Dostávám se tu do fáze, že mi přijde, že i pracovní týden strašně rychle utíká. Já nevím, mám to tak, že se člověk nenaděje a je tu víkend a zase pak neděle večer a tak pařát dokola. Jednou za čas se nad tím pozastavím a opravdu si uvědomím, že čas letí jak ďas. Řekla jsem si, že si budu měnit zubní kartáčky každé dva měsíce (mám dovezené z ČR Curaprox kartáčky (které tu nejsou k sahnání - nebo někde na internetu a jeden s poštovným výjde asi na 10 dolarů). Strašně rychle mi uteklo to, že za chvíli budu vyhazovat druhý a začínat poslední v balení - tj třetí). Mamča mi má poslat další balení po třech a už teď si říkám, ježíš, to až dodělám to druhé balení, tak to vlastně znamená, že bude čas se sbalit a jet domů. No ještě furt mám před sebou více než polovinu, ale přesto mi to někdy připadá, že je to blíže než bych chtěla.
No nic, vrátím se k uplynulému pracovnímu týdnu, kdy nastalo pár vtipných a milých situací. Asi nejvíc jsem se zasmála v pondělí, kdy jsem zase po čase musela do Bryn Mawr - asi 20min cesty s dětičkami k rovnátkáři. Tam se k nám ještě připojila HM a na zpět si vzala auto, že bude řídit. Asi v polovině cesty se na křižovatce před nás zařadily dvě káry ..úplně před námi byl velký minivan a před ním nějaké mini-pidi auto - něco jako Audi TT, nebo Porsche. Ani já ani HM jsme nevěděli, co je to zač. HM mi začala říkat, že má auta hrozně ráda a že prostě musí vědět, co je to malé před námi za značku nebo z toho nebude spát. Jenže jak před námi byla ta velká kráva, tak člověk neměl šanci vidět co to před ním jede. Nakonec to dopadlo tak, že HM přejala odbočku, kterou by to bylo nejblíže domů, počkala si na semafory, vyběhla ven ve svém kostýmku a uháněla zjistit, co je to za auto. Jako takovouhle věc bych čekala možná od nějakého mladého broce, ale rozhodně ne od mé přes padesát let a něco staré HM - ještě k tomu právnička :D :D. Jako pobavila mě nehorázně.
Úterý bylo ve znamení pečení cukroví. Pája nakoupila suroviny a tak jsem jí nabídla, jestli chce, že jí pomohu. Takže úterní break měl krásně voňavou příchuť přiházejících Vánoc. Cukroví se povedlo a Pája ještě udělala vaječňák, který se vyzunkne na její blížících se narozeninách :).
Ve středu se pak dohodlo, že zajedeme po práci na shopping. Já jsem potřebovala dokoupit dárky domů do ČR. V neděli jsem pro mé holčičí osazenstvo v rodině nebyla úspěšná, takže jsem chtěla už všechno dokoupit, abych mohla co nejdříve poslat a měla aspoň naději, že jim to do Vánoc přijde. Byla jsem poměrně úspěšná - tedy až moc. Nejdřív jsem si říkala, že koupím každému nějaké tričko, aby to moc nevážilo, ale mému malému broučkovi (12-ti letá segra) už od začátku slibuji, že jí pošlu nějaké Converse kecky, takže ty jsem nakonec vybrala také a bude snad hezké vánoční překvápko. Ještě na tomhle shoppingu bylo super, jak jsme mohli dorazit na místo až kolem 8mé večerní a ještě není úplně taková ta nakupovací hysterie, tak jsme byli v obchodech skoro sami. Úplně peaceful atmosféra - ještě to umocňovaly koledy hrající z repráků, jak v autě, tak v obchodech.
Čtvrtek uběhl, ani jsem nemrkla, ani si teď nemohu vybavit, jestli se stalo něco důležitého..jen jsem si dojela pro velkou obálku na poslání balíčku. V pátek jsem pak ještě zaběhla k Páje, páč se měly třeba trička zvážit zvlášť - boty zvážit zvlášť - a pak jakože sečíst. V mém domě vedeme jen váhu na lidi a tam by se takhle lehké věci nazvážily. Vím, že tu mají úplně jiné jednotky, ale třeba jsem byla dost mimo z toho, že 1 libra - 11 uncí + 1libra - 13uncí tí dá součet 3libry a 9uncí. Ještě s obálkou a přáníčkem mi to dalo součet asi 4libry nula něco a už jsem se dostala do kategorie nad 4libry, tak jsem musela vyplnit nějaký speciální papír..jiný než mi daly před tím, kdyby to bylo pod 4libry. Nejnižší posílací sazba, kterou jsem si mohla zvolit bylo 41dolarů. Kdyby to bylo pod 4libry, tak to to bylo myslím 32dolarů. Jediné, co má tohle výhodu, že není šance to poslat bez pojištění, takže na tom mám 77dolárů, kdyby balíček náhodou nedošel. Dárky mi vyšli na 100dolarů, takže si říkám, že by se mi, kdyby náhodou aspoň něco vrátilo. Jen tedy, jak je to ta jakože nejlevnější služba, tak by měl být balíček být doma do nějakých 6-7pracovních dnů, ale kdyby se ztratil, tak musím čekat až půl roku, kdyby se náhodou zas někde objevil. No - nic - nic jsem s tím dělat nemohla, protáhla jsem krediku mašinou a penízky byly fuč.
Fakt nechápu, jak třeba mohou být na Aukru tak levné věci z USA, páč sice nákup výjde relativně levně, ale ta pošta pak vám tu cenu zase vyrazí nahoru. Když jsem se koukala třeba na FedEx-tak tam to bylo ještě dražší, Pokud někdo víte nějakou fintu, jak levně posílat balíky domů, aby to netrvalo nějak dlouho a bylo to bylo za rozumnou cenu, tak sem s ní :D..
