Hned po výstupu z autobusu ke mě přispěchal "luggage boy", ani jsem se nezdráhala mu svěřit své tašky. Velkou výhodou bylo hlavně to, že mě dovedl přímo až k taxíku a já to tam nemusela s mým tunovým nákladem někde pracně hledat. Jediný co mi přišlo divné, bylo, že můj black cab byl červený a né černý, trochu jsem znervozněla, to jako jo. Pamatuji si, že indický pán, který pomáhal se zavazadly vyžadoval za své služby samozřejmě zaplatit, Nejmenší jsem měla dvacku a nějak mu vysvětlila, že opravdu netuším, kolik bych mu měla dát. Tak prý jestli jsou dvě libry OK. Mě by bylo v tu chvíli jedno, kdyby si řekl i o pět. Řidiči byla předána adresa na lístečku, takže hned pochopil, že si asi moc nepokecáme, takže to byla relativně tichá domácnost :). Já se převážně celou cetu kochala okolím. Respektive mi přišlo úplně nemožné se tam začít někdy orientovat, protože všechno, domy, každá ulice vypadala úplně stejně. Za nějakých 20min se dorazilo do mého požadovaného Highgate. Zaplatilo se taxi, nejdřív já, ale hned po vstupu do domu rodiny mi je HM vrátila. HM byla na první pohled strašně milá. Claudie (7-letá holčina) seděla na bobku na schodech na proti dveřím a hned mi byl dopřán od ní hug.
Proběhla rychlá prohlídka domu, Charles v tu dobu spal. Annie (HM) nechala děti v péči cleanerky ( Iwona - Polka - stejně stará holčina, jak já) a odvezla mě do zubní ordinace otce, kde byl pro mě připraven, malý, ale útulný pokoj. V ordinaci mi bylo představeno asi 8lidí najednou, takže jsem vůbec netušila, který s těch 3 chlapů byl můj HM :). Byla mi ukázaná kuchyně, záchod s koupelnou, které se za provozu ordinace "shareovaly" s personálem. Úplně nahoře v podkroví byly dva pokoje. Jeden připraven pro mě a druhý prý obývá současná sestřička a bývalá, tedy úplně první au-pair, která rodina kdy měla.
Mohly být asi dvě hodiny odpoledne a s Hm jsem se dohodly, že dorazím na šestou na večeři. Začalo tedy zabydlování v mém novém pokojíčku. Jediná věc mi vadila a to, že jedna z bývalých au-pair přemalovala pokoj na světle zeleno. Té barvě fakt nefandím, ale prý jestli budu chtít, tak se domluvíme a necháme to přemalovat.
Chvíli před šestou se vyrazilo i s dárky k rodince. No to bych to nebyla já, abych se nedokázala ztratit. Jak tam všechno vypadá úplně stejně, tak jediná křižovatka, která mi stala v cestě udělala své a já zahnula trochu někam jinam. Musela jsem si někoho odchytnout, vyloženě to také nebyl domácí, ale ochotně jsme došli před barák, kde přebýval, došel si pro mapu a hned mě nasměroval. K rodince se tedy dorazilo s menším, asi půl hodinovým zpožděním :) -> takže hned byla "funny story" na světě. Konečně jsem mohla potkat i prďolu. Tedy, na první pohled mě zaujala strašně velká hlava, ale na to si člověk časem zvyknul.
S HM se strašně pěkně povídalo a hned na mě vychrlila, že teď tu bude měsíc, pak že odjede s dětmi na měsíc do Jihoafrické republiky, od kuď je HM i HF původem. (Seznámili se ale až tady v UK). Takže tu budu měsíc hospodařit s HF sama. Týden na to budeme odjíždet všichni na dovolenou k moři do jížní Francie, nedaleko Saint Tropez a v zimě se určitě pojede do Francie znovu, tentokrát lyžovat. Strašně si oddechla, když slyšela, že mi byla nabídnuta nigerijská rodina. I ona mi tvrdila, že slyšela, že tam musí au-pair drhnout koupelnu kartáčkem na zuby. Hned mi pověděla, že kdysi dělala au-pair v NYC a ví jaké to je, a že určitě nastane i doba, když se třena i pohádáme, ale ať si z toho nic nedělám, prý je to normální.
Druhý den mi bylo uděleno volno, ať se v klidu vyspím a budu začínat v pátek v půl 8, kdy mi bude ukázán "nice walk" - kudy budu vodit Claudii so školy. Dostala jsem strašný množství jídla, ať prý neumřu a v pátek jí řeknu co mám rádá a ona mi udělá nákup.
Druhý den jsem k mému překvapení docela vyspávala. Hodiny mohly ukazovat kolem pul 12, když se mi povedlo se probudit. Po první zkušenosti se ztracením, se mi nechtělo nikde moc courat, ale neodolala jsem a vydala se na procházku. Byla zvolena nejednodušší cesta a to všemi křižovatkami rovně z High Gate dolů. Vždycky jsem si dávala záchytný body, pamatuji si, že první byla stanice metra Archway. Jelikož se mi nepovedlo naobědvat, tak přišel na řadu Mc Donald, páč přece tam nemohla být zas tak rozdílná nabídka jak u nás. Všechno by proběhlo skoro bez problémů, až na to, že mi k pití nebylo dáno brčko, jako bylo v to dobu běžné v ČR. No jo, ale jak si člověk má říct o brčko, když nemá vůbec tušení, jak se to říká. No nic vyřešila jsem to sundáním víčka a shake se vypil tímto způsobem. Až od kámošů mi bylo zděleno, že je mají většinou na příručních stolech ještě s míchátkama, cukrama, solí...
Další den byl tedy můj první oficiální pracovní den jako au-pair.
Žádné komentáře:
Okomentovat