Z deníku au-pair, aneb jedu na zkušenou tentokráté do USA: USA

Zobrazují se příspěvky se štítkemUSA - měsíc 11.. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 6. srpna 2012

Ještě, že jsou ty víkendy

      Mám pondělí, odpočatá po týdenní dovolené.. je skoro jedna odpoledne a kluk stále v campu, takže se mi snad podaří sepsat zasej pár vět, kde se vám budu snažit shrnout prázdninové víkendy, které se snažím trávit co nejvíc mimo dům, abych nemusela poslouchat děti. Jsem teď ve stadiu, že po týhle škole tady fakt snad nechci ani své děti. Páč bych prostě nesnesla tohle nerespektování vlastních dětí, co je tu na denním pořádku.
    No nic, vrhnu se na víkendová dobrodružství. Jeden ze super dní, který se v ČR nezažije je návštěva některého ze zábavního parku, kterých je po USA, ony se tedy najdou i po Evropě, požehnaně. Pro mě nejblíž a jako o víkendu bez auta nejdostupnější je ten v NJ, asi hodinku cesty od Philly. Je to jeden z parků spadající pod Six Flags. Já nejsem člověk, který má úplně rád kolotoče typu .. centrifuga nebo mixer, kde nastoupíte, 5min se to s vámi točí a pak vystoupíte a chce se vám tak akorát blinkat. To co já mohu, tak jsou horské dráhy. Sice jsem byla před tím max na Matějské, vesnických poutích a pak jeden den v Disney, ale tomu se nevyrovná žádná z těch horských drah, kterých tu bylo v parku hned asi deset + mnoho dalšího. Strašné mám ráda ten pocit, když dokončíte jízdu, víte, že jste přežili, páč se s vám neutrhla sedačka :) a ještě vám bublá adrenalin v krvi. Opravdu, kdo máte lidi na tohle žaludek, určitě doporučuji jednou takhle vyrazit a aspoň jeden den na horských drahách prožít. On člověk může vidět tísíc fotek a milion videí, ale nikdy si neumíte představit, co to doopravdy je, dokud si nějakou z těch crazy horských drah nezažije. V parku jsem byla společně s Klárkou, v tu dobu skoro "novorozenětem" tady u USA a zrovna nám vyšel stejný datum, jako Markét (bydlí na sever od Philly) a jejími brazilskými kámoškami. V podstatě jsme si vybírali jen horské dráhy, až na jednu odpočinkovou vsuvku v podobě klády-lodičky, kde jedete v korytu s vodou a jede to s vámi nahoru...dolů..doprava..doleva a tak všelijak. Myslím, že jsme to spočítaly, že jsme stihly za ten den asi 8 jízd a opravdu, člověk se cítil jak s dvojkou promile v krvi po těch všech vrtulích a ani si nemusel dát to pivko.
     Následující víkendy se trávili hodně ve Phille. Ve společnosti Klárky se zašlo do Philadelphské zoo. Hodně lidí mi říkalo, že zoo tady v USA jsou nic moc, ale nevím, jak jinde, ale tady ta naše philadelphská je krásná. I když nám vyšlo počasí, že teploty spadly ze 40tek na příjemných 24 - 26 stupňů, tak i tak byla většina zvířat zalezlá ve stínu a ležela, ale i tak se mi tam líbilo. Vidět ledního medvěda, jak se rochní ve vodě a hraje si s barelem.. není snad nic víc "cute". Zaplatily jsme si i jízdu na velbloudovi. Tedy .. cena myslím 6US, fronta dobrá 3/4hodina a jízda asi dvě minuty, ale co.. na velbloudu se už asi jen tak neprojedu.
     Na další philadelphský víkend, který byl spíš chození a objevování ještě něčeho, co jsem ve Phille neviděla se k nám přidala Gulsah (au-pair z Turecka a nástupkyně mé Gabči). No hele lidi, musím vám říct, že oproti Turecku jsme mi v ČR na tom ještě hodně dobře. Ať si každý říká co chce. Jako my v ČR ještě furt máme a provádíme normální aktivity. Ta holka je tady ze všeho docela vyplesklá a strašně nám říká, že chce zažít hodně zážitků, jako camping. Prý ještě nikdy nespala ve stanu. ( teď si uvědomuji, jak je super mít školní výlety). Chce si koupit kolečkové brusle a zkusit jízdu na kolečkových bruslích .. taky pro nás Čechy nic mimořádného, kvůli čemu bych musela jezdit do USA. Nejvíc mě pobavilo, když říkala, že na jaře si chce půjčit auto (ps: .. rodina jí nenechá řídit, jako vůbec) a jet si do Atlantic City, Washingtonu a NYC. Jako já beru, že jí to zní exoticky, ale tohle vše může objet o víkendech.. mnohem levněji přes megabus (autobusová společnost) a nestarat se, kde v NYC nebo Washingtonu zaparkovat. Hlavně bych jí strašně ráda viděla řídit, když tady neřídí a valit si to někde Manhattanem. Fakt respektuji, že každý má radost z něčeho jiného, ale na druhou stranu si říkám, že jsem ráda, že jsem vyrůstala v zemi, kde věci jako camping nebo jízda na kolečkových bruslích není něco exotického.
    To že během víkendů proběhl i nějaký ten shopping, to asi nemá cenu ani zmiňovat, takže šetření se opět minulo účinkem. Nakoupila jsem si hodně věcí, které asi ani nepotřebuji, ale největší radost mám z Holister mikiny. Nejde mi vůbec o značku, tu vem čert, ale takhle příjemnou mikinu jsem ještě neměla. Tu si vezmete na sebe a furt jí tak šmudláte, jak je příjemné se jí dotýkat. :)
     Jediné, co mě v tom mém šetření/nešetření trochu povzbuzuje je ten fakt, že jsem trochu změnila plány na závěrečné cestování. Původně jsem měla vybraný 14denní zájezd na Západním Pobřeží od American Track, který vycházel skoro na 2000US + letenka. Teď jsem si našla 11denní zájezd, docela podobná místa.. tedy né tolik přírody, ale jsou v tom i 3 zábavní parky (Disney, Water World v San Diegu + myslím ještě něco, teď si nevzpomenu) a stojí to skoro vesměs jen polovinu toho původního zájezdu + letenka. Kdyby se sehnali ještě jeden až 3 lidi, tak to bude ještě levnější. Takže klidně se mi někdo ozvěte, pokud budete končit nebo budete mít možnost cestovat na konci listopadu/ začátku prosince. Nějaký parťák by se mi určitě hodil. :).
     Ještě v rámci příprav na můj závěrečný dovolenkový týden jsem si musela pořídit nový foťáček. Ten starý mi po odjezdu rodičů dosloužil. Nechce načítat paměťovou kartu, i když v tom je, takže se mi tam vleze asi jen 7 fotek. On se tedy ten starý na chvilku, hned po koupi nového foťáku schopil, ale teď už zase stávkuje. Jinak ale ten nový foťák je super.. je přesně pro lidi jako já, kdo o focení vůbec nic nevědí.. všechno si to tam nastavuje automaticky samo a dělá to hezké fotky bez toho, aby jste o focení něco věděli :).

