čtvrtek 1. prosince 2011

Thanksgiving I. / II.

    Jak už jsem naznačila v předešlém článku, rozhodla jsem se strávit Thanksgiving s mojí host rodinkou na severu státu NY, poblíž města Rochester. Cesta tam byla dost zdlouhavá, páč asi jako každý druhý v Americe jsme se rozhodli cestovat ve stejnou dobu, takže trafic na dálnicích jak blázen. Takže místo nějakých 5hodin nám zabrala cesta asi 7. Dorazili jsme tam pozdě v noci, kdy už všichni spali, takže jsem dostala přidělený pokoj s Jax, vyčistily si zuby s šlo se spát.
    Nepopírám, že jsem z toho všeho byla trochu nervozní. Však víte... jak se ke mě zbytek rodiny bude chovat a hlavně jsem kromě těch mých nikoho neznala. Ráno jsem byla představena Pateovým rodičům a sestřence. Brácha Peta s rodinou měli dorazit až dnes. Nasnídalo se a příjemně povídalo. Už byla i možnost nabídnout si Apple Pie, který se většinou servíruje až k večeři, ale "babička rodiny" říkala, že je pak každý přecpaný a že se to stejně nesní, tak je zvyklá něco začít servírovat už od rána. Úplně jsem byla okouzlena přírodou. V obýváku měli jednu stěnu celou prosklenou, les byl vzdálen asi 20m a 30m od okna se pásly dvě srnky. Byl to úžasný výhled. Musím přiznat, že au-pair bych tu dělat nechtěla, to bych se asi ukousala nudou, ale na pár dnů v roce je to dobré :). Moje rodinka si vyšla na procházku a od Kelly (sestřeny) mi bylo nabídnuto, jestli nechci svést v její nové káře. (Audi A4). Dostala to jako dárek od rodičů, když si teď po nějaké době našla po škole první zaměstnání. Měla štěstí a pracuje v NYC a dělá něco pro nějakou firmu s burzou. Kvůli práci se i stěhuje na okraj NYC. No docela pohádkové (je jí 23let - tak si říkám, co tu sakra dělám :D :D). Vyzvedla se Jax a asi hodinku jsme kroužily jen tak po okolí, daly si kafíčko a dovalily nazpět.
    K obědu byly nachystány lasagne a každý si mohl obsloužit jak chtěl. Dorazil zbytek očekávané rodiny - Peteův bratr s manželkou a 4mi dětmi. (nejmladší 13 - takže žádní uřvaní malí parchantíci :D). S pár členy rodiny jsem se odebrala do obýváku a koukalo se na originál filmu Willy Wonka and the Chocolate Factory ( předchůdce Cherlie and The Choclate Factory). Úplně mi to začalo připomínat vánoční atmosféru. Rodina pohromadě, z kuchyně se linou zázračné vůně večeře a sledují se pohádky.
    Večeře se začala servírovat ve 4pm. Klobouk dolů před "babičkou" .. pětasedmdesátiletá paní, která v podstatě skoro celou večeři připravila sama. Děti měly vlastní stůl v oddělené místnosti a já byla posazena ke stolu s dospělími. Poděkovalo se a šlo se nabírat jídlo. Bylo to nachystané v podobě švédských stolů - v kuchyni byly na stole veškeré mísy - od krocana (rozdělují to na tmavé a světlé maso (to tmavé prej má v sobě nějakou chemikálii, která lidi uspává :) )), bramborová kaše, rozmačkané sladké brambory s marshmallow, omáčka na polití - bylo na výběr ze dvou - v jedné byly rozmixované i vnitřnosti. Já šla do té normální bez vnitřností, páč to je fakt jedno z mála jídel, které nedám. Pak tam byla brusinková omáčka, nádivka, pečené cibulky a ještbě asi něco, ale už si to teď nevybavím. Každopádně všechno bylo výtečné a po prvním talíři jsem si ještě naložila druhý. Ale vždycky jsem si dávala od každého malou porcičku, takže jsem se úplně tak nepřežrala a nechtěla jsem být jak Otesánek, který by snědl vše. Po večeři pak byl výběr z pumpkin pie, apple pie a mince pie. Já chtěla určitě ochutnat klasiku v podobě dýńového pie :). Docela vtipná záležitost se dostavila po večeři. Tradice tu byla, že kromě "babičky a dědečka" si všichni zahrají karty a dva prohraný musí umývat nádobí. Naštěstí u mě štěstí stálo a projela to moje HM s manželkou Patového bráchy. Takže se daly do mytí ohromné hromady nádobí. Trochu jsem se cítila provinile, ale všichni mi říkaly, že se to tu tak dělá a prostě "loseři" to odnesou s nádobím :).
    Docela mě překvapilo, že dost lidí se odebralo strašně brzy spát. Asi začala pracovat chemikálie z tmavého krocaního masa. Já osobně nic nepociťovala. Nakonec to dopadlo, že já, Jax. Kelly - sestřenka a babička jsme skončily u partičky domina. Pro mě trochu jiné kameny, než jsem zvyklá z ČR (až do čísla 12) a kompletně jiná pravidla. Taková, že se u toho musí i dost přemýšlet a fakt mě to bavilo. My - poslední nespící jsme se odebrali do postele kolem desáté.

