Ty jo, jsem na sebe docela hrdá, páč se mi sebe samu povedlo dokopat k napsání příspěvku v pátek večer. Sice tedy nemám nic na práci....šetřím se na zítřejší St. Patrick's Party, ale na druhou stranu si dokážu představit zábavnější činnost než smolení pár vět dohromady. No doufám, že to aspoň trochu oceníte :).
Začnu tedy něco o Miami. Bohužel, nemohu se tu rozplývat blahem, že to bylo kdo ví jak úžasné. Bylo to prostě jen další americké město, které vypadá dost podobně jak ty ostatní. Možná mému negativnějšímu postoji napomohlo to, že mi úplně tak nevyšlo počasí a v podstatě jsem neměla normální den, který bych proležela na pláži.
Zkusím to vzít od začátku. Když jsem kolem páté mohla dorazit na Miamské letiště, tak první zádrhel začal hned s kufry. Sice nám v letadle říkaly číslo pásu, kde kufry budou vyplouvat na povrch zemský, ale samozřejmě, že nikde na mapkách žádná čísla psaná nebyla a člověk jde podle obrázků, které vidí na cedulích. Jenže tam nastal zádrhel, že zavazadla v našem terminále vydávaná nebyla a měli jsme si najít jiné pásy v jiném terminálu. Z terminálu, označený písmenem C ... se šlo do B a tam nastal stejný problém a opět pásy nebyly v provozu. Muselo se až k pásům v terminálu označený A... umíte si asi představit, že se nachodil dobrý kilometr, než se vůbec našly kufry, které už byly na zastaveném pásu. Furt jsem ale nebyla poslední, kdo si k pásu našel cestu...ještě dobrých dalších 30kufrů tam mohlo zít prázdnotou. Tohle mi mohlo zabrat dobrou tři čtvrtě hodinku a další půl hodinu jsem hledala můj "socka" bus, který mě měl za $2.35 dovést až asi jen tři bloky od Hostelu na Miami South Beach. Jenže na tom letišti to mají tak delbilně značené, že vás to furt posílá o patro výš, pak zas o patro niž,,,a prostě, když mě to asi po páte chtělo poslat z patra někam jinam, tak jsem se fakt musela doptat, jinak bych tam kroužila ještě teď. Nehledě na to, že cesta busem měla původně trvat nějakých 40min, ale na posledních 12blogů byla tak hrozná trafic, že jenom 8 dalších bloků zabralo znova půl hodiny a já pak řekla řidiči, ať mě pustí ven, že to radši dojdu. Takže místo plánované šesté hodiny, půl sedmé jsem byla v hostelu chvilku před osmou.
Šla jsem do pokoje, kde postel, kterou mi dali byla viditelně používaná a hlavně bordel fakt neskutečný. Nakonec mi dali jinou postel..pro mě lépe, protože tahle byla dole a né planda nahoře. V podstatě jsem si hodila do pokoje kufr a hnala na adresu, kterou jsem si vyhledala na internetu, abych se informovala o výletech, které jsem si vybrala. Už na internetu jsem si našla, že po Miami South Beach jezdí lokální bus jen za 25centů, což mi přijde úplně super. Není to jak ve Phille 2 dolary za jízdu. Člověk tím fakt docela ušetřil. Zašla jsem do agentury a bookla si výlety podle harmonogramu, který jsem si připravila už doma. Byl dost jednoduchý -->
Sobota --> příjezd
Neděle--> pláž
Pondělí--> celodenní výlet --> Everglates National Park (air boat), Miami Tour, Miami Boat Tour
Úterý--> pláž
Středa--> celodenní výlet - Orlando - Disney
Čtvrtek--> pláž
Pátek--> celodení výlet Key West
Sobota--> odjezd
První noc v hostelu byla fakt nejhorší. Nějaké holky dorazily z párty asi ve čtyři ráno, hodinu dělaly bordel a v sedm odjížděly na letiště a opět dělaly další hodinu brajgl, takže si umíte představit, jak se mi spalo. Počítalo se s tím, že si defekt dospím na pláži...bohužel se nepovedlo.
