Zase jeden obyčejný pracovní týden

    Po pár týdnech, které byly docela na odstřel, mám za sebou jeden s těch lepších. Neříkám,že by děti byly jak andílci, ale v porovnání s předchozími týdny tenhle byl opravdu v pohodě.
    V pondělí se tu slavil už asi dva měsíce všude v obchodech propagovaný/dekorovaný Halloween. Mé děti měly ve škole něco jako karneval. HM mi řekla, jestli mám zájem, že se na ty mé dětičky mohu jet podívat, ale že opravdu záleží jen na mě, že je to v mém volnu. Stejně bych asi čas strávila na počítači, takže jsem tam vyrazila. Některé masky byly fakt vtipné. Třeba jeden klučina byl Nintendo DS, další, zase třeba záchod atd. Večer pak děti chodily "Trick or Treat" - já si mohla vybrat. Buď nedělat nic nebo chodit s dětmi a HM po trick or treat a nebo zůstat s Jax a být ten, kdo rozdává sladkosti. Nakonec vyhrála poslední možnost. U mé host rodinky se to slaví tak, že HF roztopil před barákem ohníček, přinesli se židele a udělal nám s Jax popcorn (já i když ho skoro vůbec nejím - asi tak 2x do roka - tak zrovna dnes byl den, kdy se dostala chuť) a jako bonus, protože bylo venku docela chladno nám udělal horkou čokoládu. S Jax jsem seděla venku asi dvě a půl hodiny a docela dobře jsme si popovídaly. Fakt má takovou tu začínající pubertu. Někdy je úplně normální - v pohodě a někdy by jí člověk nejraději vyškrábal oči.
    Ve středu jsem měla můj první babysitting (večerní) za tu celou dobu, co tu jsem. Strašně mě překvapilo, že se mě HF týden předem zeptal, jestli bych tento týden mohla hlídat, ale kdybych měla něco v plánu, že si klidně zavolají jinou babysitterku. Přišlo mi to od něj strašně milé. No a ještě milejší překvapení bylo, když se rodiče vrátili, nebylo to vůbec pozdě, kolem 9:15 (slavili nějaké výročí a tak šli na večeři) - tak mi HF dal extra 30dolarů. Jako přijde mi, že jsem si je ani nezasloužila. Do doby babysittingu bych mohla započítat v podstatě dělání popcornu a koukání na film, který si mohly děti vybrat a objednat na TV. Jediné, co mě naštvalo, tak zase přístup Jax - v podstatě sourozence tak trochu zmanipulovala, že si vybrali film na který se chtěla koukat ona a třeba Bailey v důsledku vůbec nebavil a i se u něj bála. Jediné, kdy trochu nastalo drama, tak jak děti nejsou zvyklé usínat s myšlenkou, že rodiče nejsou v baráku, tak Colton přišel s tím, že se bojí a že by chtěl spát s holkami v pokojíčku. Ty byly proti, tak jsem to vyřešila tak, že mi postavil v pokojíčku takový rozkládací hrad, dal mi mini deku a mini polštář a že tedy budu v jeho pokoji, než dorazí rodiče. Usíná s rozsvícenou lampičkou, takže jsem si vzala knížku a chvíli si četla. Mohla jsem tam být asi jen 20min a rodiče byli doma. V podstatě děti do té doby stejně ještě nezabraly, takže si ještě s rodiči řekli dobrou noc.
    Ještě abych nezapomněla, konečně jsem se také dokopala a byla si zařídit National Security Number. Nejbližší office je ve West Chestru - cca 18mil od Wayne. Musela jsem jet sama, rodiče jsou v době, kdy je kancelář otevřená v práci, takže jsem se modlila, aby tam někde na mě nečíhala nějaké záludná otázka, ale opravdu ne. Jediné, co jsem musela vyplnit bylo město, kde jsem se narodila, stát a jméno a příjmení rodičů (matky za svobodna) a to bylo vše. Kartička by mi měla dorazit do 14 dnů.
    Abych nebyla zase tak optimistická, tak mám přece jenom zas trochu trable. Coton dělá strašné ofuky při večeři a moc toho nesní. Jídlo jim nechávám vybrat, takže to není , že bych vařila něco, co by mu nechutnalo. Ale spíš víc než jídlo se zajímá o hraní těch všech svých video her.  Dělá to, že  po pás soustech řekne, že už je plný a že už nechce, ale že si to nechá na potom. Jenže potom už to nesní a když to jídlo tam pak leží hodinu, tak už je dost nepojídatelné a putuje do koše. Jenže pak se stává, že přijdou rodiče a v 7:10, kdy já už mám padla jim řekne, že má hlad. Takže mi to není příjemné a nevím, co s tím mám dělat. Teď ve čtverek se k tomu přidala ještě Jax (12). Přichází většinou z volejbalu, kolem 5:30-5:45 - tak jsem se jí zeptala, co chce připravit k večeři. Ona ne mě, že se jde teď koukat na tu její "přiblblou Tv show" (ona to takhle neřekla - takhle to nazývám já) a že prostě neví, ať počkám. Tak se jí jdu zeptat za 15min, jestli se už rozmyslela a furt mi začala opakovat "wait, wait -- i dont know-- wait, wait , I am not hungry - I dont know. Ten její výraz, že mě stejně nevnímá a je zase v úplně jiném světě, z TV mi byl jasný. Tak jsem jí řekla, až se rozmyslí, tak ať mi dá vědět. No nerozmyslela a pak když přišli rodiče, tak se jí zeptali jestli jedla, tak řekla, že ne. Oni - no to nevadí, tak se můžeš najíst s námi. Jako fakt tohle mě u ní dokáže opravdu vytočit.
    Páteční ráno bylo strašně klidné, takže doufám, že si to dětičky nevynahradí odpoledne. Mé volno jsem využila k balené a přípravě věci do Baltimore, kam jedu na víkendový kurz, který mi k mému studiu přidá 40hod nebo 4kredity. Vím, že to bude asi dost náročné, ale i přesto se dost těším. Někdy minulý týden mi přišla nabídka složení rozvrhu a možnost výběru hodin. Vyhrály to u mě: Kariéry v turismu, Turismus v Severní Americe, Animace, Kompozice umění a Digitální fotografie. Myslím, že mi ještě jedno chybí, ale to si teď už nevzpomenu. S výběrem jsem spokojená, takže si říkám, že by mě to mohlo i bavit.
    Mějte se všichni famfárově a užívejte víkendu :)