Abych také něco napsala o dětičkách - tentokrát to bude opravdu stručné. Týden byl relativně bez problémový. Tak tři dny mohly být úplně v klidu - dva trochu horši, ale žádný extrém. Jedině vím, že Colton měl dva nebo tři špatné dny ve škole. (má v tašce takové speciální desky, kam mu učitel píše, jaký měl den). Vím, že jednou někomu vulgárně nadával a podruhé někoho začal mlátit. Takže v pátek s Mr Markem nacvičovali, jak se bude chovat, když ho někdo bude štvát. Učí ho, ať toho někoho ignoruje a odejde pryč. Uvidíme, jestli to budě dělat i v záchvatu, kdy v podstatě moc neví co dělá a nedokáže se ovládat.
Fotečky:
Tady je jen malá ochutnávka pro budoucí au-pair. Sice ta fotka pořádně nezachytí, jaká je to kupa obrovská, ale tolikhle prádla dokáží udělat tři děti za dva a půl dne. (rodiče prali špinavé prádlo v sobotu, když se dojelo domů z Díkuvzdání a tohle byla kupa, která ne mě čekala v úterý ráno.)
Tady jsou dárky, které putují a snad doputují domů do Vánoc.
Pro ségry mám Converse trička s dresy pro americký fotbal (to si mohou používat na spaní nebo na trénování (obě sportují) - pak ta nejmladší má bunus v podobě Converse botiček. Pro mamču je nachystané Guess tričko - původní cena 49$ - já ho v Ross sehnala za 14.99$:). Pro tatina je Flyers tričko s Jágrem.
Abych v tom nakupování dárků netroškařila, tak tohle je Paul Frank pyžámko - jako narozeninový dárek pro Páju. (tak nějak si ho sama vybrala, takže mám jistotu, že se jí bude líbit :) )
Jak už jsem naznačila v předešlém článku, rozhodla jsem se strávit Thanksgiving s mojí host rodinkou na severu státu NY, poblíž města Rochester. Cesta tam byla dost zdlouhavá, páč asi jako každý druhý v Americe jsme se rozhodli cestovat ve stejnou dobu, takže trafic na dálnicích jak blázen. Takže místo nějakých 5hodin nám zabrala cesta asi 7. Dorazili jsme tam pozdě v noci, kdy už všichni spali, takže jsem dostala přidělený pokoj s Jax, vyčistily si zuby s šlo se spát.
Nepopírám, že jsem z toho všeho byla trochu nervozní. Však víte... jak se ke mě zbytek rodiny bude chovat a hlavně jsem kromě těch mých nikoho neznala. Ráno jsem byla představena Pateovým rodičům a sestřence. Brácha Peta s rodinou měli dorazit až dnes. Nasnídalo se a příjemně povídalo. Už byla i možnost nabídnout si Apple Pie, který se většinou servíruje až k večeři, ale "babička rodiny" říkala, že je pak každý přecpaný a že se to stejně nesní, tak je zvyklá něco začít servírovat už od rána. Úplně jsem byla okouzlena přírodou. V obýváku měli jednu stěnu celou prosklenou, les byl vzdálen asi 20m a 30m od okna se pásly dvě srnky. Byl to úžasný výhled. Musím přiznat, že au-pair bych tu dělat nechtěla, to bych se asi ukousala nudou, ale na pár dnů v roce je to dobré :). Moje rodinka si vyšla na procházku a od Kelly (sestřeny) mi bylo nabídnuto, jestli nechci svést v její nové káře. (Audi A4). Dostala to jako dárek od rodičů, když si teď po nějaké době našla po škole první zaměstnání. Měla štěstí a pracuje v NYC a dělá něco pro nějakou firmu s burzou. Kvůli práci se i stěhuje na okraj NYC. No docela pohádkové (je jí 23let - tak si říkám, co tu sakra dělám :D :D). Vyzvedla se Jax a asi hodinku jsme kroužily jen tak po okolí, daly si kafíčko a dovalily nazpět.
K obědu byly nachystány lasagne a každý si mohl obsloužit jak chtěl. Dorazil zbytek očekávané rodiny - Peteův bratr s manželkou a 4mi dětmi. (nejmladší 13 - takže žádní uřvaní malí parchantíci :D). S pár členy rodiny jsem se odebrala do obýváku a koukalo se na originál filmu Willy Wonka and the Chocolate Factory ( předchůdce Cherlie and The Choclate Factory). Úplně mi to začalo připomínat vánoční atmosféru. Rodina pohromadě, z kuchyně se linou zázračné vůně večeře a sledují se pohádky.
Večeře se začala servírovat ve 4pm. Klobouk dolů před "babičkou" .. pětasedmdesátiletá paní, která v podstatě skoro celou večeři připravila sama. Děti měly vlastní stůl v oddělené místnosti a já byla posazena ke stolu s dospělími. Poděkovalo se a šlo se nabírat jídlo. Bylo to nachystané v podobě švédských stolů - v kuchyni byly na stole veškeré mísy - od krocana (rozdělují to na tmavé a světlé maso (to tmavé prej má v sobě nějakou chemikálii, která lidi uspává :) )), bramborová kaše, rozmačkané sladké brambory s marshmallow, omáčka na polití - bylo na výběr ze dvou - v jedné byly rozmixované i vnitřnosti. Já šla do té normální bez vnitřností, páč to je fakt jedno z mála jídel, které nedám. Pak tam byla brusinková omáčka, nádivka, pečené cibulky a ještbě asi něco, ale už si to teď nevybavím. Každopádně všechno bylo výtečné a po prvním talíři jsem si ještě naložila druhý. Ale vždycky jsem si dávala od každého malou porcičku, takže jsem se úplně tak nepřežrala a nechtěla jsem být jak Otesánek, který by snědl vše. Po večeři pak byl výběr z pumpkin pie, apple pie a mince pie. Já chtěla určitě ochutnat klasiku v podobě dýńového pie :). Docela vtipná záležitost se dostavila po večeři. Tradice tu byla, že kromě "babičky a dědečka" si všichni zahrají karty a dva prohraný musí umývat nádobí. Naštěstí u mě štěstí stálo a projela to moje HM s manželkou Patového bráchy. Takže se daly do mytí ohromné hromady nádobí. Trochu jsem se cítila provinile, ale všichni mi říkaly, že se to tu tak dělá a prostě "loseři" to odnesou s nádobím :).
