Poslední příspěvek z ČR - příště už USA :)

     Tak jo má zlatíčka, opravdu je to tady a tak, jak už i já nesčetněkrát četla na kupě blogů, dočkala jsem se toho, že mohu napsat - zítra je tu den D, kdy zas po čase zvednu kotvy tady z té naší zemičky a splním si svůj sen tím, že budu aspoň nějaký čas objevovat taje amerického kontinentu. Vůbec tu nechci plánovat- polemizovat, jak dlouho ve státech vydržím. Hodně lidí se mě už teď ptá, jestli uvažuji o prodloužení. Já vždy odpovím stejně. Kdysi jsem si plánovala, že odjedu na rok do UK, navážu na to rokem v USA a pak si půjdu pracovat někam do Prahy. Kdyby to tak bylo, tak už jsem dva roky v Praze :). Jak vidíte, dopadlo to úplně jinak a já od té doby opravdu nic nechci plánovat - všechno nechávám osudu. Třeba horko těžko budu překousávat celý ten dlouhý rok, třeba si ten rok strašně dobře užiji a budu vědět, že mi to stačí a vrátím se, možná se mi tam bude tak líbit, že opravdu prodloužím, možná budu hledat cesty, jak zůstat v USA co nejdéle a možná se zamiluji a konečně potkám toho pravého, no a možná to dopadne tak, že budu za dva měsíce zase doma. Jaká bude skutečná realita je ve hvězdách a já se budu snažit prostřednictvím tohoto blogu aspoň trochu nastiňovat, jak se můj svět, za tou velkou louží vyvíjí. Možná se tu všichni za chvíli budeme smát a osud si pro mě připravil úplně něco jiného. No nechme se překvapit.

    Bylo na čase a ráno jsem se tedy dala do balení. Kupa mého oblečení, bot, dárků a různých sarapatiček opravdu nabrala možných 23kg.  Na stole mám připravené věci, které přijdou do příručáku a pořád přemýšlím, jestli mám opravdu všechno, co potřebuji. Jako pas, různé další papíry z ambasády k propuštění na území USA, vytištěné potvrzení o letu, peníze atd. - furt si to opravdu omílám dokola a dokola, jestli nějaký z těch papírů přeci jenom nechybí a já na to nepřijdu až na letišti, kde už bude pozdě. No snad nejsem blbka a mám nachystané všechno.
    Zatím, až na to, že jsem se probouzela docela dost časně a nemohla většinou už zabrat nebo když jo, tak se stávalo prdelí napřed a byla jsem jak přejetá, tak se na mě žádná cestovní horečka nepodepsala. Doufám, že to tak i zůstane.

Tohle je tedy oficiálně úplně poslední příspěvek z ČR. Na další si musíte chvilku počkat a bude už z vysněného USA. Opravdu nevím, kdy budu mít čas něco sesmolit. Nekupovala jsem si adaptér, s tím, že si ho pořídím až tam, takže mé dvě a půl hodinky baterie na compu asi využiji pro spojení s rodinou.
(tedy dnes jsem čirou náhodou objevila, že adaptér, který tu doma používám na nabíjení foťáku na nabíječkou z UK má na straně napsáno i USA/AUS, takže možná budu i provozuschopná, kdo ví? :)  )

Všichni, kdo jste v ČR a nikam se nechystáte, tak přeji ať se tu máte co nejlépe a dokážete co dokázat chcete a pro ty, co se někam chystají, tak hodně štěstí na rodinky a hlavně trpělivost a pevné nervy - asi nejpotřebnější vlastnosti au-pair.

Tady jsou ještě ty mé vlastnoručně vyráběné náušnice pro 12-ti letou Jax, tak snad se jí budou líbit :)

Zdraví Miška :)