Pracovní týden 16.1 .- 20.1.

     Je hrozné, jak ten čas tady utíká.. v sobotu jsem si tu odškrtla pět měsíců pobytu. Úplně si říkám, že ještě jeden měsíc, který uteče jak voda a když nebudu prodlužovat, tak jsem v podstatě v polovině, když nezapočtu cestování, ale bůh ví, jak to s tím bude, jestli nezačnu radikálněji šetřit :). Ještě si  pak říkám, že přesně uplyne ta doba, kdyby se cokoli stalo a já musela domů, tak nebudu muset doplácet české pojišťovně za zdravotní pojištění :D. Na jednu stranu si říkám, že to fakt uteklo strašně, strašně rychle a ta druhá polovina uteče určitě ještě rychleji, páč mě čekají tři týdny dovolené, kdy má rodinka bude pryč z baráku. První týden je už to v předešlých příspěvcích zmiňované Miami. Ježíš, už jen měsíc a týden a budu vyspávat na pláži za zvuků mořských vln. Pak mi rodinka řekla, že budou pryč jeden týden na začátku července a pak ještě jeden týden v srpnu. Takže budu mít v podstatě o jeden týden navíc placeného týdne než mají au-pair nárok. Jochůůů. Každopádně to ještě vypadá, že ten první týden v červenci by za mnou dorazila moje česká rodinka. Ještě to není 100% vše záleží na ceně letenek, ale má host rodinka mi řekla, že jim vůbec nevadí, když budou tady u nás v baráku. Takže by se ušetřilo aspoň za nějaké dny za ubytování. Když to dopadne, tak bych to měla nějak tak vymyšlené - 2dny NYC, 3dny tady u mě tj. 2dny Philly + 1den Atlantic City a 2 dny DC. Ale uvidíme, uvidíme.
     No nic, abych se vrátila k mé původní myšlence. Opravdu vůbec nevím, jak budu reagovat, až se bude jednat o otázce mého prodloužení. Jak říkám na jednu stranu to strašně letí a přijde mi, že i ty dva roky by tu utekly ani se nenaději a hlavně bych si za ty dva roky v pohodě našetřila na to konečné cestování, abych se pak nemusela vůbec starat o finanční stránku a prostě si to užívat se vším všudy. Na druhou stranu vám vůbec nevím, jestli mám na to tady vydržet s těmi dětmi. Kluk se fakt nezlepší a bude popřát stejný, takže to znamená občasné zmlácení. Druhé dítě je náladové, jak nikdo. Jeden den je úplně bez problému a udělá vše, co je potřeba a pak jsou dva dny, že by jste jí ukousli hlavu. Když po ní něco chcete...př, aby snědla snídani, šla si vyčistit zuby, udělat si úkoly, tak na vás začne řvát, že jí její život děláte zbytečně "stressfull" a takové věty podobného rázu. Třetí má začínající pubertu .. brzy jí bude 13..takže některé dny v pohodě, některé se s vámi moc nebaví a někdy si navymýšlí takové bejkárny, že by se mi z toho chtělo až plakat. Jsem tak nějak ráda, že se otázkou proložení nějaký měsíc, měsíc a půl ještě z pohledu agentury nemusím vůbec zabývat, ale už teď mě dennodenně šrotuje v hlavě, jak odpovím, až to přijde.
   Abych se dostala k uplynulému pracovnímu týdnu. Co tak přemýšlím, tak z mé stránky se to začíná lepšit a už to není tak, že bych každé ráno vstávala s nechutí do dalšího dne. Už to zas relativně beru, jako rutinu, ale furt mi přijde, že před Vánoci se mi pracovalo lépe. Minulý týden, tedy ono už je to v podstatě od doby co děti nastoupily znovu do školy,  jsme s MR Markem měli problém s  Cotnem a děláním úkolů. Jako vánoční dárek od učitele dostal jakýsi pass, který znamená, že nemusí jeden den dělat žádné úkoly. Takže se s ním jakože jeden den nic nedělalo, ale rodiče chtěli, aby aspoň věděl, co bylo v úkolu, takže otec, který má jediný nad klukem autoritu, i když kluk hysterči, tak pod jeho vedením ten úkol vždycky prolétli. Takže to bylo takové nekonečné kolečko... s námi kluk úkoly dělat odpoledne nechtěl, protože ještě pořát nevyužila ten svůj pass, když nad tím třeba jen 5min večer musel sedět pod vedením HF. Další den opět následovala stejná výmluva, že má pass a s námi úkol dělat nebude. No nic, ve čtvrtek se dohodlo, že ho tedy využije a úkol nedělal vůbec, ani posléze večer s rodiči. Tím pádem by měl být pass požitý a už by se na něj neměl vymlouvat. Úkoly tedy byl první oříšek minulého týdne.
