Víkend 4.2. - 5.2.

     Příspěvek, kde jsem si myslela, že toho moc nesesmolím, protože se toho prostě moc nedělo, ale nakonec se zadařilo a na pár odstavců to dalo:).
      Na sobotu jsem se domluvila s Markét, která se přistěhovala na sever od  Philadelphie, kdy já jsem spíš na západ, že se sejdeme. Nejsme od sebe zrovna nejblíž, ale na občasné setkání ve Phille, to určitě je. Původně se k nám chtěla připojit ještě Gabča, Slovenka, která ve čtvrtek přijela do Wayne jako nová au-pair, jenže té rodinka řekla, že by byla ráda, kdyby s nimi strávila víkend, takže se od nich neurvala. No nic, na plánu bylo ukázat Markét trochu Phillu. Jelikož i ona strávila nějaký ten měsíc v Londýně, zjistily jsme, že jsme tam musely být i ve stejnou dobu ...paradox :D, ale přesně jak já, i ona z toho byla na začátku dost přepadlá a Philla se jí pod kůži rozhodně nezaryla.
    Jen pro info, Philadelphia je páté největší město USA, ale rozlohou je ještě o něco menší než Praha, jen má možná o trochu víc obyvatel. Jenže ve Phille, je to jádro, kde se dá chodit fakt malinkaté. Kdyby jste chtěli projít jen ty nejznámější památky, nejít nikam do žádným muzeí, tak to vše bez problému za den stihnete. Což by se v Praze asi nestalo. No nic, ukázala jsem jí tu naši známou LOVE fontánu a jelikož je zima a už sundali i vánoční stromeček, tak je tam opravdu jen takový malý nápis LOVE a za tím vypuštěná fontána, takže to atmosféře opravdu nepřidalo. Ukázala jsem jí ulici, kterou se dostane k Philadelphskému Muzeu Umění, kde jsou Rockyho schody a  jeho socha. To zas musím přiznat, když je krásně, tak je to moc hezká procházka. Já už to jednou absolvovala a snad s přijíždějící rodinkou z ČR budu absolvovat ještě jednou, takže se mi to nechtělo šlapat znovu, ale Markét aspoň ví, kudy kam.
   Tady byla docela "funny story", jak se tak česky bavíme, tak kolem nás projel kluk na skateboardu a na nás "Jak se máš?" .. tak jsme si sním daly na chvíli do řeči a prásknul na sebe, že oba jeho rodiče jsou původně z ČR. Maminka je snad i z Krkonoš, jak já. Každopádně kluk česky uměl opravdu jen pár slov, (asi tak to: "jak se máš" a slovo "zuby" :D) spíš prý rozumí. (( Vím jistě, jestli já bych někdy v budoucnu měla dítě a žila v cizině, že ho určitě naučím mojí rodnou řeč. )) Vylezlo z něj, že pracuje v jednom Philadelphském baru a jestli nechceme někdy dorazit. Vzal si na mě číslo s tím, že mi měl poslat adresu. No vyprdl se na to. Trochu mě to mrzí, páč podle toho co říkal, tak by to mohlo být místo, které by se mi ve Philadelphii na večer líbilo. Nebude to nějaký pos***ý klub, kde budou hrát jen remixy nebo černoškou hudbu. Já tedy asi na internetu vypátrala, kde to je, takže by se tam eventuálně dalo i zajít, ale trochu mě mrzí, že se nabídl a pak ticho na pěšině. Já, ani on jsme se na vzájem nechtěli balit, tak v čem je problém?  Když oni ti Amíci to mají asi jiné.
    Pak jsem Markét ukázala Chestnut a Walnut Streets, kde se tak nejlíp ve Phille nakupuje. No taky z toho zrovna odvařená nebyla. Úplně mi připomínala mé začátky, kdy mi došlo, že tady prostě žádnou Oxford Street nenajdu a Primark bude do konce života má noční můra, že si tam člověk nemůže zajít, jak tomu bývalo v LND. Stačilo mu dvacet liber a skoro si koupil nový šatník. Každopádně jsem jí snad uklidnila, že si tam na to zvykne a za pár týdnů už jí to tak hrozné připadat nebude a spokojí se s tím, co má a najde si to svoje, kam chodit.
    Naše kroky pak následovaly do Ross, kde se tedy dá nakoupit hodně dobře, když má člověk čas se probírat nekonečnými stojany. Já se pochlapila a nekoupila nic. Fakt mě zatím drží, úplně nevyhazovat penězi před tím mým blížícím se Miami. Budu si muset stejně pořídit jedny plavky, abych měla aspoň dvoje a asi různé krémy a další sarapatičky. Ještě nevím, jak to udělám s kufrem. Chtěla bych si koupit nějaký malý, právě takhle na týdenní výlety. Jenže ty co se mi líbí, tak jsou docela drahé (kolem 60dol) a já nevím, jestli bych ho pak dostala domů do ČR. Pája mi nabídla, že mi půjčí od její HM, ale já se trochu bojím, aby mi ho na letištích nezničili. Ještě uvidím, ještě mám tak dva týdny to pořešit. Abych se vrátila k věci, já tedy odolala a nekoupila nic. Markét si pořídila novou vestu a converky, na které jsem měla ostatně také zálusk. Už jedny stejně mám, tak jsem vyhodnotila, že by to bylo zbytečné.
   Naše kroky následovaly na Independent Bell, jenže tam byla docela fronta a tak se Markét koukla na zvon z venku a mohly jsme si to nasměrovat na nějakou flákotu. Jo ještě jsem jí tedy ukázala, kudy se dostane na Frenklin Square, kde je to na Phillu také relativně pěkné. Teď není sezona, tak jsou atrakce zavřené, ale je tam možnost si zahrát minigolf, kde jsou jamky udělané, jak slavné budovy z Philli. Až to bude v provozu, tak se tam určitě chystám. Na Market Street Station + vlastně i Mall jsme si ve food court obě vybraly pizzu a jako dezert pak přešli na kafe ze Starbucks a dezert z Tiffannys Bakery (tam ty jejich cup cakes a všechno vypadá úplně nádherně). Daly si jeden cup cake na shareovaní a ani ho nezvládly ve dvou. Vydržely jsme další dvě hodiny kecat a tak nějak hodně byla řeč o Londýně. U mě prostě vede i před samotným NYC, já si nemohu pomoci. Přišla jsem na to, že její HM bude dost velká slepice a dost mi vyprávěním připomíná mojí HM právě z UK. Prostě ladies, které si myslí, že jim patří svět a lidem okolo dělají za života peklo. Já mám úplně na paměti, jak mi jednou přišla má UK HM domů asi o dvě hodiny později než jsem měla končit s omluvou, že prostě po těch nákupech a kafíčku s kamarádkami musela jít, že to přece musím chápat. Takže asi něco  podobného má teď Markét doma. No vůbec jí to nezávidím. No nic, bylo skoro šest večer, obě jsme naskočily do svých vlaků a valily domů.
    Neděle byl den, kdy jsem se vzbudila a opravdu neměla nic v plánu a byl to strašně divný pocit. Až na pozdní odpoledne bylo domluveno, že se sejdeme s Pájou a snad i s novou Gabčou. Takže já přemýšlela a řekla jsem si, že zkusím nahodit těžký relax a udělat si seriálovou neděli. Dala jsem asi dva díly The Big Bang Theory a prostě mě to nějak nenakoplo, spíš nějak naprudilo a byla jsem celá taková malátná a unavená. Řekla jsem si, že tohle tedy ne, že v baráku nezůstanu, nebo bych se asi ukousala nudou. Nehledě, že křik dětiček z vedlejších místností mi na relaxu vůbec nepřidával. Prostě jsem si sbalila knížku a vyrazila do Starbucks. Nic originálního, já vím, ale tady se bez auta nic moc originálnějšího nevymyslí. Už takhle je Starbucks asi 20min pěšky, cestu, kterou jsem pěšky absolvovala naposledy asi první týden mého pobytu tady ve Wayne. Dala jsem si ten největší ledový čaj a vydržela tři hodiny číst s občasným prokládáním FB na mém ipodu. Kolem páté mi volá Pája, že se doučila a kde jsem a že za mnou tedy dovalí. Chvíli jsme si pokecaly, jak se měla v Disney a tak..dovezla mi jako dárek klíčenku, takže už je pěkně na mém svazku klíčů. Pak se zavolalo Gabči, jak na tom je a jestli jí už dala rodina volno. Říkala, že se od nich odpojila a nakupuje v Kmart, tak jsme jí tam jely vyzvednout a zašly si do Minelas Diner na seznamovací večeři. Zjistily jsme, že Páji jedna z nejlepších kamarádek za dob, co tu byla jako au-pair byla au-pair, která pracovala pro stejnou rodinu jako teď Gabča. No nic, trochu nás překvapilo, že jí její host rodina blokuje jak příjímání, tak odesílání zpráv. Což mi přijde dost "uncomfortable" na což jsem přišla v týdnu, kdy jí člověk chce jen třeba dát vědět, že u ní bude za 10min ať je ready a přes SMS to nejde. Každopádně po véče se jí odváželo a Pája se chtěla pozdravit s její HM, protože se právě už z dřívějška znají. No HM byla taková dost odměřená a obě nás to dost překvapilo. Večer mě pak Gabča píše, že má u rodiny trochu problém, že jí prý řekli, že si nejsou jistí, že byla správný match a že očekávali, že s nimi bude aspoň na začátku trávit svůj čas. Neříkám, kdyby s námi byla celý den, ale mi byly společně ani né dvě hodin, takže jako tu familii, trochu nechápu. Já bych v její sitiaci, kdyby mi tohle rodina po přijezdu řekla, tak se asi neudržela a rozbrečela se jak malé dítě. Pája mi pak říkala, že co si pamatuje, tak ta její kamarádka měla na začátku podobný problém, ale že se to pak uklidnilo, tak uvidíme, doufám, že se bude mít dobře.
    Poslední velkou akcí v neděli byl v TV davající Super Bawl. Jelikož má rodinka je hrozný fanoušek Phillies (baseball), tak americký fotbal nějak moc neprožívali. Nebyly nakoupené žádné brambůrky, cup cakes a kdoví co ještě s tématikou. Prostě jsem je zastihla, jak si v klidu večeří a při tom mají jen puštěnou TV jako "background". Takže jsem si šla k sobě, tu TV také pustila... a asi z celého fotbalu se mi nejvíc líbilo představení Madony o přestávce :D. ((Já být takhle fit v padesáti, tak si piskám :) )). Jinak Super Bawl je jedna reklama za druhou a moc se na to stejně koukat nedá.

Fotky/Obrázky:

Shareovaný dezertík :)

Jen tak na ukázku z Tiffanys Bakery nabídky :)

 Malý dáreček z Disney od Páji :)

Pracovní týden 30.1 - 3.2.

     Po náročném, ale pěkném víkendu mě čekal pracovní týden. Asi nemusím vykládat, že se mi do něj zrovna nechtělo, ale kupodivu musím říct, že mi dost rychle utekl a ani jsem se nenadála a byl čtvrtek a pak už pátek. Ve čtvrtek večer dostávám SMS od Paji. Ta byla s její host rodinkou na týden v Disney na dovče, tak že prý nechápe, jak to může tak strašně letět a že už jim dovča za chvíli končí. Já ji na to s klidným svědomím odepsat, že i mě to tentokrát letělo a dětičky zatím neměly žádné velké excesy. Byl to i trochu atipický týden. Už jsem tu pár x zmiňovala, že kromě pondělku k nám dochází za klukem Mr Mark, aby sním dělal úkoly atd. Jenže v průběhu tohoto pracovního týdne jsem se dozvídala, že Mark nedorazí ani v úterý, ani ve čtvrtek, protože měl nějaké "student teacher meetings" .. asi něco jako třídní schůzky. On totiž ještě než každý den přijíždí k nám, tak dělá asistenta nějakému klučinovi někde na nějaké škole nedaleko. Trochu jsem se těch dní sama s Coltonem obávala, z důvodu, že nebude chtít dělat úkoly. No trochu jsem s tím bojovala, ale relativně se úkoly zvládly. Tedy v pondělí si to usnadnil tím, že úkol nechal ve škole. V úterý zafungovalo to, že se chtěl koukat na TV a já mu řekla, že jedině až udělá úkol. Sice si k tomu sedl asi až v 6:20pm, ale nakonec ho udělal. Ve středu, kdy tu byl Mark, tak úkol pro změnu zase nedonesl. Ve čtvrtek ho nechtěl dělat, ale tady zas zafungovalo to, že mu rodiče dovolili, že když má hotové úkoly, tak si může v době co tu nejsou spustit počítač, ale jen nějakou hru, která by ho měla naučit psát na klávesnici. (upřímně.. nic ho to nenaučí, protože samozřejmě nemá prstoklad, ale normálně ty písmenka mačká jak se mu zlíbí .. když se mu to chce vysvětlit, tak se vzteká, takže nic). Každopádně, vždy si musí zavolat rodičům a ti mu to musí povolit a jelikož neměl hotový úkol, tak mu to dovolili pustit si ten program, až si ho dodělá. Neříkám, že pak když následovala večeře, tak mi trvalo asi 20min, než jsem ho od počítače dostala. Jídlo se muselo přihřívat a  během dvou minut do sebe naházel polovinu, řekl že je plný a zas odešel. Takže asi 10min před tím, než jsem měla mít padla mi jen říká "I am hungry" ..  tohle spojení už absolutně nesnáším. Tady bych věřila, že hlad i měl, protože toho moc nesnědl, ale přijde mi, že tomu dítěti ještě do teď nikdo nevysvětlil, rozdíl mezi mít hlad a mít na něco chuť. On prostě tohle spojení používá na všechno. Takže se občas stane, že dojí, zbyde mu ještě nějaké jídlo a za 10min na mě řve, že je hladový. tak já na něj, že mu doohřeji, co mu zbylo a on na mě zas spustí, že tohle ne, že tohle nechce a chce třeba "chips and salasa". Takže on prostě nemá hlad, ale jen chuť. Což ostatně dělá i moje druhá holka.
    Během týdne mě ještě né jednou vytočila Jax a jedna příčina také byla kvůli jídlu a také to myslím bylo ve čtvrtek. V rozmezí asi hodiny jsem se jí ptala už potřetí, co chce udělat k večeři. Její odpověď byla vždy stejná ..I dont know, I am not hungry. Takže jsem ji trochu začala vysvětlovat, že jen doufám, že až přijdou rodiče, že první co od ní uslyším nebude I am hungry. Protože to už udělala několikrát a prostě jí říkám, že mou prací je jí nakrmit a že když skončím a pak jen slyším, že říká rodičům, že nejedla a že je hladová, tak to pro mě není zrovna příjemné. Stejně její odpověď zněla .. I dont know.. I am not hungry. A víte, co udlěla? Celou dobu byla u sebe nahoře, přijde HM, ona sleze dolů a povidá jí. Že má super nápad dnes na večeři, že by si mohli udělat hamburgry. Jako nevím, jestli to bylo naschvál, ale hodila jsem na ní vražedný pohled, před Hm jsem jí řekla, že mi ještě před 20ti min, tvrdila, že není hladová a fakt uraženě jsem šla do svého pokoje.
    I když tedy trochu útrap s dětmi bylo, tak fakt do čtvrtka to šlo, ale tou SMS Páje ve čtvrtek večer jsem to asi zakřikla a v pátek za byl den, kdybych se nejradši sbalila a jela hned domů. Začalo to ráno, kdy to zas chytlo kluka. Z niče nic začal provokovat ségru, která si v pohodě četla a vůbec nic mu nedělala. Nejdřív k ní lezl a začal jí sahat na stránky, tak aby nemohla číst a že prý chce tu knihu, kterou teď čte. Já jsem mu řekla, že to tedy ne, že má okolo tisíce dalších knih (což je skoro pravda),  tak ať si prostě vezme nějakou jinou. Bailey se nakonec naštvala, tu knihu po něm hodila a vzala si jinou. On ale začal, že chce teď tu knížku, kterou si právě vzala. To jsem fakt už pěnila a řekla jsem mu, že to v žádném případě a ať si prostě vezme jinou. To ho nějak naštvalo a začal kopat a mlátit Bailey. Já ji přišla chránit, jeho od ní odstrčila a tak jeho pozornost přešla na mě a začal tedy mlátit a kopat mě. Já už se trochu neudržela a trochu zaryla mé nehty do jeho ruky a to začal pištět, že jde volat Mum. Na to jsem tedy čapla telefon, a říkám, že v žádném případě, že se musí uklidnit. Že má na dnes play date a jestli se neuklidní, tak já budu ta, co bude volat HM a zruší to. To situaci ještě víc vyhrotilo a já tedy musela vzít Bailey a šly jsme se schovat ke mě do pokoje. Bylo asi 8min do doby, než se dětí musí připravovat do školy a odcházet na bus. Takže jsem se trochu bála, že to bude málo a co já si pak s ním počnu, až bude muset odcházet. Asi 3min vydržel kopat do mých zamčených dveří, ale pak prostě odešel. Naštěstí se do doby, než se muselo jít uklidnil a to prostě člověk nechápe, jak se jeho chování mění ze sekundy na sekundu. Před 10min byl v pohodě, pak vyváděl jak pominutý a teď už se zase začal lísat, jak nejlepší kamarád. Samozřejmě, že ve mě to úplně vře a nejradši bych mu zakroutila krkem nebo kdyby to šlo, tak s ním aspoň nemluvila a dělala strašně uraženou, ale to nejde.
      Byl tedy pátek a den, kdy se pere. Vím, že v pátek je většinou prádla jen na dvě pračky. (Když to jde, tak tady perou stylem .. tmavé zvlášť a bílé se světle barevným dohromady). Vím, že právě v pátek není tolik prádla, takže mě to nezabere celý den. Jenže zase dokázala překvapit Jax. Pokud sem náhodou chodí nějaký kluk, tak ať zbytek tohoto odstavce přeskočí, páč se bude týkat tématu, o kterém kluci zrovna neradi slyší. Každopádně, nedávno moje mladá dostala svoje první měsíčky. To že budu muset prát její špinavé prádlo, s tím jsem tak nějak počítala. Vím, že stejný problém má Monča z Philly. Tady ty holky si i hodně špinavé prádlo po sobě nepřeperou a prostě to nechávají na svých au-pair. Ty tu jsou přece proto, aby jim vypraly, ne?? To že by se chuděrám au-pairkám mohl zvedat žaludek asi ani nepočítají. No nic, se špinavým prádlem jsem byla smířená, ale najít na spodním prádle ještě přilepenou vložku..s tím jsem fakt nepočítala. A nebylo to na jedněch kalhotkách, ale rovnou na dvojích. No nic, já jí to hodila k jejímu koši na prádlo a jak přišla ze školy, tak jsem ne ni trochu vlítla, že prostě není moje práce, až do takovéhle míry starat se jí o spodní prádlo. No holka se mi omluvila a že si dá příště pozor. Ale jako, tohle by mě v civilizované společnosti nikdy nenapadlo.      
      Poslední věc, kterou bych chtěla k minulému týdnu sepsat je samotný play date .... jako bylo to v pohodě, to neříkám. Pěkné počasí a tak se s dětmi vyzazilo k potoku, který máme asi 100m od baráku. Tedy trochu mi tu přijde divné, že nikomu nevadí, že tam chodíme. Přijde mi, že potok je na něčí zahradě. Tady jsou sousedé asi shovívaví, už vidím, jak by nás v ČR majitel pozemku hnal. No nic, vše by bylo v pohodě, kdyby dětičky neobjevily kus golfové hole v potoce a že to je jako jejich poklad a že to tedy vyloví. Sice tu nemáme oproti ČR zimní počasí, v úterý a středu mohlo být dokonce i nějakých + 18 stupňů Celsia, ale zrovna v ten pátek mohlo být tak 5 a samozřejmě, že děti byly celé zmáchané. Já už v tom viděla při nejlepším zápal plic. Ani já ani Mr Mark jsme nechtěli Coltona nějak rozeštvat, když tu měl kamaráda, tak se děti nechaly, ale tohle vidět moje mamka, tak už jí vezou. Jen tak pro představu, Colton si třeba byl jen v krátkém tričku, tepláky si vyhrnul až k zadku, sundal body a lovil tu hůl v. Samozřejmě, že všichni tři (Colton, Bailey + kamarád ) měli boty promáchaný skrz naskrz a byla jsem překvapená, že v pondělí, když se šlo do školy už byly suché. (V baráku nemáme topení, na které by se to mohlo položit, kdyby chtěl někdo namítnout) :)
  No nic, týden se relativně přežil a já byla ráda, že tu byl zas víkend.
 

