Pracovní týden 13.2. - 17.2. - HOROR WEEK

    Co bych k tomuto pracovnímu týdnu mohla říct, je asi tolik, že to byl očistec mého života a poprvé jsem se tu i rozbrečela.Vezmu to ale nějak tak popořádku, vlastně trochu na přeskáčku.....
     Už v příspěvku o minulém pracovním týdnu jsem se zmiňovala, že kluk rozhodně nebyl v dobrém rozpoložení. Tento týden se to ještě stupňovalo. V podstatě tu je na denním pořádku, že má záznamy ze školy, že někoho praštil, poplival, kousnul a doma to většinou pokračuje ve stejném tempu. Jedinou vyjimkou bylo úterý, kdy byl Valentýn a možná tomu, že byl v pohodě přispělo to, že nedostal žádný domácí úkol, takže se ho nemuselo do ničeho nutit. Něco málo napíši o Valentýnu, když už jsem ho nakousla. Nevěděla jsem, jak  moc se u nás slaví, takže jsem to vyřešila tak, že jsem každému z rodiny koupila přání a pytlík čokoládových srdcí a každému dala po dvou - jedno ve stříbrném obalu a jedno v růžovém. Prostě něco, co snad neurazilo. Děti pak od rodičů dostali po jednom plyšáku a to bylo asi tak všechno. Na vstupních dveří nám visí papírové srdce a v obýváku a mém pokoji přibylo pár nafukovacích balonků. Rodiče si šli v sobotu, kdy si zavolali babysitterku na večeři. Nic enormního.
    Vrátím se zpět k pondělku, které bylo průměrné. Nemohla jsem kluka donutit si sednout a napsat úkoly. Jelikož jsem byla sama (v pondělí nechodí Mr Mark), tak fakt nemám na to, ho do ničeho přes příliš nutit, abych to náhodou neschytala, takže úkoly prostě nebyly udělané. Ale rodiče to berou. Nikdy mi nic nevytýkají.
    Středa byla jeden z mých nejhorší dnů tady vůbec. Prostě už od rána měl kluk špatnou náladu... a vyvrcholilo to tím, že Bailey si oblékala pásek, který ji HM připravila a jelikož to by pásek, který asi původně patří právě klukovi, který mimochodem měl na sobě tepláky, tak bylo zemětřesení na světě. Na celý barák začal řvát, že nikdo ten pásek nosit nebude, že je jeho, ať ho Bailey okamžitě sundá a tak. Ono je těžké si ten řev představit, ale prostě hysterák, který má asi 100decibelů. Bailey zrovna snídala a bylo otázkou času, kdy se na ní kluk vrhne a začne jí mlátit. Taky že jo...já se tedy vrhla mezi ně...a prostě kluk na mě začal tím svým hysterákem řvát "Shut Up....go away" plivl mi přímo do obličeje a celou jeho silou mě strčil na židli, kde seděla Bailey a já si narazila žebra, která mě bolela další dva dny.
    V životě bych si neuměla představit, jak je těžké mít doma autistu. Oni jsou asi různé verze, ale tohle je fakt strašné. Kluk je jak časovaná bomba a prostě nikdy nevíte, co bude to motivum, které ho rozzuří do nepříčetnosti. Odpoledne to v podstatě pokračovalo ve stejném tempu, kdy to tentokrát schytal Mr Mark, když se s ním snažil dělat úkoly. Mark to pak při tom všem zabalil dřív, protože ho bolel žaludek. Pomohl mi dostat kluka do auta, když se muselo Jax odvážet na volejbal a jel si domů. Po návratu domů jsem se musela dát do vaření večeře a ty dva se zas do sebe pustili...a zase tu byl řev, rvačka a já fakt už nevěděla co dřív. Představte si bublající těstoviny na sporáku, které by se měly cedit, skoro hotovou polévku, která se musí každou chvíli vypnout nebo bude moc horká a teď o kousek dál řvoucí a rvoucí se děti. V tom se mi opravdu chtělo začít brečet, ale ještě jsem to ukrotila.