Docela mě překvapilo, že dost lidí se odebralo strašně brzy spát. Asi začala pracovat chemikálie z tmavého krocaního masa. Já osobně nic nepociťovala. Nakonec to dopadlo, že já, Jax. Kelly - sestřenka a babička jsme skončily u partičky domina. Pro mě trochu jiné kameny, než jsem zvyklá z ČR (až do čísla 12) a kompletně jiná pravidla. Taková, že se u toho musí i dost přemýšlet a fakt mě to bavilo. My - poslední nespící jsme se odebrali do postele kolem desáté.
Druhý den se začalo opět snídaní, já pak strávila nějakou dobu na internetu a kolem půl jedenácté se zavelelo, že všichni půjdeme s dětičkami ven někam na dětské hřiště. Jenže to byla jen záminka, aby děti nebrblaly hned od začátku, ale nakonec chtěl Pete a brách (Dave) ukázat dětem, kam chodili jako málí kluci si hrát k potoku (tedy mě už to dost připomínalo řeku než potok) Jejich mamka vůbec nevěděla, že si hrají někde u vody. Asi 7min se někam přejelo autem a pak se šlo podél "potoku". Tahle americká generace ještě dělala takové ty typické rošťárny, jako jsem si užila já, když jsem byla malá. Třeba jsem se segrou a ještě dvěma kámoši chodila domů ze školy řekou a přicházeli jsme věčně promočený. Samozřejmě, že nás ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Abych se vrátila k procházce - ty naše dvě dvojčata chůzi nemohla vystát a asi po kilometru, co jsme mohli jít začala strašně drškovat, že je to nejhorší hiking, že nesnáší hiking, že je to nebaví, takže se pak Pete trochu naštval a prostě se otočilo a šlo se zpět k autům. Na programu byla návštěva restaurace s názvem Charies Burger - je to místo, kam zas chodil Pete s bráchou na obědy, když pak pracovali při universitě. Byl to takový místní prohlášený "fast-food" ..jako že to naní rozlezlé po celém USA, ale je to jen jediná takováhle restaurace, ale objednává se tam stylem jak ve fast-foodech, ale všechny pokrmy jsou jakože home-made.
Domů se dorazilo kolem třetí, já se zas uchýlila k počítači..čas plynul a zase následovala večeře. Objednaly se pizzy, kuřecí křídla, udělal se domácí salát, "strýček Dave" udělal krabí maso (z pravých krabů - né z těch tyčinek, co nemají s krabem nic společného), které se servírovaly na opečené francouzské bagetě a každý si zas nabíral podle chuti a apetitu. Popíjelo se vínko a já se pak zasekla u stolu právě s Petovím bráchou, jeho ženou, dvěma jeho dětmi a Jax a příjemně se povídalo. Dave má vystudovanou historii a úplně mě dostával kolik toho ví o České/Československé historii. Fakt asi víc než já -- se stydím. Nehledě na to, že má v Německu nějaký zámek, který se snaží dvakrát ročně navštěvovat a chtěli by tam pak strávit s manželkou pár měsíců v roce až budou v důchodu :). (počítám, že v USA to není jak v ČR, že lidé se důchodů v podstatě ani nedožijí :D).
Musím říct, že jsem byla šťastná, že jsem se rozhodla strávit Díkuvzdání s mojí rodinkou. Všichni ke mě byli moc hodní a Dave mě pozval, ať za nimi někdy přijedu do Baltimore, že udělá pravé Crab Cake, který jsou pro Baltimore vyhlášený :).
Další ráno (sobota) se už jen sbalilo, nesnídalo a vyrazilo na cestu zpět do Wayne. Další docela absurdní situace s mými drahými dětičkami nastala, když jsme se stavovali na jídlo. Colton chtěl Macarony and Cheese. On je zvyklí jíst takový ten "shit" co se připravuje z krabice. Tedy uvaří se těstoviny a omáčka se dělá způsobem, že se smíchá prášek s mlékem. Takže to mohlo sýr vidět maximálně z rychlíku. Každopádně v této restauraci bylo vidět, že se jedná o home-made Mac. and Cheese. Krásný pohled na "melted" cheese. No a ten náš "vykuk" k tomu čuchnul, řekl že to smrdí a že to jíst nebude a nikdo ho už nepřesvědšil, aby to jen ochutnal. Prostě za tohle bych tu hlavu fakt ukousla.
No nic vůbec jsem nečekala, že se budeme vracet v so .. myslela jsem, že dofrčíme až v ne..takže jsem neměla žádné plány. Domů se dorazilo kolem 4pm a zavolala jsem Páje, jak se má. Nakonec jsme se sešly, daly si krátkou procházku po Wayne (bylo neuvěřitelné, jak na konci listopadu bylo asi 20 stupňů (celsia). Pája dostala hlad a tak se zašlo ještě něco zakousnout. Tedy já si dala jen zmrzlinu, páč jsem ještě byla najedená z nedávného obědu. Pája měla za sebou už dvě Tanhksgiving večeře a další ji čekala ještě zítra u sestry od její HM. Nakonec jí napadlo, že jí prý loni nabídli, ať si někoho přivede. Tak mě nabídla jestli nechci jít s ní. Bylo mě to blbé, sice její host rodiče znám, jsou moc fain, ale lést někam k příbuzným se mi moc nechtělo. Nakonec jsem jí řekla, ať zjistí jestli tedy nebude vadit, když se přidám a ať mi dá vědět.