Jen malá vsuvka....

    Až teď, asi po pěti dnech od uveřejnění předešlého článku jsem si všimla, že všude píšu, že jsem šla k soše B. Frenkina.. teď mi nějak došlo, že on je to Lincoln :D :D ... takže to prosím vemte na vědomí. Mně se tyhle dva chlápci furt motají a asi večer to snad vše opravím.

Washington, DC víkend

     Měla jsem před sebou víkend na který jsem se moc těšila. S Jiřkou jsme se už, co tu byla na Silvestra domlouvaly, že by se konečně mohlo vyrazit do DC. Já se tam chystala hrozně dlouho, ale nejdřív se to plánovalo s Martinou (nevím, jestli ji ještě pamatujete.. holčina z Itálie, která šla do rematch). Ale nějak se v tu dobu nemohlo najít nějaké cenově rozumné ubytování. Ona nakonec jela a spala u nějaké au-pair, kterou znala z orientation a já se na to vyprdla. Takže konečně to vyšlo.
    Jiřka přijížděla už v pátek večer, protože jak bydlí v Atlantic City, tak nebo tak by musela nejdřív do Philly a kdyby se vydala k nám až v sobotu ráno, tak by jsme do DC dorazily asi tak ve čtyři odpoledne a den by byl skoro fuč. V pátek mě ještě čekala jedna akce. Kirsten z Německa slavila narozeniny, tak si s námi "au-pairs z okolí" chtěla zajít na večeři. Jelikož vybrala restauraci,která je vzdálená asi jen 2min chůze od vlakáče, kam dorážela Jiřka, tak se to mohlo dobře na kombinovat, že jsem si z restaurace odskočila jí vyzvednout a pak se k nám přidala. Upřímně mě Kirsten trochu naštvala, páč to byly její narozeniny, všem napsala, že se sejdeme v 8pm. Já aktivka tam byla už v 7:55pm, protože jsem nevěděla, jak se mi podaří zaparkovat, ale měla jsem štěstí, že mi auto zrovna vyjíždělo a já mohla zaparkovat hned. Každopádně Kirsten dorazila jako poslední asi tak v 8:20 a při -5ti to nebylo zrovna příjemné. V USA to v restauracích chodí tak, že u dveří po vchodu do restaurace vždycky někdo stojí a vy nahlásíte kolik bude lidí a pak vás posadí. Takže jelikož jsme nevěděli kolik nás bude, tak jsme fakt museli čekat na mrazu. Vím, že holky chtěly po večeři ještě někam jít, nevím kam, protože kromě jedné nikomu nebylo víc než 21, takže vůbec nevím co vymyslely. Já s Jiřkou jsme se po desáté odpojily a udělala jsem ji ještě okružní jízdu po Wayne.Byla tu už 2x a vůbec ho neměla šanci vidět. Po příjezdu domů jsme si daly sprchu a začaly plánovat kde co navštívíme. Tak nějak jsme se domluvily, že ona vybere místa, kam se půjde a já pořídím mapu. Takže klobouk dolů před Jiřkou a fakt to měla dobře připravené. Jen jsme tedy skonzultovaly nad mapou, jak to bude všechno nejlepší projít a kam jít první a kam poslední.  Kouklo se na díl Big Band Theory a šlo se spát.
     V sobotu jsme to moc nehroutily. Z Philly nám jel bus v 9:50 a vlak z Wayne v 8:40. Budík nám zazvonil v 7:30, dobalily ještě nějaké věci a šlo se na snídani. Zrovna přišel můj HF a že nám koupi cake. Jmenoval se Moravian Cake, takže prý jestli to znám. V podstatě to bylo jen těsto a hromada skořicového cukru. Nic takového z ČR neznám. Neříkám, že to bylo špatné, ale fakt přeslazené. Člověku by stačil čtvereček 3x3cm a měl by zásobu cukru na celý den. Na vlak se vyšlo s malým předstihem než se původně plánovalo a musím říct, že se došlo na zastávku, čekala asi minuta a vlak přijížděl. Takže vyjít o minutku později tak vlak je fuč.
    Celou cestu do DC se prokecalo. Já fakt byla šťastná, že na celý víkend vypadnu z baráku a ty má malá monstra aspoň den neuvidím. Po příjezdu do DC na Union Station se zašlo na obídek. U obou to vyhrála čína. Jiřce to v konečné fázi moc nechutnalo, ale já byla relativně spokojená. Trochu jsme měli potíže u kupování lístků do metra, protože ani jedna z nás nepochopila, jak to funguje. Tak nějak nás zpozoroval jeden černoch a chtěl nám poct. Mě bylo hned jasné, že když si necháme pomoci, tak po nás bude chtít peníze. Byly jsme ale tak bezradné a tak nám nezbylo nic jiného než se ho tedy zeptat, jak to funguje. Takže nám vysvětlil, že na každé zastávce je cedule, kde je napsané kolik to bude stát do zastávky, kam potřebujeme a že si můžeme koupit buď denní ticket za 9dol nebo před nabít takovou papírovou kartu a pak nám to bude strhávat peníze. Věděli jsme, že 9dol neprojezdíme, páč stejně budeme víc chodit, takže se karta nabila na tři jízdy metrem a mohlo vyrazit na hostel, kde jsme si chtěli nechat věci. Když nám to tedy nakonec vyplivlo lístky, tak nám černoch ukázal, že by se potřeboval dostat tam a tam... samozřejmě ta nejvíc vzdálená zastávka, za asi 6dol jen cesta tam. (Jinak o víkendu většina zastávek byla 1.85dol) že prý nemá peníze a jestli mu nezaplatíme lístek. Já mu dala dolar, Jiřka nic, poděkovaly jsme za pomoc a radši utíkaly za vrátka, kde se on bez lístku nemohl dostat.
    Jelo se 5zastávek metrem, asi pět min pěšourem a dorazilo se do našeho hostelu. Z venku to vypadalo fakt malinkatě, ale musím říct, že s ubytováním jsem byla více než spokojená. Byli jsme v 6ti holčičím share roomu, kde byly ale jen dvě další spolubydlící. Pokoj průměrně velký, rozhodně jsme si na hlavy nešlapaly. V pokoji byla i TV, což počítám je pro hostel dost nadstandart, dokonce jsme měly už i povlečeno a ve sprše byla i velká pixla s mýdlem, šamponem a kondicionérem, takže jsem ani nevyužila ty, co jsem si nakoupila. Ještě tu bylo super, že v ceně byla zahrnutá  snídaně..a na hostelové podmínky se nemohlo stěžovat. Toasty, bagely, různé druhy marmelády, Philadelphia creem cheese, peanut butter, čaj a káva. Člověk se v pohodě najedl a samotný hostel byl situovaný v části, kde mi to hodně připomínalo architekturou Londýn. Cena za noc byla kolem 30dol i s taxou, takže fakt super. Když jsem tehdá hledala s Martinou, tak to byl minimálně dvojnásobek.
     No nic,,,jako první zastávka byla naplánována China Town .. já byla v China Town v Londýně, což si vůbec nepamatuji a pak ve Philly a tam je to tedy hnus. Neřikám, že tady to bylo nějaké extra, ale takovou tu vstupní bránu mají velkou a krásnou a celkově to ušlo. Už bych tam příště nemusela jít, ale jednou to vidět bylo dobré. Pak se zašlo do obchoďáku, který je prpojen s hokejovou arénou pro Washington Capitals a ještě snad pro nějaký basketbalový team. Myslela jsem, že to bude nějak označené...vůbec nebylo a vevnitř kam se dalo jít bez lístků byla v podstatě jen velké branka a hokejka, jinak by jste ani skoro nepoznali, který team by to vlastnil.
     Pak už se vyrazilo za kulturou Washingtonu ... naše kroky jsme si nasměrovali k U.S. Calitol budově a vlastně ještě kousek za ní je známá budova hlavně pro vnitřní malby na stěnách Library of Congress. Než se tohle obešlo, tak se začalo stmívat...a před sebou jsme měli asi dvě míle dlouhou procházku k Washington Monument, pak dále kolem Reflecting Pool až k sedící soše Benjamina Franklina a jako poslední na tento den byla naplánovaná zastávka u Bílého domu, který už není v přímé čáře od těch výše zmiňovaných památek. Když tak procházíte promenádou, tak míjíme hodně muzeí, která jsou většinou zadarmo, ale dnes nebyl čas do nějakého vlést. Snad někdy příště. Po půl hodince se došlo k takovému typickému kolotoči s koněmi, který určitě znáte z filmů. Neříkám, že jsme tam nebyli nejstarší, když nepočítáme rodiče, kteří drželi své ratolesti, aby nespadli, ale neodolali jsme a jednu jízdu si dali a byla to fakt sranda. K Washington Monumentu se docházelo za západu slunce a scenérie byla nezapomenutelná. Byla jsem strašně ráda, že jsem to mohla vidět v tuhle dobu.. bylo to famózní. Trochu zklamání nastalo tím, že Reflecting Pool je v rekonstrukci. Byl by fascinující zážitek vidět tohle všechno při západu slunce, ale tak zas nemůžu mít vše. Další půl hodinku se mohlo jít k soše BF a nadále se míjely další a další památky, jako Memoriál k Druhé Světové Válce nebo Memoriál ke Korejské Válce. Tam jsme dorazily, když už byla tma a mají to udělané v podstatě jako sochy vojáku v trávě, kde je na některé posvíceno lampu od země a trochu mě to připomínalo nějaké město duchů a zrovna jsem se tam příjemně necítila. Nakonec jsme vzdaly M.L.King Memoriál, na který se chtělo jít podívat, ale cesta tam a zpět by zabrala asi dalších 20/25min. Už mohlo být kolem 8mé hodiny, nožičky si začaly říkat o odpočinek, měly jsme před sebou ještě návštěvu sochy B.  