Jeden z nejlepších víkendů vůbec - Baltimore weekend course

    Ani jsem se nenadála a mám tu zase pondělí a celý pracovní týden před s sebou. Vůbec si neumíte představit, jak mi víkend utekl. Prostě frrk a byl pryč. Na programu byl už dříve avizovaný víkendový kurz v Baltimore, který mi dá 40hod nebo 4kredity. Abych byla upřímná, kdybych věděla, že mě to tak nadchne, tak bych ani nechodila do školy a absolvovala dva takové kurzy a měla splněno.
    S Marinou - ITA jsme se sešly chvilinku před desátou večerní u nás na vlakáči a vyrazily do poslední možné vlakové stanice na druhou stanu od Philadelphie. Důvod proč se jelo tak pozdě byl, že prostě host rodinka i poslední pátek, který s nimi Marina tráví jí nemohli odpustit babysitting a prostě si host rodiče na tu večeři zajít museli. Každopádně byli tak shovívaví a obětovali se a mohlo se vyrazit o hodinu dříve, než bylo původně v plánu. Na vlaku nás vyzvedla Helena. Němka a holčina, která byla s Martinou na pokoji na orientation a která brala auto. Přejely jsme k ní, mohlo to trvat asi 20min. Tý-jo, když porovnám ty baráky, co jsem viděla s těmi co máme normálně tady ve Wayne - tak asi tak 3x větší. Helena žije v takovém dost honosném satelitovém městečku, ale já jí to ani nezávidím. Sice barák krasný, obrovský, ale zas kolem dokola vůbec nic a nejbližší kamarádku má asi 10min autem a prostě bez auta by byla úplně ztracená. Všichni tři jsme spaly na double bed, ale já musím říct, že se mi spalo v pohodě. Martina dostala z Baltimore mail, že má nedostatky v domácím úkolu, tak to chudák ještě smolila. Já odpadla dřív, než měla dopsáno. Helena asi taky.
    V sobotu byl check in v Hotelu a na kurz v 7:30am. Takže náš budík drnčel v 5am a jen se rychle obléklo, vyčistilo zuby a vydalo na cestu. Stavilo se na benzínce, natankovala se plná nádrž, koupilo kafíčko, koblihy a vyrazilo do Bltimore. GPS nám to přesně spočítala na 2hod cesty, takže nám to ukazovalo přesně 7:30 dojezd na místo určení. V autě se pustila muzika, zpívalo, viděl se krásný východ slunce nad Baltimore a už se bylo na místě. Strašně jsem se těšila, ale na druhou stranu se zas bála, abych nebyla zklamaná s očekávání a nebyla to jedna velká nuda. Proběhl check-in, dostala se karta od pokoje a šlo se ubytovat. Bylo strašně divné, že já měla pokoj s Helenou a Martina byla úplně někde jinde. Vůbec do teď nechápu,  jak to takhle mohlo dopadnout, páč do přihlášky se psalo, jestli máte nějakou kamarádku s kterou chcete sdílet pokoj. Obě holky se registrovaly asi měsíc přede mnou a napsaly se spolu. Já když jsem se registrovala, tak jsem tam napsala, že jsem kamarádka Martiny a jestli jsou třílůžkové pokoje, že bych byla ráda s ní a jestli jsou jen dvojlůžkové, tak ať mě k někomu přiřadí. No a dopadlo to tak, že jsem byla na pokoji s Helenou. No nic, Martina stejně byla pořád u nás a na to přespání to takové drama snad nebylo. Ještě před samotným začátkem byla možnost snídaně, které jsem využily. Tedy nevím, jestli to náhodou nebylo jen pro ty, co už museli kvůli velké vzdálenosti dorazit den předem, mi se ale přidaly. Trochu mě překvapila, mimo snídaňových pokrmů, jako cereálie, bagels atd nabídka gumových medvídků a něco jako lentililek plněné burákovým máslem.
   První kurz byl nazván Kariéry v turismu. Myslela jsem si, že to bude větší nuda než byla. Byla zábava, jen mi přijde, že nic extra nového jsme se nedozvěděli. Proběhlo představení a pak nás přednášející provedla prezentací, kterou měla připravenou a pak jsme jí měly říkat, která zaměstnání jsou spojena s turismem a pointa toho byla, že prostě skoro všechna. Druhý kurz bylo Cestování po Severní Americe - jak Helena, tak Martina měly vybrané něco jiného. Kurzem nás prováděla stejná paní. První hodina mi od ní přišla zábavnější. Některé informace se totiž opakovaly, ale hlavně tady seznamování proběhlo takovým způsobem, že jí každý měl říct, od kuď jsme, kde teď v USA žijeme a na jaký pokrm by jsme jí pozvali v naší vlastni. Ve třídě mohlo být kolem 30ti lidí, takže, ač celý kurz měl trvat 2hod, tak samotné seznamování trvalo něco přes hodinu. Neříkám, že to nebylo zajímavé, ale prostě jen příliš zdlouhavé. Celkově jsem se nedozvěděla také nic nového. Naším úkolem bylo říkat, kde už se po USA cestovalo a pak nám řekla, že jsme vyjmenovaly skoro všechny hlavní turistické lokality v USA. Pak se prošlo její další prezentací a něco málo nám o zajímavých místech k vidění řekla. Možná jak to popisuji, tak to může znít jak úplně strašná nuda - nebyla, to nemohu říct, jen prostě se člověk toho moc nového nedozvěděl.
    Jídlo, které začínalo dnešním obědem mě doslova vyrazilo dech. Počítala jsem, že to bude stylem bufetových stolů, ale výběr byl opravu obrovský. Spíš bych to mimo jiné nazvala přežíracími orgiemi. Člověk si opravdu vybral, spíš mu bylo až líto, že už byl tak plný a nemohl ochutnávat dál.