Fotografie

Přidávám pár foteček z dětského halloween karnevalu

 

 

a tady jsou ty, které mě osobně přijdou docela vtipné 

 

 žralok

 

Nintendo DS

 

záchod :)

 

tady nějaká holčina jde za Wayne Elementray School :)

 

Tohle je u mě osobně vítězná maska - nevím, jak se týhle příšerce nadává, ale pamatuji si ji z jednoho kresleného filmu pro děti

 

Tady jsou naše halloweenské dýně - v podstatě je všechny vyřezávala HM s trochou dopomocí HF. Já zrovna v době vyřezávání připravovala večeři pro dětičky.

Halloween party, která nikdy nebyla :(

     Jestli jste četli můj předchozí článek, tak víte, že jsem měla docela týden blbec a víkend pokračoval docela v obdobném tempu. Už od čtvrtka hlásili, že by tu mohlo sněžit a sobotní ráno to doslova potvrdilo. Jako nemůžu říct, že by se mi sníh to ráno protivil, spíše naopak s Pájou jsme se vydaly na procházku, stavily se na horkou čokoládu, poté obídek a odpoledne skončily u ní a koukaly na českou pohádku - myslím, že se to jmenovalo Čert ví proč. Sněžit neustávalo a já už od rána z toho měla nedobrý pocit ohledně vlaku, který jsem chtěla použít večer do Philly, abych se dostala na halloweenskou party, kde vystupoval Sean Paul. Po dokoukání filmu se moje obavy ještě umocnily, protože na web stránkách vlakové společnosti byla hláška, že na mé lajně je kvůli spadlé větvi na elektrické vedení uzavřená trať v obou směrech. Martina - ITA ke mě měla přijít a měly jsme se pomalu připravovat. Nakonec jsme to posunuly na 6:30 a s host rodinkou jsem měla delivery chinu večeři. Rýži s krevetami -byla to mňamka. Byla jsem ve spojení ještě s Anjou, už zaběhlá au-pair tady z okolí, že prý volala na dráhy a tam jí řekli, že nehledě na to, co píší na netu jsou vlaky pouze zpožděné. No upřímně mi to bylo strašně divné. Za prvé o tom, že jsou vlaky 20min zpožděné psaly o jiné vlakové lajně a za druhé - barák mé host rodinky sousedí s kolejemi a i když vlaky, úplně slyšet nejsou, tak prostě ten den bylo na kolejích, jak po vymření. Rozhodla jsem se, že na dráhy zavolám také a přeptám se, ale customer servis byl v provozu pouze do 6pm a já volala tak o půl 7. No nic - bylo dohodnuté, že se ještě s dalšími děvčaty setkáme na vlakové stanici a prostě se uvidí. Martina doběhla, zrovna, když jsem dovečeřela a strašně, mě překvapila HM, která řekla, že za mě uklidí talíř ať se věnuji kamarádce. To by pro mě neudělala ani moje mamka v ČR :). Příprava byla docela hektická - kvůli tomu údajnému zpoždění se rozhodlo, že se pojede o jeden vlak dříve než se původně plánovalo a Martina je v rematch :( a ještě měla na 7pm dohodnutý hovor s potencionální budoucí host rodinkou. Nakonec to ještě dopadlo tak, že nás moje HM obě vybavila zimními botami, páč sněhu fakt přibývalo. Na vlakáči jsme se sešly s Anjou-Namibia a Kasey- Australie, posadily se k nim do auta - asi 10min kecaly a sledovaly koleje, pak se vydaly přímo k nástupišti a při pohledu na koleje a asi 10cm nánosu na nich, mi bylo jasné, že tedy vlak nejel už pár hodin. Takže asi po půl hodinovém čekání se to vzdalo a já s Martinou se odebrala k nám a místo halloweenske party se koukalo na film. Aby se tedy aspoň zůstalo v duchu halloween, tak se zvolil horor - jmenovalo se to Pokoj 1408 a já ho můžu zhodnotit za dobrý. Občas lekačka, trochu neobvyklí příběh, takže mě to bavilo.
    Neděle ráno byla pohodová. S Martinou se nasnídalo, začalo se koukat na další filmek. Tentokrát vybrala ona - Vampire Sucks (no kravina nehorázná, co vám mám povidat). Už tak nějak od včerejška se s Pájou dohadovalo, že by se zase zašlo na pořádnou americkou snídaní někam do bistra. Po SMS se to právě začalo směřovat spíše k obědu a nakonec se dohodlo, že nás vyzvedne v poledne. Martina nakonec nejela, jen jsme jí dovezly domů. Má teď trochu finanční úzkost. Tedy rodinka jí za nějakou díru v kufru,  kterou prý Martina ani nezpůsobila (moc jsem Martinu upřímně nepochopila - furt spíš mluví víc italsky než anglicky, takže je někdy těžké pochopit, jak co myslí). Každopádně rodinka jí strhala 600dolarů, takže po zbytek doby co u nich je, tak pracuje v podstatě zadarmo :(.
     Přejelo se k libanickým kamarádům a vyrazilo na ..asi bych to nazvala Brunch (ale už byl určitě čas oběda) - U mě to ale furt vyhrálo snídaňové menu. Na objednala jsem si French Toast s jablkovo-skořicovým toppingem, ještě to bylo servírované s dvěma volskými oky, plátky slaniny a něco jako naše bramborová placka, Vše jsem to zapila vanilkovým mléčným shakem:). Až na jeden trojúhelníček francouzského toustu jsem bojovala úspěšně, ale samozřejmě zase byla přecpaná jak prase. Pak jsme se přesunuli k libanonským  kamarádům na barák a udělali si pohodové filmové odpoledne ještě umocněné domácím mléčným shakem. Vybrala se fakt docela dobrá komedie, ale prostě přežranost udělala své a já asi na 20min usnula, ale i kdyby člověk prospal hodinu, tak by příběh stejně pochopil. Domů jsem se dostala kolem šesté a i když víkend byl fain, tak mě přát štve ta neuskutečněná halloweenská párty, kde lístek na ní je teď v odpadkovém koši.