Frenklina a White House. Frenlina jsme zvládly s šlo se podívat na Bílý Dům. Podle mapy by měl být viditelný od Washington Memoriál, takže jsme už po něm pokukovaly, když se tam tudy procházelo a připadalo nám, že si s námi hraje WH na schovávanou. Když jsme se blížily do míst, kde by to mělo být, tak tam byla taková velká budova, ale obě jsme si říkaly, že tedy White House vypadá na obrázcích nějak jinak a hlavně tenhle měl na sobě i trochu černou. Takže jsme začaly vtipkovat, že si ho Obama trochu přibarvil k obrazu svému. No nic, začali jsme si dělat fotky ze všech stran a když dojdeme na druhou stranu té budovy, tak vidíme šipku... White House doprava" Takže jsme se fakt "rozesmály, že jsem truby a ani nepoznáme Bílý Dům. Nakonec jsme ho tedy našli, ale je fakt o hodně menší než jsem si ho představovala. Sice na to že tam bydlí jedna rodina, tak je to obrovské, ale když to porovnám s naším Pražským Hradem, tak ten je tedy kolos oproti WH. Bylo kolem deváté, obě už jsme byly vyhladovělé a uchozené. Chtěli jsme si zaskočit někam na jídlo a zas tak toho moc kolem nás nebylo a když jo, tak už bylo zavřeno. Takže jsme dali na jistotu a metrem se vydali na Union Station, kde jsem si dalali už oběd. Tam byly otevřené ještě i obchody a já si zas pořídila nějaké ty pohledy a vyhlídla si tričko, které jsem si plánovala koupit další den při odjezdu. K véče to u mě vyhrála obrovské pečená brambora se sýrem, slaninou a zakysanou smetanou. Den předem se ještě plánovalo, že by se večer zašlo do kina na nějaký film, ale obě jsme byli ve stavu, že by se stejně usnulo. Vydalo se zpět na hostel a byli jsem rádi, že nám bylo jasné, jak obsluhovat mašinu v metru, když jsem si potřebovaly dobít nějaké ty dolary na lístek.
    Jak jsem popisovala dřív, náš hostel bych charakterizovala jako jeden z těch hodně lepších. Jednu chybičku to přece jen mělo a to až posléze jsem zjistila a malou vráskou by se daly označit naše spolubyslíci z Jižní Ameriky. Neumíte si představit, jak byl přetopený pokoj, když jsme tam asi v půl 11dorazily. Bylo tam takřka nedýchatelno. Naštěstí jedna z těch holek byla ještě vzhůru, tak jsem se zeptala, jestli nemohu topení vypnou, páč to by se fakt nedalo i když já jsem člověk, který preferuje trochu smrádku před zimou, tak tohle byl extrém. Naštěstí nebyla proti s tím, že prý se k ránu udělá zima. Ale, asi lepší než být uvařená zaživa. Dala se sprcha, Jiřka ještě chvíli koukala na TV a já to asi po 10min vzala a usnula. Ráno, mě probudil zvuk AC, kdy asi jedné ze slečen byla zima. Musím říct, že v pokoji bylo úplně normálně..ani horko, ani zima. Bylo stejně asi jen 10min do našeho stanoveného budíčku, takže mě probuzení ani nijan nevadilo a v klídku jsem se začala probírat. S Jiřkou jsme se shodli, že být s těmi slečnami na pokoji víc než jednu noc, tak by asi došlo na hádku. Jediné co to ráno bylo ještě dobré, tak jak jsem večer AC vypínala, tak jsem tam trochu hýbla nastavením, což si slečna  nevšimla a foukalo to spíš vlažně než teple, takže to šlo a pokoj se nějak rychle nepřehříval. Vydalo se na snídani..která tedy byla na hostel hodně v pohodě a s paní na recepci jsme se domluvily, že je Check Out až ve 12, takže jí teď doneseme povlečení, necháme si na pokoji věci, půjdeme obhlédnou, něco z našeho plánu, což bylo kousíček od hostelu a pak se vrátíme a odevzdáme klíže a odhlásíme se.
    Jiřka na internetu vyhledala, že okolí Logan Circlu, který mohl být asi 20min pěšo od hostelu , je prohlášené zdejší malebnou architekturou. Takže jsme se tam vydali. No zase jsme mohly zhodnotit, že okolí je určitě i míněno tam, kde je hostel, páč architektura byla vážně malebná, anglického stylu, jak už jsem zmiňovala, ale né nějak výrazně jiná od toho kde byl hostel. Takže jsem si řekli, že jsme si daly po ránu aspoň hezkou procházku.
     Odhlásilo se z hosetlu a kroky nás navedly zpět do metra a vydalo se na Pentagon Memoriál. I s přestupem nám cesta zabrala asi 20min, takže méně, než se původně předpokládalo. Hned co vylezete z metra můžete všude vidět cedule zákaz focení. Takže nás trochu vyděsilo, že ani neprořítíme žádnou fotku. Nakonec Pentagon Memoriál, je jediné místo, kde se dají nějaké fotky prořítit. Celkově to tam ne mě působilo hodně divně. Všude vidíte budovu Pentagonu obehnanou osnatými dráty. Různé budky, kde vás pozorují stráže, jestli neděláte něco co nemáte a pravděpodobně to stejně mají všechno pod bezpečnostními kamerami. Fakt, člověk by si snad ani neuprdnul, bez toho aby to tam nevěděli. Ještě tedy Pentagon takhle z blízka, když nemůžete vidět, jak je to zakroucený nevypadá nějak vábně. Prostě normální velký barák...trochu "komunistickeho typu".
     Další naše kroky směřovaly zpět do centra, kde na věži staré poštovské budovy měla být vyhlídka na Washington, DC. Stejně jako den předem v kongresové knihovně se muselo projít kontrolou jak na letišti ---> docela vtipné, že Jiřka si omylem vzala pepřák a ani jednou na to nepřišli. Vydalo se na věž a zase žádná hitparáda to nebyla. Pár oken bylo prosklené plexisklo, které bylo docela poškrábané, takže hlavně fotky se dělat moc nedaly a zbytek oken bylo obehnáno u sebe nataženým ocelovým lanem, takže se pohled tak nějak před vámi mihotal. Úplně poslední zastávkou byla budova F.B.I. Zase bych ji charakterizovala .. trošku něco jako budova komunistyckého typu. V původním plánu bylo ještě navštívit dvě nebo tři další místa, ale bohužel nás tlačil čas.
     Zase se tedy nasedlo do metra, přejelo na Union Station, skočilo na oběd, já si koupila to vyhlédnuté tričko ze včerejška a valilo se dom. Autobus nám jel ve 2:15. Kdyby Jiřka neměla ještě pak celou cestu z Philly do Atlantic City, tak by se mohlo jet klidně o dvě hodinky později, ale ona i tak dorazila domu kolem 10pm. Obě jsme byly dost strhané a první hodinku cesty prospaly a pak zas začaly povídat.
    Jak bych Washington, DC zhodnotila jako město? Když se přijíždělo k Union Station, tak to tam hodně vypadalo jak ve Philadelphii, kterou tedy za pěkné město nepovažuji, takže jsem si říkala...ok zase další Philla nebo Baltimore. Ale ne... hodně se mi líbila oblast, jak jsme měli hostel. Takové skoro evropské a když se pak dorazí do té památkové oblasti, tak kulturně založený člověk si příjde na své. To se cítíte jak někde ve Starém Římě nebo Řecku. Co mě hodně překvapilo, tak město hlavně ve večerních hodinách a to tím myslím už 8pm hodně plaje prázdnotou. Fakt když jsme šli od WH k metru a snažili se najít někde, kde se najíst, tak se nepotkal živáček, což bylo trochu strašidelný. Možná to za sezony bude vypadat jinak, ale teď je tam hodně liduprázno. Rozhodně to není žádné NYC II. Já osobně se chystám do DC ještě aspoň jednou na víkend vyrazit a projít si nějkterá ta muzea, která jsou zadarmo. Hodně dobře vypadala botanická zahrada, bylo mi doporučeno Air and Space Muzemum a  ještě bych chtěla prubnout ZOO, kde by měli mít snad i pandy. Jenom tedy, když člověk takhle cestuje metrem a i vlastně docela dost na ulici, tak musím říct, že je tam hodně žebráků, který si to namíří k vám a chtějí po vás peníze, což úplně příjemné není.

