Pracovní týdny před odletem do Miami ( 20.2. - 2.3. )

     Zdravím po delší odmlce. Ještě než se vrhnu na dočítání všech různých blogů okolo, zkusím trochu zavzpomínat na uplynulé dva pracovní týdny před Miami o kterých jsem se ještě nezmínila, pak mě čeká sesmolit článek o víkendu v NYC a snad ještě v průběhu týdne zvládnu příspěvek o mé dovolené v Miami.
     Co se mého života au-pair týče, tak posledních pár týdnů je fakt dost těžkých, hlavně z důvodu chování kluka, který je prostě časovaná bomba. Jeho nálady se mění hodně často a tak dvakrát, třikrát denně dostává agresivní záchvaty. Motivem k tomu, co je příčinnou je prostě cokoli. Nikdy nevíte, co to bude. Může to být třeba to, že Jax něco jí a jemu to nevoní a začne vyšilovat, může to být třeba to, že Bailey je u něj moc blízko, nebo si zpívá, nebo třeba to, že si se mnou povídá. Do nepříčetnosti ho vytáčí úplně obyčejné věci a vy už pak nevíte co by se mělo udělat, aby k záchvatům nedocházelo. Klukovi se kvůli jeho horšícímu se chování zvýšily dávky léků a kromě toho, že docházejí psychologové k nám do baráku, jednou týdně s ním jezdí HM za dalším psychologem do města asi 20min od nás. Což mi připomnělo, že když tam měl jet minule, tak právě dostal záchvat a bloknul se, že nikam nejede. Přítomná psycholožka to vyřešila tím, že mu dovolila si vzít do auta Game Boy, kterého má jinak zakázaného a to zafungovalo. Jenže mě to připadá jako další ustupování s pravidel. Jako vím, že tady se nic dělat nedalo, měl tam být na čas a prostě šílel a do auta by se ho jinak dostat nepodařilo. Jenže mně příjde, že oni se vždycky stanový nějaká pravidla, to funguje chvilku a pak se pomalu a jistě začnou porušovat, až pak se jejich porušování bere dost automaticky. Stejné to je s tím, že když kluk má záchvat, tak my všichni okolo se musíme klidit z cesty a schovat se. Podle mě by se měl udělat zámek na jeho dveře od pokoje, aby šlo pokoj zamknout i z venčí. S tím, že když už by to jinak nešlo, tak by se prostě zavřel na 15min do jeho pokoje, kde by se vyřval, pokopal by si do dveří, rozházel by si věci ve svém pokoji a do těch 20ti min by byl zas v klidu. Tady to je tedy tak, že mi se schováme, on řve na celý barák, kope do dveří nám a hází na zem vše so mu padne pod ruku, takže mně pak trvá dalších 20min vše zas srovnat do půvpdního stavu.
     S těmi mými dvěmi holkami je to jak na houpačce. Prostě někdy mají dny, kdy jsou úplně v pohodě a zlatíčka největší a někdy zase fakt na pálku a tak moody, že by potřebovaly nejlépe pod studenou sprchu, aby se probraly a uvědomily si, že jejich chování není normální, ale i když to s nimi není vždycky jednoduché, tak ony mají oproti klukovi mozek v pořádku a za jakékoli okolnosti se dá s nimi pracovat, což se o klukovi říct nedá.