fotografie

Procházka s Pájou

Na horké čokoládce

Sousedící ulice tak v půl 5 odpoledne

 

První 3, kteří uhodnou, za co jsem měly s Martinou v plánu jít mají u mě pohled :)

Týden fakt na zabití...

     Tetokrát se dostanu ke zhodnocetí pracovního týdne docela včas. No musím říct, že je to můj nejtěžší týden, za tu dobu, co tu jsem. Dětičky mi dělají ze života doslova peklo. Dvojčata jsou tento týden na odstřel. Začalo to hned v pondělí, kdy jsem jela s mladým vyzvednout mladou do skautu. Skaut má ve škole ve školní jídelně. Zrovna, když jsme byli na odchodu, tak se ty dva začaly z ničeho nic hrozně řezat - bylo to uprostřed jídelny a já mezi nima se je snažila roztrhnout. Fakt se tam mlátili, kopali kousali dobrých 10min a učitelé a rodiče tomu jen přihlíželi. Takže fakt ohromná pomoc, hlavně od učitelů. Sice když už byli relativně v klidu a byli jsme na odchodu, tak přišla nějaká paní, že zná mojí HM z kostela, jestli si nemá vzít jedno dítě chvíli k sobě, aby nebyly u sebe. Nejlepší na tom bylo, že v autě před školou byla něco jako psycholožka, Sebra, která sice už naposledy, ale dorážela právě v ponděli. No a prostě, když jsem šla holku vyzvedávat do školy, tak mi řekla, že nejde, že počká na nás v autě. Poslední dobou se strašně zhoršilo chování i holky. Můj osobní názor je ten, že prostě brácha má větší ... skoro veškerou pozornost a ona to nějak nemůže přenést přes srdce, takže si tu svoji pozornost vynucuje napodobováním bráchy a zlobením. Dokonce mi další poradkyně, co sem chodí, většinou jednou týdně (Delith) donesla jakousy šablonu, podle které budu přidělovat holce body a když jich nazbírá přes týden 100, tak pak od HM dostane nějakou cenu. Rodiče by to sní měli praktikovat od neděle - já tedy od pondělí.
    Ještě se musím vrátit k pondělku - ráno, když jsem vyzvedávala auto ve Wayne na vlakovém nádraží (HF - do středy odjížděl do práce kolem 6am - tak HM musela vlakem a právě k vlaku jezdí autem a já ho mám pak během dne za úkol vyzvednout). Takže tedy když jsem ho vyzvedla, tak jsem si všimla, že na palubce zůstala svítit kontrolka. Byla oranžové barvy a z autoškoly si ještě furt pamatuji, že pouze červená znamená zastvit okamžitě auto. Po příjezdu jsem prohledala auto a našla manuál a příšla na to, že mám v pneumatikách málo vzduchu. Napsalo se HM, co s tím mám dělat a ona na to, jestli vypadají pneumatiky na první pohled normálně, tak s ním můžu jet klidně vyzvednout děti a ona se o to večer postará. Dopadlo to tak, že zapomněla a pak mi v úterý psala, jestli bych nezajela na benzínku a ty kola nepřifoukla. Já jako né zrovna velký automechanik jsem si zahrála roli na blbou blondýnku a prostě přišla na benzínku a poprosila, jestli by mi s tím někdo nepomohl - našel se ochotný pán a kola mi přifouk :)
    No, aby nebylo těch rvaček málo, tak v útarý ráno před školou to děcka chytlo znovu, sice se jednalo o krátký proces, ale o to hůř to vypadalo. Zrovna jsme vycházeli z baráku a šli k sousedům na příjezdovou cestu, kde čekáme na školní autobus. Prostě v ten moment, ještě v baráku se začaly řezat, pak Bailey vyběhla ven, Colton ji začal zuřivě honit. No, já už viděla, že vběhnou na silnici a tam je srazí nějaké auto. Nakonec tedy Bailey doběhla jen na přijezdovou cestu k sousedům, zastavila se tam a Calton do ní v plné, rozeběhnuté rychlosti strčil a ona se svalila na zem. Fakt jem už počítala s nějhorší - jako rozbitá hlava, otřes mozku, nebo tak něco. No nakonec se to přežilo jen asi s minutovým pláčem a já zas pak jak ta trubka stála mezi nima 5min, než přijel autobus a snažila si je dostat od sebe.
    Ve středu se zas vyznamenala ta nejstarší. Ač je povětšinou relativně v pohodě, tak tento týden se taky vyznamenává. Asi tři týdny chce každý den k snídani amoletu z bílků - takže se jí ptám, co si dá a ona na to, že to samé jak vždycky. Takže jí to připravím a ona pak příjde a řekne mi, jestli bych jí nedala musli tyčku, že je vajec přejedená, vzala amoletu a vyhodila jí do koše. Tak jsem se jí zeptala, proč mi před 10-ti munutami řekla, že ji chce a ona na to, že neví. Pak mi při odchodu do školy řekla, že jak budu dnes vyzvedávat Bailey z kostela, tak že příjde a pojede zbytek cesty se mnou. Tak já tedy že není problém a že tedy v 5pm se tam sejdeme. Ve 4:50 - co jsem tam byla jí píšu, že tu tedy v kostele na ní čekám. Pak Bailey zkončil kroužek a v 5:05 jí píšu, že na ní čekáme v autě a zkouším jí i volat. To do 5:15 udělám ještě dvakrát. Samozřejmě mám i trochu strach,co