Ale jinak jo.. Washington, DC je na USA pěkné město. :)  

Fotky.... je jich kupa

V budově, kde má být udajně Washington Capitols hokejový team.

S policejní károu

Brána v China Town

U.S. Capitol building

Library Of Congress building

uvnitř - Library Of Congress building

 Pohled na U.S. Capitol k cestě na Washingron Memorial

Zastávka na kolotoči :)

--------------------------------------------
Fotky z Washington Memorial
PS: My mu s Jiřkou začaly říkat Golém :D

Tahle je už pořízená pří cestě na sochu B.F.

------------------------------------------
B.F. Socha

---------------------------

Město duchů, aneb memorial Korejské Války

pohled na Reflecting Pool v rekonstrukci + Washington Monument

Takhle je pohled, když je Reflecting Pool v provozu.

Tady to byl náš domělý Bílý Dům :D

Tady už ten pravý

Architektura baráčku v okolí našeho hostelu - welcome to London :D

Pentagon Memorial 

Pentagon Memorial

U pošťácké budovy

Stará pošťácká budova

Pohled na U.S. Capitol z věže 

Pohled na Washington Monumet z věže

Budova F.B.I.

Budova F.B.I.

Tohle mě dost obavilo... Best Buy automat.. takže proč nenakupovat elektroniku jak nějaké sladkosti :).

Suvenýry z DC

Další pracovní týden 23.1. - 27.1.