Jak to tedy začalo...v pondělí se vydám na pláž....je docela zataženo, ale furt vedro. Dojdu na pláž, vysvleču se do plavek a spustí se slejvák. Tak tedy popadnu věci a že vyrazím zpět do hostelu. Za 5min je po dešti a vracím se na pláž. Rozdělám si věci, vysvleču se, nedá mi to a na nějakých 5min vlezu i do vody. No musím říct, že voda byla dost studená, ale furt bylo krásné teplíčko, i když mraků ještě přibylo. Vlezu si na ručních, užívám klidnou půl hodinku relaxace a zase brutální průtrž mračen. Takže opět sbalení věcí a zalezení pod nejbližší možnou střechu. Déšť sice za 20min přešel, ale teplota rapidně klesla, takže to už na žádné vyvalování se na pláži nebylo. Vydala jsem se na Hostel, vyspršila se a převlékla....i když teplota nebyla na to vyvalovat se na pláži, rozhodně z těch našich teplot v PA, kdy se ráno teplota držela před mým odjezdem ještě pod bodem mrazu, tak jsem mohla v pohodě vyrazit v tričku a kraťasech. Abych se zabavila, tak jsem si udělala asi čtyř hodinou procházku po Miami South Beach, koukala do různých obchodů a celkově trochu prozkoumala okolí. Musím říct, že mě všechny ty palmy kolem naladily do dobré nálady a i když neříkám, že to tam je kdo ví jak úchvatné, tak se mi trochu vylepšil pohled oproti minulému dni. Znova klesla teplota o několik stupňů níž, já si musela pro mikinu a nasměrovala jsem si to na druhou stranu, kde nakonec zakotvila na takovém pěkném místě a krásně sledovala západ slunce nad Miami. To bylo úžasné. Ještě jsem se tam při té přiléžitosti seznámila s jedním Amíkem ( AL). Slovo dalo slovo a nakonec jsem spolu skončili na večeři. Já mu předem říkala, ať nečeká nic dalšího...a i tak za mě večeři zatáhl. Na mojí obranu musím říct, že jsem se tomu hodně bránila, ale nedal si říct. S Alem jsme pak ještě chvíli pochodili po okolí a nakonec se muselo rozloučt. Musím říct, že se i dost nasmálo. Byl to sympaťák.
V úterý byl na pořadu dne můj první celodenní výlet. Začínalo se výletem do EverglatesGator Park, kde byla vyjížďka na Air Boat. Byla trochu kratší, než jsem si myslela, ale dobrý...nestěžuji si. Určitě jsem ráda, že jsem to podstoupila. Air Boat byl asi o tom, že se mohlo nějakých 7min jet pomalu...kde vám povídali různé info o parku..popřípadě nám ukázali aligátora, nějaké vzácnější ptáky atd, když se jim zachtělo se nám zjevit, a pak se jelo asi 10min, na plné koule. Dostaly se špunty do uší, průvodce tam zařadil plný knedlík a dělal různé zatáčky a smyky....to byla dost bžunda. Byla jsem dost šťastná, že nás mezi ty aligátory nevyklopil. Znovu následovala 5min pomalá jízda, kde se vyhlíželi další aligátoři. Za celou tu projížťku se mohli zahlédnout 3 :). Po Air Boat následovalo přesunutí se na lavičky, kde nám byl ukázán wrestling s aligátorem, kde bylo nakonec poznamenáno, ať to rozhodně sami nezkoušíme. Poslední atrakce byla možnost vyfotit se za 3dol s malým aligátorkém, který se držel v ruce. Měl přelepenou pusu páskou, takže kousnout nemohl. Tím akce Everglates skončila.. Zašla jsem si do zdejšího gift store, pokoupila pár blbůstek, dala si snack, přifrčel autobus a jelo se zpět. Pak my, co jsme pokračovali na tour po Miami, tak nás nasáčkovali do jiného autobusu a vyrazilo se. Můžu to zkonstatovat asi takto...bylo to v pohodě, jsem ráda, že jsem Miami City viděla, ale rozhodně bych tam žít nechtěla. Nevím..celkově mě to město nenadchlo. Co jsem na tour viděla zajímavého??? ... provezli nás nějakou slavnou ulicí, kde je možnost sehnat veškeré věci na svatbu od Tiffanny šperků, až po nejluxusnější butiky se svatebními šaty, kadeřnictví... kousek opodál byl pak nějaký slavný kostel, kde se většinou svatby konají a naproti tomu pak nejluxusnější Miamský hotel, kde pak lidé prý zakládají nové generace (poznámka průvodce :) ). Ukázali nám honosné vily, které prý ale ještě nejsou tak honosné oproti těm, co budou vidět lidi, kteří si zaplatili Miami Boat Tour. Ty co se daly vidět z lodi jsou v Miami umístěné za branou a dostanou se tam jen majitelé. Ještě bylo docela zajímavé vidět hřbitov, který se mihl v Thriller (Michael Jackson) a jako poslední zastávka byla v tzv. Little Havana, kde byl asi půl hodinový rozchod. Ještě před úplným rozchodem nám byla nabídnuta možnost navštívit obchůdek, kde se balily pravé kubánské doutníky a tady v té Little Havana se doutníky dají pořídit asi tak za 1/3 ceny než je pak běžné v obchodech. Nějaký fajnšmekr by si třeba na své přišel. Ještě tam byl takový koutek, kde postarší lidé hráli domino nebo šachy a to mi přišlo hrozně fain. Takové strašně rodinné.