    Druhý den se začalo opět snídaní, já pak strávila nějakou dobu na internetu a kolem půl jedenácté se zavelelo, že všichni půjdeme s dětičkami ven někam na dětské hřiště. Jenže to byla jen záminka, aby děti nebrblaly hned od začátku, ale nakonec chtěl Pete a brách (Dave) ukázat dětem, kam chodili jako málí kluci si hrát k potoku (tedy mě už to dost připomínalo řeku než potok) Jejich mamka vůbec nevěděla, že si hrají někde u vody. Asi 7min se někam přejelo autem a pak se šlo podél "potoku". Tahle americká generace ještě dělala takové ty typické rošťárny, jako jsem si užila já, když jsem byla malá. Třeba jsem se segrou a ještě dvěma kámoši chodila domů ze školy řekou a přicházeli jsme věčně promočený. Samozřejmě, že nás ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Abych se vrátila k procházce -  ty naše dvě dvojčata chůzi nemohla vystát a asi po kilometru, co jsme mohli jít začala strašně drškovat, že je to nejhorší hiking, že nesnáší hiking, že je to nebaví, takže se pak Pete trochu naštval a prostě se otočilo a šlo se zpět k autům. Na programu byla návštěva restaurace s názvem Charies Burger - je to místo, kam zas chodil Pete s bráchou na obědy, když pak pracovali při universitě. Byl to takový místní prohlášený "fast-food" ..jako že to naní rozlezlé po celém USA, ale je to jen jediná takováhle restaurace, ale objednává se tam stylem jak ve fast-foodech, ale všechny pokrmy jsou jakože home-made.
    Domů se dorazilo kolem třetí, já se zas uchýlila k počítači..čas plynul a zase následovala večeře. Objednaly se pizzy, kuřecí křídla, udělal se domácí salát, "strýček Dave" udělal krabí maso (z pravých krabů - né z těch tyčinek, co nemají s krabem nic společného), které se servírovaly na opečené francouzské bagetě a každý si zas nabíral podle chuti a apetitu. Popíjelo se vínko a já se pak zasekla u stolu právě s Petovím bráchou, jeho ženou, dvěma jeho dětmi a Jax a příjemně se povídalo. Dave má vystudovanou historii a úplně mě dostával kolik toho ví o České/Československé historii. Fakt asi víc než já -- se stydím. Nehledě na to, že má v Německu nějaký zámek, který se snaží dvakrát ročně navštěvovat a chtěli by tam pak strávit s manželkou pár měsíců v roce až budou v důchodu :). (počítám, že v USA to není jak v ČR, že lidé se důchodů v podstatě ani nedožijí :D).
    Musím říct, že jsem byla šťastná, že jsem se rozhodla strávit Díkuvzdání s mojí rodinkou. Všichni ke mě byli moc hodní a Dave mě pozval, ať za nimi někdy přijedu do Baltimore, že udělá pravé Crab Cake, který jsou pro Baltimore vyhlášený :).

    Další ráno (sobota) se už jen sbalilo, nesnídalo a vyrazilo na cestu zpět do Wayne. Další docela absurdní situace s mými drahými dětičkami nastala, když jsme se stavovali na jídlo. Colton chtěl Macarony and Cheese. On je zvyklí jíst takový ten "shit" co se připravuje z krabice. Tedy uvaří se těstoviny a omáčka se dělá způsobem, že se smíchá prášek s mlékem. Takže to mohlo sýr vidět maximálně z rychlíku. Každopádně v této restauraci bylo vidět, že se jedná o home-made Mac. and Cheese. Krásný pohled na "melted" cheese. No a ten náš "vykuk" k tomu čuchnul, řekl že to smrdí a že to jíst nebude a nikdo ho už nepřesvědšil, aby to jen ochutnal. Prostě za tohle bych tu hlavu fakt ukousla.
    No nic vůbec jsem nečekala, že se budeme vracet v so .. myslela jsem, že dofrčíme až v ne..takže jsem neměla žádné plány. Domů se dorazilo kolem 4pm a zavolala jsem Páje, jak se má. Nakonec jsme se sešly, daly si krátkou procházku po Wayne (bylo neuvěřitelné, jak na konci listopadu bylo asi 20 stupňů (celsia). Pája dostala hlad a tak se zašlo ještě něco zakousnout. Tedy já si dala jen zmrzlinu, páč jsem ještě byla najedená z nedávného obědu. Pája měla za sebou už dvě Tanhksgiving večeře a další ji čekala ještě zítra u sestry od její HM. Nakonec jí napadlo, že jí prý loni nabídli, ať si někoho přivede. Tak mě nabídla jestli nechci jít s ní. Bylo mě to blbé, sice její host rodiče znám, jsou moc fain, ale lést někam k příbuzným se mi moc nechtělo. Nakonec jsem jí řekla, ať zjistí jestli tedy nebude vadit, když se přidám a ať mi dá vědět.