      Už si mohu odškrtnout další pracovní týden. Mohu říct, že se to pomalu začíná lepšit a začínám se dostávat do formy, jakou jsem měla před Vánoci. Tím pádem mi práce až zas tolik nevadí. Hodně tomu napomohlo pondělí, kdy jsem nebyla ušetřena jednoho boxa do ramene od kluka. A proč zrovna to, že jsem to schytala, pomohlo k tomu, že se cítím o něco lépe..... No bylo to tak, že kluk přišel v pondělí domů a po tom co sní snack, by si měl udělat úkoly. Pondělí je den, kdy nechodí Mr Mark, protože má školu, takže musím s klukem "dealovat " sama. Po tom co se najedl, jsem mu navrhla, že si půjdeme udělat úkol. Na to mi odpověděl, že ještě nepoužil ten svůj Pass. To jsem s ním musela nesouhlasit, protože se s ním domluvilo, že ho použil minulý čtverek. Na to mi řekl, že sice úkol nedělal, ale že ten papír (jako ten pass) nedal učiteli, takže je furt platný...to jsem mu jen řekla, že to takto nefunguje a jelikož jsme stáli asi metr od sebe, tak na mě začal řvát, Shut Up a právě mi dal boxa. V tom mi nějak došlo, že mi fakt nestojí se s dětmi nadále hádat. Od té doby jsem si řekla, že tedy konec. Rodičům jsem napsala SMS, že mě kluk praštil, protože nechce dělat úkoly a že se furt vymlouvá na Pass a že já s ním tedy ten úkol dělat nebudu. Na to mi přišla odpověď, že je to v pořádku, že to s ním vyřeší až přijdou a že se omlouvají, že mě praštil. Prostě od toho dne mi je skoro jedno, co děti dělají, jestli sní nebo nesní snídani.. rodiče na to nepřijdou, pokud se pořádně nenají a mě to za hádky a 1000x připomínání, nestojí. Já nebudu ta, co bude hladová. Prostě jsem nad nimi rezignovala i v tomhle. To, abych si s nimi hrála nějaké hry jsem už rezignovala asi před dvěma měsíci. Sice teď, už máme měsíc režim, že děti nesmí hrát žádně elektronické hry, do doby než jsou rodiče doma a sami jim to nedovolí.Takže člověk by řekl, že by si začaly i normálně hrát, ale stejně je moc k žádným hrám nebo nějakému vyrábění nedonutíte. Hodně to pomohlo v tom, že Colton začal chodit víc ven..většinou chce jen s MR Markem, když tu je a když není, tak si tedy vystačí se mnou. Víc si čte... a celkově mohu říct, že to rozhodně přineslo hodně pozitiv. Opravdu není tolik hádek a bitek, jako bylo před tímto pravidlem. Samozřejmě, že oni si dokáží najít někdy úplně stupidní důvod k hádce..třeba naposledy to bylo to, že Bailey nechtěla dovolit Coltonovi, ať se dívá do knížky, kterou čte. Takže to byl spouštěč hádky, ale určitě bych procentuálně řekla, že tu mohu mít tak o 60% méně konfliktů jak předtím.
     Jak to tedy nakonec dopadlo s tím Passem na úkol.... HM napsala učiteli email a vysvětlila mu, jaká je situaci a že kluk nechce dělat úkoly. Takže se dohodlo, že v úterý učitel vysvětlil Coltonovi, že to bude poslední den, kdy žádný úkol dělat nebude a pak už žádný pass prostě není. Od středy byl tedy relativně pokoj a kluk si úkoly vždycky udělal. Neříkám, že to vždycky šlo jak po másle, ale byly hotové než přišli rodiče z práce a to je hlavní. Hlavně právě od úterý je tu vždycky MR Mark a je to jeho úkol s klukem řešit, ať si udělá co má.

    Teď tu tak trochu rozeberu dny v týdnu, jaký mám u nich pocity a ještě trochu přihodím, co se minulý týden přihodilo.
   Abych se přiznala, tak pondělí není zrovna můj oblíbený den, páč je to začátek týdne, furt strašně moc pracovních dnů přede mnou. Nemám tu pomoc, kdo by se hádal s klukem, ale zas je to den, kdy nejsou žádné koníčky, takže se nikde nemusí lítat s dětmi.
    Úterý zrovna také nepatří k mým oblíbencům a to z důvodu, že se jedná o washing day. Děti za víkend nadělají takového prádla, že mi to dá na 3, někdy i na 4ři pračky a ten den je celkově zabitý. Prostě se nedá pořádně nikam jít, jen třeba si dovést take away kafe. Praní mi fakt zabere skoro celý den a přijde mi to jak promarněnost největší. Jsem jen na počítači a čekám, až se mi vypere pračka nebo dosuší sušička. Zase ale vím, že už tu budu mít Marka a tak s klukem nebudu muset až zas tolik toho řešit.
    Středa už je lepší... jsem v polovině pracovního týdne. Bude tu Mark.. Ten den musím děti vyzvedávat ve škole a rozvážet po kroužcích, ale už se přece jenom pracuje příjemněji. Minulou středu mě zase trochu dostala Jax. Při odchodu  HM do práce s  Jax něco řešila a jediné co jsem zaslechla bylo, "hlavně, ať mi dá vědět". Ale Jax pak když přišla ze školy, tak nic neříkala, takže já jela vyzvednou mladou ze sboru a pak když jsem přijela, tak bylo čtvrt hodiny času do doby, kdy  se měla Jax odvážet na volejbal. Tak jí tedy připomínám, ať se jde připravit, páč jak ona furt jen čumí na Tv tak nevnímá čas a ona že ještě jde zavolat, té holce jak jsme jí minule vyzvedávali. Po 10ti minutách přijde s tím, že jí dnes vyzvednou rodiče té holky a já tedy nikam nemusím. Takže jsem se mohla vrhnout na večeři pro dětka.  Ve středu, kvůli koníčkům jíme většinou o hodinu později než ostatní dny. Pak přichází HM domů a tak jí říkám, že Jax byla vyzvednuta. O ona na to, že to ví, že to tak bylo už od minulého týdne dohodnuto. Tvl.. takže Jax zas přes tu svojí stupidní TV mi úplně zapomněla říct docela podstatnou věc a já tím pádem mohla posunout vaření večeře asi o půl hodiny dřív. Děti si  tedy naobjednaly co chtěly a já se dala do připravováni. Bylo hotovo a Colton se mě ptá, co má k jídlu. Tak já na něj "Mac and Cheese, to co jsi chtěl" a on se na mě rozeřval, že to vůbec nechtěl a že to jíst nebude. No nic, já to tak nějak ignorovala a  pak mi řekl, že chce chicken and French Fries. S předehřátí trouby zabere vaření půl hodiny a mě bylo jasné, že bude za chvíli vřískat, že má hlad, takže jsem ho upozornila, že si bude muset nějakou dobu počkat. Mr Mark si ho vzal k sobě a že tedy budou spolu číst, páč to dnes ještě nezvládl. To kluka rozzuřilo ještě víc a také nějakou tu ránu Markovi uštědřil. No nic, asi za 10min ho to přešlo s tím, že má hlad a že si tedy dá ty Mac and Cheese.. já si je tedy připlavila pro sebe,když je nechtěl on, takže jsem mu dala můj talíř,  ze kterého jsem si až asi dala dvě lžíce. Ale co, hlavně, že byl klid.
   Čtvrtek patří k mým oblíbeným dnům, už je to kousek od víkendu, nemusím prát, s Pájou většinou vyrážíme přes dopoledne do Barnes and Nobeles si číst. Fakt mě to hodně odreagovává. Děti nemají na programu žádné koníčky, takže jde o pohodový den.
    Pátek, ten asi nemusím ani popisovat..sice se jedná o můj další washing day, ale děti většinou nenadělají tolik prádla, takže mám jen dvě pračky. Vždycky čekám, až se ty dvě doperou...a ta druhá je v sušičce a někam si vyrazím. Třeba do TJ Maxx.. nebo Kmart.. teď v pátek jsem si třeba zvolila Bed Bath Beyond - mají tam od vybavení pro domácnost až po kosmetiku, která mi tam přijde nejlevnější ze všech možných dalších obchodů. Já se chystala na víkend do Washingtonu DC a chtěla si pořídit takové ty malé cestovní balení šamponu, kondicionéru, ústní vody atd. Počítala jsem s tím, že to v hostelu nebudou mít, jako výbavu a tahat ty velké láhve by mi zabralo půlku batohu. Pátek si tedy vždycky tahle zpříjemním nějakou tou vsuvkou, přijdu domu, dodělám prádlo a ještě mám většinou třeba hodinku a půl času než přijdou děti. Občas si i schrupnu a prostě už jsem myšlenkami stejně o den napřed a myslím jen na nacházející víkend.
   No nic, něco se mi povedlo sesmolit, doufám, že vás to neunudí k smrti a zas snad někdy brzy něco sepísnu :)

Fotky:

Tady jen tak pro představu co si má Jax jeden den naobjednala ke snacku .. tak nějak chtěla od každého snacku trochu..takže oproti asi 5min, co mi snack zabere většinou jsem nad tímto strávila asi 20min. Páč některé věci jsou zmražené a muselo se čekat, až se udělají.