Po zastávce v Little Havana jsme byli převezeni k přístavu a zase byl asi 20ti minutový rozchod a pak sraz u loďky. Tuhle boat tour beru jako nejnudnější část celého dne. Celé to bylo převážně o tom, že vám ukazovali baráky slavných. Jako jo...ono je to fain prvních 10min, ale po půl hodině vám je jedno, že by si tamhle pekla na sluníčku zadek J. Lo. (btw..její barák jsem také viděla :) - zadek tedy ne :) ).
Úterý mělo být ve znamení druhého pokusu strávení dne na pláži. Ráno se tam vydám...trochu mě pročechrá vlasy větřík, ale nevěnuji tomu moc pozornost. Jak se blížím k oceánu, tak větřík docela přitvrzuje a na pláži je z toho doslova písečná smršť. Plavčík nepouští lidi ani do vody, jaké jsou vlny. Když se člověk uvelebil na pláži,,,tak každou chvíli dostával zásah od milionů krupiček písku a musím říct, že to i dost bolelo. Vydržela jsem to do dvanácti...nemít už pokažený ten první den na pláži z neděle, tak bych to zabalila po 10ti min. Takhle jsem tam asi dvě a půl hodiny bojovala. Vrátila jsem se na hostel, skočila si koupit něco k obědu a začala na terase popíjet pivko. Najednou se vynořila jedna z mých spolubydlících z pokoje a tak jsem začaly kecat. Byla to 37leté Kanaďanka...úplně v pohodě ženská. Nakonec se rozhodlo ..udělat další pokud o pláž. Vítr byl sice o něco klidnější, ale pořád občas zvedl písek a zase se dostala pořádná šleha. Písek byl pak úplně, úplně všude. Vydrželo se asi hodinku, zašlo se do obchodu, nakoupila se zásoba piva a vína, sedlo před hostel na terasu a tak se pak začalo vesele povídat a popíjet..a nakonec bylo i dost veselo. Večer jsem si s Amy (ta Kanaďanka) zaskočilo do kubánské restaurace a ochutnala se nějaká kubánská specialita. Byla to rýže s černými fazolemi a v další mističce bylo mleté hovězí maso se zeleninou. Nevím jak to zní, dobré to bylo určitě.
Středa byla den, na který jsem se hrozitánsky těšila. Poprvé v životě se mi mělo poštěstit strávit den v Disney. Autobus mě měl vyzvednout v 5:50 a přijel až asi v 6:10..takže už jsem měla trochu nervy. První kolaps nastal, když jsem měla doplácet určitou částku. Výlet pořádaly dvě spolu pracující agentury, kde u té první se platila jen záloha. Ještě jsem se byla den předem schválně ptát v agentuře, jestli mohu platit kartou, tam mi řekli, že určitě a řidič mě spražil, že chce jen cash a až bude přestávka, že si to mám jít vybrat do ATM. Kde vám mimochodem za výběr naučtují +3 - 4dol.