    Hned jak přišel HF, tak jsem mu říkala, co se ten den odehrálo a fakt jsem se neudržela a rozbrečela se. Nebyly to nějaké krokodýlí slzy, ale asi bylo těžké nevšimnou si červenajících se oči. Jak jsem mu to dořekla, tak jsem se zeptala, jestli si mohu vzít auto, že prostě potřebuji na vzduch a trochu to celé rozdejchat. Hrozně se mi omlouval, ale co se tím zachrání, že? Říkal mi, že klukovi budnou zvyšovat dávky medicíny a měl by začít chodit  na nějaká sezení. Jenže tohle už opravdu přestává být legrace...i psychologové, co k nám dochází říkají, že by v tomhle věku už měl své emoce mít relativně pod kontrolou, jenže u něj se to vůbec nelepší, ba naopak. S přibývajícím věkem, přibívá síla a co bylo nedávno jen malé šťouchnutí je dnes už velké strčení a neumím si představit co to bude za dva, tři, čtyři.... roky. Zatím to vypadá, že to bude člověk hodně nebezpečný pro společnost. Jestli se s tím něco neudělá, tak on nebude moc nikdy jít na Vysokou, kde by sdílel s někým pokoj. On nemůže mít zaměstnání, kde by měl nějaké kolegy. To by prostě nefungovalo. Neumím si představit, kdyby se měli kolegové v práci jít někam schovávat, pokaždé, když by to na něj přišlo.
    Já ten večer vydržela ve Starbucks až do zavíračky, kdy jsem se ještě jednou rozbulela, když jsem povídala holkám au-pair, které také dorazily, co se stalo. Jediným utěšením celého dne bylo asi to, že jak jsme tam byli až do takhle pozdě, tak začali zadarmo rozdávat nějaké ty Starbucksácké zákusky, páč by je stejně museli vyhodit.
    Ve čtvrtek s námi zůstal HF celé ráno, které proběhlo relativně v klidu, ale já měla pořád divný pocit být ve společnosti kluka. Hned jak děti odjely, tak jsem se rozjela k Páje a celé jí to povyprávěla. U ní jsem v podstatě zůstala až do doby, kdy měly děti zas přijíždět. Dokonce jsem u ní i na chvilku usnula, když jsme koukaly na film. Byla jsem hrozně utahaná, protože jsem toho předešlou noc moc nenaspala, jak jsem se děsila co zas bude. Odpoledne pak proběhlo relativně také v pohodě, ale maximálně jsem se obávala nacházejícího dne, kdy děti měly volno ze školy. Následovala tedy další dlouhá, probdělá a bezesná noc.
     Na pátek bylo s HF domluveno, že dorazí domů kolem půl jedné, kdy by měl přijít play date právě pro Coltona a já pak se všemi dětmi měla jít do kina. S tím, až se vrátíme, tak bude skoro čas odvést kamaráda domů a pak HF s klukem odcházeli na nějaký univerzitní basketbal. Celou dobu jsem si pro sebe říkala, ať se nějak přežije dopoledne a pak už to nějak zvládneme. Teď když kluk nesmí hrát videohry, tak relativně vydrží déle spát. Takže jsem si v duchu říkala, kéž by mi vydržel aspoň do půl deváté v posteli. Byl vzhůru něco málo po sedmé. Asi tak 10min po tom co odešli rodiče do práce. Naštěstí holky ještě spaly a když mám jen jeho, tak to také většinou jde. Bailey, která je většinou příčina největších rozbrojů se zjevila až po deváté. Neříkám, že někdy nedělá nascháli a osobně mi příjdemi, že kluka chce vytočit, ale většinou je problém z jeho strany a začne si vymýšlet kraviny, které ho na ní vadí. Př. začne mu vadit, že si Bailey čte, začne mu vadit, že si zpívá, začne mu vadit, že mi neco říká, začnemu vadit, že si s něčím hraje a takhle bych mohla pokračovat dalších 100let. Naštěstí k žádným velkým hádkám nedocházelo. Colton mi pak i na chvilku usnul, takže byl od něj klid úplně. Kolem jedenácté mě opět překvapila Jax, svou leností. Přišla mi od ní SMS, když si ležela v posteli a ještě se neuráčila slézt dolů a já byla o patro níž..."V kolik se jde jako do toho kina??". Vím, že vám se to zdá jak nic, ale mě u ní tyhle věci maximálně vytáčejí. Ona je líná jak prase. Při běžných školních dnech si naporoučí nesmysly ke snacku, kdy nad tím trávím až 20min, když pro mladší děti je vše připraveno do 5min. Pak si vleze k TV. Ví, že si má nejdřív udělat úkoly, nedělá. Ví, že nemá mít zapnutou TV dokud nemají dvojčata udělané úkoly, protože je to rozptyluje. Vyřeší to tím, že si zavře dveře. No a pak když je čas, kdy mají přijít rodiče, tak TV vypne, jde si k sobě nahoru a dělá, jak hrozně čte. Když bylo v létě ještě světlo, tak zase popadla míč a šla si ven pinkat. Takže před rodiči vypadá jak největší svatoušek. Tady nastalo to, že věděla, že se má HF každou chvíli vrátit, takže se konečně uráčila slézt dolů a ať jí přichystám nějaký oběd. Takže přesně, on přišel, kdy jakože jedla a četla zároveň.