Příště písnu o mém posledním týdnu dovolené, který jsem tu v USA prožila a jak se mi splnil sen. Tady, pro vás to takové vzrůšo nebude, jako to bylo pro mě, ale po skoro deseti letech jsem se dočkala a viděla moji nejoblíbenější kapelu LIVE.

Fota: (opět jsem jich nasázela trochu víc, tak jen pro ty, co chtějí :) )

SIX FLAGS:

dráhy nazvané Green Lantern a v zádu modrý Superman

Za mnou je dráha nazvaná Kingda Ka. Takhle to nevypadá ani šíleně, ale věřte mi, že to šílené je :).

Na Pravo EL TORO .. nejšílenější, co v parku bylo. S Klárkou jsme si to daly 2x a to jednou z přední sedačky. To bylo na začátek trochu i moc :D.

Celá skupinka .. za námi El Toro a čouhající Kingda Ka.

opět El Toro

Vstup do El Toro

odpočinková vsuvka .. lodičky

trochu mokro :)

Philadelphská ZOO:

nevím přesně, co to je, ale každopádně jsou to hrozně vtipní zvířata :)

kdo mě políbí?? zakletý princ??

had nebo hadice ?? :)

ten méďa byl fakt sladký. Jen tedy v divoké přirodě bych ho potkat nechtěla :).

další méďa

plameňáci

Toulky Phillou:

sousoší u Museum of Art. Ten indián byl tak "hot" že mi to připálilo i řiďku :).

