Za tonu budíku se probouzím. Mám asi pětačtyřicet minut na to, abych se nasnídala, převlékla, zkulturnila a vyrazila makat. Posnídám s mojí milou spolubydlící Nelly. Nějak se zakecáme a já začnu lehce nestíhat. Rychle vyběhnu do pokoje, kde si uvědomím, že si chci vlastně ještě vyprat.Sundám povlečeni, udělám pračku a ostrým krokem vyrazím.
Kupodivu přijdu ještě s 5min předstihem. V práci je dnes ještě o jednoho člověka více a venku zima úplně stejná. Tudíž se skoro kopem do zadku. Giuseppe (šéf) mi okolo pul2 sdělí, jestli by mě nevadilo ve dvě skončit. Já to musím respektovat. Nemůže poslat domů lidi, které zaměstnává na full time a Elizabeth s Kamilem (anglický studenti) to mají do kaféčka pěknou štreku a tak by to vůči nim nebylo hezký. Ve dvě se vzdám zástěry a dostanu obrovský kotel mushroom pene pasta k obědu. Veškeré stoly jsou poobsazovaný a tak se odeberu do kiosku, který je součástí restaurace. S pojídáním rozhodně nepočítám a společnost mi děla Mohamed (myslím Turek, ale jistá si nejsem), je úplně v pohodě. Jako terorista rozhodně nevypadá. Dopřeji si i dezert. Dva obrovské kopečky jahodové a mint chocolate zmrzliny a ve 14:45 se odhlašuji od počítače s konečnou platností odcházím.
Jsem docela i ráda, páč už pracuji skoro 14dní v kuse bez off a tak si ho dopřeji aspoň půl dne. Při cestě mám telefonát od kámoše Honzi, který mi stáhnul dva poslední díly Prison Breaku a jestli prý budu doma, tak se staví.
Nějak se zakecáme a ještě dorazí i Martina. Honza odchází a já si vzpomenu, že mám v ledničce nějaké vínko. Dá nám to každé na skleničku. Po letmém pohledu do pokoje vidím Honzovy zapomenuté CD. Zkontaktuji ho a se slovy, že ještě dnes neudělal nic pro zdraví, vezme kolo a ještě se tu jednou ukáže. Blázen. Má to pěknou půl hodinku do pěkného kopce. Ne nadarmo se to tu jmenuje Highgate Village. S Martinou dostaneme slinu a zaběhneme pro další víno do Tesca, který je hned přes ulici. Dáme skleničku a při druhé si s námi přiťukává i Honza. Naše posezení končí okolo pul 11. Já ještě objevila piškoty, které jsem si dovezla z Čech, když jsem tam byla na Vánoce. Mojí touhu po sladkém po mne sdílí jen Martina. Vyprovodím hosty ke dveřím, zapnu alarm, dám vanu a v poslední radě zapínám televizi, kde nastavím jen Timer a počítám, že jsem byla do 5min tuhá.
Jsem docela i ráda, páč už pracuji skoro 14dní v kuse bez off a tak si ho dopřeji aspoň půl dne. Při cestě mám telefonát od kámoše Honzi, který mi stáhnul dva poslední díly Prison Breaku a jestli prý budu doma, tak se staví.
Nějak se zakecáme a ještě dorazí i Martina. Honza odchází a já si vzpomenu, že mám v ledničce nějaké vínko. Dá nám to každé na skleničku. Po letmém pohledu do pokoje vidím Honzovy zapomenuté CD. Zkontaktuji ho a se slovy, že ještě dnes neudělal nic pro zdraví, vezme kolo a ještě se tu jednou ukáže. Blázen. Má to pěknou půl hodinku do pěkného kopce. Ne nadarmo se to tu jmenuje Highgate Village. S Martinou dostaneme slinu a zaběhneme pro další víno do Tesca, který je hned přes ulici. Dáme skleničku a při druhé si s námi přiťukává i Honza. Naše posezení končí okolo pul 11. Já ještě objevila piškoty, které jsem si dovezla z Čech, když jsem tam byla na Vánoce. Mojí touhu po sladkém po mne sdílí jen Martina. Vyprovodím hosty ke dveřím, zapnu alarm, dám vanu a v poslední radě zapínám televizi, kde nastavím jen Timer a počítám, že jsem byla do 5min tuhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat