Z deníku au-pair, aneb jedu na zkušenou tentokráté do USA: Víkend 18.2. - 19.2. - CAPE MAY

      Jsem teď s příspěvky docela ve skluzu, tak se to budu snažit během tohoto týdne napravit. Respektive, příští týden budu celý mimo, takže jestli se mi něco nepodaří sesmolit teď, tak pak už budu muset dopisovat nějaké tři týdny a to nevím, jestli by má paměť spolupracovala. No nic...vrhnu se na víkend, který následoval po mém hororovém pracovním týdnu. Naštěstí bylo naplánováno vyjet si na výlet do Cape May - NJ s Jiřkou. V mysli mi tedy pořád tkvělo, že nebudu v podstatě vůbec doma a odpočinu si hlavně od kluka. Tahle myšlenka mě v té době hodně, hodně držela nad vodou.
     Ještě tedy v pátek večer po práci mi volá Pája, jak na tom jsem a jestli chci, že mě vyzvedne, něco uvaří, koukneme na film a pak by mě hodila domu. Neměla jsem auto k dispozici, jelikož HM musela později vyzvedávat mladou z kostela. Pája připravila mexické pohoštění. Já si furt nemohu zapamatovat jména těch mexických jídel, ale byla to tortila, do které se dala rýže s fazolemi a pak ještě kuřecí maso se zeleninou, které bylo jakože ve šťávě a ještě se to posypalo sýrem, zabalilo a vesele hodovalo. Tím, že byl víkend přede mnou, tak se mi konečně začala vracet chuť k jídlu. Nakonec jsme se k filmu ani nedostaly, a jen tak povídaly a já pak musela poprosit Páju, ať mě hodí domů, protože jsem si ještě musela sbalit a brzy ráno pak vstávat na vlak. Po návratu mi v baráku, až na HF který koukal na TV, všichni ostatní spali.
     Další den se vstávalo kolem sedmé, popadla jsem batoh a valila na vlak. Ve Philly si uspěšně koupila zpáteční jízdenku do Atlantic City, kde byl scuk s Jiřkou. K naší smůle měl můj vlak nepatrné zpoždění a mi tím přišli o návazný autobus do plánovaného Cape May a měly další hoďku čas. No nic, trochu jsme se po rozhlédly po Outlet Centu, které je v podstatě v centru AC. Já si chtěla pořídit nějaký teplejší kabátek. Né žádný vaťák. Zima tu přeci jenom už končí, ale právě něco, co zahřeje při studených ránech, kdy se teploty ještě pořád pohybují pod bodem mrazu. Ještě jsem si chtěla pořídit nějaké bílé polo tričko k těm mým růžovím jeansům. V rychlosti se proběhlo pár obchodů s tím, že se zajde na shopping zítra.
      Na čas se dorazilo k autobusu a byla před námi dvou hodinová cesta. Při cestě se povídalo a hodně pozorovalo okolí. Obě jsme se shodly, že prostě Evropa je Evropa a ta je stejně lepší než USA. Při průjezdu pár malými "městečky", které vypadaly asi tak, že byl jeden barák, pak 100m nic a další barák a kolem jen pole, lesy a za nějakých 5/7mil, takové to typicky americké parkoviště, kolem kterého je posázeno pár obchodů. To jsme si říkaly, že tedy chudák au-pair, která by někdy skončila v takovýdlech končinách. Ta by opravu mohla leda jen dávat liškám dobrou noc.
      Po příjezdu do Cape May na mě dýchla taková jiná atmosféra než jsem doposud zažila. Bylo to konečně zas něco jiného než města, která se do teď mohla poznat. Hodně tomu i přispělo, že Cape May je přímořské město, které bude hodně žít v letních měsících, ale teď v mimo sezoně, mně atmosféra města naháněla až husí kůži. Většina baráků je viktoriánského stylu a v podstatě kvůli mimo sezoně je hodně hotelů, obchodů zavřená. Lidí je tam pomálu a člověk si umí představit, že je to přesně pravé místo, kde by se mohl natáčet hororový film. Já to teď vůbec nemyslím špatně, pravě jsem strašně ráda, že jsem to městečko mohla vidět teď, než v létě, kdy tam bude nevím kolik tisíc turistů.
     Po chvilkovém bloudění (chytrolínky jsme si nevytiskly ani mapu) a malé pomoci nějaké paní z Jižní Ameriky, kde Jiřka musela oprášit Španělštinu, páč paní anglicky nevládla jsme dorazily na pláž, kde jsme si udělaly asi hodinkovou procházku. Při cestě na zpět jsme objevily příjemné místo, kde prodávali home made fudge, kde nám bylo nabídnuto i ochutnání. Paní nám pak doporučila, kam tady v Cape May ještě jít a co stojí za vidění. Já si u nich koupila aspoň pohledy, když byli na nás tak příjemní. Dorazily jsme na tzv. Washington Mall Street, kde je to něco jako nákupní zóna, ale přesně taková, kterou znáte z turistických letovisek a hodně krámků nabízelo home made výrobky. Určitě by jste tam nenašli žádný Gap, Old Navy, H&M .. všechno bylo přesně tak hezky uspořádané s tím veškerým viktoriánským stylem okolo. Ještě tedy výhodou, být tam takhle mimo sezonu bylo to, že hodně upomínkových předmětů bylo ve slevě, takže já si pořídila Cape May tričko za 5$ a rámeček na fotky za 7$.
     Dostal se hlad a jelikož jediná taková normálně vypadající hospoda byla na bouchlá k prasknutí, tak jsme se vydaly na pizzu do něčoho jako kaféčko, které jsme zahlédly už dříve.
     Místa jako bylo tohle, mě budou v ČR chybět...... to musím se vší upřímností přiznat. Je to takové typické americké místo, které vás přivítá americká vlaja u vchodu, v oknech vidíte pár neonových cedulí (které by v ČR asi neuspěly, páč to vypadá jak z 70. let, ale tady to k té Americe tak nějak patří)... Sortimentu na výběr není nějak přemrštěně .. byla možnost v podstatě jen dvou druhů pizzy, hot dogy a ještě něco snídaňového. Pokud si objednáte kávu, tak vám dali kelímek, vy si jí pak sami načepujete z termosky a dochutíte mlékem, smetenou, cukrem podle chuti. Né, žádné mini mléčka do kávy, jak je to zvykem u nás. Prostě si tam otevřete ledničku, čapnete galonovou pixlu mléka a nálijete si kolik chcete, bez toho aby vám naúčtovali 6kč za 2ml mléka. Uvnitř najdete čtyry stoly, venku dva, každý kus nábytku je jiná ves, na první pohled je vidět, že to tu není úplně nejčisčí, ale na druhou stranu tam máte majitele, který si ten svůj buisnes vybudoval, prodává sortiment, který má rád, dělá svoji práci s úsměvem a prostě i když to není pěti hvězdičkový přepych a rozhodně to nebyla ta nejlepší pizza na světě, kterou jsem kdy jedla, tak ale z toho všeho sálá taková příjemná atmosféra, že si tam zas příště zajdete znovu. (Kdo je tu v USA - tak mě to atmosférou připomíná "diner" -> prostě nemůžete očekávat nejlepší jídlo, příbory nejsou nablízkané, ceny jsou většinou hodně přijatelné a je to prostě celé takové americké.)
    Po načerpání sil jsme se vydaly k majáku. Jenže tady nás Amerika "překvapila" v trochu negativním. Najdeme si kudy to bude nejlepší a nejkradší, takže jdeme, jdeme už asi 1km a v tom vám končí chodník a po 4proudovce se vám rozhodně bez chodníku šlapat dál nechce. Takže jsme se rozhodly, že zkusíme najít cestu nazpět k pláži a že to vezmeme po promenádě. Při cestě k pláži se začínalo stmívat a mi procházely kolem takového divného baráku, za kterým bylo kukuřičné pole a jak jsem říkala, že to město má v této době takovou hororovou atmosféru, tak mi ti to úplně připomnělo starý horor - Děti kukuřičného pole. Zase mi tak nějak projel mráz po zádech. Fakt to ale všechno bylo spíš příjemné...hrozně se mi líbilo poznávat úplně něco jiného než doposud. Nakonec jsme cestu na pláž našly a tady dostaly s Jiřkou brutální výtlem. Jdeme...jdeme... a najednou konec silnice, žádná promenáda a už jenom v podstatě pláž a maják byl hodně .. hodně vzdálený. Řekla bych další kilometr a půl, což by nám v písku zabralo stráááášně dlouho a jelikož nám jel autobus za nějakou 3/4 hodinku, tak jsme to vzdaly. Pohled byl ale přesto úchvatný. Jinak tady mi to zase připomnělo, že jsem opravdu v Americe. Američané si přijednou takhle na konec té silnic autem, 5 min koukají v autě na západ slunce a zase si jednou domů. Já nevím, dobře,..... nemám nic proti tomu přijet autem, ale ani nevýlézt ven z auta a nenadýchat se čerstvého vzduchu, to mi přijde divné. Ještě pak vidíte, jak si lidé fotí západ slunce přes sklo auta na iphony. To musí být fotka jak stejno, to vám povím.