Boat house .. večer to bývá osvícené, to je i pěkné, přes den to moc nevynikne.

Philadelphia

mango zmrzka taky dobrá.

zahrady za Phila Museum of Art

také u muzea.

------------------
Tady můj nový zázrak, který fotí pěkně, i když vy fotit neumíte :D

Potvůrka byla trochu dražší, ale stojí za to :)
---------------------------

Pro ty, co mají rádi horské dráhy .. tady je video El Tora:
ta dráha je fakt šílená
(musím to poslat jako nový příspěvek .. páč mi to podle linku nechce vyhledat)

El Toro Wooden Roller Coaster Front Seat POV - Six Flags Great Adventure

čtvrtek 2. srpna 2012

Prázdniny - noční můra au-pair

     Zdravím všechny po delší odmlce, ale psaní příspěvků teď o prázdninách opravdu moc nedávám. Původně jsem, až na první a poslední týden prázdnin měla mít schedule hodně podobný školním dnům, jen s tím rozdílem, že místo školy děti chodí na campy. Jenže to bych nemohla mít na starosti to mé autistické dětsko, které veškeré plány mění z minuty na minutu a já se nacházím v takové situaci, že v podstatě pracuji "on call"a nemohu si nic plánovat, jelikož nevím, jestli mě za minutu nezavolají z campu, že si ho musím jít vyzvednout. Důvodem je samozřejmě jeho chování a záchvaty, kdy je agresivní na děti a vedoucí v campu.
    První dva týdny jeho campu to s ním ještě šlo. V podstatě jsem ho musela vyzvedávat jet pátky, takže mi tam až na ten jeden den v týdnu zůstal celý týden, jenže pak se to začalo zhoršovat. Většinou to začíná už ráno, že do campu nechce jít a dělá hrozné scény už u snídaně, když ho musím jít mazat opalovacím krémem,.. prostě na mě a všechny jen řve, že nikam nejde atd. Proto vždy jeden z rodičů zůstává většinou se mnou v baráku a pomáhá mi se s ním. Jednou to ale dopadlo i tak, že mi HF řekl, že je kluk moc rozzuřený a že ho nemá cenu do campu ani vozit, protože bych stejně měla do 20min telefon, že si ho mám jet vyzvednout, takže ho nechali rovnou doma. Tohle byl zrovna den, kdy jsem musela jít k doktoru na potvrzení lékařské zprávy na příhlášku na řidičák. Nikam dál jsem to posouvat nemohla, jelikož na testy jsem šla další den. Naštěstí tedy musím říct, že nějaké velké problémy nedělal a doktora se mnou oběhal.
    Můj nejtěžší týden mohu jednoznačně nazvat ten minulí. V podstatě, jak v pondělí, tak i úterý mi volali z campu kolem 10:30 (dovážím ho tam na 9am a měl by tam být do 4pm), že si ho musím vyzvedávat. Nejhorším na tom všem je, že on nechce dělat lautr nic doma... veškeré nabízené aktivity odmítne, ale při tom vám tvrdí, že se strašně nudí. Jak se tedy nudí, tak se právě začíná nejdřív ze srandy prát třeba s nejstarší ségrou, které ten minulý týden byla doma..ale většinou to přeroste do hrozné hádky a bitky. Většinou se teď už pravidelně stává, že se tak 2x denně musíme jít všichni schovat. Ten minulý týden si kluka pak HF vzal ve středu do práce, abych prý aspoň jeden den měla takový, jak bylo domluveno, takže já si konečně mohla i něco naplánovat a věděla, že za minutu nebudu zavolána na vyzvedávání. Čtvrtek naštěstí také kluk celý den v campu vydržel, ale to bylo tím, že jeli na celodenní výlet k jednomu rybníku...rodiče mu tam vždycky dají nějaké peníze, takže tam i rád jezdí. Pátek pak byl opět ve znamení vyzvedávání v ...