se jako děje, takže ještě s malou v autě (Colton je s oboumi poradci (Mark + Delith) doma a mám právě s níma domluveno, když je to takhle na krátko do 20min, tak ho tam můžu s nima nechat). Tohle už mohla být dobrá půl hodinka a já se vydala k Jaxině škole. Pak mi přišla jen sms - že na to zapomněla a že jde pěšky domů. No a taková perlička na dortu. V pondělí mi oznámila, že si přeje, že pokaždé, jak příjde domů, tak pro ni budou nachystané 4 kolečka mini "crab cakes". No v pondělí mi to nevyšlo, páč přišla domů, když jsem vyzvedávala ty dva rváče. V úterý jsem jí to udělala na 5:15, jak chtěla, ale dorazila kousek před 6tou, takže už byly z té trouby takové vyschlé. No a právě v tu středu mi řekla, že vlastně zapomněla, že jí je mám připravit a že si koupila salát. Takže fakt trochu jak u debílků na dvorečku.
     Čtvrtek byl taky docela crazy -  musela jsem všechny děti naložit a jelo se k zubaři. Jax šla na kontrolu s rovnatky, Bailey je měli nasadit a Coltona jsem tam měla nějak zabavit.  Děti se vyzvedávají ve škole v 3:30, ale vždycky je to prostě 3:40-3:45, kdy se od tam tud vyráží. Zubař byl od 4pm a cesta tam trvá nějakých 25min, takže mě bylo už od rána jasné, že to prostě nemůžeme stihnout. Fakt jsem uháněla jak zběsilá, přejížděla z jednoho pruhu do druhého na 25m/h jsem jela 45m/h a dorazilo se asi ve 4:05. Děti se opět začaly bez důvodu řezat. Bylo to na parkovišti, kde jezdily auta, tekže jsem už vážně na ně zvýšila hlas. Né, že by to nějak pomohlo. Nakonec to dopadlo tak, že Coltona si vyzvedl HF, brál ho na "flu shot" a pak s ním razil domů. Já pak ještě s HM a holkama dorazila v 6:15 a pak začala dělat večeři. V mé rodince to funguje tak, že každé dítě si může vybrat k večeři co chce. Někdy se sjednotí - tedy většinou Jax chce uplně něco jiného než dvojčata, ale někdy to výjde, že ty dva chtějí stejné jídlo, ale né dnes. Mladá si vybrala polévku (v konzervě - takže to nejednodužší), ale s tím, že chce dušenou mrkvi na másla, když nemůže tvrdou kvůli rovnátkám. Kluk si vybral Chicken and Chips (tedy tady v USA to jsou french fries, ale já pořát řikám chips) a Jax těstoviny (mají takové, které se musí vařit 20min) a sea food. Dětičky mi začaly jíst asi tak v 6:45 a já tam měla strašnou hromadu nádobí.Bailey po pár soustech všem oznámila, že se ji jí polévka špatně a že jí mám nakrájet jablko a burákové máslo do mističky (to jí prej doktorka povolila). Uděla jsem jí to a dala se do umývání nádobí (tady davají do myčky pouze věci jako talíře, skleničky, ale hrnce a velké nádobí se umývá v ruce). Mohla jsem být tak v polovině a HF na mě, jestli mám dnes školu. A já povidám, že jo -- tak tedy že to za mě dodělá a ať vyrazím, že prší a ať jedu hlavně opatrně. (do školy to můžu mít tak 25min autem). Bez večeře jsem se vydala do školy,  s tím, jak odcházím, tak slyším, jak mladá řve (brečí), musím to napsat jak kráva", že má jablko zaseklé někde v těch rovnátkách. I při vidině, že až kolem půl 11budu zase nazpět jsem byla ráda, že jsem od tamtud na chvíli vypadla.  Úplně mi hřálo u srdce při myšlence, že je zítra pátek.
    Dnešek ráno byl takový průměrný - u dětiček se to neobešlo bez hádek, mladý po mě hodil polovinu slaniny, že už jí nechce a Bailey tedy, že jí dojí a to ho vytočilo a byl tu důvod právě pro hádku, kde to dopadlo tak, že se nakonec rozlila skolenice s mlékem. Pak mladej na mě začal řvát že ho bolí v krku a že dneska nesní své vitamíny (jsou to vitamíny a i madicína, která ho má trochu klidnit) - hádali jsme se asi 10 min, pak jsem popadla telefon a řekla mu, že píšu HM. Na to na mě plivnul, ale řekl, že je tedy sní. S tím, že dodal, že si ale nejde čistit zuby. Když jsem viděla, že aspoň spořádal ty prášky, tam jsem mu řekla, že mi je to jedno, že mě z pusy smrdět nebude. Zuby si nevyčistil, co vám mám vykládat.
   No a asi takový poslední bonus je, že se mi asi "posrala" pračka a nechce mi vyprat prádlo, takže jako týden, na který jen tak nezapomenu. Doufam, že se už nebude dlouho opakovat a zas mám před s sebou pár těch klidnějších. Snad už dnešek nějak doklepu, ale nechci říkat ještě hop... mám před s sebou celé odpoledne s dětičkami.

    A poslední vsuvka - příští víkend jedu na školení do Baltimore. Už jsem se tu o tom také zmiňovala. Do zítřka jim máme poslat essay o 3 600 slovech a ještě něco jako deník, který se vede po dobu 3-týdnů, taže si asi umíte představit, že to sepisuji vesměs všechno v průběhu tohoto týdne. Opravdu je tento týden nějak moc hektický.