Znáte ten pocit, že když vám něco dojde z kosmetických potřeb, tak většinou se to nakupí a není to jedna věc, ale hned několik. Takže to se stalo u mě, prostě došlo mi mýdlo, kondicionér na vlasy, maska na vlasy, řasenka a ještě jsem někde potratila tužku na oči..takže jsem se rozhodla, že si zajedu do Philly a začnu i kupovat nějaké dárky pro mojí rodinku v ČR (sice říkali, že nic nechtějí, ale já vím, že je potěší, když jim něco pošlu). Při cestě do Philly jsem si uvědomila, že už jsem tam nabyla dobrý měsíc (pokud nepočítám 30th Street Station, když se jelo do NYC). Ve vlaku mě pak ještě přišla SMS od Páji, že se večeře mohu účastnit, takže jsem ve Phille měla docela na pilno. Za nějaké dvě a půl hodinky jsem musela stíhat vlak zpět. Nakonec jsem pokoupila nějakou tu kosmetiku, koupila si knížku na čtení a pro tatina vybrala tričko Flyers s Jágrem a číslem 68. Já vím, že v ČR je hokej hodně populární a jak já, tak celá má rodina jsme fanoušci, hlavně českého nároďáku. Tady v USA v každém městě, kde mají nějaký NHL, NBA, NFL (americký fotbal), Baseball tým..tak pak všude po tom městě potkáváte fanoušky v derzích, tričkách, mikinách, pyžamech oblíbeného týmu. Tohle se mi tu strašně líbí, takže jsem prostě chtěla pro taťku něco "amerického" -> Flyers - hokej s českou tečkou v podobě Jagr 68 :).
Vydala jsem se domů, převlékla se a čekala až mě Pája vyzvedne. Co budu vykládat, jídlo bylo zas úžasné. Jen tady byly všechny misky na stole před sebou a každý vždycky, když něco potřeboval, tak požádal toho nejbližšího k misce o podání. Jediný rozdíl v jídle byl, že tu neměli ty cibulky a měly fazolky, které jsou pro Thanksgiving prý víc typické.
Abych to shrnula. Bylo to pár dní v kuse, kdy to fakt byly neskutečné žrací orgie. A já jídlo miluji, takže můžu říct, že jsem strašně ráda za tuhle zkušenost - amerického Díkuvzdání. Jedno obrovské +, které mi opravdu stálo sem do USA dovalit. Aby to nebylo jen o jídle - určitě k tomu patří celá ta atmosféra, kdy se schází rodiny.
Jinak ještě vsuvkou na závěr. Hned po Thanksgiving lidé fakt začnou bláznit a zaměřovat se na Vánoce. Jak jsou některé domy nasvícené je až neuvěřitelné. To se fakt vidí jen tady a tedy v amerických filmech.
Opravu vidíte, že oni ti lidé s těmi svíčkami na domě opravdu netroškaří a dokáží si s tím neskutečně vyhrát.
Doufám, že jsem vás neunudila k smrti. Vím, že to bylo trochu delší, ale byl to pro mě opravdu přínosný zážitek, za který jsem strašně ráda. A opravdu mi nevadí, že jsem propásla Black Friday :D.
Fotky:
Cookies, které jsem pekla na cesto do NY.
Jak jsem psala o těch krásně nasvícených barácích, tak tady je zas jeden trochu odstrašující případ baráku našich sousedů. No mně so tohle moc nelíbí a možná jsem nebyla sama, páč v pondělí ráno byl chudák Santa celý vyfouklý a svalený na zemi. Nevím, jestli ho někdo "zapích" :DD. Nebo prostě jen prasknul :).
Rychle shrnu minulý prcovní týden. Skoro od začátku týdne jsem měla dětičky doma. V pondělí si tedy ještě daly half-day ve škole. Takže tak nebo tak jsem si moc volna neužila, páč v to pondělí mohly být chvilku po poledni doma a úterek a středa byla ve znamení práce celý den. Trochu jsem se obávala, jak to zvládnu, páč si pamatuji jeden z mých prvních pracovních týdnů v USA vůbec, kdy děti měly jen jeden den volno a vím, že mě to strašně unavovalo a prostě to celé bylo jen o tom říkat stop it, dont do that, stop punching your sis, thats enought, time out... atd. Každopádlo ... asi už jsem si na ty má monstra zvykla a přežilo se to úplně v pohodě. Už ani mé tělo na to nereaguje takovou únavou jak tehdá, i když ani o dnech, kdy jsou děti doma si moc nepřispím, páč Colton je ten typ, že se ráno budí brzy, i kdyby si mohl vyspávat až do alelůja. Takže chci-nechci ho mám před sedmou stejně dole. Neříkám, že se to neobešlo bez hádek a rvaček, ale žádné velké drama. V úterý jsme si den zpestřili kinem a zašlo se na Puss in Boots. Je to další z kreslených pohádek od tvůrců Shreka, kdy člověk může na hodinku a půl vypnout a upřímně se od srdce zasmát. Byl s námi i Mr Mark a řekla bych, že já i on jsme z toho byli nadšeni víc než děti. Tím neříkám, že se jim to nelíbilo, to vůbec, ale pro ně je to jen film na zaplácnutí odpoledne.
Ve středu večer pak rodinka odjížděla k rodičům host otce na sever státu NY, asi hodinku od kanadských hranic oslavit Díkuvzdání. Já měla na výběr...mohla jsem zůstat ve Wayne a užít si dny klidu, kdy bych měla zaručeno, že bych měla snad první dny, kdy bych určitě nebyla ráno probuzena dupotem a řevem dětiček a pak na Black Friday jít utratit nějaké té našetřené dolary. Nebo jsem mohla jet s rodinkou oslavit pravé americké Díkuvzdání. Zaručeně to u mě vyhrálo jídlo, a tak se ve středu sbalilo a vydalo se asi na 6ti hodinovou jízdu na sever. Co jsem tak slyšela, tak Black Friday ani nějaká velká hitparáda nebyla, takže mě vůbec nebylo líto, že jsem strávila pár klidných dnů uprostřed nádherné americké přírody.