No nic...další co mě trochu naštvalo bylo to, že si po konzultaci s Pájou, která tam byla před 14ti dny s host rodinou na týden,tak jsem si vybrala Disney Hollywood Studio, kde mi bylo v Miami řečeno, že mě vyhodí před studiem, které si zvolím a zase mě tam vyzvednou. Omyl, vyhodili mě před Magic Kingdom studiem s tím, že si mám Hollywood studio najít sama, že tam třeba můžu použít trajekt a pak dál autobus. Takže mi zabralo 40min se tam dostat. Je sice super, že jsem měla nějaký lístek, který jsem si jakože mohla na určitých atrakcích píchnout a pak aby se nastála řada, tak se vrátit na čas, který vám to určí. Jenže já dorazila do studia něco po dvanácté, na těch nejlepších atrakcích bylo to, že když bych si píchla, tak bych se měla vrátit až v 5:00 - 6:00 a jelikož jsem musela být v 6:15 zase nazpět, tak se mi píchat rozhodně nevyplatilo a musela jsem se zařadit do front, kde se čekalo i třeba 50 - 70min. No nic..i přes to čekání se mi tam líbilo. Já nevím, jsem asi úchylná, ale bylo to hrozně prýma. No nic, čas plynul jak voda a bylo 5:15.. a já, že se tedy vydám na zpět. Jenže..od teď se mi začalo všechno tak trochu hroutit..na autobus se čekalo 10min...cesta nazpět trvala 10min...pak abych se neztratila, tak jsem si řekla, že použiji stejnou cestu, jako ráno...to byla loď k Magic Kingdom studiu a od tam tud ještě asi 5minutový vlak. Když jsem byla na trajektu..a viděla, že už asi 10min čekám, tak mi začínalo být jasné, že to do 6:15 nestihnu. Vytáhnu obálku, kterou jsem dostala a volám na číslo, že se trochu zpozdím. Neúspěšně...pouze záznamník. Na parkovišti, kde jsem měla být vyzvednutá v 6:15 jsem byla v 6:23..vidím, že nikoho z lidí nepoznávám a věděla jsem že jsem si zadělala na pěkný průser. Volám tedy znovu a znovu na to číslo a pořád jen záznamník. Volám do Miami, že mě tu nechali a co jako mám dělat...tam mi řekli, že musím zavolat na to číslo co mi dali. Tak to zkouším a na třetí pokus se dovolám... s tím, že mi oznámili, že volám v 6:38 a to už je trochu pozdě a telefon mi položili. Znova volám Miami, co mám jako dělat.. paní mi povídá, že mi pošle adresu a ať si vezmu taxika. Autobus prý na mě počká. Jenže byla rush hour a já byla v taxi už půl hodiny a tak tedy znova už asi po dvacáté volám Miami, kde mi jinak dávali furt a furt jiná čísla, kam mám volat a pořád to bylo buď bez odezvy nebo mě zase dali jiné číslo, kam zavolat. Po tom co se spojuji s Miami, mi paní oznámí, že autobus už odjel a že už ten den žádný nemají. Tím skončila veškerá komunikace ze strany agentur a už mi ani nikdo telefon nezvedal. Já tedy trčela v taxi někde v Orlandu, kde jsem neměla ponětí, kde jsem, co dělat, nikoho jsem tam neznala a fakt nevěděla co dál. Ještě že na téhle planetě nevymřeli hodní lidé. Řidič taxi mě dost psychicky pomáhal a to bylo asi tak jediné, co mě udrželo od toho, abych se tam nerozbulela jak malá holka. Nakonec jsem s ním udělala domluvu, že jestli mám peníze, že mě hodí na úplně opačnou stranu do downtown Orlanda na autobusák (další hodina cesty). Dokonce mi zjišťoval i spoje a slíbil mi, že kdyby se autobus nestihl, že mě už dál nic účtovat nebude, dovezl by mě do nějakého hostelu, ráno pro mě přijel a dovezl znovu na autobus...už tedy všechno bez naúčtování. No ale co....v taxi jsem povozila prdel hodinu a půl, takže to tak nebo tak vyšlo $96.50. Krása, že? Řidič dodržel své slovo... šel se mnou až dovnitř, (kde proběhla kontrola srovnatelná s letištěm), měl jistotu, že mám jízdenku a že mi za 10min jede autobus, tím