sobota 18. června 2011

Jak jsem au-paiřila v Londyně - část VII.

    Přesuneme se do měsíce září, tedy nějaký čtvrtý měsíc mého au-paiření. Pomalu začalo opadat nadšení a pochopila jsem, že au-pair neznamená pouze hraní si s dětmi. Opravdu nemůžu říct, že by moje rodinka byla nějaká příšerná, to vůbec, ale prostě jsem byla trochu blbka a nechávala na sebe navalovat víc a víc práce. Prostě jeden den se mě HM zeptala "Would you mind to sweep the garden." a druhý den to brala jako automatickou věc. Takže to znělo asi takto: "Michaela - you have probably forgotten to sweep the garden today."
    Kolem tohoto období přišla na řadu i má první taková menší hádka s HM (tedy hádka - ona si stěžovala - já poslouchala). Počítám, že jsem mohla uklízet kuchyň nebo dělat s prádlem, když v tom přišla a spustila, že jako tohle dál nejde, ale že týdně dává 200liber za pomoc v baráku a že je špinavý. Teď začala chodit po baráku a prstem přejíždět po obrazech a ukazovat mi, kolik je na tom prachu. Pak mi řekla, že já jsem člověk, který je nejvíc v baráku a nesu tím pádem odpovědnost za čistotu, takže ať dohlížím na to, že cleanerka dělá svou práci pořádně nebo to pak budu muset dělat za ni. Nj nechala jsem ji vypovídat, všechno ji odkývala a prostě nechápala, co to do ní vjelo. Do teď se vůbec nezmínila, že by jí přišel barák nějak nečistý.
    Taky jsem pomalu přestávala chápat, jakou vlastně dělá práci. V papírech od rodiny mi přišlo, že je zubní managerka. Přišlo mi to, jako strašně profesionální job, ale do "dneška" jsem jí vůbec neviděla pracovat. Respektive o tom pořád jen mluvila, ale že zrovna teď jí není nějak dobře, takže tedy začne od příštího týdne. Představovala jsem si, že prostě začne chodit do práce jako každý normální člověk a já budu mít konečně v baráku klid. No k velkému překvapení tomu tak nebylo. Každopádně jednou začala taková malá hádka mezi MH a HF, že HM nemá na účtě žádný peníze a HF jí řekl, že za poslední měsíce toho moc nenapracovala, tak ať se nediví. Tady jsem až pochopila, že HM pracuje v ordinaci a jejím úkolem je kontrolovat účty. Přišla za mnou, že došlo k nejhoršímu a musí začít chodit do práce. To jí vydrželo asi tři dny a pak jí zas bylo 14 dní špatně. Pak si tedy naplánovala práci na jeden ten v týdnu. Vůbec nemusím říkat, že to byl můj nejoblíbenější, protože byl barák prázdný a já si v klidu mohla dělat svojí práci. O to větší zklamání nastalo, když mi oznámila, že jí přijde zbytečné chodit do ordinace a  tak si věci převezla domů, s tím, že to bude pro ní jednoduší a bude moci pracovat více dní v týdnu. Vypadalo to asi tak, že se třeba na tři hodiny zavřela u počítače a nechtěla být rušena. No a když jsem jí třeba jednou za čas musela vyrušit, tak mi přišlo, že stejnak měla na počítači otevřené samé shopy. No a co tedy dělala kromě těch dvou-třech dnní v týdnu, kdy byla na dvě, tři hodinky zavřená u počítače. Nejvíce času trávila v posteli, s tím, že jí bolí hlava, pak chodila s kamarádkami na kafe a obědy, ve čtvrtek u nás vedla jakousi "pray group"   - kdy přišlo do baráku asi 6 až 8 ladynek, já musela nakrájet koláč a připravit čaje/kafe - zavřely se do obýváku pod záminkou řešit Bibli. K tomu některé kamarádky přinesly ještě své děti, takže jsem jich měla rázem na starosti třeba i čtyři, pět. Zvláště jedno dítě bylo fakt hajzlík a je to snad jediné dítě, které mi kdy bylo strašně nesympatické. Annie mě před ním i varovala, že třeba už jednou Claudii zabil rybičku. Normálně ji vzal z akvária a flákl s ní o zem a to mu byly nějaké čtyři roky. Fakt grázlík už od pohledu. Jo a abych nezapomněla pátek byl něco jako HM day off - kdy mi byly ráno odevzdány děti, a ona měla vždycky kadeřníka a v podstatě si jen vyzvedla kolem třetí připraveného Cherlieho s připravenou jeho taškou (plínky, utěrky, náhradní oblečení, jídlo,mléko bryndáky...) a připravenou taškou s Claudininými věcmi na tenis a jela rozebírat svůj strašně busy life se svými úplně stejnými kamarádkami. Každopádně se vůbec jako člověk nepředřela.
