Z deníku au-pair, aneb jedu na zkušenou tentokráté do USA: Víkend 14.1.

      Konečně bylo na uplynulý víkend naplánováno zas nějaké cestování. Jiřce jsem už několikrát slíbila, že za ní přijedu do Atlantic City a tak se taky uskutečnilo. Hodně holek z mého okolí, které tam byly říkaly, že tam vůbec nic není a jestli se někdy v budoucnu chytám do Vegas, tak že se tam ani nevyplácí jet. Byla jsem dost vyděšená, co mě bude čekat.
      Asi ve čtverek se Pája rozhodla, že se k nám přidá. Nemyslím to vůbec ve zlém, ale jde na ní vidět, že už je trochu Amerikou zlenivělá a radši vezme auto, než se někam trmácet vlakem, což bylo původně v plánu. Pro mě jedině dobře, co vám budu povidar, páč se tím dost věcí usnadnilo. Do Atlantic City je to od nás jen hodinku a čtvrt, takže se tam bylo ani se nemrklo. Naše první kroky směřovaly na pláž. Když jsem tam dorazila, tak jsem věděla, že rozhodně nebudu litovat toho, že se do AC vyrazilo. Tedy osobně pláž není nic extra. V písku vidíte rozdrcené mušle, takže to v létě na boso musí docela bolet, ale kolem pláže je asi kilometrová promenáda a asi tomu pomohlo i krásné i když studené počasí, ale úplně jsem si tou procházkou po ní odpočla a zapomněla na všední strasti s dětmi. Ono tomu krásnému-klidnému prostředí dost pomohlo, že je teď zima a není sezona, takže na celé promenádě potkáte jednou za čas pár turistů. Polovina krámků může být v toto období zavřená, ale ono je to úplně jedno, protože když to tak pozorujete, tak to jsou většinou jen krámky se suvenýry, kde je sortiment vesměs furt stejný a nebo bufáče s jídlem, takže si v klidu vystačíte i s tím málem, co bylo otevřené. Já si nakoupila jen pohledy, páč jsem si řekla, že bych chtěla pohled z každého amerického města, co navštívím. Kdo by byl na trička, panáky, otvíráky, magnety a další ptákoviny, tak by si to své také našel.
     Trochu mě mrzelo, že holky nebyly moc akční, protože na té promenádě je možnost jít do takového domu hrůzy, asi za 8dol nebo tam je velký barák - Ripley's World Believe It or not za myslím 15dol a vůbec se jim do toho nechtělo a mně se zas nechtělo samotné a bylo by blbé, kdyby na mě musely třeba hodinu čekat. Cestou po promenádě míjíte různá kasína - některé menší a některé fakt obrovské paláce. Na konci promenády je i mini luna park, ale byl uzavřený. Zašly jsme se kouknout do jednoho z těch obrovských kasín - jmenovalo se myslím Taj Mahal - tak jsme si to tam tak prošly a vyšly na druhé straně od pláže, že jako půjdeme hlavní centrální ulicí Atlantic City. Jiřka to na poprvé moc netrefila, takže nás vedla něčím, kde toho opravdu moc k vidění nebylo. Pak si to tedy uvědomila a už nás navedla dobře. No žádnýj zázrak to fakt není. Zašlo se do Subway na oběd a hlavně trochu ulevit nožkám. Další věc, co bych řakla, že je velké + Atlantic City, tak vyloženě v centru je Outlet Centrum. Naše kroky zamířily tím směrem a trochu se něco nakoupilo, ale žádné tisíce dolarů z okna nelítaly, aby jste si nemyslely :). Fakt teď nakupuji dost s rozumem, protože jsem tak trochu počítala a trochu mi přijde, že docela dost za investuji do blížícího se Miami a jestli tu zůstanu jen rok, tak se budu muset hodně --hodně krotit, abych si vydělala na konečné "měsíční" cestování.
     Pomalu jsme se přesunuly k Jiřce, kde nám její HF uvařil večeři. Udělal nějaké mleté maso a Jiřka pak ještě musela do připravit bramborovou kaši a salát. Přišlo mi to od toho HF trochu nefér vůči ní a hlavně také kvůli tomu, že jak pro nás vařil, tak veškeré nádobí také nechal na ní. Jídlo bylo dobré, to musím přiznat, ale holka se tam chudák asi dost nadře. Hlavně mně by osobně vadilo, že její holčina o kterou se stará jí leze furt do pokoje a v podstatě nemá moc soukromí. Jako, mně to samozřejmě teď nevadilo, já byla na návštěvě, ale prostě bych nesnesla, kdyby mi dítě nadalo skoro vůbec pokoj.
     Kouklo se na Ledové Ostří, to jsem neviděla věky a začalo se připravovat na večerní párty. Jiřka dostala pár typů a že prý je dobrý Club Mur-Mur v Borgata Casino. Takže se vyrazilo tam. A tady tedy pro mě nastalo největší zklamání z celého AC. Asi 20min se stálo ve frontě, aby jsme se dostaly dovnitř, zaplatil se 20dol vstup a do hodiny to tam bylo tak přeplněné, že se to fakt nedalo. Hudba byla snesitelná, dokonce třeba někdy překvapili i třeba "Majkelm" a dašími old hiťákami, takže by se i na to dost dobře zatancovalo, ale parket byl tak plný, že pak vás každý pohyb až bolel, páč se furt do někoho vráželo a fakt jsem si připadala, že budu mít z toho modřiny. Jako nechápu, když vybírají takové prachy za vstup, že to tam neusměrní. Mě to tam tak naštvalo, že jsem poslední hodinu už jen stála a čekala až holky zavelík k odchodu. Zabalilo se to kolem druhé a já byla nejš´tasnější člověk pod měsícem.
      Další ráno jsem se probila kolem půl desáté, Jiřka skypovala v obýváku s rodičema, Pája si už četla, takže jsme se v klidu nasnídaly a pomalu vyrazily zase k nám do našich končin. Do Wayne se dorazilo kolem půl 2 a tak se začalo přemýšlet, co se ještě podnikne. Ani jedné se nechtělo domů, protože mně osobně by to hned připomnělo, že musím další den zase pracovat. Nakonec se zajelo k Páje, vysprchovalo a šlo na zmrzku do Mekáče. S Mayou (Bosna) se domluvilo, že přijedeme do baráku jejího přítele. Toho už osobně znám. Chvíli se povídalo a pak se pustil film Hangover 2 a strašně se nasmálo. Ještě bylo relativně brzy a vyrazilo se na druhou zastávku do Mekáči - tentokrát na véču.. Domů jsem mohla dorazit kolem půl 8 a byla relativně ready na pracovní týden.
   Abych ještě udělala malé shrnutí k AC - Au-pair bych tam dělat v žádném případě nechtěla. Když tam někdo budete plánovat cestu, tak asi vážně jeden den postačí v tomto zimním období, když není možnost se vykoupat. Vyplatí se udělat procházka po promenádě a zajít na trochu shoppingu do Outlet obchodů. Já osobně tam asi z největší pravděpodobností vyrazím v létě. Určitě, když budou hlásit hezké počasí, tak vyvalit se na pláž a chtěla bych se zajít podívat do toho Riples World Believe It or not a třeba prubnout nějakou tu mini horskou dráhu nebo ruske kolo:).

Fotky: