Once upon a time ...

     Zdravím všechny po nějaké té době. Vím sama, že tomu tady moc nedávám, ale věřte mi, že po roce mi přijde, že bych se tu neustále opakovala a byla by to pro vás stejně jen nuda, psát pořád dokolečka o tom samém. Takže jsem tak nějak vyčkávala na nějaké novinky, které se přeci jenom objevily, ale musím přiznat, že jde o novinky převážně neveselé.
    Co je tedy nového? Myslím, že jsem tu vlastně ani nezmiňovala, že se nám změnila sestava lidí pracující s mým klukem. Už někdy od poloviny července k nám přestala chodit Dilith ( ona byla myslím.. něco jako specialista na dětské chování a docházela 1x týdně). Místo ní tu je Lisa. Mně a dětem toho nebylo moc říkáno, jen to, že Dilith je na prázdninách. Každopádně HM mi asi před 14ti dny řekla, že jí jde navštívit a důvodem, proč už u nás nepracuje je, že jí objevili rakovinu prsu. Každopádně Dilith byla Dilith a mě v určitém smyslu chybí. Když jsem přijela, tak ona mi hodně vysvětlovala, jak se ke klukovi v jeho záchvatových situacích chovat. Ona s klukem pracovala už několik let, takže relativně věděla jak na něj...a říkala nám co máme dělat. Vždycky přinášela i nějaké hry a zkoušela je s dětmi hrát, nebo třeba s Marcem a se mnou, s tím, že když děti nejdřív nechtěly, tak pak viděly, že je to fun, tak se přidaly. Lisa, nemám jí to za zlé, ona kluka fakt nezná, takže spíš je to z její strany takové, že se mě pta na můj názor. Nezažila ještě jeho vyloženě velký záchvat, takže do určité míry neví, čeho je schopen. Když vidím, že to s klukem je špatnější a mohlo by to vyvrcholit v něco špatného, tak většinou jsem to já, kdo říká, co dělat. Když tu byla Dilith, tak vyhrocenější situace byly o něco jednodužší a ona vždycky věděla, co dělat a i občas dokázala kluka uklidnit stylem, jakým s ním mluvila, což se nám většinou nedaří. Včera děti neměly školu a vydalo se do Chuck E. Cheeses a překvapivě jsem tam na Dilith narazila. Bylo hrozně milé ji vidět i když šátku na hlavě se nedalo nevšimnou. Doufam, že se z toho dostane.
     Máme tu tedy novou Lisu a s příchodem nového školního roku pak přišel Frank, který tu je místo Marca, který si dodělal potřebné vzdělání a teď je učitelem na speciální škole.
    S Frankem je to vlastně podobné, jak s Lisou. Oba, samozřejmě, mají zkušenosti s ostatními, dost podobnými dětmi, ale přeci jenom, každý z těch autistických dětí je v něčem jiný, takže se zatím s Coltonem tak nějak poznávají. Musím ale uznat, že hlavně kluk měl z Franka prvních 14dní školy respekt. Víte jak, chlap, trošku při těle, 40ti letý černoch, kdo by respekt neměl. Bohužel to vydrželo jen těch prvních pár dní, páč teď už je to na stejné úrovni, co bylo s Marcem...co se týče toho, co si k němu kluk dovolí. Včera se mi stalo, že kluk byl vůči němu hodně ...hodně agresivní..až ho vyhazoval z baráku a Frank se opravdu sbalil a asi na 20min odešel. Je to asi přesně to, co bych já udělala také. On na něj v podstatě Frank nemůže sáhnout. ( zas ale ,,,, Marc, jak s klukem už byl taky nějaké dva a pul roku, tak si k němu třeba i něco dovolil a nenechával si to tak líbit, jak teď Frank. Takhle si Frank akorát vykoleduje to, že u kluka nebude mít nikdy autoritu..tak asi jako já.). Jenže, co v takovéhle situaci dělat?
      Včera večer... měl kluk, už asi 4tý záchvat..bylo to v době, kdy už se o děti starala HM...a právě slyším, jak si to jeho vyšilování ona nenechala líbit. (tohle se ale také změnilo až poslední dobou. Rok dozadu by si ke klukovi také nic nedovolila). Zatáhla kluka do pokoje..nevím, přesně co mu udělala, každopádně pak slyším už jen hrozny brek. (au-pair, si to umí představit. Tady když se děti jen trochu praští (teď myslím když třeba spadne a odře si koleno), tak je to konec světa a jak oni dokáží brečet, to se jinde nezažije). Každopádně mě pak ráno zas kluk chytil menší záchvat...a furt mi jen opakoval, že nesnáší rodiče, hlavně HM a dodal "she hurts me sometimes"  I want her to be in the jail (v češtině to zní divně, tak to necham v AJ)....začal pěstmi bouchat do baru, kde jedl, pak se zvedl a šel kopat do botníku. Jako, já prostě nevím, jak třeba já a Frank se mu máme bránit, když si nemůžeme dovolit na něj sáhnout...nebo právě bych se pak bála, že by někde vyprávěl, že bych mu ubližovala. Ale mohu rozhodně pozorovat, že prostě síla na něj funguje.. jde tedy o to, že jak ví, že hm s ním třeba zatřese a dokáže ho chytnout pod krkem, tak z ní má i respekt a když má záchvat, když je tu ona, tak ona ho dokáže zahnat do svého pokoje, kde si pořve, rozhází věci a ničí si svoje věci. Načeš my... Já, Frank..Lisa...s ním můžeme jen mluvit a to situaci ještě víc zhoršuje, páč on opravdu naslouchat nebude...takže jsme to my, kdo se musí klidit z baráku nebo zamykat v pokojích a jeho nechat házet vše co mu přijde pod ruce v kuchyni nebo právě teď si už dovolí třeba i něco ničit. Jako, že kope do věcí silou..to narazí do stěny a na stěně to zanechá šmouhu nebo díru atd.
    Jak to tak vidím, tak jsem opět skončila, o už asi milionkrát zmiňovaném klukovi. Jak vidíte, tak to mám opravdu furt stejné. S klukem pracuje cca 5 specialistů, ale výsledek je nulový. Co se týče Franka..tak on je v pohodě...bavíme se..jen právě jak není zvyklý, tak je to pro mě trochu na obtíž, páč mi někdy příjde, že se pak starám ještě o něj. Berte to tak, že on nejde do lednice a nenalije si vodu, chodí do baráku hlavním chodem, kde musím jít odemykat a zase zamykat, páč náš obr pes by si ty dveře otevřel a mě to přidělává práci na víc. Marc...už prostě věděl, jaké dveře používat, nalil si pití, když měl hlad, tak si udělal sanwitch atd. Nehledě, Frank mi tvrdí, že tu není od toho dělat s klukem úkoly. On, že ho do nich nemůže nutit, že on mu může jen pomoci, když se ho kluk zeptá. Takže na mě tak trochu přešlo se s klukem rozčilovat kvůli úkolům. Zas na druhou stranu, jak byl kluk zvyklý dělat úkoly s Marcem, tak se Franka většinou ptá, jestli mu půjde pomoc a to pak Frank jde, ale stejně...ten princip, že já ho musím burcovat do úkolů... tím ho většinou rozčílím a Frank se to snaží řešit moc nechápu. Mě bylo právě kdysi řečeno, že Marc tu byl od toho, ho donutit a dělat s ním úkoly a pomáhat mu, abych to právě neschytávala já, jako au-pair.
    No nic, vrhnu se na moji druhou  neveselou novinku, která se týká mé nejstarší holky. Nevím, kolik je tu z vás, kteří čtete můj blog pravidelně, ale už jsem se tu také strašně moc x zmiňovala, jak má nejstarší se rozhodla držet dietu a že to dost přehání, protože vesměs nejí nic. Bylo to hlavně i o tom, že host rodiče jí třeba říkali, že má sníst aspoň jedno vajíčko k snídaní..ona do toho jednou žďoubla a když se nikdo nedíval, tak to končilo v koši. Když už mě to i kolikrát naštvalo, tak jí říkám, že jí ke snídaní udělám klidně něco jiného..že mi přijde nefér, když se jí se snídaní a lunchem dělám 20min...dávám jí tam, co ona chce, tak toho 90% končí v koši. Ona mi na to jen odpoví, že to chtějí rodiče, aby to jedla ..že jí to v podstatě nechutná. Někdy o prázdninách, možná, že to bylo i chvilku před prázdninami, začala chodit i k nějakému dietnímu specialistovi, který jí a rodičům radil, jak jíst, aby jedla co by měla a při tom jedla co by jí chutnalo. Vím, že HM s ní chodila třeba 2x týdně osobně nakupovat a Jax si sama mohla vybírat, co si koupi a co bude posléze jíst. Opět to dopadávalo tak, že toho 3/4končilo v popelnici. Tady na USA je dost debilní, že vám vše dělají ve velkých baleních a ono se to v jedné osobě nestíhá jíst než se to zkazí. Ale furt nechápu torii, nakoupit 100 různých pochutin, jídel, snacku,  atd. a právě do předu by mi bylo jasné, že se to nesní. Vemte si, že jí nakoupí 4 druhy sýra (mozarela, kozí sýr, Brie atd).. ona otevře každý den jeden, ukrojí si asi tak 2cm.. a samozřejmě, ten co se otevřel jako první už je pak 4tý den na vyhození. No a další věc tam byla, že ona ráda experimentovala...takže si vzala tohle a tohle, pak to jednou ochutnala, přišla na to, že to je hnus a už to nadále hnije v lednici nebo zůstáva v regálech nebo mrazáku. Vím, že jí dělali i nějaké testy, jestli může chodit na volejbal, páč právě jak nejí, tak by bylo nebezpečné pro ní dělat nějaký sport, kde by vydávala energii. Každopádně, abych se dostala k jádru věci. Holka měla toto pondělí appointment, HM jí tam jela vyzvedávat a dopadlo to tak, že jí poslali do léčebny pro anorexii. Co vám budu povídat, já to tady i možná zmiňovala, že to tak dopadne a bohužel se nemýlila.Určitě to není tak, že bude za dva dny doma. Rozhodně to tam má na dýl.
     Co k tomu dodat. Jak jsem se zmiňovala nahoře, ono se toho v au-pair životech už tolik neději, když se to dělá delší dobu. Je to do kolečka pořád a pořád to stejné. Což je asi to, co mě na tom tak nebaví.
     Další věc, z jiného soudku, která mě teď napadá, která je na au-pair na jednu stranu také pořád stejná, ale přeci jenom trochu jiná, je potkávání lidí. Byli tu lidé, které jste potkali, kdy jste přijeli ke svým host rodinám, jak největší newbie ... a ti lidé už vesměs všechny odjeli, když tu přežijete celý rok.  Lidé, kteří přijeli stejně, jak vy a právě můžete pozorovat, že někteří jsou už doma a někteří také, jako vy zůstali. V neposlední řadě ti, kteří přijeli delší dobu po vás a vy zas budete pro ně ty, co budou brzy odjíždět. Poznala jsem tu hromady lidí...a ze všech těch výše zmiňovaných skupin mi budou určití lidé hrozně chybět, až zas já budu ta, co bude odjíždět a bude se muset vrátit tam k nám do reality.
     Když jsme u těch nově příchozích lidí, tak se nám v našem okolí rozrostl počet češekých au-pair a i dokonce jeden český au-pairák. Si ještě pamatuji, když jsem přijížděla, tak jsem neznala žadného Čecha ani Slováka, kdo by tu byl. Po třech týdnech jsem poznala Páju (au-pair - studentka) a asi měsíc po mě přijela Monča o které jsem věděla, že bude přijíždět jestě než se do USA vyrazilo a to bylo v podstatě všechno. Asi se au-pair stalo hrozně populární, "možná kvůli nám všem blogařkám (chy..chy)" a i když neřeknu přesné číslo, tak nást tu je kolem cca 10 čechů au-pair + mám pár na černo pracovních Čechů a Slováků, kteří tu jsou deší dobu. Každopádně to číslo skoro každý měsíc stoupá, takže za chvíli budeme možná tak masový au-pair národ jak Němky nebo Brazilky. :D :D