Příspěvek o Díkuvzdání se mi snad podaří sesmolit ještě dnes nebo nejdéle zítra.
A ještě mohu napsat, že jsem si tu odškrtla tři měsíce pobytu... ani mi to nepříjde, že bych měla 1/4 za sebou.
Toto je příspěvek ještě k předešlému víkendu... minulý týden byl dost hektický, takže jsem ho psala po částech a dnes měla konečně šanci ho dokončit.
Tý joooo, ještě teď jsem plná zážitků z uplynulého víkendu. Zase mám za sebou jeden s těch víkendů, kdy bylo všechno naplánováno od první minuty, co se člověk vzbudí až skoro do poslední minuty, kdy se padne vyčerpáním do postele.
Začalo to pátkem večerem, kdy se vyráželo s holkami na dámský večer...prostě " Girls night out". Holky z okolí mě poprosily jestli bych nevzala káru, páč jedna holčina je tu nová (tedy po remach - takže ne nová v USA), ale ještě ji HM/HF neměli šanci vzít řídit, tak jí zatím nechtějí půjčit auto a druhá, kterou jsem brala zas má nakázané mít auto před barákem o půlnoci, když si ho půjčuje. Takže, aby se nemuselo stresovat kvůli času, tak jsem řídila. Nastala docela absurdní situace - sešlo se nás tam 8holek. 6 Němek pak jedna Francouzka a já, ale v podstatě většina holek byla mladší 21let, takže pít nemohly a my, co by jsme si nějakého drinka klidně dopřát mohly zas měly auto. Takže jsme si musely vystačit s nealkem, ale i tak to bylo v pohodě. Daly jsme si něco k jídlu, povídalo se. Trochu převažovala němčina :(, ale našly se i takové holky, které řekly, že se přece přijely naučit anglicky, takže se zapřisáhly, že celý večer nebudou německy mluvit a relativně to dodržovaly, takže jsem se zas jak páté kolo u vozu necítila. Později se k nám přidala ještě ta Francouzka, ale není moc výřečná, takže jsem se s ní stejně až tak moc nepobavila. Dokonce mi před několika dny vola Lori (moje koordinátorka) a právě mě prosila, abych tuhle holčinu někdy někam vytáhla, protože měla telefonát od její host rodinky, že právě moc nikam nechodí a většinu volna tráví doma. Lori mi říkala, že důvodem může být to, že ona má ve svém okolí hodně Němek a ty se druží spolu a jí moc neberou. Jediný problém je trochu v tom, že prostě ji mám trochu z ruky.. nějakých 16mil..což je zhruba 25km, takže to není na to, abych ji mohla denně vidět a chodit na kafíčka, jako to bylo s Martinou, která byla 5min vzdálená.... Abych se vrátila k večeru, po zaplacení jsme se přesunuly o patro níže, kde byl bar a různé možnosti vyžití, jako šipky, biliard, nějaké automaty (né výherní.. - videohry) .. uchýlily jsme se ke kulečníku a zahrály si dvě hry. Bylo vidět, jak tak na všechny padá únava a já byla pro, to už po první hře zabalit, ale pár holek chtělo ještě hrát, tak jsme se dohodly, že tedy dáme ještě jednu hru, ale stejně to pak dopadlo,že právě asi 3Němky přestaly hrát a udělaly si německý debatní kroužek. Nevím, jak to vyzní, určitě to nebyl špatný večer, to vůbec, ale přece jenom jsem měla i lepší.
V sobotu ráno mě vyzvedávala Pajá. Chtěla se zajet podívat do Philadelphia Premium Outlet .. vůbec nevím, proč se to jmenuje Philadelphia.... páč je to přesně na opačnou stranu od Philly. No nic..abych to popsala, až na Forever 21 store jde vesměs sice o outlety, ale značek jako Calvin Klein, Guess atd, takže člověk se víc dívá než nakupuje. Ale Michalka je prostě hrozná a právě nikdy moc neodolá a vždycky se jí něco zalíbí a něco si stejně koupí. Asi nějakých 80 až 100 dolarů jsem tam mohla nechat a to jsem měla za sebou teprve 1/4 víkendu :). Pája mě dovezla domů a za 5min mě vyzvedávala Veronika-SWE a jelo se do kina na Breaking Dawn. Rozhodlo se pro stejné kino, jako jsme byly na cluster meetingu, kde je to spojeno i se servisem jídla a nápojů. Já, až Twilght serii úplně tak nemusím, ale díky jednoduché angličtině jsem se dostala ke knihám ještě dříve než to bylo profláklé, takže jsem film chtěla stejně vidět. Zajímalo mě, jak si s ním režisér poradil. A musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Knihu jsem četla už strašně dávno, takže si moc detaily nepamatuji, ale přijde mi, že to knize bylo dost podobné a vůbec tomu neuškodilo, že se to rozdělilo na dvě části. Po příjemném pokoukání a večeři jsem se mohla dostat domu chvilku před sedmou, dala si sprchu, tak nějak brouzdala internet, nastavila budíka a kolem půl 11 už mohla počítat ovečky :).