PS: Ještě takový malý dodatek, odpoledne byly děti v pohodě, jen mladýho, jak bolí tak jsem mu k večeři  navrhla polévku, že by ho nemělo tolik bolet při polikání a ještě je to teplé. To prý že nechce, a že chce chicken and french fries. Tak se ho ptám, jestli to bude s tím jeho krkem v pohodě, on že jo a samozřejmě při prvním pozření řekl, že to jíst nebude, že ho to při polikání bolí.
    A poslední vsuvka je z dnešního večera, kdy jsem šla s Martinou - ITA do Starbucks na kafe a host rodinka mi zamknula barák. Oni tu v podstatě přes den nezamykaji vubec, jen prave v noci a tak nemám klíče. Nejdřív jsem psala HM (bylo 9:45pm - takže žádný horentní čas - čekala jsem asi 5min a nic) takže mi jedině zbývalo zkusit dveře, které vedou od zahrady, které vím, že se většinou také nezamykají. Měla jsem štěstí a ty byly otevřené. Vyděsila jsem jenom HF, který koukal zarohem na TV a strašně se mi začal omlouvat, že si nějak neuvědomil, že zamknul, ale začal vtipkovat, že mi nechal venku rozsvícené světlo. No nic, venku jsem neumrzla (máme tu tak 5stupňu celsia), a jsem pěkně v postýlce, vedle postele mi fajruje přímotom a pomalu se chystám na zítřejší Halloween Party.

a fakt už poslední věc ... pračka to nějak rozchodila. Nechala jsem jí hodinu vyplou a pak zkusila nahodit program znovu a normálně začala spolupracovat, tak aspoň něco pozitivnějšího :D

 

 

Tohle je jeden z těch více nazdobených halloween baráků u mě v okolí :)

Bezva víkend

    Konečně jsem se dokopala napsat článek o uplynulém víkendu. Já osobně ho považuji za jeden z nejlepších, co jsem zatím měla.
    Už tak nějak před časem jsem se rozhodla, že budu chodit ven jeden večer z víkendu a jeden večer bude spíš relax. V hodně klubech se tu platí vstup a ještě drinky tu nejsou moc levné ...nejlevnější je pivko, tak 5/6dolarů. Takže chodit ven jak pátky, tak soboty je fakt pro chudou au-pair dost finančně rujnovací. Pátek večer byl tedy ve znamení relaxu. Přesně, jak jsem psala minule.. prostě sedmá hodina padla, vklídku se vysprchuji, zalezu do pelechu, pustím počítač a TV,  nastavím budík na 11tou a  užívám poklidného večera.
    V sobotu bylo na programu se s Mončou sejít kolem druhé ve Phille. Musela jsem si ještě zajít do banky, uložit a zároveň vybrat penízky, aby se měl z čeho přežit víkend. No dopadlo to asi tak, že jsme s Mončou dostaly brutální shopping náladu a kreditka se nezastavila. Musím ale říct, že byla fakt sranda. Určitě to musíme někdy zopakovat, jen tedy ne v dohledné době :). Skočilo se na obědo/večeři a na chvilkový odpočinek k Monče na barák před plánovaným večerem. Večer, na který jsem se docela těšila. Monča úplně nečekaně narazila ve Phille na dva české borce, které tam studují, takže se plánovalo s nima sejít. Sraz byl naplánovan na 10pm. Nakonec s náma vyrazily ještě dvě Mončiny kámošky - také Monika z Chorvacka (první chorvacká au-pair na kterou jsem kdy narazila) a Anna z Rakouska. Ty dvě, jsou fakt brutální kaličky a i když toho tady moc nenašetří, tak si to náruživě užívají. Kluci přivedli svého libanonského kamaráda a tak nějak plynul pro mě příjemně večer. Kluci tu ještě znají jednoho Slováka a nějak plánujeme vyloženě česko-slovenskou party. Doufám, že z toho nesejde a někdy se sejdeme. Páč právě tyhle párty v Anglii, byly jedny z nejlepších. S klukama se ještě na chvíli přešlo do dalšího klubu, kde se moc dlouho nepobylo, páč holky (Monika z Chorvaca a  Anna) byly ještě domluvené se sejít v dalším klubu s dalšíma jejich kamarádama, takže se s klukama jen tak v rychlosti rozloučilo a slíbolo, že se tedy někdy uspořádá nějaká ta párty. :) Trošku mě mrzelo, že jsme se nerozloučili víc, ale pak nám holky říkaly, že je to tam už moc nebavilo. Já s mojí Mončou z ČR jsme v dalším clubu vydržely asi jen půl hoďky a pak to zabalily. Páč Monča - CRO a Anna - AUT se rozhodly, že pojedou ke kámošům na byt a já byla docela dost ráda, že se Monče nechtělo a vyrazilo se k ní. Původně jsme si myslely, že budeme muset chytit taxi, ale uplně náhodou se nám podařilo chytly ve 2:15 poslední autobus, který jel k Monče, takže se i něco trochu ušetřilo.
     Neděle byla ve znamení největší pohody. Já se probudila asi ve 10:30, Monča chvíli po mě a tak nějak se nasnídalo, povídalo a rozhodlo se, že si koupíme cheesecake, vezmeme deku a vyrazíme do University City, taky poblíž a uděláme si pohodové odpoledne s mini piknikem. Počasí bylo úplně nádherný a po spořádání cheesecakeku jsme si jen tak lehly a vydržely relaxovat asi 3hodinky. Byla to stašná pohoda :).
     Já si pak zašla k Monče vyzvednou věci a hlavně plné tašky z včerejšího nákupu a vyrazila na vlak. Ve vlaku se úplně-úplně náhodou narazilo na Martinu -ITA, která se vracela z víkendu z Washingtonu, kde byla navštívit kamošku a Lisu-AUT, au-pair tady od nás z Wayne, která byla jen tak ve Phille. Ve vlaku se spontálně rozhodlo, že si ještě skočíme na jídlo a já měla poprvé možnost navštívit The Cheesecake Factory. Byla tam strašná spousta lidí a na stůl jsme čekaly asi 40 min. Fungovalo to asi tak, že se dostal takový umělohmotný čip a mohlo se jít kamkoli po Mallu (kde už všehny obchody byly stejně zavřené). My si vystačily s relaxačními křesli :) a když byl náš stůl v restauraci připravený, tak čip začal blikat a to byla známka, že může přijít.   U mě to vyhrála pizza a opravdu mě tak nasitila (vlastně jsem si ještě asi tři trojúhelníčky nechala zabalit), že fakt jsem si nedala ani žádný z těch úchvatných cakeků, i když tedy vypadaly nádherně. Stejně jsem pak asi půlku dostala ještě od Martiny, páč ta si objednala jenom ten a v polovině ho byla tak přejedená, že mi ho věnovala a já ho teď ještě tři dny po kouskách dojídla jako třešničku na dortu k mému obědu :).
    Víken tedy byl v takovém tempu, že jsem po jedenácté v sobotu opustila barák mé host rodiny a po půl 10 v neděli, kdy už všichni byli u sebe nahoře, děti už pravděpodobně spaly, dovalila domů. No a celý pracovní týden zase mohl začít.