    Znáte ten pocit, že když vám něco dojde z kosmetických potřeb, tak většinou se to nakupí a není to jedna věc, ale hned několik. Takže to se stalo u mě, prostě došlo mi mýdlo, kondicionér na vlasy, maska na vlasy, řasenka a ještě jsem někde potratila tužku na oči..takže jsem se rozhodla, že si zajedu do Philly a začnu i kupovat nějaké dárky pro mojí rodinku v ČR (sice říkali, že nic nechtějí, ale já vím, že je potěší, když jim něco pošlu). Při cestě do Philly jsem si uvědomila, že už jsem tam nabyla dobrý měsíc (pokud nepočítám 30th Street Station, když se jelo do NYC). Ve vlaku mě pak ještě přišla SMS od Páji, že se večeře mohu účastnit, takže jsem ve Phille měla docela na pilno. Za nějaké dvě a půl hodinky jsem musela stíhat vlak zpět. Nakonec jsem pokoupila nějakou tu kosmetiku, koupila si knížku na čtení a pro tatina vybrala tričko Flyers s Jágrem a číslem 68. Já vím, že v ČR je hokej hodně populární a jak já, tak celá má rodina jsme fanoušci, hlavně českého nároďáku. Tady v USA v každém městě, kde mají nějaký NHL, NBA, NFL (americký fotbal), Baseball tým..tak pak všude po tom městě potkáváte fanoušky v derzích, tričkách, mikinách, pyžamech oblíbeného týmu. Tohle se mi  tu strašně líbí, takže jsem prostě chtěla pro taťku něco "amerického" -> Flyers - hokej s českou tečkou v podobě Jagr 68 :).
    Vydala jsem se domů, převlékla se a čekala až mě Pája vyzvedne. Co budu vykládat, jídlo bylo zas úžasné. Jen tady byly všechny misky na stole před sebou a každý vždycky, když něco potřeboval, tak požádal toho nejbližšího k misce o podání. Jediný rozdíl v jídle byl, že tu neměli ty cibulky a měly fazolky, které jsou pro Thanksgiving prý víc typické.
    Abych to shrnula. Bylo to pár dní v kuse, kdy to fakt byly neskutečné žrací orgie. A já jídlo miluji, takže můžu říct, že jsem strašně ráda za tuhle zkušenost - amerického Díkuvzdání. Jedno obrovské +, které mi opravdu stálo sem do USA dovalit. Aby to nebylo jen o jídle - určitě k tomu patří celá ta atmosféra, kdy se schází rodiny.
  
    Jinak ještě vsuvkou na závěr. Hned po Thanksgiving lidé fakt začnou bláznit a zaměřovat se na Vánoce. Jak jsou některé domy nasvícené je až neuvěřitelné. To se fakt vidí jen tady a tedy v amerických filmech.
Opravu vidíte, že oni ti lidé s těmi svíčkami na domě opravdu netroškaří a dokáží si s tím neskutečně vyhrát.

Doufám, že jsem vás neunudila k smrti. Vím, že to bylo trochu delší, ale byl to pro mě opravdu přínosný zážitek, za který jsem strašně ráda. A opravdu mi nevadí, že jsem propásla Black Friday :D.

Fotky:
Cookies, které jsem pekla na cesto do NY.
Jak jsem psala o těch krásně nasvícených barácích, tak tady je zas jeden trochu odstrašující případ baráku našich sousedů. No mně so tohle moc nelíbí a možná jsem nebyla sama, páč v pondělí ráno byl chudák Santa celý vyfouklý a svalený na zemi. Nevím, jestli ho někdo "zapích" :DD. Nebo prostě jen prasknul :).

3 komentáře:

  1. zapích?! :D tak tohle mě obzvlášť pobavilo, až jsem se zasmála nahlas, že jsem musela někoho vzbudit! :D

    OdpovědětVymazat
  2. jééé, ty cookies jsou pěkný!! :) jo, jinak thanksgivin musí bejt fakt super tradice, je super, žej si jela s tou rodinou, poznala to a užila si to! :) a neva, že to bylo delší ;)

    OdpovědětVymazat