     Zanedlouho byl přivezen nějaký ten klučina na Play date. Jeho jméno je tak krkolomné, že jsem si ho ani po 10x přeptání nezapamatovala. Kluci šli ven, HF s Jax jeli do banky a hned jak dorazila, tak se vyrazilo do kina na Jurney 2. HF mi vysloveně řekl, ať nám nabalím pití a koupím dva obrovské popcorny. Jeden pro kluky a jeden pro nás holky. Děti na mě zkoušely, že chtějí něco jako ledovou tříšť. Já tedy říkám, že ne, že to mám od HF zakázané. Co si myslíte, že udělala naše milá Jax? Řekla mi, že má své peníze a že si "tříšť" koupí sama. Takže to samozřejmě ti mladší viděli, začali vřískat a ten kluk na play date mi řekl, že má také vlastní peníze, takže si to také koupí za vlastní. To jsem mu zakázala a Jax  poděkovala, že tu děti kvůli ní skoro brečí a "nasraně" jsem odešla ke stojanu, abych popcorn polila máslem. V kině netrvalo dlouho a kluci si převrhli popcorn na zem. Já jim tedy přesypala polovinu s toho našeho a byl zase na chvíli klid. V polovině filmu si vzpomněl, ten kluk na play date, že potřebuje na záchod a ve 3/4 to byla Bailey a ta mi ještě do toho začala vyprávět, že se jí ten film nelíbí, že určitě všichni umřou a že nechce jít nazpět do sálu. Já fakt myslela, že vyskočím z kůže. Začnu tedy s tím, že je to pohádka a že všechny pohádky končí šťastně. Ona na mě s tím, že v Hamletovi také všichni umřeli (nevím, Hamleta jsem nečetla), ale každopádně když jsem jí řekla, že Hamlet není pohádka a tady to určitě šťastně skončí, tak se tedy uráčila jít nazpět do sálu. Asi 5min na to zase pro změnu Jax vysypala zbytek našeho popcornu. No chápete to někdo??? Naštěstí, ale všichni už byli přecpaný, tak nějaké hysterické výlevy nezačaly. Asi si umíte představit, jak vypadalo naše místo, když se odcházelo po asi tak jednom celém mega popcornu vysypaném na zemi. Po návratu si kluci ještě asi půl hodiny hráli venku. Musím říct, že ten kamarád bude asi také pěkný prevít. Jako né, že by byl autista, ale prostě typický hajzlík. Takže i ta půl hodinka hraní venku byla pro mě docela utrpení, páč jsem jen čekala, kdy se můj mladej neovládne a začne vyšilovat. Naštěstí se nic nestalo. HF nám pak neservíroval nějakou koupenou buchtu, sbalil kluky a jel toho druhého odvést domů. V tom nějak přišel Mr Mark, tak jsem mu řekla, že až se HF s klukem vrátí, že se chystají na basket. Chtěl na ně původně počkat, nikdo ale do 15min nepřijel a tak se sbalil a jel domů. HF dorazil chvilku na to. Já ještě připravila Party Dogs k večeři pro mladého (jsou to takové mini hot dogy), sbalila jsem Bailey, která měla nějakou pizza a movie akci od kostela a jela jsem jí tam odvést. Po návratu už mi oba chlapi vypadli a já tam měla jen Jax. Myslím si, že tentokrát nedělala ani ofrky s večeří a něco si normálně vybrala bez nějakého toho jejího oblíbeného....I dont know..I am not hungry... I dont know...poklidila jsem kuchyň, Jax si šla k TV, já k sobě do pokoje, nechala si otevřené dveře, kdyby náhodou ještě něco potřebovala a vyčkávala jsem příchodu HM, abych si konečně mohla odškrtnout hororový týden.
     Ještě tou příšernou středou jsem si vysloužila celé další nasledující pondělí off. Byl tu tzv. Presidents Day. Původně mě prý chtěli požádat o půl dne práce a půl dne volna, ale kvůli hodně náročnému týdnu si prý zasloužím celé pondělí off.

