Dětičky měly prázdniny

     Rychle shrnu minulý prcovní týden. Skoro od začátku týdne jsem měla dětičky doma. V pondělí si tedy ještě daly half-day ve škole. Takže tak nebo tak jsem si moc volna neužila, páč v to pondělí mohly být chvilku po poledni doma a úterek a středa byla ve znamení práce celý den. Trochu jsem se obávala, jak to zvládnu, páč si pamatuji jeden z mých prvních pracovních týdnů v USA vůbec, kdy děti měly jen jeden den volno a vím, že mě to strašně unavovalo a prostě to celé bylo jen o tom říkat stop it, dont do that, stop punching your sis, thats enought, time out... atd. Každopádlo ... asi už jsem si na ty má monstra zvykla a přežilo se to úplně v pohodě. Už ani mé tělo na to nereaguje takovou únavou jak tehdá, i když ani o dnech, kdy jsou děti doma si moc nepřispím, páč Colton je ten typ, že se ráno budí brzy, i kdyby si mohl vyspávat až do alelůja. Takže chci-nechci ho mám před sedmou stejně dole. Neříkám, že se to neobešlo bez hádek a rvaček, ale žádné velké drama. V úterý jsme si den zpestřili kinem a zašlo se na Puss in Boots. Je to další z kreslených pohádek od tvůrců Shreka, kdy člověk může na hodinku a půl vypnout a upřímně se od srdce zasmát. Byl s námi i Mr Mark a řekla bych, že já i on jsme z toho byli nadšeni víc než děti. Tím neříkám, že se jim to nelíbilo, to vůbec, ale pro ně je to jen film na zaplácnutí odpoledne. 
     Ve středu večer pak rodinka odjížděla k rodičům host otce na sever státu NY, asi hodinku od kanadských hranic oslavit Díkuvzdání. Já měla na výběr...mohla jsem zůstat ve Wayne a užít si dny klidu, kdy bych měla zaručeno, že bych měla snad první dny, kdy bych určitě nebyla ráno probuzena dupotem a řevem dětiček a pak na Black Friday jít utratit nějaké té našetřené dolary. Nebo jsem mohla jet s rodinkou oslavit pravé americké Díkuvzdání. Zaručeně to u mě vyhrálo jídlo, a tak se ve středu sbalilo a vydalo se asi na 6ti hodinovou jízdu na sever. Co jsem tak slyšela, tak Black Friday ani nějaká velká hitparáda nebyla, takže mě vůbec nebylo líto, že jsem strávila pár klidných dnů uprostřed nádherné americké přírody.

Příspěvek o Díkuvzdání se mi snad podaří sesmolit ještě dnes nebo nejdéle zítra.

A ještě mohu napsat, že jsem si tu odškrtla tři měsíce pobytu... ani mi to nepříjde, že bych měla 1/4 za sebou.

Trailer k filmu Puss in Boots