     Před nějakou dobou jsem tu oslavila půl roku, člověk se pár krát nedechl a příští týden už tu budu měsíců sedm. Vím, že někdy je to tu hodně těžké, ale i tak to tu hrozně letí a myslím si, že ten druhý půl rok bude ještě rychlejší. A taky, že ano..prsotě mi přijde, že jsem sem dávala příspěvek o půl roce včera a on to už bude za chvíli další měsíc. Ještě se na délku mého pobytu koukám z pohledu....... dvě au-pair, které mi by byly s těch všech holek tady okolo asi nejblíže ... Veronica - SWE a Lisa - Rakousko byly tady přesně půl rok, když jsem já dorazila. No a jelikož už tedy uplynulo dalších šest měsíců, tak přišel čas jejich odjezdu. Což mi příjde neuvěřitelné. S Lisou jsme si došly na rozlučkové kafe do Starbucks a pak další den na snídani do Minelas Diner a s Veronicou proběhlo největší loučení  teď v neděli, zase v Minelas Diner. Další den na to odlítala do LA a jede tu cestovat po Západě. Takže co jsem tím chtěla říct, bylo asi to, že než se nenaději, tak se budu balit také a musím pomalu začít plánovat mé závěrečné cestování. Do toho mi snad v červenci přijede má rodinka z ČR, takže s nimi se ještě musí společně naplánovat co a jak, booknout hotely, motely, někde najít, kde si půjčíme auto...co přesně budeme dělat a kam se pojede a půjde podívat..no mám toho před sebou docela dost a přesně vím, že mě to udrží busy a za chvíli tu bude konec mého pobytu. Ještě tedy další věc, která mi tu mojí polovinu připomněla byla ta, že hned na začátku pobytu jsem si předplatili časopis Elle na rok a Glamour na půl roku. Jak už bylo na spoustě blogů zmiňováno, tak předplatné časopisů tady v USA je fakt za směšně ceny. Rok se většinou pořídí kolem $10 - $25, kdy cena čísla v trafice je $4 - $5, takže ušetříte tak 85% za předplatné, než si chodit každý měsíc koupit časopis do stánku. Jenže zrušení předplatného už tak jednoduché není. Sice si to zaplatíte na pul roku/ rok/dva, ale i když jsem měla ten Glamour jen na půl roku, tak vám pak dojde dopis, že pro úplné zrušení musíte zavolat na to a to číslo a osobně to zrušit. Jinak by vám předplatné automaticky prodloužili o rok a jelikož já jsem to tehdy platila kreditkou, tak by mě částku automaticky odečetli. No nic.. v dopise mi tedy napsali, že moje půl roční přadplatné je skoro ukonce a pokud ho nezruším osobně přes telefon, že mě zkásnou o $22, což by byla cena na další rok. A víte co mi řekli když jsem tam volala?? Ptali se, jestli to opravdu nechci prodloužit, že by mě to na rok stálo jen $10. Takže to bylo od nich docela vyčůrané. Já si předplatné neprodloužila, opravdu jsem na 100% rozhodnutá to tu po roce zabalit.
     Moje poslední dva pracovní týdny před Miami byly ve znamení, jak už jsem se zmínila, loučení se s odjíždějícími au-pair. Ještě proběhla jedna rozlučka francouzské au-pair, která to tu zabalila asi po 4měsících, z důvodu, že pro ní byla au-pair nuda. Ona to tedy neměla asi jednoduché...tedy jak se to vezme. Její HF byl skoro pořád doma a jí ani v podstatě nepotřebovali, takže se furt prý cítila jak páté kolo u vozu a jelikož jí právě práce au-pair vůbec nenadchla, tak místo toho, aby šla do rematch, tak radši odjela domů, kde si prý najde pořádnou práci a pak chce do školy. Mohu to shrnout tak, že z mého clusteru mi už dvě holky odjely z důvodu, že je práce au-pair nebavila. A já s tím plně souhlasím. Nemít volné víkendy, kdy se snažím něco dělat, tak bych asi také už utekla :). Neříkám, že by se tady člověk nezabavil i při všedních dnech, ale chození furt po kafíčkách, nákupech atd. leze do peněz a věřte, že 200dol týdně je tady hodně malá almužna. Já vím, že sice nemáme jako au-pair jiné náklady na život, páč se bydlí s rodinnou a u nich se i jí, ale jelikož mi víkendové aktivity většinou hodně provětrají kapsu, tak se snažím o všedních dnech šetřit, co to jde a kupovat jen to nejdůležitější.
    Jako poslední věc, co jsem musela před odjezdem zařídit kromě loučení, bylo plánování výletů, které jsem chtěla v Miami absolvovat. Seděla jsem u internetu, hledala co by se dalo v okolí navštívit, hledala jsem agentury, s kterými bych jela a tak nějak jsem si načtrtla harmonogram. Pak už mi jen zbýval nákup nezbytností, jako opalovací krém, plavky atd, zabalit a mohlo se vyrážet....
    Splnila jsem si svojí podmínku, že musím napsat aspoň jeden příspěvek a tak se teď mohu vesele vrhnout do pročítání blogů a zjistit co se za ten týden, co jsem tu nebyla událo :)

Fotečky

Tady jsem vlastně ještě byla na rozlučkovém čajíčku s Veronicou v kaféčku, zvaný Grifins. 

Strašně se mi líbilo, že vám dali přesípací hodiny, kde jste viděli, kdy vytáhnout pytlík a mít čaj, jak tak silný, jak si přejete :)

 Jenda z mých snídaní. Porridge (ovesná kaše) s medem a malinami :)

a tady jeden z mích obědů. Byl to toast s cream cheese a uzeným lososem + fazolky a kompotované mandarinky. 

Tohle je už má dovolenková snídaně...tedy z pátku, dne před mým odjezdem. Já ten den vezla mojí rodinku na letiště. --  vyráželi jsme ve 4:20am od nás od baráku, páč meli let v 6:30am. Jak mi odjeli, tak se mi fakt strašně ulevilo...já pak šla ještě do desíti spát a právě si zajela koupit snídani do Wawa.

Večer jsem pak pozvala Páju, udělay jsme si bramboráky a koukaly na Moulin Rouge. Už jenom tenhle volný den mě hodně pomohl :)

Tady se ještě dokoupily poslední nezbytnosti...

a mohla jsem začít balit :)
Jinak nakonec jsem si půjčila kufr od Cindy -- HM od Paji. Kufr nebyl nějak nový, takže jsem se nebála, že ho na letišti nějak výrazně poničí.