řekla bych už kolem 10am. Co ale kluk pak předvedl za záchvat odpoledne v autě, kdy se muselo pro ségru, to jsem fakt myslela, že se neudržím. Záchvat spustilo to debilní DS (hra .. něco jak Game Boy). Počítám, že mu tam něco nešlo a právě z ničeho nic hru po nás hodil dopředu (byl tam zrovna i Mr Marc, který má kluka v těhlech situacích uklidnit).. ale jelikož on na něj v podstatě může jen mluvit, samozřejmě žádné doteky nejsou dovoleny, kluk v těchto situacích absolutně nechce naslouchat, tak se fakt mezi Marcem a jím strhla v autě hrozná bikta, kdy ho kluk začal mlátit, plivat po něm a kopat vší silou do jeho sedačky a samořemě řvát v maximálních decibelech ... shut up, go away, dokonce jsem ho poprvé slyšela i použít slovo fuck a you are fucker. Myslela jsem si, že se třeba uklidní přes tu dobu, co se bude nabírat malá, ale omyl a vše pokračovalo ve stejném duchu i cestou nazpět. Hele takhle vytočená jsem opravdu už dlouho nebyla, protože v autě jsme se bohužel nikam schovat nemohli a prostě to vše museli snášet, nejhorší na tom bylo, že jak kluk bojoval s Marcem, tak samozřejmě kopal i do mé sedačky a fakt jsem se bála, že to někam napálím. Takže ještě, než se vyjelo na hlavní silnici, jsem zkontrolovala, že jsou všichni přivázaní a fakt jsem vší silou šlápla na brzdy, otočila se a na kluk začala ze všech sil zas řvát já. To ho asi i trochu překvapilo...hlavně jsem mu vmetla do ksichtu, otázku... jestli chce, abychom se vybourali a jestli chce abych ho tím zabila a pokud se neuklidní, že si vystoupí, nechávám ho na místě a jde domů pešky (bylo to vzdáleno nějakých 25min autem). Naštěstí se uklidnil aspoň v tom smyslu, že přestal mlátit Marca a kopat do sedaček. Sice furt na celé auto řval, ale to už se dalo přežít. Po příjezdu domů, mi Marc řekl, že na tohle nemá, sbalil se a jel domů. Takže super specialista se sbalí a já au-pair musím pak sama být s psychopatem pod jednou střechou.
     Klukovo chování se opravdu zas teď přes prázdniny rapidně zhoršilo a naštěstí se si toho všimli i rodiče. Takže právě minulý čtvrtek měli schůzku s dvouma psychology, kteří s klukem pracují. Chtěli vymyslet novou teorii, jak na něj. S čím přišli jsem fakt nepochopila a právě se usvědčila v tom, že tady ten svět nikdy nepochopím. Nastíním vám situaci, která u nás byla. Kluk měl v podstatě každý den slíbeno, když bude mít dobrý den, tak na konci dostane nějakou odměnu a pak když, bude mít dobrý celý týden, tak bude nějaká velká odměna během víkendu. (V podstatě realita byla taková, že i když kluk neměl dobrý den, tak aby rodiče zabránili záchvatu, tak mu stejně odměnu dali .. jako třeba to, že měl slíbeno, že když bude mít dobrý týden, tak mu půjdou koupit křečka. .. Byl to týden, kdy se ho muselo jít vyzvedávat v pátek z campu a jednou se muselo schovávat v pokojích a co myslíte, že se stalo? Stejně šli a vybrali pískomili. Teď abych se dostala k nové teorii.. jelikož tedy přestalo fungovat to, že měl slíbenou odměnu na konci dne, tak psychologové přišli na to, že se bude muset odměňovat několikrát denně. Třeba, za dobré ráno, za to, že zůstane na campu celý den, za dobré odpoledne atd. No jako mě fakt tohle rozum nebere a prostě přemýšlím, co bude další krok, až přestane fungovat toto, páč dříve nebo později, tohle přestane fungovat také. Nehledě na to, že mu prý koupí jeho vlastní ipod touch a to bude jedna z odměn.
     Takže tady vidíte, jak jsou pro mě letošní prázdniny opravdu noční můrou. Nikdy nevím, jestli za minutu nebudu muset začít pracovat, takže si nemohu dovolit nějak moc vzdálit z baráku nebo domlouvat nějaké plány. Takže i když třeba tedy zrovna nepracuji, tak stejně jen trnu nad tím, kdy uslyším telefon.