Vyvrcholení celého víkendu přišlo v neděli, kdy bylo na programu The Rockettes Show v Radio City Hall v NYC s Anjou - NAB (Namibia) a Kasey - AUS. Ráno bylo trochu drama, páč mě vzbudila až Kaseyna sms, že mě bude za 15min vyzvedávat a ať jsem ready. Vůbec jsem nechápala, že mě nezvonil budík, až pak jsem si uvědomila, že já trubka si tam asi před 14dny nastavila, že mi bude budík zvonit jen po-pa, takže i když byl pokus o nastavení, tak stejně nezvonil. No nic, už jsem si tuhle demenci odstranila a snad už nikdy nebudu řešit nějakou situaci se zaspáním.. Takže místo toho, abych se nějak zkrášlila, tak zbyl čas jen na sebe rychle něco navléknout, vyčistit si zuby, udělala jsem si jeden sanwitch ke snídani, stačila použít aspoň řasenku a Kasey byla před barákem. Upřímně, do teď jsem nepochopila, proč se nejelo megabusem jako jsme to udělaly minulý týden s holka. Sice holky říkaly, že to finančně vychází podobně a že se jede jen jedním vlakem a nemusí se pak spoléhat na to, že se chytne hned vlak z Philly na zpět do Wayne, ale prostě mě přijde, hodinu někam jet autem a pak ještě 90min vlakem je zbytečné, nehledě na to, že se samozřejmě platí za benzín a za poplatky na dálnici, takže třeba mě osobně tahle cesta vyšla asi skoro o 20dolarů víc než ta z minulého týdne a časově je možná rychlejší ta tím autobusem, když na sebe vlak a bus v Philly navazuje. Chápu, že většina holek nemá šanci jezdit zadarmo vlakem do Philly jako já, takže jim to vyjde už jen asi o 10dolarů více. Ale furt by za to mohlo být nové tričko. Abych tedy jenom nekritizovala, cestovaní vlakem je přece jenom o něco pohodlnější než autobusem. Cesta ubíhala rychle, pořád se klábosilo a člověk se nenadál a byl v NYC. Kasey je s Anjou nejlepší kamarádka a hlavní tématem rozhovoru při cestě bylo to, že Kasey se rozhodla neprodloužit a Anja jo a tedˇ Kasey tak nějak pořát řeší, jestli udělala dobře nebo ne. Ale to co řekla ve vlaku byla ohromná pravda. Řekla něco jako, že má sice Ameriku ráda, ale že ten život tady je takový neralistycky life-style a prostě ona cití, že se už musí postavit na vlastní nohy, má dostudováno a tady ten život jí nepřipadá realný a musí se vrátit do reality a začít budovat vlastní kariéru. Nikde by jí v CV nepomohlo,ještě když je Australanka, že by byla rok nebo dva jako au-pair v USA. Ale to jak řekla, že jede domů se vrátit do reality, to přesně vystihla, jaký ten život tady je. Na jednu stranu to je podobné. Lidé ráno vstávají a chodí do prace, ale na druhou stranu člověk si něco usmyslý a tady je to realizovatelně. Já chci tohle a nějakou cestou to získám. U nás v ČR se tak nějak musí všechno plánovat, ale tady se člověk rozhodne a udělá to. Řekne te si, o víkendu si zaletím do LA a v podstatě neexistuje překážka, která by vám v tom bráníla. Doma skoro nikdo neudělá, joo tak přístí víkend poletím třeba do Londýna. Vše se tam tak nějak plánuje aspoň s měsíční rezervou. Tady je to takový sen, kde se sice musí pracuvat a neříkám, že né tvrdě, ale doma je život tvrdá/jiná realita. Já nevím, jak bych to ještě lépe vysvětlila...kdo viděl film Matrix, tak si představte, že Amerika je život v Matrixu a ČR je opravdu žití v té nematrixovské sféře, tedy v realitě :).
Ok...už jsem zase trochu odbočila. Celou neděli se tak nějak potulovalo po a v okolí Times Square. Vždycky, když někdo viděl obchod, který se mu líbil, tak se tam nakouklo. Zašlo se namíchat balíček m&m do proslulého m&ms store,podívalo se do asi 4patrového Forever 21 store atd. Jo ve Forever 21 byla docela sranda...to že jsem se holkám ztratila, to ani tak neberu, ale hodně se mi tam líbil jeden zimní kulich...který jsem viděla na figuríně, tak se jdu zeptat pracovníka, kde je mohu najít v regále, nasměroval mě na místa, která jsem už před tím prohledávala, tak mu říkám, že tem nejsou a jestli by mi nemohl dát toho kulicha z té figuríny..a to prej že nejde, Tak po tom, co jsme se s holkami zase našly, tak jim povídám o mém utrpení ohledně kulichu. Kasey mi povídá, že ví, že já se svou výškou na tu čepku nedosáhnu, ale jestli chci, tak mi ji sundá. Takže jsme počkaly, až se obsluha vytratí a nenápadně, jsme si čepičku odcizily :D :D. Ještě lepší nálada se mi naskytla u placení a místo 9,80$, které bylo na cedulce to vyplivlo cenu 6,80$ :).
Na oběd se zašlo do Planet Hollywood. Jako bylo to pěkné prostředí, ale třeba jídlo mi víc chutná v Hard Rock Caffee, což mi přijde restaurace skoro na stejné brdo. Na druhou stranu lepšího Milk Shakea jak tam jsem zatím ještě neměla :). Pak se zas ješte chvilku chodilo po Times Square a okolí a hodinu a čtvrt před představením se šlo zařadit do fronty, která už v tu dobu byla obrovská. Je doporučováno být na toto představení hodinku předem a právě tu hodinku před nás začali vpouštět dovnitř. Já si při čekaní v řade otevřela flašku pití, kterou jsem si celou dobu šetřila, dala si pár loků a jak kontrolovali kabelky, tak jsem ji musela pařát stále žíznivá vyhodit. Uvnitř Radio City Hall je to překrásné. Já si šla koupit znovu piti a lahev coca-coly (mají tu cca 0,6l) za 5dolaru, to bylo taky překrásné :D. Kasey si koupila malý popcorn..sice v takovém efektním-blikacím kelímku, ale za 12dolaru. Takže ceny docela nasazené, ale co vám budu povídat, představeni bylo úúúúžasnééé. Byla to hodinka a půl, která utekla ani si neumíte představit. Vůbec se mi nechtělo věřit, že už byl konec. Určitě pokud někdo budete mít možnost jít na The Rockettes určitě si to nenechte ujít...stoji to za to. Hlavně teď před Vánoci, úplně mi to navodilo vánoční náladu, kde to pak ještě umocnil venek, kde v tu dobu byl NYC už tak na půl vyzdobeny. Byly jsme se kouknout i na slavný vánoční strom v Rockefelerovu Centu, ale ten byl bohužel ježte veřejnosti zahalen. Ale všichni jsme si řekly, ze se určitě ježte před Vánoci do NYC zajedeme podívat...právě nasát tu atmosféru vánočně vyzdobeného NYC.