Nějaké fotečky:

Hodím sem pár fotek z Crystal Cave, co jsem o prázdninách byla s dětmi a HF. Tehdá, když jsem psala příspěvek, tak jsem měla nějaké jiné fotky, které jsem chtěla nahrát a hlavně v ten stejný termín jsem byla v Penns Cave, takže by fotky stejně vedle sebe zanikly.

 Tahle fotaka a ta pod tím jsou opravdové krystaly.

 Oni vám takhle ve skalách a různě napovídají různe příběhy. Ale když se zadíváte na fotku, na středu je stín (já vidím stín hlavy nebo netopíra, každý prý vidí něco jiného). Každopádně tenhle stín se tu prý oběvil ani né před rokem, kdy nedaleko někdo umřel a prý je tohle důše toho zemřelého. Jen tak pro ty, kdo mají rádi spooky příběhy :D :D

Tady, pokud se zadíváte, tak je profil hlavy. (na tom osvětleném kamani)

PS: taky tak milujete, když vám onemocní dítě?? Včera děti nešly do školy vůbec (zase ten jejich IN Service den, nebo co), tak jsem to měla 12ku a dnes si dám pěkně 13ku. Nejmladší holka dostala rýmičku.. před HM 2x zakašlala, odplivla si hlen, koukla na ni smutnýma očima a už jí mám doma celý den. Krása..co víc si přát :)