Kde tedy začít. Pamatuji si, že první tři měsíce práce u rodiny byly relativně v pohodě. První exces, který nastal mohl přijít po 14-ti dnech. Do té doby jsem si myslela, že mám na starosti pouze děti, co se týče poházených věcí kolem dokola a samozřejmě různé skleničky, hrníčky a nádobí do myčky, které se každý den nacházelo po celém domě. Každopádně mě dost překvapilo, když mě HM jednou upozornila, že jsem neodnesla její kabelku a tašky s nákupem oblečení k ní do ložnice a nechala to ležet tam, kde to ona odložila a to přímo naproti dveřím na schodech, které vedou do dalšího patra. Vůbec jsem netušila, že na to můžu ba dokonce musím sahat. Byla jsem upozorně na to, že spodní patro, kam se dostane návštěva musí vždy vypadat "neat & tidy". Nebylo to nějaké bůh ví jaké kárání, prostě jsem musela začít počítat, že různě po baráku odložené věci HM a HF budou patřit do mé každodenní uklízecí rutiny.
Za co jsem byla s HM za jedno, byl pocit z Hugovi matky, která se u nás vyskytla nějaký třetí týden mého pobytu v UK. Prostě na nás působila protivně. Zdvořilá sice byla, ale tím to také končilo. Byl případ, že jsem uklízela tu jejich po snídani brutálně zaprasenou kuchyň a v tom se ozvalo - "Michaela, would you mind to prepare toast for me?", tak jsem ho udělala a začala "A mohla by jsi mi donést skleničku džusu?" a nebyla by možnost udělat ještě jeden toast s máslem a džemem?" - nechávala se obskakovat jak nějaká královna a když jsem nebyla na dostřel já, tak to musela dělat HM. Pak se samozřejmě jen zvedla a to že by se uráčila donést nádobí aspoň ke dřezu, tak to nehrozilo. Za roční pobyt u rodiny proběhly asi tři její návštěvy a já vždycky očekávala den, kdy zase odjede.
Po měsíci mého pobytu odjela Annie s dětmi do JAR, k jejímu příbuzenstvu a já vyfásla na starost otce. Po pár dnech, se to pěkně zaběhlo a byl to dost relax. Každé pondělí jsem dostala cca 30liber na chod domácnosti. Většinou se mi chtělo začínat okolo desáté, v rychlosti uklidila barák, dala prát pračku, popřípadě něco vyžehlila, když se to začínalo kupit. HM na toto období veškerou pomoc do baráku odvolala, spíše naopak cleanerka Iwona odjela na prázdniny a mne nabídla, jestli bych nechtěla chodit občas uklízet do baráku jejich klientek. Každopádně ranní šichta mi zabrala asi hodinku, max hodinku a půl, když se muselo žehlit.
Ještě když byla HM přítomna, tak mě vzala do blízké College do které kdysi chodila Nelly, když jsem se zmínila, že bych chtěla absolvovat nějaký kurz. Ceny byly dost vysoko, jen si pamatuji, že říkali, že o prázdninách bude jeden kurz zadarmo. Je to vlastně kurz pro učitele, kde se učí učit. Ten se nakonec stal jediným kurzem, který se za můj pobyt absolvoval. Vím, že Holuška chodila na nějaký zadarmo, kde dokonce dostávala certifikáty (A1,A2.B1,B2....), ale ten byl financován vládou a když jsem se o něj zajímala, tak bohužel už nebyly peníze, ale stejně se tam muselo chodit asi dva krát týdně po dobu třech měsíců a ještě někdy kolem druhé. To se rozhodně neslučovalo s mojí pracovní dobou.