Jako poslední zajímavou atrakci jsem si já s Anjou zvolily, že se necháme "zkarikatizovat". Asi pochopíte, namalovat pouličními malíři, kteří by měli namalovat vaší podobiznu v podání karikatury. Viděly jsme upoutávku .. karikatura 5$ - 3mins, tak jsme šly do toho. Upřímně, ta cena mi přišla podezřelá a taky že trochu jo. Sice obrázek vyšel na 5$, ale paní nám chtěla podstrčit rámeček, který prý stojí 15$, takže celková suma je 20$. Tolik "cashe" jsem ani já, ani Anja neměly, takže jsme to stejně nakonec usmlouvaly na konečnou sumu 10$. Takže nás rámeček také vyšel na 5$. Co se týče samotné karikatury, já se v ní moc nevidím. Holky mi řekly, že oči jsou si podobné, tak nevím :). Každopádně o kousek dál jsme viděly nabídku ... namalování karikatury 3$ a rámeček 5$. Takže si myslíme, že stejně na tom ta naše malířka trochu trhla, když nám ho dala za 5$.
Úplně poslední velký zážitek jsem zažila na vlakovém nádraží...přišly jsme na vlak přesně v době, kdy končil zápas amerického fotbalu mezi Eagels (to je tým amerického fotbalu od nás z Philly) a týmem z NYC. Takže si asi umíte představit tu masu lidí, kteří se chtěli dostat domů ve stejný čas jako my. Draly jsme se davem na vlak v 7:03, který byl ale totálně narvaný. Další měl jet v 7:13, ale z jiného nástupiště, takže jsme nasadily sprint a doběhly přesně na čas. Tento vlak byl mnohem snesitelnější, sice byl plný, ale v podstatě každý měl možnost si sednout. Já fakt nejdříve myslela, že tam jde o nějakou demonstraci :).
No nic, na zpáteční cestě vlakem se opět povídalo, chvíli se pak ještě uvízlo v zácpě, když z výjezdu z mýtních poplatků, kde bylo asi 10pruhů to postupně sesekaly do jednoho, takže prostě taky docela inteligentní, ale cesta uběhla strašně rychle. Něco před 10pm jsem mohla být doma a ready na týden, kdy dětičky byly skoro celý týden doma a bylo na rozvrhu to už několik týdnů do předu anoncované Díkuvzdání. Jax mi vždycky jen říkala...připrav se, bude strašně moc jídla :D.
O Díkuvzdání a jak bylo s dětičkami snad co nejdříve :)
Fotografie
Girls Night Out :)
Breaking Dawn movie v Traven Movie Theatre
Times Square
V m&m store
Dekorace ve Forever 21 Store
V Planet Hollywood s Anjou a Kasey
Radio City Music Hall - nádhera
A teď pár fotek ze scény - škoda, že ta fotka opravdu nezachytí tu atmosférů, která panovala
A tady jsou některé mé úlovky z tohoto awesome víkendu. Něco jsem nemohla nafotit, páč si to vzala do parády pračka :D
Jinak můžete posoudit sami, jesli mi je ta karikatura aspoň trochu podobná.
jo a ještě, ten šátek napravo je vánoční dárek pro moji HM :)
A úplně poslední, koho by to zajímalo, tak tady je video z The Rockettes
Ano, opět se nám nachýlil pátek a pro mě to teď znamená, ještě si poradit s dětičkami odpoledne a budeme mít před sebou zase jeden z perných víkendů, kde je toho naplánováno, že to pak budu ještě v pondělí a úterý "dospávat". U mě to znamená ne si přispat, ale o to chodit brzy spát :D :D. Většinou opravdu jeden-dva dny po víkendu si tělo řekne o své a zabalí to kolem půl desáté - tedy úterý je škola, to můžu usnout až kolem 10:30, ale prostě jdu hned spát.
Co se týče tohoto pracovního týdne, tak ho považuji za takový průměrný. Prostě byly lepší, ale i horší týdny. Myslím, že to bylo ve středu, kdy zas mladý dostal dva své záchvaty, ale už mi přijde, že jsem si na ně zvykla a prostě se přečká 20min a kluk je zas v klidu. Jo a středa byl ještě den, kdy děti zas měly kratší školu. Končily v poledne, místo 3:30, jak je tomu normálně. Pro mě to byl takový před trénink na díkuvzdání, které je tu příští týden a dětičky budou v podstatě už od úterka doma.
Jinak tu nemám Martinu a dny se staly takové nudnější, ale přece jenom se mi to jednou podařilo zaplnit kafíčem s Pájou a dnes jsem si zajela na mini nákup do TJ Maxx ... fakt jsem se krotila, páč mě čeká finančně docela náročný víkend, ale přece jenom jsem neodolala jedněm botičkám a mini kulmičce na vlasy. To prostě nešlo :).