    Pomalu mi do toho začala dělat seznamy, co mám za den stihnout udělat. Prý aby mi ulehčila práci a já měla ve všem jasno a nedocházelo k nějakému "misunderstanding". Kromě běžných denních úkonů začalo přibývat i prací, které s dětmi a prací označovanou jako light housework nemělo pra nic společného. Vždycky to byly práce napsané jakože pod čarou - Srovnat Hugovu šatní skříň, Srovnat skříně v kuchyni, Vydrhnout troubu (to jsem btw vždycky podšoupla cleanerce :D ), vydezinfikovat ledničku, keep eyes on the garden atd ... Vždycky mi říkala, že je samozřejmě nejdůležitější Charles a kdyby se něco nestihlo, tak to nevadí, ale právě když se něco nestihlo, tak sice nic neřekla, ale bylo to další den na seznamu znovu. Samozřejmě bylo velice výživné rovnat Hugovu skříň, když byl mladý vzhůru a když se tedy srovnala jedna police a šlo se na druhou, tak Charlie tu první zase rozkrámoval. Lehké to nebylo, to vám povím.
    Vaření večeří pro rodinu byla taky kapitola sama pro sebe. Na začátku to bylo, že bych jednou maximálně dvakrát do týdně něco uvařila. Vaření pro malého nepočítám, to bylo něco úplně jiného a měli jsme takovou šikovnou mašinku (myslím, že jmenovala babycook) kde se vařilo opravdu raz dva a samozřejmě jsem to brala jako součást mé práce. Vrátím se k těm večeřím. Nakonec to dopadlo tak, že mým úkolem bylo navařit večeři na každý den. Každý den na mě čekala kuchařka se založenou stránkou receptu a vyskládanými surovinami na kuchyňské lince. Osobně mi vaření vůbec nevadí, ale občas, jelikož prostě muselo být navařeno, přes to vlak nejel a mladý byl osobnost, který vysloveně vyžadoval pozornost, tak si asi umíte představit ten řev, když se mu nemohlo pořádně věnovat. Aby toho nebylo málo, tak se jídlo muselo dělat na tři způsoby. Jeden hrnec byl normálně podle receptu ( porce pro mě a HM), pro děti (když už byl Charles větší) - porce bez koření a třetí porce byla pro HF, když recept obsahoval česnek. HF byl zubař a nechtěl během týdne česnek jíst, aby mu netáhlo z pusy. Přiznám se vám, když byl česnek součástí základu onoho pokrmu, tak jsem se na to vždycky vybodla. Prostě uvařila úplně stejně jak pro mě s HM, akorát jsem to nakonec přendalo do jiného hrnce, aby se neřeklo. Protože přece dvě hodiny vařený česnek, který byl dán do základu nemůže být z pusy cítit. Trochu na obhajobu rodinky musím říct, že některé recepty (většinou se vařilo podle jihoafrických kuchařek byly opravdu dobré a teď mě strašně štve, že jsem si recepty neopsala). Fakt bych si je teď někdy s chutí dala. Tedy pokud bych tu sehnala ty spešl především koření, které se požívaly. Někdy v budoucnu, jestli rodinku ještě navštívím, tak se musím kouknout na jméno a snad si aspoň jednu kuchařku prořítit. Pomalu jsem si i začínala zvykat na ty jejich obědy/neobědy. Tedy to, že první dva měsíce jsem trochu trpěla při času oběda hlady. To ale asi zažil každý, kdo byl delší dobu v UK.
    Každopádně dny pomalu plynuly a ubíhaly. Londýn, i když ho mám opravdu moc moc ráda už mi tak dokonalý nepřišel. Na nakupování a to že mám všechno u zadku si člověk zvykne. Pomalu si lidé začínají všímat i takového toho bordelu, který prvních pár měsíců nevidí. Úplně mě jeden večer strašně překvapilo, že jsem si do teď nevšimla, jaký je bordel ve veřejné dopravě. Všude poházené noviny, které jsou vám v pozdějších odpoledních hodinách do rukou vyloženě vecpány zadarmo. Nic to ale nemění na tom, že Londýn považuji za svůj druhý domov a nikdy bych na něj nemohla zanevřít.
    Až se tomu nechce věřit, už jsem pracovala pro rodinku půl roku a konečně nastal od září tolik očekávaný odjezd domů na Vánoce. Ani si neumíte představit, jak jsem se strašlivě těšila. Vůbec se teď nedivím lidem, který toužebně očekávají dovolenou. Já na tom byla úplně stejně.


Tady je ta, už výše jmenovaná mašinka - babycook. Opravdu strašně užitečná věc a určitě vím, až jednou budu mít svoje mimčo, tak tohle bude jedna z prvních věcí, kterou si pořídím :)
Je to v podstatě takový mini steamer a mixér dohromady.
Jen to nakrmíte vodou - dáte do toho třeba kousek kuřecího masa - necháte cca 10min steamovat, pak tam dáte stejně dělat bramboru a kousek mrkve a všechno se pak během půl minuti umixuje. Takže čerstvé baby food je na světě ani né za 20min. Pokud se dělá nějaký pokrm jen ze zeleniny, tak se to udělá vše najednou a je to hotové do 10min.


O tom, jak se vyvíjel můj kulturní život během září až prosince bude článek následující.
   
   

Žádné komentáře:

Okomentovat