Malá cestovní balení kosmetiky pro DC

Víkend 21.1. - 22.1.

      Mohu vám říct, že jsem měla po 5ti měsících víkend na který nebylo vůbec nic naplánováno. Nějak jsme se s Pájou domlouvaly, že by se zašlo do Aquaria, ale už v průběhu týdne mi tak trochu bylo jasné, že trochu couvá a že to nakonec nedopadne. Aquarium je vlastně už v NJ.. ve městě Camden, hned vedle Philly. Jelikož, já auto mohu používat jen v mém okolí a další možná trasa jak se tam dostat bylo dojet do Philly a pak na lodi, která ale přes zimu nejezdí, tak bylo pro mě nemožné tam vyrazit. Nevadí...počkám si na sezonu a určitě se tam podívám i klidně sama.
   Každopádně na pátek byla naplánována mini party u Maria doma. Mario, už mohu napsat i můj libanonský kámoš, který se teď přestěhoval a tak dělal takovou tu kolaudační párty. Nebylo to nic ohromného. Pivka, vínko, pak se objednala pizza, hrála muzika, povídalo se a tak se v pohodě strávil páteční večer. Nakonec tedy vyplynul i tak trochu program na neděli, protože se dohodlo, že ještě na oslavu mých uplynulých narozenin si zajdeme na oběd a cake do T.G.I. Fridays.
    Z pátka na sobotu jsem přespávala u Páji a když jsem ráno přešla domů, tak mi rodinka říkala, že už byli s dětmi sáňkovat a vychutnávat zimních radovánek. Ráno nastalo trochu zpestření a konečně nám začalo chumelit a po dlouhých měsících bez sněhu to tu začalo vypadat jak v zimě. Nastal tedy den, kdy jsem nevěděla do čeho píchnout.  No nic, já přece nebudu sedět doma jak pecka a  převléklo se a jen tak vyrazilo do Philly. Tedy né úplně bez cílně, protože jsem si potřebovala pořídit mapu DC kam se chystám tento víkend. Už jsem to tu i možná několikrát zmiňovala, ale já tyhle obrovská americká knihkupectví zbožňuji. Nejen proto, že u toho máte kaféčko a můžete si nějaký ten drink objednat, ale nejvíce proto, že si tam vezmete nějakou knihu najdete židli nebo si prostě sednete mezi regály na zem s čtete si. Mohla jsem tam vydržet dobré dvě hodinky. Ještě tedy jeden obchod před knihkupectvím, je ZARA, kde mě upoutaly reklamy .. FINAL SALE ..takže se tam vlezlo a pořídily se růžové jeansy (možná to zní hrozně, ale oni fakt na sobě vypadají v pohodě) ..pc. 50dol ..teď 19.90, pak ještě mě upoutaly jedny botky.. final price . 9.90..tak ty se prostě musely vzít :). No a pak se šel ještě v rychlosti okouknout Ross, ale tam jsem si dala limit max. 20dol a dokonce jsem ho ani nedosáhla a utratila o něco méně. Pak už se vydalo na vlak, v rychlosti koupila pizza a valilo se dom.
    Neděle byla ve znamení aspoň malinkého přispání. Konečně jsem se po dlouhé době neprobudila v 6 něco nebo 7 něco a natáhla to až na nějakou devátou hodinu. Udělala jsem si pohodovou snídani...míchaná vejce s toastem a nějak se proštrachala k půl dvanácté, kdy mě vyzvedla Pája. Zajelo se do Wawa na horkou čokoládu a pokračovalo do King Of Prussia Mall, kde je právě T.G.I. Fridays. Bylo ještě docela brzy, tak se šlo podívat po krámech, kde se opět narazilo na nějaké ty slevy a já si pořídila dvě podprdy a dvoje Paul Frank kalhotky...ty jedny stály 2dol..takže také hřích je tam nechat :). Pak se konečně dostalo na plánovaný oběd, kluci číšníkům nahlásily, že mám narozeniny a ty přišly a zarapovali mně Happy B-day. Tedy nebyla to ta úplně typická happy b-day píseň, což bylo hezké, ale Pája, která to měla za úkol natáčet, tak místo natáčení foťák vypnula, takže videjko bohužel nejní :(. Od T.G.I. Fridays jsem dostala zadarmo kopeček zmrzky. Nakonec se to ještě vymyslelo tak, že se zaplatilo, jel se koupit cake který se krájel u Maria na baráku a zase se to zapíjelo vínkem a koukalo na film a poslouchala muzika, takže nakonec z nic na plánového víkendu se vyklubal relativně zábavný víkend.

Foto:

Konečně se ozvala paní zima.

"Čtenářský klub" v Barnes And Nobles knihkupectví.

Dárek od T.G.I. Fridays

Krájení dortu

Tady tedy zase trochu toho nákupu :D. Koukám, že jsem zapomněla na ty nové botky, ale tak třeba je sem hodím někdy příště.

Pracovní týden 16.1 .- 20.1.