------------------------

Ještě se tu trochu zmíním, jak jsem to měla s mým řidičákem. Už jsem tu jednou rozebírala, že tu v PA si nemůžete dělat řidičák, dokud jim neprokážete, že tu budete minimálně ještě rok. Když jsem se rozhodla prodlužovat, tak jsem měla vízum platné jen na 4měsíce, takže se to vyřešilo tak, že mě z APIA měli poslat, že budu prodlužovat o rok, i když prodlužuji jen o půl, aby úředníci nedělali problémy. Co se ale nestalo?? APIA mi poslala prodlužovací papíry jen na ten půl rok, takže nakonec to dopadlo tak, že se mnou má COO šla na dělání řidičáku, kdyby začali dělat problémy, protože já bych se asi moc neubránila jejich úřednické angličtině, kdyby přišlo na nejhorší. No naštěstí tedy chtěli vidět jen prodlužovací papíry, ale o datum se nějak moc nezajímali. Takže Coo ani potřeba nebyla. Jinak znalostní test jsem udělala na poprvé a jízdy mě čekají až 29. srpna, protože žádný jiný bližší datum na jízdy už nebyl. Z toho vyplývá, že tu budu asi 14dní jezdit na propadký mezinárodní řidičák.

--------------------

No nic, vím, že jsem si jenom stěžovala, ale věřte mi, že pro mě je teď práce jen stres, stres a stres. Kluk by potřeboval do nějakého ústavu, kde se s ním nikdo nebude párat než to věčné ustupování, co je na pořádku dne nyní. Jenom ještě, abych to trochu opepřila, tak jednen z těch týdnů, kdy kluk zůstal na campu "celé" 4dny z pěti, tak jsem měla nemocnou ségru, takže to opět nebyl týden, kdy bych měla slíbených 6hod volna. Na druhou stranu musím říct, že jedne den zůstala HM doma, protože sem přijela Martina (Itálie). Au-pair, která tu byla na začátku mého pobytu, my se vídali skoro denně, ale pak šla do rematch. Má svůj poslední měsíc ve Státech, tak sem přijela na návštěvu.

Až zas budu mít někdy čas a chuť tak vám něco trochu napíšu, co tu dělám o víkendech. Opět jsem zažila pár dobrodružství, které bych v ČR podniknout nemohla.

Fotka:

Setkání s Martinou.. cca po 8mi měsících.