   Odpoledne byla na programu Animace. Myslela jsem si, že budeme v nějaké počítačové učebně a budeme dělat animaci na počítači. Nee - bylo to formou, že se každý z nás musel vyrobit loutku na téma červená karkulka (na tom jsem se shodli) a pak každý stůl (cca 4 až 5 lidí) si vymyslel krátkou scénu, která se pak nafotila a v počítači spustila jako film. Byla to fakt strašná sranda a já osobně tento výběr považuji za jednu z mých nejlepších volem. Slečna, co nás tímto provázela prý sama ilustrovala asi 3knihy a kdo ví co ještě. Každopádně má naše mini scénky ještě upravit, nahrát na youtube a někdy v snad blízke budoucnosti zaslat link. Takže až bude na světe, tak vám ho semka také šoupnu. Animace byl kurz na celé odpoledne. Lidé, kteří si vybrali něco jineho, měy dva na sobě nezavislé kurzy. Po zakončení byla nachystaná večeře. Tedy ještě v průběhu odpoledne by snack time, takže já, ač mě to bylo strašně líto, tak moc do sebe z toho ohromného výběru nenacpala, pač můj žaludek začal s toho návalu dost protestovat. Nakonec to u mě vyhrála bramborová kaše a salát.
    Den nám tímto ale nekončil. Byly pro nás přichystány takzvané večerní aktivity, kterých se muselo povinně účastnit. Bylo na výběr z Karaoke, Zumby a Filmu. Zpívat neumím, Zumba mi k srdci vůbec nepřirostla ( na to šly holky ), tak pro mě jediné možné řešení byl Film. Byla jsem i docela unavená, tak jsem si říkala, že při nejhorším bych si tam trochu schrupla. No, po organizační stránce asi to nejhorší z celého kurzu. Organizátora přišla asi s půl hodinovým zpožděním a samozřejmě se nemohlo shodnout na filmu. Někdo říkal tohle, to nechtěl zas druhý a tak to trvalo asi 15min. Nakonec to dopadlo tak, že se prostě pustil jeden film a nikdo se neptal na ničí názor. Jenže to bylo přes Netflix ( filmy, stramovane na netu) a internet celý víkend zlobil, tak se vždycky načetla minuta a pak se to zaseklo a když to takhle pokračovalo asi 10min, tak jedna holčina řekla, že donese její počítač a nakonec se koukalo na "Friends with Benefits" na jejím počítači a i když se začalo asi se skoro hodinovým zpožděním a film končil i po čase, kdy se mohlo odcházet, tak jsem vydržela a dost se u filmu zasmála. Holky dorazily zrovna, když jsem se sprchovala, Martina na mě jen zařvala dobrou noc a odebrala se do svého pokoje. Zumbu si prý užily. Takže oni si na večerní aktivitu stěžovat nemohly. V televizi ještě dávali starý originální muzikál - Čarodějnice ze země OZ, který jsem chtěla vždycky vidět a nikde ho nesehnala. I když jsem vydržela dlouho a věděla jsem, že už se blíží konec, únava potvora mě stejně přemohla a já usnula.
    Druhý den se tak nějak vyspávalo co nejdéle to šlo. Ještě to bylo umocněné posunem času, takže se ráno stávalo docela pohodově. Jediné, co mě pak trochu mrzelo, když jsem viděla tu nabídku při snídaní, že jsem si přece jenom nepřivstala, páč na ty všechny dobroty nebylo moc času.
    První kurz nedělního rána a vlastně jediný bylo Výtvarné vyjádření. Naším úkolem bylo namalovat cupcake. Mělo se docílit něčeho jako photorealismus - tedy, náš cupcake měl vypadat něco jako reálná fotografie - no u mě to dopadlo dost abstraktně a vedoucí mě nazýval malý Monet. Já osobně si to strašně užila. Asi někdo, kdo nemá rád výtvarku by to nebavilo, ale jelikož já musela projít Výtvarkou, Metodikou VV a Dějinami umění na VOŠ, kterou ještě nemám dokončenou, tak musím přiznat, že po začátcích, které byly ve škole dost nudné, daly mi dost zabrat  a od základky zase po 10ti letech musela držet štětec, tak mi ten předmět nakonec přirostl k srdci.
    Oběd byl zase v pohodě - sice už ne výběr z tolika jídle, jak den předtím a spíše bych to nazvala, že byly k dispozici takové to typické americké  "junk food" tak prostě Michalka se najedla náramně.
    Zklamání trochu nastalo až při posledním kurzu na který jsem se možná těšila ze všeho nejvíce. Byla to Digitální Fotografie. No z oběda se dorazilo mezi posledními a jediné volné místo, kde by jsme si všichni 4 vešly (připojila se k nám ještě Terezka - Češka, kterou jsem na kurzu potkala), tak bylo úplně v zadu. Pán, který nás tímto kurzem prováděl mluvil sám osobně dost potichu (takový ten ucpávač hadů), nezjednal si v třídě pořádek, takže tam bylo dost hluku, bylo až příliš teorie - od nějaké historie, až po čudlíky na foťáku a prostě i když se člověk i něco dozvěděl, tak to zas bylo dost nezáživnou formou. Pro mě asi největší zklamání, které ale určitě bylo předčeno všemi dalšími pozitivami celého víkendu. Člověk se v podstatě neměl čas zastavit, ale zas to všechno byla většinou zábava, která předčila i to negativum, ne úplně zábavnou digitální fotografií a ne úplně z organizovanou večerní aktivitu.
    Po absolvování hodiny se u dveří ze třídy dostal certifikát o absolvování a měla být na programu poslední aktivita a tou byla společná fotografie. No strašně se to vleklo a jako většina přítomných u my se rozhodly nečekat a vyrazit na cestu domů. Udělaly jsme si malou, asi půl hodinovou projížďku po downtown Baltimoru, pustily si soundtrack Pomády, zpívaly, stavily se na véču a prostě člověku to vůbec nepřišlo a víkend byl zas v tahu.