Fotografie

Po crazy shopping sobotě s Mončou. ( PS je to nákup obou :) )

Čeští borci - já se svými 158cm fakt dělám čechám ostudu :)

Já - Monča - CZE, Anna - AUT, Monika - CRO

Promenáda v University City - Monča

Love  v University City

University City - počásko fakt luxus

University City - upadl mi knoflík :)

Mini piknik s Mončou

Drzý veverčák, který přišel dojet zbytky, ale už nezbylo :D

Pracovní týden - 2 Měsíce v USA

     No musím se vám přiznat, že po minulém pracovním týdnu, kdy dětičky byly jak vyměněný a proběhlo to skoro bez rvaček, tak hlavně od pondělí do středy začaly všechny bitky nanovo. Já to fakt nechápu, oni se začnou hádat kvůli každé prkotině, to pak našte toho autistického klučinu, který si pak začne agrsi výbíjet na ségře. Došlo to i do takových mezí, že asi dvakrát jsem jí musela poslat do svého pokoje, ať se tam zamkne a na chvíli se tam před bráchou schová. Jednou jsem to museli udělat všichni (jak já i Jax + Bailey, páč si začal klučina výbíjet vztek na všech kolem. No nic, bylo to náročné, ale zase na druhou stranu musím říct, že mi týden docela utekl. Ani jsem se nenadála a měla jsem tu víken.
    Zkouším si vzpomenout na nějaké zásadní body, které se staly v průběhu týden. V pondělí šly obě holky k zubaři. Já a Colton jsme na ně čakali v čekárně. Pobrala jsem nějaké hračky, snack a tak se to nějak přežilo. Sice jednu dobu začal říkat, že ho to nebaví a že za to holky nenávidí, jak na ně musí čekat, ale hned ho to přešlo, když jsem mu dovolila sundat si boty a on se v čekárně natáhl na gauča a odpočíval.
    Už od pondělka Jax docela chrchlala - vubec se jí nedivím, že je furt nachlazená, protože většinou, co příjde domu z volejbalu, tak jde ještě chvíli na zahradu a pinká si, ale je bosa - bez bot a na studených dlažbě fakt asi nic moc. Prostě nechápe moje rady, ať hraje v botech, páč jí tělo promrzá od noch i když to necítí a proto je furt nemocná. Takže tedy myslím, že to byla středa, kdy zůstala celý den doma a já tedy musela také. Tentokrát to fakt nehrála, což mi přišlo, že to trochu přihrála minulý měsíc. Prostě z toho jak vykašlávala, tak z ní šly i takové ty hleny a musela furt lítat na záchod to plivat - nebo pak měla misku, kam to plivala. Ve čtvtek jí však už rodiče poslali zas do školy.
    V pátek mě obě děti překvapily, že chtěly jít po škole ven. Chtěly jít k nedalekému potoku, který dělí sousedovic pozemky. Colton s MR Markem tam vydrželi asi 15min a já s Bailey asi hodinku. Fakt jsem byla ráda, že děti neseděly jen doma a konečně si užily i venek. Páč většinou ať se člověk snaží jak koli, ven prostě nejdou.
    Škola mě fakt začíná čím dál tím víc nudit. Nebo spíš podléhám víc a víc únavě. Sice je tam pár lidí, se kterýma se dobře povídá, ale jelikož končíme kolem 10-té, tak prostě povidáme třeba půl hodiny a potom každý únavou odpadává a valí domů do postele.
    Jinak taková poslední vsuvka - myslím, že to byl čtvrtek, kdy jsem si odškrtla druhý měsíc pobytu tady v USA :)

Tak trochu hra na špiony, shopping in King of Prussia a navsteva Japonskeho domu a zahrady ve Phille