středa 11. července 2012

Vacation II. - Meeting my Czech Family

     Zdravím po delší odmlce, tedy po tom, co mi skončil druhý dovolenkový týden. Ten první byl v březnu, kdy jsem se vydala na Floridu a teď mě čekal týden s mojí rodinkou z ČR, která mě přijela navštívit. Oni tu tedy tráví 14dní a já se k ním připojila jen na dobu, co mi bylo dopřáno, tedy od soboty 30.6. do neděle 8.7.
     Co vám budu vykládat... rodinku jsem viděla po více než deseti měsících a byla z toho celá i taková nervozní, ale po setkání ze mě vše spadlo a přišlo mi, že jsme se neviděli jen týden. Trochu vtipné na začátek bylo to, že mi taťka a jeho kamarád, hned otevřeli plechovku piva, že si dáme. Nějak mě nenapadlo jim před příjezdem vysvětlit, že tady se pít alkohol na veřejnosti nesmí. To, že si tu můj tatík s kámošem nemohli kupovat pivka někde v kioscích nebo i v normálních obchodech prostě nepobírali a nepobírají do teď.
    Co bylo naším plánem na dovolenou? Za rodinou jsem dorazila do NYC, kde oni tou dobou už byli 4. den. S chlapami jsem se vydala do jedné galerie moderního umění a ještě do New Museum Of Contemporary Art. ... Pokud mohu doporučit, vyhněte se tomu velkým obloukem, páč ač mám umění docela ráda, tak tohle bylo i na mne moc.
     Další den se megabusem přejíždělo do Washingtonu DC, kde jsme strávili 4noci - (2celé dny). Po příjezdu se vyrazilo na Pentagon Memorial, chtěla jsem i na Arlington Cemetetry, ale ten se bohužel už nestihl. Přejelo se do China Town, kde se kouklo na bránu a sedlo do čínské restauračky na pořádný dlabanec. Kapitola "tipsů" byla pro otcova kamaráda další kapitola, kterou nemohl pochopit. Já zas nechápu, jak někdo nechápe, že to tu prostě chodí jinak než u nás a ty dýška se tu prostě platit musí.
     Druhý den v DC se strávilo chozením po nejznámějších památkách. Začalo se u US Capitol Building .. vzalo se to přes Washington Memorial, šlapadla na Tidal Basin u Jeffersonova Memorialu, pak memorial Druhé světové války, Lincoln Memorial, M. korejské války a zakončilo se to u Bílého Domu. Tento den byl jeden z nejnáročnějších vůbec, protože teplota se ten den mohla pohybovat kolem 100F a od toho městského betonu to nehorázně pražilo. Každou chvíli se stavělo na pití, nebo by jsem asi pošli dehydratací.
    Úterý bylo vyhrazeno na muzea... vybrala jsem Botanickou zahradu a Air and Space Museum. Zahrada nám mohla zabrat kolem hodinky, ale Air and Space Museum bylo snad na 5hodin. Opět jsme se vrátili na hotel celý uťapaný.
    Další den se muselo vydat na washingtonské letiště, kde jsme měli booknuté auto. PS přijde mi, že pro chlapi, kteří řídí celý život manuál je přechod na automat horší než pro nás au-pair :). Auto bylo napsané jen na mého tatíka, protože, když by to chtěl řídit ještě někdo jiný, tak se muselo připlácet kolem 10US na den za dalšího řidiče a jelikož auto jim zůstávalo ještě po tom, co jsem je opustila, tak jsem to nemohla být já. Já tedy byla hlavní navigátor a snažila jsem se vysvětlovat rozdíly v řízení. (jako ty stopky, kde má přednost ten, kdo přijede na křižovatku první nebo odbočení na červenou v pravo atd. ) Pokračovalo se k nám do Philly, kde rodina na dva dny zakotvila v baráku mé host rodinky. (vše bylo domluvené :) ). Ten den se slavil Den Nezávislosti a vydalo se do centra na ohňostroj. Byly tam stánky s občerstvením, živé koncerty a od půl jedenácté ohňostroj. My mohli dorazit nějakou hodinku a půl před ohňostrojem a na chvíli si sedli ještě do ústraní na trávu, protože se nám fakt nechtělo takhle dlouho někde v pozoru stát. I tak jsme se nastáli docela dost, protože ohňostroj začal s půl hodinovém zpoždění. Nehledě na to, že tam nějaká skupinka černochů chtěla vyvolat davovou paniku, což se jim docela povedlo. Byla to skupina asi deseti lidí, kteří někde kousek od nás se začali rozbíhat na všechny strany a křičet. Jak lidi nevěděli co se děje, tak začali běžet a křičet také. Takže jsme fakt nevěděli co se děje. Pak tam najela skupina asi 20 policistů na kole a naštěstí se vše uklidnilo, ale fakt jsem nevěděla, jestli tam náhodou někde není nějaký vyšinutý terorista s pistolí. Ohňostroj nakonec vypukl, byli jsme od něj docela daleko, protože jsme za prvé přišli docela pozdě, nechtělo se nám stát přes hodinu někde v pozoru a hlavně jsme se museli vejít do vlaku, aby jsme nezůstali někde ve Phille, takže se volilo i strategické místo, aby to nebylo tak daleko ke stanici. Cesta vlakem byla dost hororová.. naštěstí my byli natolik rychlí, že měli sedadla, ale vlak měl nějaké porouchané dveře, takže se všude hrozně čekalo a cesta, která trvá normálně 35min zabrala skoro hodinu a půl a my byli doma až před jednou ranní.
     Další den byly na řadě philadelphské památky a jelikož zas byl pařák k padnutí, tak jsme nakonec využili philadelphský Phlash Bus, který jezdí trasu kolem památek, má asi 15zastávek, vy si vyberete, kde chcete vystoupit a bus jezdí v intervalech 15ti min, takže si pak nastoupíte do nějakého dalšího, když potřebujete. Ve Phille se zašlo k Love fontáně, muzeu Umění, kde si ségry vyběhly Rockyho schody a udělaly fotky z jeho stopami a sochou. Pak se přejelo do Old City, kde se koukli na Independence Hall a Libety Bell, kde se rozhodli po tom, co zvon viděli přes sklo, že jim to stačí a asi půl hodinovou frontu odmítli stát. Tady jsme se rozloučili s mužskou částí osazenstva a já holky tahala po obchodech, kde ráda nakupuji. (Ross, Burlington, 5 Bellow, Victoria Secret atd). Tady jsem trochu trpěla já, protože jsem počítala, že třeba v Ross strávíme tak půl hodinky a oni tam vydrželi přes hodinu, takže já pak v každém obchodě si našla někde nějaké sezení a čekala na ně. S prázdnou jsem ale neodešla a udělala jsem si radost s voňavkou z VS, kde bylo 75% off a z nějakých 69US jsem platila necelých 19US :).
     Další ráno se vyráželo směr Niagárské vodopády. Tam jsem se z celého výletování těšila nejvíce, protože až na muzea v NYC a DC jsem už všechno absolvovala, takže to pro mě nebylo nic nového.
      Z Philly to může být nějakých 8hod cesty se zastávkou na jídle. Po chvilkovém relax na hotelu se vydalo na večerní vodopády, protože mi Pája povídala, že to tam je hezké i večer, páč jsou nasvícené. Vodopády jsem si představovala trochu větší, než ve skutečnosti jsou, ale i tak je to zážitek. Ten pátek tam byl k našemu štěstí ještě ohňostroj, takže se kouklo ještě na něj.
      Druhý den byl vyhrazen na návštěvu vodopádu za dne. Zrovna, když se mělo vyrážet, tak začalo pršet, takže se to ještě o hodinku posunulo, ale i tak jsme přijeli relativně v čas. Chtěli jsme hlavně jet lodí pod vodopády a to jsme si koupili jako první a ani nějak moc nečakali. Zatím nebylo moc lidí, takže se jen počkalo než nám dorazila loď a hned se jelo. Tahle plavba, nazvaná Maid Of The Mist je něco nepopsatelného. Vyfasujete pláštěnku, protože od odrážející se vody, která dopadá na hladinu vám to připadá, jak kdyby pršelo. Ale ten kotel vody, u kterého jste, je neuvěřitelná nádhera. Po plavně se prošlo gift storem, vydalo se na oběd a pak přešlo na ostrov, kde se dostanete k těm nejznámějším vodopádům (horseshoe - myslím), která spojuje Kanadu a USA. Z té naší americké strany toho moc vidět nejde, ale i tak to za to stojí. Je tam možnost sejít i vyloženě dolů k vodě, že máte vodopád nad sebou, ale tam byla v tu dobu fronta tak na dvě hodiny, tak jsme to vzdali a radši si řekli, že si zajedeme podívat do Buffala, které je od Niagara Falls co by člověk kamenem dohodil (do 20min). Trochu byla hoňka s parkováním, protože taťkuv kamarád si usmyslel, že nechce platit za parkování, tak se to nechalo u nějakých apartmánů, kde bylo vyloženě napsané, že je to pro majitele. Nemohla jsem jim vysvětlit, že tady se takhle neparkuje, že nejsme v ČR, ale bylo to jak mluvení do polene, takže jsem to pak už neřešila. Hlavně naše floridská značka na autě tam mezi těma new yorskými vůbec nevyčuhovala. V Buffalu ten den zrovna probíhal Food Festival "Taste of Buffalo" takže jsme v podstatě zkejsli tam. Další věc právě byla, že otcův kámoš se nechtěl stavit, na hotelu pro průvodce, kterého tam ségra měla, takže jsme stejně