     Co se týče další věci, tak je má středa relativně hektický den. Sice to vždycky zhodnotím, že se něco děje, tak to utíká, ale vždycky už ji chci mít za s sebou. Vypadá asi následovně...děti nepřijíždí autobusem, jako většinu dnů, ale vyzvedávám je a Bailey převážím do kostela na 4pm na sbor. V 5pm se musí vyzvednout. V 5:35pm se odváží na volejbal Jax. Vůbec asi nemusím připomínat, že skoro pokaždé kluk dělá strašné scény, že nikam nejede. Takže všechny odchody jsou ve stresu neméně to, že pak ještě 5min někoho v autě mlátí nebo kope do sedačky. No nic...minulou středu jsem se s Bailey dostala z kostela domů asi v 5:15 a Jax mně oznámila, že dnes budeme vyzvedávat ještě její kamarádku, takže za 10min musíme jet. Takže prostě kluk zase vřískal, že se mu to posunulo..ale nakonec jsme ho do auta dostali. Jax pak navigovala cestu a prostě vybrala takovou, kde jsem musela jakože ze stopky vyjíždět na hlavní 4proudovou silnici a asi za 30m zase odbočit z té 4proudovy do ulice vedle. Takže takové trochu písmeno U mezi 4proudovkou. Já nevím, hodně holek si tu řízení chválí, ale já tu zatím moc ráda neřídím, páč jsou řidiči paka. Tady se mi stalo, že samozřejmě se jelo v "rush hour" a bylo skoro nemožné vyjet z té vedlejší ulice na tu velkou. Pak vidím, že auto, které jede bliká, že bude odbočovat jakože ke mně, takže vidím, že to je asi tak jediná příležitost jet, pokud tam nechci zůstat stát dalších 10min. Jenže ten debil si to odbočování rozmyslel nebo nevím co dělal, ale prostě nezatáčel a řekla bych, že moc nechybělo a byli jsem v sobě. Takže jako to ve mě i trochu hrklo. Pak tedy když jsme vyzvedli kamarádku, tak jsem si uvědomila, že se mohlo jet úplně jinak a vůbec by se nemusela křížit tak debilně ta 4proudovka. Na to mi jen Jax řekla, že mi  zapomněla říct, ať všas odbočím. Takže asi tak...aby jste si představili, jak se s ní spolupracuje. No nic,...nic se nestalo, takže aspoň tak.
    A teď k tomu nejpříjemnějšímu. Ve čtvrtek jsem slavila mé 27-mé narozeniny. Už týden dopředu mi host rodiče říkali, že vyrazíme na večeři a že si mohu pozvat koho chci. Já si vybrala jen Páju, pač ta je tu takové mé zlato, která tu všechno zná a vždy mi poradí. I když s ostatními au-pair se mám za dobře, tak ještě jsem v žádné nenašla žádnou pořádnější kamarádku. Možná jsem si pak ještě říkala, že jsem mohla říct Veronice - SWE - s tou se hodně stýkám, ale ta se zas nezná s Pájou a tak jsem se rozhodla jen pro ni. Pája k nám dorazila asi v 6pm, zrovna, když dorazil HF. HM si ten den trochu pospíšila a byla už doma o něco dřív, takže šla ještě vyvenčit bafana, aby se mohlo vyrazit. Aby se nemačkalo, tak HF vzal auto s dvojčaty a HM, já, Pája a Jax jsme jely druhou károu. Rodinka vybrala nově otevřenou restauraci, asi 10/15min od nás McKenzie's Brew Pub (jsou to asi 3rodiné restaurace se stejným jménem tady u nás v okolí). Tuhle restauraci bych zařadila do té lepší třídy. Cena jednoho normálního jídla 15-20-25dol.
      Každý si vybral co chtěl a HF ještě na "shareování" objednal několik strártrů --> konkretně chips and salsa - to bylo především pro Coltona, páč ten to miluje, pak dva talíře kalamárů a "flat bread"  .. jako hlavní jídlo to u mě vyhrály pečená žebírka a byla vynikající. Vše jsem zapíjela výborným bílým vínkem. Pája s HM si daly pokrm nazvaný Jambalaja a obě si tedy stěžovaly, že to bylo až moc ostré. Páje se z toho spustila až rýma, tak si to představte. Po večeři jsme byli tak přecpaní, že se usoudilo, že ani dezert nedáme, protože by se do žaludku stejně už nevešel. Byly mně předány nějaké dárečky a razilo se domů. Opravu musím říct, že to byl příjemný večer a úplně nádherně se mi usínalo a hlavně mě ta příjemná nálada vydržela přes celý pátek, který pak utekl, ani nevím jak. Prostě jsem si říkala, že se nenechám zbytečně vytočit dětským odmlouváním a opravdu jsem se nenechala. Ono tomu možná i napomohlo, že tady funguje, že děti v pátek nemají domácí úkoly, takže se s nimi kvůli tomu nemuselo hádat.
To by tedy asi bylo vše ... a snad ještě do konce tohoto pracovního týdne zvládnu napsat jeden příspěvek z víkendu. Mějte se  X X X

Fotky:

HM mi na každý den připravuje takovýdle malý seznam, abych věděla, co se ten den děje.
A tohle je tedy ze čtvrtka 19.1., kdy byly mé narozeniny.

Tady jsou drobnosti, který jsem dostala. Několik přáníček, od rodinky pak 50dol, 25dol give card na itunes, 25dol give card do Starbucks, 8GB Flash Driver a pak tu malou příšerku, co se motá kolem míčku.
Od Páji pak cd Foo Fighters, druhou serii The Big Bang Theory a ještě dodala českou Figaro čokoládu, která už není :).