sobota 3. září 2011

Pracovní náplň a trochu málo o dětech

    Zdravím všechny návštěvníky a dneska se vrhnu na trochu popisu mé rodinky a mých pracovních povinností.
Začnu těmi povinnostmi. Upřímně snad mohu říct, že po zkušenostech z UK se konečně cítím jako au-pair a né jako uklizečka po celé rodince. Je to prostě pohoda nebýt věčně v pohotovosti, že musíte předstírat, že pořád při pracovní době něco děláte a klidně vás mohou najít, jak si na gauči čtete knihu nebo koukáte na TV :).
Abych se vrátila k tomu, jak můj pracovní den vypadá, tak hned na začátku musím říct, že tento týden jsem musela pracovat trochu přesčasy, páč rodiče prostě pracují a děti měly ještě tento týden prázdniny. Vše se ale zaběhne do normálních kolejích od úterka, kdy se děti vrací do školy. (V pondělí tu mají nějaký svátek práce nebo co.). Tento týden se muselo vstávat v 6:45 (to asi zůstane i na školní rok), vyklidím myčku a připravím talířky, skleničky a vitamíny pro děti. Většinou jako první vstává Colton (to mé autistické dítko) - kolem 7hod. Většinou jeho první činnost je hraní videoher nebo her na počítači. Když vidím, že je v pohodě, což ráno většinou je, tak si společně uděláme jakýsi program, co budeme dělat. Vypadá to asi takto.
8:00 - Snídaně
8:30 - "Typing" (trénování všemi deseti na takové speciální mašince)
9:00 - Bailey (8-mi letá holčina) Typing
10:00 - Čtení knihy
11:00 - Jít ven - vyvenčit Lily (bafan)
11:30 - Oběd
1:00 - Bazén/Knihovna/jiná venkovní aktivita
3:00 - Pracovní sešit
4:00 - Mr Mark přichází (výchovný poradce)
Většinou všechno odsouhlasí a když řekne, že to dělat nebude, tak to o hodinu posunu a pak řekne "sure" (to ale neznamená, že to dělat bude :D).
Kolem té osmé mu tedy připravím snídani - vždycky to jsou dva plátky slaniny (dělá se v mikrošce) a jedno míchané vajíčko. Mezi 8:00 - 9:00 většinou slézají do kuchyně i holky ( Bailey 8, Jax 12). Mladší si většinou spokojí s nějakými cereáliemi a mlékem a větší si hodně často udělá něco sama nebo občas si o něco řekne. Přijde mi strašně divné, že tu vůbec nepijí k snídani čaj. Dvojčata mají mléko a Jax vodu. V podstatě mají za povinnost si po sobě věci uklidit do myčky. Samozřejmě, že moc nepobírají, jak by se to mělo rovnat, takže se to po nich přerovnává, ale po UK, kde mi zabral úklid kuchyně po snídani 45min, když si ani rodiče nebyli po sobě schopni uklidit, tak přeskládání třech talířků a skleniček není vůbec problém. Pak už jen utřu stůl a mým úkolem je dávat pozor, aby se děti nepozabíjeli navzájem. V úterý a pátek mám na starosti dětské prádlo. Prostě to rozdělím na bílé, barevné, tmavé přihodím k tomu mé špinavé prádlo a program na který se to pere je přesně 27 min dlouhý a pak se to ještě na nějakou půl hodinku přehodí do sušičky, poskládá a vrátí do skříní. (takže žádné žehlení, které ani já neuznávám :) ). V podstatě se můj den převážně točí kolem Coltona - zkouším mu nabízet věci, které jsou na seznamu, aby je udělal, pokud nejde o nic složitého, tak většinou na poprvé řekne, že to dělat nebude - tak mu řeknu - co třeba za 20min a on vám zas řekne sere. Většinou to zabere. Někdy to odmítne i potom a tak ho prostě nechám ať si dělá co chce.
     Každopádně se tu život dětí točí kolem počítače, video her a televize. To je činnost, kterou prostě praktikují, a co je pro mě velkým překvapením, tentokrát v negativním slova smyslu oproti UK nebo mé 12-ti leté segře, tak když dětem nabídnete nějakou jinou činnost (hrát si venku, hrát nějakou hru společně (první dva dny ještě zabírala má Jenga), tak vám řeknou "ne děkujiů a dál dělají to co dělali doposud. To znamená počítač a televize. Má ségra i holčina v UK byla vždycky vděčná za jakoukoli společnou činnost. Jediné, co je trochu morální, tak párkrát za den na chvilku se všichni odeberou ke knížce. V podstatě, tady mi bylo i doporučeno, pokud si Colton rozhodne číst, ať si vezmu také knihu a také čtu. Takže pokud je v baráku klid a nemusím řešit sourozenecké hádky nebo řešit, že Colton zrovna teď chce hrát na počítači a někdo ze sourozenců také, tak ho to vytočí do nepříčetnosti a začne toho onoho mlátit, nadávat a plivat, tak fakt trávím čas čtením knihy, sledováním Disney kanálu s dětmi a občasného hraní video her. Prostě nic jiného se ode mě nevyžaduje. Nemusím ani uklízet dětské pokoje. Tedy upřímně - ono se toho ani moc uklízet nedá, pokud nepočítám poválené ovladače od televize nebo od Wii. Ty děti si s ničím moc nehrají, takže není co uklízet. Samozřejmě, že připravuji oběd - což je vždycky toast s burákovým máslem a marmeládou z hroznů pro Caltona, 6 koleček salámu pro Bailey a Jax si opět většinou něco udělá. Každému se k tomu ještě naservíruje miska ovoce - jahody, borůvky, maliny. Během dne jim ještě nějaké to ovoce nakrájím a podle toho, jak mají hlad, tak dělám snacky. K večeři si většinou každý vybírá co chce, takže někdy dělám třeba i tři rozdílná jídla. Většinou Calton chce buď bamburer (jen maso) + ovoce nebo chcicken and chips + ovoce. Pro Bailey se většinou připravuje fish, chicken and chips + ovoce, pasta s tomatoe sause/pasto + ovoce a Jax si většinou vybere něco z mražených jídel, které se připravují kolem 5min v mikrovlnce :D -  nebo jednou se jí dělala ryba. (treska na chvilinku naložená do oliv. oleje s bylinkami z jejich mini-zahrádky (pažitka, petrželka) a česnek.
    Kdyby tu nevznikaly ty občasné bitky a děti by se chtěli více angažovat v aktivitách, tak je to tu snad stoprocentně perfektní :).
    Rodiče většinou docházejí domů mezi 6-7 večer. Takže teď opravdu dělám kolem těch 12hod a měla bych 10, ale jak říkám - od příštího týdne bych měla pracovat od 6:45 do 8:30 - kdy jsou dvojčata vyzvednuta školním autobusem. Vrací se 3:45, od 4:00 je v baráku MR. Mark, který má za úkol bojovat s Coltonen ohledně domácích úkolů a rodiče se vrací mezi tou 6 - 7 hodinou. Takže budu mít hafec volného času.