     Je hrozné, jak ten čas tady utíká.. v sobotu jsem si tu odškrtla pět měsíců pobytu. Úplně si říkám, že ještě jeden měsíc, který uteče jak voda a když nebudu prodlužovat, tak jsem v podstatě v polovině, když nezapočtu cestování, ale bůh ví, jak to s tím bude, jestli nezačnu radikálněji šetřit :). Ještě si  pak říkám, že přesně uplyne ta doba, kdyby se cokoli stalo a já musela domů, tak nebudu muset doplácet české pojišťovně za zdravotní pojištění :D. Na jednu stranu si říkám, že to fakt uteklo strašně, strašně rychle a ta druhá polovina uteče určitě ještě rychleji, páč mě čekají tři týdny dovolené, kdy má rodinka bude pryč z baráku. První týden je už to v předešlých příspěvcích zmiňované Miami. Ježíš, už jen měsíc a týden a budu vyspávat na pláži za zvuků mořských vln. Pak mi rodinka řekla, že budou pryč jeden týden na začátku července a pak ještě jeden týden v srpnu. Takže budu mít v podstatě o jeden týden navíc placeného týdne než mají au-pair nárok. Jochůůů. Každopádně to ještě vypadá, že ten první týden v červenci by za mnou dorazila moje česká rodinka. Ještě to není 100% vše záleží na ceně letenek, ale má host rodinka mi řekla, že jim vůbec nevadí, když budou tady u nás v baráku. Takže by se ušetřilo aspoň za nějaké dny za ubytování. Když to dopadne, tak bych to měla nějak tak vymyšlené - 2dny NYC, 3dny tady u mě tj. 2dny Philly + 1den Atlantic City a 2 dny DC. Ale uvidíme, uvidíme.
     No nic, abych se vrátila k mé původní myšlence. Opravdu vůbec nevím, jak budu reagovat, až se bude jednat o otázce mého prodloužení. Jak říkám na jednu stranu to strašně letí a přijde mi, že i ty dva roky by tu utekly ani se nenaději a hlavně bych si za ty dva roky v pohodě našetřila na to konečné cestování, abych se pak nemusela vůbec starat o finanční stránku a prostě si to užívat se vším všudy. Na druhou stranu vám vůbec nevím, jestli mám na to tady vydržet s těmi dětmi. Kluk se fakt nezlepší a bude popřát stejný, takže to znamená občasné zmlácení. Druhé dítě je náladové, jak nikdo. Jeden den je úplně bez problému a udělá vše, co je potřeba a pak jsou dva dny, že by jste jí ukousli hlavu. Když po ní něco chcete...př, aby snědla snídani, šla si vyčistit zuby, udělat si úkoly, tak na vás začne řvát, že jí její život děláte zbytečně "stressfull" a takové věty podobného rázu. Třetí má začínající pubertu .. brzy jí bude 13..takže některé dny v pohodě, některé se s vámi moc nebaví a někdy si navymýšlí takové bejkárny, že by se mi z toho chtělo až plakat. Jsem tak nějak ráda, že se otázkou proložení nějaký měsíc, měsíc a půl ještě z pohledu agentury nemusím vůbec zabývat, ale už teď mě dennodenně šrotuje v hlavě, jak odpovím, až to přijde.
   Abych se dostala k uplynulému pracovnímu týdnu. Co tak přemýšlím, tak z mé stránky se to začíná lepšit a už to není tak, že bych každé ráno vstávala s nechutí do dalšího dne. Už to zas relativně beru, jako rutinu, ale furt mi přijde, že před Vánoci se mi pracovalo lépe. Minulý týden, tedy ono už je to v podstatě od doby co děti nastoupily znovu do školy,  jsme s MR Markem měli problém s  Cotnem a děláním úkolů. Jako vánoční dárek od učitele dostal jakýsi pass, který znamená, že nemusí jeden den dělat žádné úkoly. Takže se s ním jakože jeden den nic nedělalo, ale rodiče chtěli, aby aspoň věděl, co bylo v úkolu, takže otec, který má jediný nad klukem autoritu, i když kluk hysterči, tak pod jeho vedením ten úkol vždycky prolétli. Takže to bylo takové nekonečné kolečko... s námi kluk úkoly dělat odpoledne nechtěl, protože ještě pořát nevyužila ten svůj pass, když nad tím třeba jen 5min večer musel sedět pod vedením HF. Další den opět následovala stejná výmluva, že má pass a s námi úkol dělat nebude. No nic, ve čtvrtek se dohodlo, že ho tedy využije a úkol nedělal vůbec, ani posléze večer s rodiči. Tím pádem by měl být pass požitý a už by se na něj neměl vymlouvat. Úkoly tedy byl první oříšek minulého týdne.
     Co se týče další věci, tak je má středa relativně hektický den. Sice to vždycky zhodnotím, že se něco děje, tak to utíká, ale vždycky už ji chci mít za s sebou. Vypadá asi následovně...děti nepřijíždí autobusem, jako většinu dnů, ale vyzvedávám je a Bailey převážím do kostela na 4pm na sbor. V 5pm se musí vyzvednout. V 5:35pm se odváží na volejbal Jax. Vůbec asi nemusím připomínat, že skoro pokaždé kluk dělá strašné scény, že nikam nejede. Takže všechny odchody jsou ve stresu neméně to, že pak ještě 5min někoho v autě mlátí nebo kope do sedačky. No nic...minulou středu jsem se s Bailey dostala z kostela domů asi v 5:15 a Jax mně oznámila, že dnes budeme vyzvedávat ještě její kamarádku, takže za 10min musíme jet. Takže prostě kluk zase vřískal, že se mu to posunulo..ale nakonec jsme ho do auta dostali. Jax pak navigovala cestu a prostě vybrala takovou, kde jsem musela jakože ze stopky vyjíždět na hlavní 4proudovou silnici a asi za 30m zase odbočit z té 4proudovy do ulice vedle. Takže takové trochu písmeno U mezi 4proudovkou. Já nevím, hodně holek si tu řízení chválí, ale já tu zatím moc ráda neřídím, páč jsou řidiči paka. Tady se mi stalo, že samozřejmě se jelo v "rush hour" a bylo skoro nemožné vyjet z té vedlejší ulice na tu velkou. Pak vidím, že auto, které jede bliká, že bude odbočovat jakože ke mně, takže vidím, že to je asi tak jediná příležitost jet, pokud tam nechci zůstat stát dalších 10min. Jenže ten debil si to odbočování rozmyslel nebo nevím co dělal, ale prostě nezatáčel a řekla bych, že moc nechybělo a byli jsem v sobě. Takže jako to ve mě i trochu hrklo. Pak tedy když jsme vyzvedli kamarádku, tak jsem si uvědomila, že se mohlo jet úplně jinak a vůbec by se nemusela křížit tak debilně ta 4proudovka. Na to mi jen Jax řekla, že mi  zapomněla říct, ať všas odbočím. Takže asi tak...aby jste si představili, jak se s ní spolupracuje. No nic,...nic se nestalo, takže aspoň tak.
    A teď k tomu nejpříjemnějšímu. Ve čtvrtek jsem slavila mé 27-mé narozeniny. Už týden dopředu mi host rodiče říkali, že vyrazíme na večeři a že si mohu pozvat koho chci. Já si vybrala jen Páju, pač ta je tu takové mé zlato, která tu všechno zná a vždy mi poradí. I když s ostatními au-pair se mám za dobře, tak ještě jsem v žádné nenašla žádnou pořádnější kamarádku. Možná jsem si pak ještě říkala, že jsem mohla říct Veronice - SWE - s tou se hodně stýkám, ale ta se zas nezná s Pájou a tak jsem se rozhodla jen pro ni. Pája k nám dorazila asi v 6pm, zrovna, když dorazil HF. HM si ten den trochu pospíšila a byla už doma o něco dřív, takže šla ještě vyvenčit bafana, aby se mohlo vyrazit. Aby se nemačkalo, tak HF vzal auto s dvojčaty a HM, já, Pája a Jax jsme jely druhou károu. Rodinka vybrala nově otevřenou restauraci, asi 10/15min od nás McKenzie's Brew Pub (jsou to asi 3rodiné restaurace se stejným jménem tady u nás v okolí). Tuhle restauraci bych zařadila do té lepší třídy. Cena jednoho normálního jídla 15-20-25dol.
      Každý si vybral co chtěl a HF ještě na "shareování" objednal několik strártrů --> konkretně chips and salsa - to bylo především pro Coltona, páč ten to miluje, pak dva talíře kalamárů a "flat bread"  .. jako hlavní jídlo to u mě vyhrály pečená žebírka a byla vynikající. Vše jsem zapíjela výborným bílým vínkem. Pája s HM si daly pokrm nazvaný Jambalaja a obě si tedy stěžovaly, že to bylo až moc ostré. Páje se z toho spustila až rýma, tak si to představte. Po večeři jsme byli tak přecpaní, že se usoudilo, že ani dezert nedáme, protože by se do žaludku stejně už nevešel. Byly mně předány nějaké dárečky a razilo se domů. Opravu musím říct, že to byl příjemný večer a úplně nádherně se mi usínalo a hlavně mě ta příjemná nálada vydržela přes celý pátek, který pak utekl, ani nevím jak. Prostě jsem si říkala, že se nenechám zbytečně vytočit dětským odmlouváním a opravdu jsem se nenechala. Ono tomu možná i napomohlo, že tady funguje, že děti v pátek nemají domácí úkoly, takže se s nimi kvůli tomu nemuselo hádat.
To by tedy asi bylo vše ... a snad ještě do konce tohoto pracovního týdne zvládnu napsat jeden příspěvek z víkendu. Mějte se  X X X

Fotky:

HM mi na každý den připravuje takovýdle malý seznam, abych věděla, co se ten den děje.
A tohle je tedy ze čtvrtka 19.1., kdy byly mé narozeniny.

Tady jsou drobnosti, který jsem dostala. Několik přáníček, od rodinky pak 50dol, 25dol give card na itunes, 25dol give card do Starbucks, 8GB Flash Driver a pak tu malou příšerku, co se motá kolem míčku.
Od Páji pak cd Foo Fighters, druhou serii The Big Bang Theory a ještě dodala českou Figaro čokoládu, která už není :).