez děti.
      Pátak, ale na druhou stranu utelk docela rychle a mohlo se začít užívat víkendu.

Moje ulovené knihy

středa 28. září 2011

Philla, neúmyslá návštěva černošského ghetta a slovenský festival v NJ

     Konečně jsem se uráčila přemluvit k napsání příspěvku z uplynulého víkendu. Můsím říct, že celý víkend nebyl čas skoro ani dýcha, jak to bylo nabité. V sobotu se vyrazilo za Mončou, která nedávno doplnila naše řady au-pair, do Philly a konečně jsme se po skoro dvou měsíčním skypování setkaly osobně.
     Na programu bylo najít nějaké normální obchody na nakupování. To se nám po delší době podařílo na Chestnut Street. Konečně mohu říct, že mi to zpravilo shopping náladu :), ale i tak, něco podobného Primarku je stále nenalezeno. Další cílovou destinací byla South Street, co mi bylo doporučováno navštívit. Zrovna při té příležitosti zde probíhala akce něměckého Oktoberfestu. Jelikož už bylo po sedmé, měly jsme pořádný hlad, tak se vydalo směrem k Mončině domu. (z nějaké 9té ulice směrem na 42tou). Hodně obchodů začalo v tuto dobu zavírat, takže si South Street budeme muset ještě zopadkovat, páč se toho stejně moc nevidělo. Po chvilce hledání jsme našly i místo, kde se najíme. Monča neodolala Philly Cheese Steaku a já si dala Buffalo Chicken Wings - i když to bylo takové prapodivné bistro vlastněné Mexikánci, tak to bylo moc dobré a docela nám jich přišlo i líto. Přijedou sem za lepším životem, sice možná vydělají víc, ale zase tu dřou jak koně. Každopádně se tam s Mončou plánujeme ještě vrátit.
      Po večeři jsme se necítily jít takovou štreku zpět, tak jsme se rozhodly využít služeb hromadné dopravy. Vůbec prostě nachápu, jak se tam ty lidi dokáží orientovat. Tedy ono je to spíš dělané pro místní černé obyvatelstvo (moc bílých se v autobuse nepotká a samozřejmě, že my byly jediné :D ). Na zastávce máte napsané pouze číclo autobusu, které tam staví a kam ten autobus jede nebo kdy jede už nikde není. Po radě jsme se rozhodly vyžít autobus č. 31, který nás měl zavést na 38 ulici na Market Street a od tam tuď by se kousek docházelo. Jenže autobus na nějaké 33 ulici opustil tu naší Market Street a vidal se do temných uliček Philadelphie bůh ví kde. Samozřejmě, že jsme s Mončou začaly dost panikařit, pač jsme se blížily k místům, která už nejsou bezpečná, zvlašť pro dvě "bílé" blondýny. Jeden, přinejmenším, zhulený černoch se nás ptal, kam potřebujeme a neurvale nabízel svojí pomoc. Takže jsem začaly panikařit ještě víc a při větě - "Dont worry i dont wanna kill you " se obavy ještě umocnily. Nakonec nám řidič řekl, že jsme se vrátili na 46ulici na Market Street a pokud se bojíme, že se na 40.ulici dostaneme vlakem nebo prostě musíme jít. Rozhodly jsem se pro chůzy, páč čekat v těch končinách na vlak by mě asi zabilo. No nebylo to příjemné koukat, jak na nás ty černoši podezřele koukají. No nic, nějak se zvládlo dojít k Monče domů a čekal nás ještě výlet do nočního klubu, kam se nám už vůbec nechtělo. Nakonec nás vyzvednul Martin (Slovák), páč trmácet se někam hromadnou dopravou, na uplně jiný konec Philly bylo nemyslitelné. Vyrazilo se do Roxy clubu, kde mi to upřímě moc nesedlo. Prostředí bylo pěkné, ale prostě remixy, které nasnáším se linuly z reproduktorů a vůbec mě to nenastartovalo do pařící nálady.
     Na neděli byl naplánovaný výlet do NJ (stát) na Slovenksý festival. Nejlepší bylo jídlo. Fakt mě to připomnělo domov a člověk se pořádně nabaštil :). Od Monči bratránka jsme byli pozvání na hruškovici, kupa čechů a slováků kolem, takže se člověk cítil skoro jak doma. Jen tedy hudba trochu chyběla, přišlo mi, že mohli hrát tak hodinku. Na závěr se pokoupila ještě nějaká kokina a vydalo se dom, kam se dorazilo kolem 9-té večerní.

Fotofrafie