Z deníku au-pair, aneb jedu na zkušenou tentokráté do USA: NYC víken s Kájou - 31.3.

     Bez toho, abych si dnes přečetla jakýkoliv blog začnu sepisovat trochu něco na ten můj. Čtení blogů jsem si dala jako reward, když sesmolím nějaký ten příspěvek tady.
      Budu se teď vracet k víkendu na přelomu března a dubna. Byl to víkend, kdy jsem vyrazila do NYC navštívit dlouholetou kámošku (Karolínu) se kterou jsme kdysi, asi čtyři roky, lyžovaly za stejný team. Ona svoji lyžařskou kariéru zakončila ještě v žákovské kategorii, páč byla typ člověka, kterému to více myslelo než sportovalo a lyžovalo. Také to tedy dotáhla až sem do NYC, kde má možnost strávit jeden semestr na Columbia University. (což je btw asi 4-tá nejtěžší Uni na světě). Každopádně, od té doby, co ona skončila se závodním lyžováním, tak jsme se jen jednou za čas potkaly právě na sjezdovce, nebo někde na nějaké kalbě a prohodily pár vět. Tohle tedy bylo pořádné setkání asi tak po osmi letech.
      Já dorazila kolem jedenácté do NYC a nejdřív jsme se vydaly na procházku po "financial district". Procházka se započala na Brooklyn Bridge, pak jsme se odebraly na Wall Street, do Battery Park, kde jsme z dálky okoukly Sochu Svobody, pak jen přes plot mrkly na Ground Zero a spíš víc času strávily v gift store právě pro Memoriál 9/11.
      Počasí nám rozhodně nepřálo a do naší procházky nám občas trochu sprchlo, ale hlavně neustále foukalo, takže, jak jsme měly projité, co bylo naplánované, tak se honem rychle zalezlo do nejbližšího Mekáče, aby se rozmrzlo. Byl to Mekáč někde na rohu Wall Street a Broadway a měli tam dokonce i piáno a pána, co nám do toho notoval. Přišlo mi to až trochu úsměvné, na to, že to byl MC Donald :). Já si mimo jiného musela dát čajíček, jinak bych asi nerozmrzla.
     Kája si chtěla pořídit nové balerýny, tak jsme se nejdřív vydaly do Century 21 Mall, který byl jen pár kroků. V NYC se na to všude vidí prospekty, že by to měl být jeden z nejlepších outletových mallů, ale osobně jsem z toho nějak k vytržení nebyla. Prostě jen o něco lépe přehledný TJ Maxx nebo Ross. Ty mám ráda, ale když každý to Century 21 vychvaloval, tak jsem od toho čekala něco víc. Kájá si nakonec pořídila botky v Payless :) a mohlo se to pomalu nasměrovat na studentský byteček. Metrem jsme se přesunuly už blíže k ní a zastávkou měla být hospůdka, která by měla mít něco společného se seriálem HIMYM (How I Met Your Mother, kdyby někdo neměl potuchy o čem mluvím). Kája si původně myslela, že to tam je točené. Já ale věděla, tedy našla na internetu, že se seriál vůbec v NYC nenatáčí. Jak asi skoro vše, tak jsou to ateliéry v LA. Byla to Irská hospůdka seriálem inspirovaná. Na zdech byly hodně fotky seriálových hrdinů a každé pondělí, když tu na CBS běží díl, tak ho tam pouští na televizích. My zasedly na bar, daly si jedno a udělaly pár fotek.
     Než se vydalo na byt, tak se ještě zaskočilo na menší nákup potravin. Kája mi ukázala 24/7 market, kam občas zajde a to bylo něco úžasného. Byla to mini zmenšenina Whole Food, co znám tady od nás, ale jak to bylo "malinké", všechno měli tak nádherně srovnané, tak to byla pastva pro oči. Oni fakt měly i brambory srovnané podle velikostí ve sloupcích. Byla tam ochutnávka sýrů, různých dipů a Kája se mi přiznala, že občas si tam zajde jen něco takhle zobnout. Já se jí nedivím, já bych tam zobala každý den.
     Pak už se šlo k ní...bydlí ve studentském domě, kde jsem se musela nahlásit jako její návštěva, prokázat se ID (česká občanka prošla).. a šlo se k ní na byt, který je něco podobného, co jste mohli vidět v Gilmorových Děvčatech. Všechno krásně, moderně zařízené...byly to 3pokoje po dvou postelích. Dvě koupelny a jednu pěkně zařízenou kuchyň, kde byla možnost si sednout. Pokoje těch holek byly zařízené fakt jak pokojíčky doma. Všude fotografie rodinných příslušníků a kamarádů a prostě nádneha. Všude nový nábytek, né jak já měla loni asi 20let starý .... komunistický, když jsem bývala na privátu. Na druhou stranu, oni za to platí obrovské sumy. To se pak člověk ani nediví, že je školné tak vysoké, protože to zázemí, co tam mají, to člověk neuvěří, do kuď to neuvidí. Tohle nemají k dispozici ani některé vesničky u nás v ČR. Byla jsem seznámena se spolu bydlícími a ještě se vyrazilo na malou procházku a Kája mi ukázala okolí a právě spíš popisovala, co tam mají za možnosti. Jako bazén, dvou patrová posilovnu, kde mají uvnitř i třeba ovál na běhání, studovny a jako bonus mi půjčila její studentskou kartu, abych se podívala do školní knihovny, páč to prý stojí za vidění. A taky že jo. Schody z mramoru, uvnitř té budovy to vypadalo, jak v nějakém muzeu, knihy ve starých vazbách, všude krásný, zachovalý, mohutný, dřevěný nábytek..stoly, s takovovými těmi typickými lampami se zeleným stínítkem. Studenti tam fakt studovali, někteří sami, někteří ve skupinkách..někteří na počítačích a bylo tam docela plno i takhle v 10pm v sobotu večer....já byla fakt jak Alenka z říše divů.
    Poslední zastávka před návratem na byt byla večeře ve 24/7 studentském Cafe..kde to u mě vyhrála pizza a Kája měla salát. Skočilo se ještě pro lahvinku vína, protože na bytě dnes byla naplánovaná studentská párty. My dorazily kolem jedenácté, takže už tam dobrých 15lidí mohlo být, a i když mně byli skoro všichni představeni, tak samozřejmě, že jména jsem nadávala. Opravdu to tam bylo na tom principu, že se nechali otevřené dveře na chodbu a mohl se připojit, kdo chtěl.
     Upřímně, trochu jsem se tam cítila nesvá, mezi těmi všemi kapacitami. Kolem mě se to hemžilo IQ 130 a víc, tak si to představte. Byla tam devatenácti letá holka, která přeskočila několik grade, studuje inženýrství a už teď ví, že jednou v životě bude stavět přehrady, další bude pravděpodobně budoucí prezidentkou USA a pak tedy já - kdy ve svých dvaceti sedmi letech nevím co bude za pár měsíců dál. Asi jsem pro ně byla docela odstrašující případ :). Ne, neberte to tak, že by mi dávali na jevo, že mezi ně napatřím.... to vůbec..prostě usměvaví Američané, kteří se vyptávají, od kud sem, co tu dělám..ale já se zrovna nechtěla chlubit tím, že jsem au-pair, to asi chápete :D. Takže jsem se spíš držela v postraní a občas něco prohodila, když mi byl představen nějaký další mezinárodní student. Tam jsme měli aspoň nějaké společné téma, jako život v USA :).