    Na páteční večer jsem se strašně těšila a pamatuji si, že jsem byla jak malá holka, která furt jen sledovala hodiny, kdy konečně odbije sedmá večerní a víkend bude moct začít. Nevím jak to mají ostatní au-pair, ale já strašně miluji ten pocit, kdy v pátek, po tom co zkončím vejdu do svého pokoje a všechno ze mě tak nějak spadne a prostě ten pocit celého víkendu před s sebou je nepopsatelný.
    Na pátek večer byla naplánována girls night - Pája mě vyzvedla v 8:30, kdy už měla půjčené nějaké filmy na koukání, nakoupenou zmrzlinu, brambůrky, vínečko a nějaké to nealko a jelo se ještě vyzvednout Mayu (Maju) - au-pair ze Srbska (která by byla normálně skoro moje sousedka, ale asi týden před tím než jsem dorazila do USA, tak jim od blesku trochu pohořel barák, takže musí bydlet u jedněch z prarodičů, než jim dají barák zase dokupy) - no každopádně teď může být vzdálená asi  25min jízdy, což třeba pro vyzvedávání dětiček, kterých má 4 a každý je vyzvedáván v jiný čas, je fakt asi na hlavu. Plán byl asi takový - Maya má přítele, (je to jeden z těch libanonských kamarádů Páji - už jsem u nich pár krát byla a pár krát se také o nich zmínila). Každopádně všichni pánové byli na víked pryč a mi dostali klíče od baráku, že ho máme plně k dospozici. Jenže co se nestalo, v baráku byla Vesna (do nedávné doby jedna z nejlepších kamarádek Mayy, ale strašně se rozhádaly, Maya dokonce omylem nabourala host rodinym autem do jejího auta no a prostě se teď absolutně nesnesnesou). Vesna je bývalá přítelkyně bráchy Mayinýho přítele. Nerozešly se ve zlém. Má psa, kterého právě jednou za čas nechává tady u bývalého přítele. Před nedávnem se přestěhovala a žije teď s novým přítelem. Takže jak jí Maya zahlédla, tak úplně začala panikařit, co tam dělá a že tam tedy nemůžeme, že si asi jen vyzvedává Maxe (psa) a odjede. Takže jsme se rozhodli, že si skočíme do Wawa na kafíčko a vrátíme se a snad už bude pryč. No nebyla - takže se zaparkovalo auto v jedné z blízkých uliček, pustilo se do brambůrků a po čtvrt hodině jsme jeli barák znovu zkontrolovat. Pořát tam byla, takže se trochu změnily plány a šlo se do Chilli's (mexická resaurace), kde jsem neodolala krasně vypadajícímu ořechovému desertu. Po hodině se vydalo na průskum znovu a světla byla furt rozsvícená, což nebyla dobré znamení, opět se zaparkovalo v postraní uličce a chvilku vyčkalo. Pak se obkroužil barák asi 2x a nakonec se rozhodlo, že se vyrazí do kina. Vybral se film Footlose - no upřímně moc mě to nenadchlo, prostě skoro žádný příběh, v ukázkách to vypadalo, jako film plný tance, ale nakonec ho tam moc nebylo. No nic, kolem jedné se vydalo opět k baráku,  no a pro naše zklamání byl dům furt okupován Vesnou. No nic, nakonec to dopadlo tak, že jsme všichni zkončili u Páji v basement(u), kde se rozložil gauč a přenocovalo se tam. Fakt to byl takový šileně akční večer, i když tedy na typiskou girls night nedošlo. Maya pak měla ještě asi půl hodinový telefonát s přítelem a ten jí řekl, že má Vesna pravděpodobně nějaké neshody s jejím novým přítelem a tak ji George (bývalý přítel) řekl, že může zůstat u nich na baráku. Takže pro víkend byl barák slíbený více lidem a jelikož tam byla Vesna jako první a Maya nám vysvětlila, že jí fakt nechce ani vidět, tak vyhrála a měla barák pro sebe.
V sobotu ráno jsme se všichni vzbudili už něco po osmé raní, spíš křik dětiček ze zhora z kuchyně byla příčina narušení našeho spánku. Vydalo se do Wawa, pro kafíčka a každý jsme si nechali udělat nějakou snídani. Já měla něco jako francouskou bagetu, plněnou míchanými vejci, kousky "sausages" - ale tady to není ten párek, jak u nás, já ani nevím, jak bych to popsala - prostě spíš jak kousky mletého masa a ještě jsem si k tomu přidala extra slaninku. Dojelo se opět k Páje, kde se v poklidu nasnídalo. Něco před polednem se vyrazilo do King of Prussia, kde jsme se chtěli podívat po halloweenských kostýmech a tak nějak prostě shopping. Já potřebovala sehnat nějaké jeansy, páč moje nejoblíbenějši, které vydržely přesně rok, z Primarku za 8liber, jsou už fakt takové nonositelné a jsou to v podstatě jediné tmavě podré, které tu mám. Po umorném hledání a absolutně nechápání velikostí kalhot takdy v USA, páč v každém obchodě to je jinak,  (někdy jsou velikosti od čísla 00/1/2 - někde to je třeba 8/10/12 - což je podobné jak v UK, ale v uk jsem si kupovala většinou 10/občas12 a tady se do 12 fakt nenarvala/ a někde to je zas něco jako asi u nás v ČR - což jsem do dnes take nepochopila - takové to  24/24, 26/24/ 28/26 - prostě označená velikost a i délka). Každopádně jsem se zamilovala do jedněch Levis jeans, ale bohužel tam byla velikost pouze 8/10/18 a do 10 jsem se nenarvala a 18 zas byly strašný plachťáky. Nakonec vyhrály takové obyč za 19.90 - zlevněné z 38dolaru a rekla jsem si, že prostě pak někdy ještě jedny dokoupím: ). Došlo se na oběd do T.G.I. Fridays - kde to tentokrát vyhrál jen malý salát, páč jsem byla ještě přecpaná ze snídaně a ani ten jsem nezvládla celý sníst. Pak se vydalo do Halloween store, kde jsme ani jedna neuspěla. Fakt mě tam ty kostýmy nenadchly a když už třeba jo, tak zas byla cena 50dolarů a výš, což tedy za kostým nedám. Pak se ještě tak nějak prochodilo pár obchodů a vyrazilo se domů. Já se nechala vyložit před barákem, mohlo být asi půl 5 a padla na mě únava a tak nějak relaxovala. Kolem sedné na mě zaklepala rodinka, že mají rodinou večeři a jestli se nechci přidat. HF umí strašně dobře vařit a dnes byl servírován vepřový biftek s chřestem a jablečným pyré. Strašná dobrota to byla - vám povím. Po večeři přišla na řadu už jen sprcha, cvilkové serfování po internetu, televize a nerušený spánek.
    Na neděli byla naplánovaná návštěva Japonského domu a zahrady ve Phille. Učastnila jsem se já Martina (ITA), Lisa (AUT), Veronica (SWE) a konečně jsem se po dlouhé době viděla se Zeke (JAR) - holčina, která se mnou byla na pokoji na orientation. Pro cestu k Japonskému domu se využilo služeb Phlash Bus(u), kde se zaplatí 5dolaru za denní jízdenku a autobus má kolem 16 zastávek na jevíce atraktivních turistických atrakcích ve Philadelphii, kde si  můžete pak vystupovat a nastupovat podle libosti. Při hledání Japonského domu se trochu zabloudilo a musím říct, že mě začala Veronica trochu vytáčet - prostě začala říkat, že jí už bolí nohy a že už dál nejde - no trochu jak malé dítě. (dobře místo 300m, které se měly původně docházet, se nachodil asi kilometr a půl, ale nevím, žádné drama se mi to nezdálo a to polovinu té cesty jsme byli v pěkném parku). No nic Japonský dům a zahradu jsem si představovala trochu větší, ale i tak to bylo strašně krásné a roztopmilé místo. Bylo nádherné slunečné počasí a pro člověka to byla naprostá relaxace. Vydržely jsme tam hodinku a všichni pak dostali hrozný hlad, tak se přesunulo do části města zvané SOHO a dali si na shareování tu největší pizzu co měli. Zeke si potřebovala koupit nějaký kabát, tak se ještě zašlo na chvilinku do Ross a nakonec vyrazilo na vlak, kde se čekání ukrátilo zmrzkou z Mc Donalds a něco před sednou jsem byla doma. Proběhla sprcha, postel a celý pracovní týden byl zase přede mno.