     Od té středy jsem tedy hodně zas začala přemýšlet co dál. Nechtěla jsem to teď nějakou dobu řešit a prostě se chtěla správně rozhodnout, až přijde doba se rozhodnout. Jenže tenhle incident mě hodně poznamenal a já v podstatě udělala finální rozhodnutí. Dokončím si tady svůj rok a zkusím se vrátit nazpět do Londýna, kde se mi líbí stejně víc než tady. Kdyby bývalo nebylo kluka, tak musím říct, že bych tu asi o rok prodloužila. Nebylo by to z důvodu, že mě au-pair hrozitánsky baví. To naopak, přijde mi to jako hrozná nuda. Věděla jsem do čeho jdu ještě před tím, než jsem sem přijížděla. Přece jenom už jsem si odsloužila jeden rok au-pair v UK. Furt to ale tady byla ta Amerika, kterou jsem si chtěla vždycky zažít a prostě jsem si řekla, že zatnu zuby a určitě jeden rok au-pair ještě zvladnu. Nevím, jak to teďka všechno zní. Já rozhodně nelituji, že jsem sem jela. Je to ohromná zkušenost, kterou každému jen mohu doporučit.
Hrozně hodně mně tu drží nad vodou mé zaručené volné víkendy, kdy se většinou něco děje a když se našetří nějaké ty dolárky, tak se jednou za čas vyrazí na nějaký výlet. Je právě strašně super, že si klidně mohu říct...jo tak za čtrnáct dní, jo tak za měsíc, jo tak za dva měsíce pojedu tam a tam a v podstatě to tak může být. Žádné hlídání dětí nebo babysitting mě v tom nemůže zastavit. No a to je právě ono...kdyby nebylo kluka, tak bych právě prodlužovala z důvodu, že bych toho více procestovala než tedy nakonec stihnu. I když po tom, co tady trochu cestujete, příjdete na to, že si jsou města vesměs podobná. Na každém je něco typicky amerického, co člověk nepochopí, dokud to nevidí, je tam pár menších, čí větších budov a pár historických budov ve Staro Řecko - Římském slohu - což jsou pak různá muzea, galerie a další veřejná místa. Já musím přiznat, že cestování, i když je to všude nějakým zbůsobem podobné, tak jsem si ho tu zamilovala. Prostě jsem si v tom našla něco, co mě uspokojuje. (když tedy není žádný ten chlap :D :D ). Je to vždycky takový relax, poznávat nová místa. Možná se vám může zdát, že jste tam, či tam už možná byli, ale víte, že to není možné. Jo asi jste tohle či onohle zahlédli v nějakém filmu, ale vidět to na vlastní oči je něco jiného. Spíš je vždycky překvapující, že to opravdu takhle vypadá i v tom filmu a vy tu teď jste taky. Nehledě na to, že když takhle vypadnu na celý víkend, tak si užívam toho, že mě dětský křík nevzbudí kolem osmé hodiny jak o sobotě, tak neděli a nemusím poslouchat ty nekonečné dětské hádky a bitky.
    No a to je právě ono...kdyby nebylo kluka, tak bych prodlužovala jen a jen z důvodu, že bych toho více procestovala. Na druhou stranu si říkám, kdyby se mi podařilo se vrátit do LND a našetřit zase nějaké penízky, tak se sem přece mohu vrátit a jednou procestovat to, co teď nestihnu.