Za HM nepřítomnosti jsem tedy ráno absolvovala úklid v domě, pak se mi ozvaly ty Iwoniný klientky, takže se většinou přebíhalo k nim, potom na to navazoval ten můj kurz a naposled se končilo opět v domě, kde se vařila večeře pro mě a HF. On končíval většinou kolem 8-mé a to se mi samozřejmě nechtělo čekat, takže jsme se dohodli, že mu připravenou véču nechám v troubě, která byla zaplá na minimum stupňů. No nedělalo mi to dobře odcházet s vědomím, že je puštěná trouba, ale on to tak chtěl a nikdy se tedy nic nestalo. Jediný co se za ten měsíc muselo kontrolovat, bylo, aby HF měl každé ráno k dispozici chléb, máslo, vejce, mléko a džus.
Po návratu HM se týden na to odjíždělo na dovolenou do Francie. Musím přiznat, že pro mě to taková dovolená nebyla. Byla přítomna ještě jedna rodinka známých a dny u moře se dost vlekly. Mě sluníčko strašně ubíjelo a musela jsem mít na starosti věčně hyperaktivní děti. Takže po každé návratu na apartmán byly moje myšlenky směřovány na postel. Ob den byl na pořadu babysitting všech čtyř dětí (počítám děti i těch známých). Musím uznat, že s dětmi byla sranda, jen toho bylo fakt strašně moc. Jediné, co bylo hodně, hodně příjemné, byly večery, kdy nebyl "bajbáč", To jsem byla od rodiny zvaná na společné večery do přilehlých restaurací a jelikož mám hodně ráda dobré jídlo, tak mi to tu "dovču" dost kompenzovalo. :). Po večeřích se hodně sedávalo na balkoně buď u nás nebo i známých, kde se pokračovalo v hodování různých sýrů, šunek, salátů a nemohlo chybět francouzské víno. Tohle u mě hodně zabodovalo.
Nakonec jsem se ani nebránila, když mi otec té druhé rodiny dal 50euro za pomoc s dětmi. Myslím si, že byly zasloužené. V pátek, den odjezdu mi byl udělen off a já si udělala procházku do města, kde se 50euro utopilo ve dvou tričkách a nějakém lehkém obídku.
Co se týče mého kulturního života během mých prvních třech měsíců, tak to začal být jeden velký kolotoč. Přišlo mi, že se furt něco dělo. Hned druhý víkend byla grill party u Holušky, kde byly přítomni zase nějaké nové tváře. Musím zmínit Verču, už dlouholetá nanny, která patřila do party k Petře a Janě. Jejím přítelem byl velice sympatický Angličan. Hlavně nesmím zapomenout na Štěpánku, další nová tvář. Ta byla supervisorem v caffe shopu v Highgate Wood parku. Tedy něco jako Holuščina šéfová. Na této párty jsme spolu prohodily jen pár slov a pamatuji si, že donesla homemade tiramisu a bylo úplně nejvíc dobré.
S Martinou jsme skoro každý víkend někam vyrážely. I když mi Londýn furt přišel strašně stejný, už mi aspoň některá místa přišla známá a já ho začala strašně milovat. Víkendy tam byly nezapomenutelné a hlavně to nakupování. Zrovna bylo období slev a já fakt nepobírala, jestli ta cena na cenovce platí nebo jestli se tam nemusí ještě něco přičítat. Přišlo mi to jak v pohádce.
S Holuškou se vyráželo do různých barů, a tady musím uznat, že mi snad i zachránila život. Na jedné takové party jsem to dost přepískla a nebýt jí, tak se domů snad nedostanu. Musím tu podotknout, že ten bar, kde se tato né příliš vyvedená situace odehrála, tak jsem poté navštívila pár měsíců poté a právě záchod mi připomenul, že už jsem tam někdy byla :D.
Občas se někam zašlo i s Honzou. O pár let starší klučina. Do kontaktu jsem se v podstatě dostali přes naše rodiče, kteří se znají. Hodně akcí tedy probíhalo pod taktovou mě, Marti a právě Honzi.
jak se situace vyvíjela nadále, zase někdy příště.
Francie - Saint Tropez, kde jsem strávili jeden příjemný den. My bydleli na tom vzdálenějším pobřeží naproti.
Oxford Street - ráj nakupování
Žádné komentáře:
Okomentovat