Fotografie

Ve Phlash Busu

Japonský dům a zahrada

Japonský dům a zahrada

  Japonský dům a zahrada

Japonský dům a zahrada

 Japonský dům a zahrada

 Japonský dům a zahrada

Japonský dům a zahrada

 Najdete českou vlajku?? :)

Pizza Time :)

Klidný pracovní týden

    K minulému pracovnímu týdnu toho nemohu ani moc napsat. Po pracovní stránce mohu říct, že to byl jeden z nejlepších pracovních týdnů, které jsem tu zatím měla. Děti byly naprosto v pohodě, neodmlouvaly při vypracovávání domácích úkolů, prostě skoro idilka. Samozřejmě, že se to neobešlo bez menších hádek a rvaček, ale v porovnáním s rvačkami, který tu jsou na denním pořádku se jednalo opravdu o maličkosti.
    Holčině - Bailey (8let) přibyl kroužek lezení na čtvrtek. Takže asi budu muset teď pravidelně jezdit do školy vyzvedávat děti 2x týdně. Tedy ve středu, kdy mladou vozím do kostela a ve čtvrtek, kdy to bude asi tak, že Colton dorazí autobusem ve 4pm a ve 4:20 budeme vyrážet znova do školy vyzvednout právě mladou. Když bude na čas MR Mark, tak s ním bude moc zůstat v baráku, ale docela často se stává, že doráží mezi 4:20/4:30 a to bude muset Colton se mnou - no doufám, že s ním moc kvůli tomu bojovat nebudu.
    Co mě hodně potěšilo, tak když jsem Bailey vyzvedávala z kroužku lezení, tak mě chytla za ruku a šly jsme ruku v ruce, což mě strašně potěšilo. No a v pátek, když se děti (všechny 3) trochu ze srandy pošťuchovaly, --> válčily na gauči a já seděla vedle na křesle a říkaly, ať jdu válčit s nimi. Já jím řekla, že já sedím na křesle Míru, to znamená, žádná válka. Bailey se zvedla a řekla, že chce sedět na křesle Míru se mnou a sedla si mě na klín a společně jsme tam tak seděly ... fakt krásný pocit, že mě děti mají aspoň trochu rády :).
     Co se týče školy (mé), tak už ze mě vyprchalo takové to prvotní nadšení a opravdu, jak kurz začíná pozdě večer, tak je to pro mě strašně únavné. Fakt, tak po hodine začnu sledovat hodiny a počítat každou minutu do konce. Co tak mohu pozorovat, tak jsou na tom ostatní dost podobně. Ještě angličtina na ten TOEFL je docela náročná, tak je někdy dost obtížné přimět mozkové závity nějaké aktivitě. Docela vtipné je, že na začátku kurzu jsem byla já a ještě asi jen jedna holčina, kdo řekl, že TOEFL test nebude dělat. Teď s přibývajícím časem mi příjde, že nás může být dobrá polovina, kdo na test nepůjde. Důvody jsou docela jednoduché - za prvé, opravdu to není jenoduché. Test stojí něco přes 100 dolarů a body platí pouze dva roky a když se do té doby nebude chtít jít tady ve státech studovat, tak jsou to vyhozené peníze. Máme docela dobrou učebnici, takže si říkám, že je to asi jediné užitečné, co mi z toho kurzu zbude :).
    No nic, každopádně jsem si zařídila, že s Martinou a její kamarádkou Helenou (Němka) pojedeme první týden v listopadu na školení do Baltimore, které nám dá 40hod nebo 4 kredity. Téma pro školení je Americká kultura a turismus - takže si myslím, že by to mohlo být i docela zajímavé. Nejlepší na tom je, že až tedy dodělám v prosinci ten TOEFL kurz, tak budu mít splněné veškeré hodiny a zbytek pobytu budu mít od školy pokoj.
    Joo - ještě jsem se rozhodla, jako některé holky tady v USA a předobjednala jsem si předplatné některých časopisů. Je to konkrétně ELLE za nějakých 10dolarů na rok a GLAMOUR za 10dolarů ne půl roku. Prostě oproti ČR, kde se za celoroční předplatné ušetříte za jedno, dvě čísla, takdy se ušetří za 80% čísel.
    Poslední, co se minulý týden přihodilo, tak dvě už zaběhlé au-pair tady v okolí se chystají v listopadu do NYC ne nějaký Christmas Carol vystoupení a ptaly se, kdo by se přidal, takže snad to nepadne a v listopadu mám dvě akce na které se těším - jde tedy o školení v Baltimore a výlet do NYC.