    Noc se začala vyvíjet tak, že se kolem jedné rozhodlo, že se půjde ještě do studentského baru. Na párty bylo i pár kluků a dva z nich právě vyrazili s námi. Jeden, docela podstatná podstava byl Peter ... klučina který bude asi dost chytrý, trochu při těle, za krasavce bych ho rozhodně nepovažovala, ale z Kajiného vyprávění mi bylo zděleno, že on je hrozně prachatý a právě proto, že v baru vědí, že on tam hodně utrácí a každému kupuje drinky, tak nás, skupinku asi 8mi lidí pustili vyhazovači před řadou už asi 30ti čekajících lidí. Bylo to asi takhle..."Peter...ukaž nám, kdo je všechno s tebou?" ...on ukázal..... a na ty co ukázal, tak šli prostě dovnitř. Bar byl maximálně v pohodě...né nic přehnaně fancy..muzika tam hrála jako background, takže člověk mohl slyšet lidi vedle sebe a hlavně, jak to regulovali, tak tam nebylo "přeplněno" když to porovnám s Phillou. Peter nás pozval na pivo..a já se tam dala do řeči s tím druhým klučinou, co tam s námi šel už z bytu. Věděla jsem z vyprávění Kaji, že se jí ten klučina tak trochu libí a musím říct, že měla důvod. Musím se vám přiznat, že i když to bylo mládě (21 let), tak to byl fakt super, zábavný, pěkný klučina, který ale na druhou stranu, to že byl pěkný uměl řádně využít. Takže, potkat ho za 4roky, až by se vyblbnou by stálo i za přemýšlení :). No co vám budu povidát...Nakonec jsme skončili čtyřka..já, Kája, Peter a právě Blake a přešlo se ještě do jednoho dalšího baru. Ten se mi líbil o něco méně. Trochu mě to začalo připomínat naše české non-stopy, jen bez hracích automatů. Nakonec se i Peter odpojil a mi zůstali ve třech. Trochu mě to začalo připomínat ČR, tady nás nikdo nevyhazovali ve 2am, jako tomu je podle zákona u nás v PA. Prostě never ending party.
     Ještě jen v rychlosti napíši, že Blake po mě i vyjel, jenže moje svědomí mi nedovolilo si s ním cokoli začít. Věděla jsem, že se líbí Káje, a prostě nejsem "kravá" abych si takhle jedením večerem zahodila roky kamarádství pro kluka, který byl fakt kořen, ale byla bych pro něj jen dalším bodem v tabulce skalpů. (i když on by za to snad i stál..nebýt jí, tak nevím, nevím) :).
    Po čtvrté raní jsme se mohli odebrat do postelí. Docela se popilo a ráno mně do zpěvu zrovna nebylo :). Kája mi udělala snídani, šly jsme se ještě trochu projít do Central Parku, který právě nedaleko Columbia University začíná a musely jsme se rozloučit, páč ona se musela vrátit ke studiu. To co mi vyprávěla o samotném studiu tady na Columbii, tak to rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. Samozřejmě, že musí neustále vypracovávat nějaké seminárky, projekty a učit se na testy, jenže ona prý ještě na každou hodinu musí chodit připravená, což obnáší přečíst třeba i 600ti stránkový text + ještě má v červnu státnicovat a smolit bakalářku. Já vím jistě, že bych byla po prvním dnu z takového institutu vyhozena :).
     Můj druhý den v NYC byl takový dost promarněný a dost na odpis. Měla jsem jisté plány, ale kocovina dělala své a já chodila ulicemi jak zombie, sedla si hodinku na schody na Time Square a přemlouvala sama sebe, ať se tam nepoblinkám :D, ale nakonec se mi udělalo i trochu lépe a já šla aspoň ještě okouknout 5th Ave než jsem musela na autobus. Kvůli mé zkušenosti z Orlanda a ještě jsem věděla, že oni od minula, kdy jsem jela naposledy autobusem (prosinec) úplně přesunuly nástupiště pro Philadelphii, tak jsem byla jedna z prvních na zastávce. Dostala se mi příležitost sednout si do double deckeru nahoru úplně dopředu, což miluji z Londýna. Hezké to asi i bylo, ale jak mi ještě nebylo úplně tak hej, tak jsem se snažila spíš spát, než se kochat krajinou. :). Ve Phille, jsem měla ještě chvíli čas a konečně se mi začala vracet chuť k jídlu a já v nějakých 7pm konečně dostala něco teplého do žaludku. Před tím jsem si to fakt netroufla :). Snědla jsem do té doby asi jen dva cookies a pila vodu :).
   Takže jo.. jako NYC byla určitě vydařená akce, jen ta neděle, pak byla taková dost kostrbatá. Poprvé jsem narazila na někoho, kdo by o mě "jakože" stál (i když vím jen na jednu noc).. ale poprvé někdo, kdo se mi fakt i líbil. Nemohu tvrdit, že se mi tu nikdo nenabízí, ale vesměs to nejsou Američané, ale nějaká jiná národnost od Libanonců, přes ty ze Střední nebo Jižní Ameriky nebo černoši na které zas nejsem já a pokud by to byl Amík, tak to byl jednou rozvedený čtyřicátník s dvěmi dětmi :D :D. Takže asi tak.
The End

Fotečky:
Procházka Financial District