PS: Zítra (u vás už tedy teď dneska) vyrážím s dvouma německýma a jednou italskou au-pair do King of Prussia Mall (jedno z největších nákupních středisek na Východním pobřeží.). Na Němky jsem náhodou narazila tady u nás ve Wayne ve Starbucksu. Takže konečně tu taky někoho znám. Italku poznám až zítra :).

No nic - já půjdu chrupkat a vám co za chvilku vstáváte, tak přeji pěkný den.


Kniha, kterou jsem si tu pořídila (je to druhý díl ke knize kterou jsem si koupila při poslední návštěvě UK). Jde o knihu určenou pro teenagery, ale tady mám jistotu, že budu knize relativně rozumět. Nebude to nějaký zapeklitý příběh, který by se těžko pochytával i kdybych to četla v češtině. 



Část nákupního střediska, kam se zítra chystam :)

9 komentářů:

  1. Tak to já mám asi štěstí i v rodině v UK:D Jela jsem poprvé jako au pair a starám se pouze o děti. Sice od rána do večera, ale mezitím si i čtu nebo koukám na TV:) HF vaří večeře i koupe děti, já pouze udělám nějaké to nádobí, jinak bych si připadala blbě:D Jsem tady prostě jako doma:)

    OdpovědětVymazat
  2. Denisa -> Jasny - proste spatne i dobre rodiny jsou vsude. Ja nemohu rict, ze ta v UK byla nejaka uplne hrozna - proste byla takova normalni - nic extra - dalo by se narazit jeste na horsi a urcite i na lepsi - ale pri me pracovni dobre jsem si treba ani pri obede nemohla pustit televizi natos se posadit a chvili si cist. Hm (ktera byla hodne doma),kdyz videla, ze udelam takovou tu povrchni uklidovou praci v baraku a mimco treba spi a me by se naskytla moznost si na chvili sednout a vypnout, tak mi zacala pro tyhle pripady psat list dalsich praci, ktere by se jako mohly stihnout. Neco jako (Srovnat HF satni skrin, Srovnat skrinky v kuchyni, zamest/vysat zahradu, vysavovat kachlicky na zahrade atd). Takze fakt magorina.

    To ja se tu v USA vecerim vetsinou nevyhnu - pac deti jsou zvykle jist kolem 5:30 - 6:00, takze to rodice jeste nejsou doma. Jenom treba vcera mi HF rekl, ze pro vsechny objedna pizzu, takze varit nemusim :) (ale to je samozrejme prilezitostne)

    OdpovědětVymazat
  3. Psaní v tak mladém věku?? proč? :D
    Zaujala mě pračka, že pere tak krátce? :D naše v UK prala 47 minut a už to mi přišlo rychlý :-))
    Obědy - strašný!!!
    Ten Colton, je sympatickej? Docela mu nezávidim a tobě vlastně taky ne..já se takhle starala v UK o holčičku s Downovým syndromem a žádnej med...
    K fotkám nákupka - část??? :D
    A Míšo, to co píšeš v komentu o přidanejch pracích, to sis nechala líbit?? Dyť to vůbec není práce aupair!!

    OdpovědětVymazat
  4. Radunka -> pry proto, ze nesnasi normalni psani a tohle mu nekdy prijde i jako zabava. Mel to ted aktivitu na prazdniny - takze jak zacne skola, tak uz to delat nebude. Byly to v podstate ruzne lakce, ktere vzdycky zabraly 5 - 10min, takze to zadne velke drama nebylo.
    S tou prackou - taky mi prijde, ze je to strasne malo. Doma nam to nekdy pere dve hodiny, to same bylo i v UK. Nastavuji tam nejaky "quick cycle", ktery mi byl ukazan. Jinak tedy v te pracce neni ani prihradka na avivaz a pouzivaji takovy tekuty pripravek, ktery tedy to ciste pradlo ani moc neovoni. V CR kvuli segram a jejich atopickym akzemum avivaz nepouzivame, ale v UK se pouzivala a mela jsem vzdycky rada tu vuni, cerstve vypraneho pradla.
    Jinak Colton je zlaticko, kdyz se zrovna nevsteka a vypada uplne normalne :). Na skoleni nam rykali, ze je protizakove publikovat jakekoli fotky rodiny nebo jejich baraku, takze bohuzel ho zvereznit nemohu :/
    A k te anglii - byla jsem poprve jako au-pair, takze prote vis, jak. Clovek si toho necha na poprve hodne libit, ale me tam hlavne drzelo to, ze jsem mela plat 120liber a nebydlela jsem vylozene s nimi, takze jsem se po praci zbalila a odesla do sveho kutlochu. Znamenalo to mit zadarmo byt v Londyne :D :D- to byl fakt nejvetsi duvod, proc jsem s nima cely rok vydrzela. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Radunka --> jeste k tomu obchodaku - uz to o moc vetsi neni, ale byla jsem tam minulou sobotu s rodinkiu v jedne takovem mexickem restauraci. Rikali, ze to take patri k tomu obchodaku, ale ze vylozene k tomu co je v prispevku na fotkach se musi pejizdet silnice a bylo to trochu stranou.

    OdpovědětVymazat
  6. To s těma fotkama - to spíš záleží na domluvě s rodinou, řekla bych. Třeba v UK jsem se ptala, jestli jim vadí, kdybych dala na FB fotky od nich a i s nimi, co kdy vyfotím a v pohodě. Tady ve Šp jsem se neptala a nezeptám, už to nemá cenu, na ten týden :D
    Jo tak to zní fajn žes nebyla s nima.. mně z toho právě někdy hrabalo, že už jsem měla konečně volno..ale častokrát to tak vůbec neznělo... (naštěstí jsem si je vycvičila, že když chtěla děcka do mého pokoje, musela zaklepat a dovolit se :-)) )

    OdpovědětVymazat
  7. Já mam taky zákaz publikování fotek. HM jsem se jednou omylem zmínila, že si vedu blog a od té doby slídí po netu a hledá ho... :-/

    OdpovědětVymazat
  8. Radunka -> Oni nam na skoleni rikaji, ze by se to nemelo delat, i kdyz ti to rodina na zacatku pobytu dovoli. Pozdeji muze vzniknout nejaky problem a oni by mohli napadnout, ze ti nikdy zadne dovoleni nedali. Takze nam radili zadne publikovani.
    Jj to bydleni bylo super, sice malinky pokoj, ale presne jak rikas - proste jsem si odelala svoje, i kdyz jsem obcas trpela, ale pak jsem vypadla a byl klid. A tech 120liber taky nebylo spatnych :)

    Mary -> to ja se radsi zminovat nebudu, ale oni by stejnak nemeli asi cas ho hledat. :)

    OdpovědětVymazat
  9. ahoj Míšo,
    já nevěděla,že máš kluka s autismem..ale snad to bude ok :-) tak piš piš, jsem zvědavá :-)Vendy

    OdpovědětVymazat