nevěděli, co tam popřípadě hledat. Ale i tak to bylo dobré. Buffalo vypadá trochu jinak, než znám města, co jsem zatím navštívila. Jsou to spíš malinkaté dřevěné barevné baráčky, kde tomu dominuje obrovitánská city hall. Na food festivalu jsme si dávali různá jídla...vzájemně od sebe ochutnávali, já měla jeden z nejlepších cheese cakeku, který jsem zatím měla. (zalitý rozehřátou mléčnou čokoládou). Takže i tak, Buffalo si mohu odškrtnout se seznamu navštívených míst. Jediné, co se mi nepovedlo, tak si koupit nějaký pohled, co jsem si řekla, že si koupím v každém navštíveném městě. Kdyby náhodou někdo z vás měl cestu přes Buffalo, tak na mě myslete a aspoň jeden mi tam pořiďte. Byla bych vám nejvíc vděčná :).
     Poslední den s mým taťkou, mamkou, dvěmi ségrami, otcovým kamarádem a ségřinou kamarádkou byl o tom mě vyhodit doma ve Phille a oni si to ještě putovali na tři noci do Atlantic City, kde se mohli vyvalit na pláž a pak je čeká ještě jedna noc v NYC před odletem zpět na náš starý kontinent. Jediná zastávka cestou bylo jedno lyžařské středisko, páč můj otec, majitel lyžařského střediska si toto nemohl nechat ujít. Hlavně právě chtěl vidět, co tam je za atrakce přes léto. Počítám, že do stavby obrovského aquaparku, jako byl tady se v ČR opravdu nedá.
     Po příjezdu do Philly proběhlo jen rychlé seznámení s mojí HM, ostatní ještě nebyli doma a tak nějak jsem je všechny vyhodila, abych se tam nerozeřvala jak nějaké mimino.
      Mám za sebou krásný týden ve společností mých nejbližších. S nimi to byla fakt paráda. Neříkám, že se to neobešlo trochu bez komplikací a trochu hádek, hlavně kvůli kamarádům. Otcův kamarád je architekt a v podstatě si vždycky (až na Niagáry a Buffalo) vyhledal moderní budovy, které chtěl vidět a vůbec ho nějak nezajímaly ty normální památky, pro který sem jezdí normální lidé a furt nutil taťku ať s ním chodí, takže nám tím nabourával plán, který jsme se ségrou dávali asi dva měsíce dohromady. Nehledě na to, že si vymohl řízení i auta, které po tom, když se nezaplatil ten další řidič, ani řídit nemohl. No a tady právě nastalo několikrát to, že si spletl brzdu se spojkou a nebýt bezpečnostních pásů, tak už asi nejsme. Naštěstí vždy za nami nebylo auto, takže to do nás nikdo nenapálil. Já jsem s přestupem na automat problémy neměla, ale i tak jsem mohla vidět, že i tenhle přestup může být docela nebezpečný. Když vám někdo i v 70ce šlápně prudce na brzdy, tak to dělá divy. Když byl za volantem ten taťky kámoš, tak jsem furt jen trnula a nevěděla, co od něj očekávat. Ségry kamarádka je taky kapitola sama pro sebe. Se ségrou se také jednou pěkně porafaly,. Je to trochu bárbínkonský typ. Takže po pár dnech chození na ní bylo vidět, že jí chození po památkách rozhodně nebaví a nejradši by byla jen zalezla někde v nějakých shopping centrách. To, že u Niagárů zastavila prostor pro focení pod americkou stranou vodopádů na 20min jí asi vůbec nevzrušovalo, hlavně, že po těch dvaceti minutách měla tu správnou fotku. To že nám kvůli ní ujel vlak, protože si seděla venku před obchodem, protože jí bolely nohy a když jsme my vyšli, tak se rozhodla, že se tam tedy koukne, takže jsme tam jak trubky zas seděli my a vlak tedy pláchnul už pomlčím. Určitě by se toho našlo víc, co bych tu mohla vypsat, ale i tak to pro představu stačí.
       Takže asi tak...těch kamarádů nám byl čert trochu dlužen, ale zas na druhou stranu .. oni dva se relativně domluví anglicky, což se o mé rodince říct nedá, takže bez nich by tu byla má rodinka na ty dny, kdy jsem nemohla být s nimi nahraná. Mělo to svá pro a proti.
      Být na mně, tak bych s našima snad i odjela hned domů :). Mám to tedy hlavně kvůli probíhajícím prázdninám, kdy s dětmi trávím víc času než normálně a hlavně ani campy mi nezaručí to, že mi tam dítě (kluk), zůstanu kvůli chování do té doby než má, ale o tom se zmíním zas někdy příště. Ale co..zbývá mi tu pár měsíců a Vánoce snad budeme slavit zas všichni spolu :).

Fotky

Jejich hromada, takže jen pokud chcete :)
Den 1: NYC

New Museum Of Contemporary Art (nedoporučuji)