Jediné co bych ještě dodala - jestli někdo čte tento článek z budoucích au-pair tady v USA - určitě bych kurz doporučila. Být na mě, tak tam radši strávím dva víkendy než se skoro 3měsíce, úterky a čtvrtky trmácet večer do školy. Prý je ještě nějaký takovýhle podobný kurz někde na Long Islandu, ale naše koordinátora říkala, že na něj nejsou tak dobré ohlasy, jak na ten v Baltimore. Doporučuji - doporučuji, pokud to pro vás nebude komplikované dojíždění, tak určitě jděte do toho. Ale i tady byl klučina až z SF a lidé, kteří třeba řídili nějakých 6/7 hod z Pittsburgu. :)

Fotografie (je jich trochu více, tak doufám, že neunudí k smrti :) )

Raní snídaně z Wawa

Baltimore takhle nad ránem

Někdo libo gumové medvídky ke snídani?? :)

Loutky našeho stolu - můj je ten velký pes, co měl být vlk :D

Focení naší scény

Lunch Time

S Martinou na Výtvarném projevu

Cupcake se začíná tvořit

Fáze 3.

Fáze 4.

Skoro hotovo - někdo koupí?? Skoro Monet :D :D

Zleva Já, Martina, Helena

Na digitální Fotografii - musím uznat,že většina"učeben" měla i velice pohodlné židle - strašně jsem se bála, že to bude nekonečné sezení na tvrdých nepohodlných židlích, jako na orientation. Kdo byl, ví :D :D ale ono ne. krásná manažerská křesílka :)

Naše trojka - Martina - já - Helena

Tady s Terezkou z ČR

ještě pár foteček z Baltimore. - Tady je zrovna, když jsme končily. Byl krásný západ slunce.

Downtown Baltimore

Downtown Baltimore

Downtown - Baltimore

Downtown - Baltimore

Bye-bye - Baltomore