    S Jiřkou se tedy vydalo nazpět k autobusu, kde se nám městečko začalo ukazovat už ní v tolik strašidelném světle, jak tomu bylo přes den. Hodně baráčků začínalo být osvětleno a vypadalo to o hodně živěji než ve dne. Tedy na ulicích stále skoro nikdo, ale bylo vidět, že tam asi i někdo žije. Při čekání na autobus jsme pěkně vymrzly. Nedalo se zalést nikam do tepla, už přes den foukal studený vítr, ale s poklesem teploty to bylo ještě ostřejší. Takže jsme se strašně moc těšily až nás konečně pustí do autobusu.
     Při cestě nazpět, ta malá "městečka" ....oni to jsou spíš jen baráky mezi poli na samotě vypadaly ještě strašidelněji než všechno co jsem ten den viděla a pocítila. Nevím, mě by na takovýdlech místech nebavilo žít. Víte jak vám každý říká než odjedete do USA .. "víš v USA se bez auta neobejdeš" ...tak přesnou myšlenku toho, jak to člověk myslí nepochopíte, dokud to tady neuvidíte. Ono to všechno vypadá i mnohem víc samotářky než ta nejzastčenější samota v ČR (kde vám btw...aspoň 2x denně třeba nějaký ten autobus zastaví .. i když třeba kilometr od vás). Tady se může stát, že je nejbližší zastávka 10mil a to se pěšky nedá.
    No nic, po návratu do AC při nás stálo tentokrát štěstí a my chytly hned autobus do Somers Point, kde Jiřka přebývá. Po návratu jsme se nadlábly, vyspršily, chvilku povídaly a usnuly únavou.
     Neděle byla taková poklidná..vzbudilo se, nasnídalo a mohlo nám vyjít, že se něco před polednem vyrazilo na bus zase nazpět do AC, kde byl na plánu už dříve zmiňovaný shopping. Já si vybrala nový kabátek ve Forever 21 a ještě bílé polo tričko. No a ani by jste asi nevěřily, že jedno z nejlevnějších bylo v Calvin Klein - (16$) .. většinou všude jinde bylo kolem té dvacky, takže to je nakonec to, co mi teď říká pane :). Mohlo nám to celé zabrat asi dvě hodinky a já se zas vydala vlakem nazpět do Philly a posléze přesedlala na vlak do Wayne. Celou cestu jsem protextovala s Pájou a nakonec se dohodlo, že se zaskočí to T.G.I. Fridays na večeři. Ona chudák celý víkend dědala na seminárkách do školy, takže se potřebovala trochu provětrat. Vyzvedla mě na vlakáči ... a mohlo se vyrazit .. takže se pak už jen jedlo, pilo, klábosilo a mě ten víkend aspoň pomohl, trochu se oklepat.

     Co bych ve zkratce řekla ke CAPE MAY - Já osobně jsem hrozně ráda, že jsem ho mohla poznat v takovém osamělém světle bez žádného velkého turistického ruchu kolem. To město sálá opravdu takovou příjemnou hororovou atmosférou, kdy vám jednou za čas naskočí husina nebo projede mráz po zádech. Když tam někdo náhodou budete plánovat jet, tak vám v tomto období určítě postačí jeden den. Sice by mohlo být příjemné někde se tam po tom celodenním ťapání usadit a přespat, ale věřte mi, že další den by tam nebylo do čeho píchnout. Je to malinkaté.
    V létě to může být jiné. To si i klidně umím představit jet tam na víkend na pláž, ale zas na druhou stranu si říkám, že už to určítě nebude mít takovou tu atmosféru, jako to má teď, když je tam liduprázno. Až na to příjde, tak asi upřednostním pláž v AC z důvodu, že tam jsem z Philly za hodinku a půl vlakem. Do Cape May mi to zabere + další dvě hodiny a když se nechytne spoj, tak se pak ještě trčí další jedna extra hodina v AC. Ale nevím, možná vyrazit tam na celý víkend nebude špatný nápad. Určitě prostředí je příjemnějsí než AC. Uvidíme...uvidíme :)

Fotky:

Cape May