pádem tam nikde nezůstanu trčet. Možná se to nezdá, ale on byl jediný, který mě držel nad vodnou, páč jsem mu fakt věřila, že mě tam nikde nenechá. Následovala skoro pěti hodinová cesta z Orlando do Miami, kde jsem dorazila kolem jedné ráno. Z Miami se musel vzít taxi ještě na Miami Beach, což bylo dalších 40 doláčů. Takže mě to celé vyšlo i s jízdenkou na krásných 200dol. Ani nevíte, jak mě těch peněz bylo líto, tedy ono to nebylo těch peněz, byla to práce a nervy, které mě to stálo vydělat. Já si v tu dobu říkala...ty vole..já teď dala celou mojí týdenní výplatu...to věčné dohadování a nervování se s klukem za 3x projetí kreditní karty. Nasráná jsem byla si tak nejvíc, co jsem v životě kdy byla. Do postele se zalehlo chvilku před druhou. Neumíte si ale představit, jak se mi ulevilo, byt ve "vlastní" posteli. Při představě, že bych už byla někde zavražděná v Orlandu, se mi až teprve tehdy spustily slzy. I když to byly stresy největší...musím říct, že bych se do Disney chtěla ještě vrátit. Asi to nevyjde tady v USA.. ono se to opravdu vyplatí na celý den, né takhle na ten půl, co jsem byla já a hlavně určitě tak na 3dny a zkusit víc parků. Tady v USA už asi nebudu mít penízky se tam vrátit, ale třeba mi to někdy vyjde do Paříže.
Dobře no....v pátek se mi to dopsat nepovedlo, takže se na to vrhám teď v pondělí.
Ve čtvrtek ráno se vydávám do kanceláře mé slavné Miamské agentury a chtěla jsem aspoň vysvětlení, proč mi nadali sebemenší radu. Vím, že pořádají i vícedenní zájezdy do Orlanda. Mají tam řidiče, kteří nás rozváželi po parcích, takže nechápu, proč mi třeba aspoň nenabídli, když už jsem byla skoro na místě, kam jsem se měla dostat a čekat na mě údajně autobus. Tak proč mi třeba nenevrhli, že tam nějaký ten řidič pro mě nezajede a nevezmou mě do nějakých těch hotelů, co jsou ostatní lidé, kteří tam jsou na více dnů. Určitě by to vyšlo méně něž 200dol. No nic, vysvětlení bylo asi takové, že se mě prý snažili hledat, ale nenašli. Tak jako snad museli vědět, že jedu na nějaké to parkoviště, kde měl být autobus. Další pokus o to, aby mě proplatili aspoň nějakou částku z mých nákladů dopadl tak, že mi řekli, že jsem byla pozdě a je to moje chyba. Já se tedy ohradila tím, že mi povidali, že mě zavezou a vyzvednou v Hollywood Studiu, co jsem chtěla, ale že mě vykopli u Magic Kingdom, kam jsem se ani za hodinu nezvládla na čas vrátit. To byla pro pána novinka, že jsem byla ponechána v Magic Kingdom. Vzal telefon a volal partnerské agentuře.Odpověď zněla, že oni to tak dělají, že všechny lidi dovezou do Magic Kingdom a pak už je na nich, kam si dál půjdou. To mi ale měli říct na začátku a já si mohla naplánovat atrakce v Magic Kingdom a necestovat skoro dvě hodiny sem a tam.
Měla jsem ještě od té agentury booknutý poslední páteční výlet na Key West. Chtěla jsem si ho zrušit, že snad musí pochopit že se s nimi necítím bezpečně kamkoli dál jet. Na to zas byla odpověď, že když už si jednou zájezd zaplatím, tak peníze přeposílají někam dál a peníze mi vrátit nemohou. Takže jsem se smířila s tím, že radši než přijít o dalších $70 za zaplacený výlet, tak radši s nimi pojedu znovu.
Jediné, čím mě chtěli Orlando vynahradit, byla nabídka jet s nimi do Everglates nebo na Miami Boat Tour zadarmo. Jenže já tohle už absolvovala před třemi dny a znovu se mi nechtělo. Ještě mi nabídli půjčit si na celý den kolo, já ale chtěla na pláž, tak prostě satisfakce nijaká. Poslední nabídkou bylo to, že mi pán zaplatí aspoň kafe, ale to jsem tedy také omítla.