    Doufám, že se mi aspoň ještě podaří dostat se na víkend do Bostonu. Chicago jsem už pomalu vzdala. Je to spíš z finančních důvodů. Musím prostě začít šetřit. Chtěla bych si zaplatit 3 týdenní cestování na Západním pobřeží, jako můj Travel Month. Uvidím, jak na tom budu finančně po Miami, které se mi už hrozně přiblížilo a vyrážím v podstatě už tuto nadcházející sobotu. Jelikož už tedy vím, že se tam příští rok určitě nepodívám, tak jsem si naplánovala 4 výlety. (Jeden den Disney, jeden den Key West, jeden den Everglades Park .. kde se jezdí na takých těch vznášedlech na vodě a měli by jste zahlédnout krokotýli a pak bych chtěla jen nějakou tour po Miami) a zbytek vesele proležím na pláži, kde to budu prokládat klížkou, koupáním a spaním. Tohle všechno mi dost vleze do penízek a podle toho, jak na tom po Miami budu, tak pak budu moci plánovat další menší, či větší cesty.
    Kdyby se náhodou našel někdo, kdy by se se mnou chtěl vydat na víkend do Bostonu. Počítala bych někdy v Květnu, tak určitě dejte vědět. Jiřka, společnice se kterou hodně cestuji si naplánovala týdení cestování, takhle po Severo-Západním pobřeží, kdy tam má i Boston,  když má její vacation week a to je v termínu, kdy já budu ostře dřít od rána do večera, kdy budou mít děti spring break, takže nám nevyšlo jet tam spolu.
    Každopádně to zakončím tím, že jsem na 99,9% rozhodnutá jet po roce domů. Vím, že můžete namítat, že mohu po roce změnit rodinku, ale já se držím helsla, které razí Janča (asi všichni víte která). "Vždycky může být hůř". Já nemít autistu, tak se tu mam jak v pohádce a právě bych přetrpěla i to, že mě au-pair dělat nebaví. Neumím si ale právě představit žít v situaci, v které jsem teď ještě další rok a půl. Je to pro mě prostě hrozný stres...je to jen čekání na to, kdy se zas něco stane a příště mi kluk ty žebra klidně zlomit může. Na druhou stranu nechci zkoušet štěstí a pak třeba dopadlout tak, že ani na žádné Západní Pobřeží nepojedu, protože by to s novou rodinou bylo peklo a já to zabalila. To by mě právě mrzelo nejvíc...nejet cestovat. 

Fotky: 

 Příníčka a čokoládová srdce pro mojí host rodinu.

 Valentýnská výzdoba v obyváku

 

Valentýnská výzdoba na našich dveřích

Mini valentývská výzdoba v mém pokoji.
Tohle bylo docela pěkné... balonky mi byly podstrčený do pokoje v době předešlého víkendu, kdy jsem jak z pátku na sobotu, tak ze soboty na neděli přespávala u Páji. Takže, když jsem se takhle v neděli večer vrátila domů, tak na mě tohle malé překvapení čekalo v pokoji :)

Takhle pro představu vypadají ty Party Dogs - jen nemají udělaná ty očka.
Jsou většinou dlohé tak 3 - 4 cm.