Můj poslední den, který se mohl strávit na pláži opět moc nevyšel. Sice vítr viditelně zeslábl, zato se střídalo počasí podle toho jak přišly mraky. Jednu dobu bylo nádherný teplíčko, pak přišel mrak a občas jsem si musela obléct tílko, protože mi naskočila až husina. Do oceánu jsem vlezla na dvě minuty.
Večer jsem vyrazila do obchodů a začala okukovat nějaké dárky pro děti, které bych dovezla a něco co bych si koupila také sobě. S tím, že to skočím koupit finálně v sobotu před odletem.
Pátek byl den, kdy se konečně udělalo pekelně teplo. Teplota mohla vylézt na nějakých 30stupňů, ale já abych si nepromarnila už zaplacený výlet na Key West, tak jsem vyrazila tam. Nakonec musím konstatovat, že to byl nejhezčí den z celé dovolené. Cestou se přejíždělo přes nespočet mostů (jeden byl i 7miles dlouhý)....koukal na vás průzračný oceán a město Key West je nádherné. Kdybych měla někdy možnost, tak bych si určitě zajela na dovolenou radši tam, než na Miami Beach. Byl to úplně jiný svět. Trochu mě to architekrurou připomínalo můj nedávný výlet do Cape May. Všude na vás koukaly staré, dřevěné viktoriánské baráčky a celkově mě tam ta atmosfára vyhovovala mnohem víc než na South Beach a i drinky se tam daly pořídit levněji. Na South Beach seženete skleničku Margarety tak za $15 - $25. Tady jsem viděla akci - dvě Margarety za $12. Key West je nejjižnější bod Ameriky a je 90mile vzdušnou čarou od Kuby. Kubánskou kulturu můžete dýchat i ve vzduchu. Je to určitě mnohem záživnější a zajímavější než celé Miami. Já si tam zašla právě k nejjižnějšímu bodu USA, procházela se po obchůdcích, na chvíli se i ztratila :), seděla a svačila s výhledem na průzračný oceán, dala si "virgine" pinacoladu, která v tom pařáku bodla úplně nejvíc. Dala jsem si zmrzku, fotila snad všechno co šlo a už 3/4 hodiny před odjezdem byla v podstatě na místě, od kuď jsem viděla na zastávku autobusu a dávala pozor, ať mi to zas neupláchne. Ještě jsem si v rychlosti skočila do muzea pirátství a tím byl můj výlet u konce.
Opravdu musím říct, že Key West je místo, které mě asi nejvíce z celého USA nadchlo. Škoda, že jsem tam nebyla tak tři dny. Přijde mi, že tam mají pro turisty hodně atrakcí. Místo, kde se můžete navléknout do pirátského kostýmu a oni vás vyfotí, něco co znělo jak Ghost Ride (mít čás, tak do toho jdu), déle jsem tam zahlídla nějakou motýlí botanickou zahradu, to už zmiňované muzeum pirátství...fakt na to, že je to malinký ostrůvek, tak je tam toho hafec...určitě mnohem zábavnější než South Beach, pokud tam nechcete propít majland. Na zpět jsem byla kolem půl noci a čekala mě poslední noc v hostelu.
Ráno jsem si dala budíka na devátou...zašla si na snídani (byla v ceně ubytování)..ale každý den se dostaly dva lívance a to byla konečná. Ale za tu cenu, co jsem platila mohu být ráda, že byla aspoň nějaká snídaně. Šla jsem si zabalit a na jedenáctou musela být check out z pokoje. Cestovní kufr jsem si nechala v úschovně a vyrazila nakoupit různé ty upomínkové předměty. Ten den bylo počasí opět jak malované. Zase nějakých 30stupnů a jasno. Kdybych chtěla, tak jsem měla čas jít i na pláž, ale vidina toho, že nebudu mít šanci se nikde vysprchovat a písek by mě všude škrábala jsem se smířila s tím, že opravdu jsem neměla za celou dobu pořádný den na pláži. Po nákupu suvenýrů jsem se cestou stavila v kubánském bistru a dala si kubánský hamburgr a to bylo to poslední co jsem si snědla na hostelové terase. Vyzvedla jsem si kufr a v půl druhé vyrážela směr letiště. Sice mi letadlo letělo až v 7:20pm, ale právě po zážitku z Orlandem v vědění, jaká byla trafic, když jsem dorážela, tak jsem opravdu nechtěla riskovat a radši budu v klidu 3hodiny dřepět na letišti než si kupovat za 200dol novou letenku.
Let byl víc než klidný, opět nastaly zmatky s kufrem. Tentokrát na všech televizích u pásů nebylo napsáno Miami, takže lité chodili zmateně z jednoho konce na druhý a nevěděli, kde hledat kufry. Ostatní lidé nám začali říkat, že náš let nebyl ani na příletech, takže v podstatě, jako že nebyl. Někteří lidé z letadla si stoupli k nějakému pásu a že prý to určitě bude tady, co nám vyplují kufry...a také že jo. Za pár minut se objevil i můj a já mohla zavolat Páje, která už tou dobou byla na cestě mě vyzvednout.
Jak bych tedy mojí dovolenou shrnula?? ...očekávala jsem od toho hrozně moc. Prostě, když se řekne Miami Beach, každý si představí ráj na zemi. Zas takový ráj to není. Nehledě na to, že být au-pair na Floridě, tak mi přijde, že se naučíte lépe španělsky než anglicky. Opravdu...80% obyvatel Floridy jsou přistěhovali ze Střední a Jižní Ameriky. Takže se vám může hodně lehce stát, že se anglicky nedomluvíte, protože ti lidé anglicky navládou. Byla to dovolené plná očekávání, trochu zklamání, ale určitě i určitého dobrodružství (to shledávám až teď s odstupem času :) ) a mohu říct, že jsem byla opravdu ráda, že jsem si na týden odpočinula od dětí. Neslyšet dětský křik byla dostatečná satisfakce.
Po zkušenosti s Orlandem vím jistě, že určitě je dobrý mít u sebe
vždycky kreditku/debitku s určitou částkou, která vám umožní se dostat z bodu A do bodu B, když bude potřeba. Určitě si hlídat
nabitý telefon a nejlepší rada... ... Opravdu je lepší
cestovat ve dvou než sama. Je rozhodně lepší pocit být v průseru s někým než sama, a i když jsem se s pár super lidmi seznámila, tak by mě nevadilo mít aspoň jednu kámošku s sebou. Ono je to vždycky super mít někoho, s kým si pořádně pokecáte a budete spolu podnikat stejné věci.
Poslední stěžování bych si uštědřila na učet amerických airolinek. Člověk by čekla, že za dvou a půl hodinový let, za který zaplatil 300dol dostane na palubě letadla aspoň nějaký snack. Houby...jedna plechovka pití na celou dobu + si musíte platit kufr. Takže mi to dost silně připomíná chování evropských nizkorospočtovek. Jenže u evropské nízkorozpočtovky by jste za stejný let zaplatili $100/120... né $300. Takže to mě také trochu zklamalo.
Fotky:
Miami South Beach
Vidíte sami...sluníčko se mi schovávalo
Palmy jsou stejně super :)
Západ slunce nad Miami City
Everglates
Wrestling s aligátorem
Fotka s miminkem aligátora :)
Miami Tour
Hřbitov z klipu Thriller - Michael Jackson
balení kubánských doutníků
kouření kuánských doutníků :D
hrací koutek pro dospělé :) .. to bylo opravdu takové hrozně rodinné
Miami Boat Tout
V přístavu
Miami City v pozadí
J. Lo house
Orlando - Disney
Orlando nebo S. Francisco ?
bye...bye Orlando
Key West
Cesta na Key West
Cesta na Key West
Nejjižnější bot USA
Muzeum Piráctví
Jeden z barů na Key West :)
Vsuvky:
pokoj hostelu
Všimněte si ceny vody v USA
a ceny "soda" drinků. Ochucené limonády ???
-----------------------
Moje malé suvenýry z Floridy.
btw...pro děti jsem měla klíčenky, ty už ale dostaly, takže je bohužel nevyfotím.
Tohle je zas dáreček od mé host rodinky z Caymanských Ostrovů, kde byli na dovče oni.
PS: kdo se prokousal až sem, tak má ode mě velkého "LAJKA" :)