Jo a teď tu popíšu jednu trochu nemilou událost. Už asi před 14dny jsem přistihla Jax (12), jak pravdě podobně krade svému otci peníze, které on nechává ležet přes noc v kuchyni. Nebyla jsem si tím tuhle jistá, tak jsem se svěřila Mr Markovi a dohodli jsme se, že jí budu zkoušet víc pozorovat a jestli se mi to potvrdí, tak to řeknu rodičům. Já nevím, jestli ty děti jsou vážně tak naivní, že na to rodiče nepřijdou. Každopádně dnes to udělala dost okatě..zase se pohybovala v místě, kde byly peníze, strčila si je do kapsy a pelášila na záchod, já si všimla, že peníze chybí a tak jsem prostě čekala až se vrátí, páč je zákonitě musela vrátit na původní místo a prostě v okamžiku, kdy je vracela, tak jsem se otočila a viděla to. Takže jsem jí přistihla jak se říká při činu. Nejdřív to popírala, ale když jsem jí řekla, že jsem to viděla, tak mi řekla, že peníze sice vzala na záchod, ale nic si z nich nevzala. Já pak počkala až HF s Jax odejdou do auta a přesně jsem popsala co se stalo HM. Řekla mi, že je ráda, že jsem jí to řekla a že si prý HF už všiml, že se mu ztrácí peníze. No doufám, že nepodezřívali mě, ale nikdy nic neřekli. Doufám, že jí prostě řeknou, že se takovýhle věci nedělají a ona si to uvědomí. Myslím si, že se asi moc dobře necítí..jen pravě při myšlence, že ví, že já vím. Nevím, jestli s ní o tom mluvili v autě, když jí odvážely do školy nebo ještě teprve budou. No nic, já bych každopádně nechtěla být v její kůži. Sice mi Jax vždycky říkala, že pracovala přes prázdniny, ale kdyby jste viděli, co domů nosí skoro denně za kosmetiku, tak prostě to je pro její věk nenormální. Kupuje si různé sarapatičky, ale prostě cenově pro její věk úplně mimo mísu..lak na nehty za 12dolarů, lesk na pusu za 15 a tak..prostě navštěvuje takové ty lepší, dražší beauty shopy. No nic, fakt jsem se necítila moc dobře..když jsem měla podezření a jsem ráda, že mám za sebou to, že jsem to musela oznámit rodičům.
No nic, já za chvilku budu muset vyzvednout ty má drobátka z bus stopu a vrhnout se na závěrečnou etapu mého pracovního týdne.
Fotečka, mým botiček z TJ Maxx - prostě jsem neodolala :)
Jak jste si mohli všimnout nadpis mého příspěvku je poněkud dlouhý a opravdu se to všechno vtěsnalo do víkendu jen tak tak..takže si umíte představit, že jsem se moc nezastavila.
Sobota byla ve znamení brzkého vstávání. Když si to tak vezmu, tak už celých čtrnáct dní jsem neměla šanci si pořádně pospat. O pracovním dnu mi drnčí budík v 6am ..začínám v 6:20 a minulý víkend byl Baltimore course a dnes spontánně naplánovaný výlet do NYC. Každopádně jsem byla tak nažhavená, že i když byl budík nastaven zase na tu zabijáckou šestou hodinu, tak jsem očkem pošilhávala po hodinách už kolem 5:40am. Sice se mi z postele nechtělo, ale pořád lepší pocit než při běžném pracovním dnu. Za oknem byla ještě tma, ale vím, že v předpovědi bylo na sobotu naplánováno slunečno, jen poněkud chladno .. ráno kolem 40 farnhajta ..den kolem 55 -- teď to typnu.. tech 40 může byt nějakých 8stupnu, ale přišlo mě, že to ráno mohlo být kolem nuly, i okna u aut byly namrzlé a 55 asi 16. Jelikož mé zádíčka a kolínka jsou z lyžování trochu pochroumané a nemůžu je nechat pro chladnout, páč se pak nemohu dva dny hýbat, tak jsem pod jeansy narvala termo 3/4´táky a pod vršek košilku. Udělala jsem dobře, páč když jsem pak slyšela Veroniku, jak si pořád stěžuje, že je jí zima, tak jsem se jen v tichosti smála.
Vlak z Wayne mi jel v 7:02.. ve Phille jsme si zašli na kafíčka..u mě to zrovna vyhrál čajíček, který byl tedy dost zvětralý a bez chuti. Nebo nevím..měli tam Irish Breakfast Tea - tak nevím, jestli to mělo takhle opravdu chutnat nebo byl fakt už nějaký starší. Já si ještě z lednice sbalila jogurt a stihla ho zpracovat než jsme vyrazily zas na ten mráz ven. Cesta do NYC utekla docela rychle. Busem to je přesně dvě hodiny cesty. Seděla jsem s Veronikou a celou dobu jsme si vydržely povídat o rozdílech v USA vs. ČR vs. SWE o rozdílech od školství, přes dopravu atd... Ještě s námi kromě Lisy jela Melly .. nová holčina z Rakouska. Holky seděly spolu, páč mohly klábosit svým rodným jazykem.
NYC jsme začaly najitím sochy písmen LOVE .. nevím, kde to všude po USA mají, ale já vím o dvou ve Phille a ještě jsem viděla fotku kámošky z Floridy a ta zas byla u sochy písmem HOPE. Pak jsme se přesunuly na kabinkovou lanovku, která nás převezla na Roosevelt Island, kde jsme strávily asi dvě hodiny. Ono tam toho vlastně moc není, ale bylo krásné babí léto.. po pravé straně se nám rýsoval NYC a tak jsme se jen tak procházely, a až nejsem nějak moc romantická osobnost, tak být tam na procházce s nějakým chlapcem by bylo úplně ideální. My jsem si tedy musely vystačit čtyři holky :). Po návratu do City jsme všichni už docela šilhaly hlady. Veronika dostala typ od své kamarádky na zajímavou restauraci.. tedy Diner (kdo žije v USA ví....nevím, jak to vysvětlit pro ty co nevědí.. třeba kdo viděl Pulp Fiction .. tak ta scéna, jak jde Uma Turman na večeři s Johnem Travoltou ... jde o to, že ceny nejsou nějak extrémní, ale zas nemůžete očekávat servis první cenové skupiny a jídla jsou to typicky americká, jako burgry, sandwiche atd. :) ). Tady ten diner byl specifický tím, že kromě toho, že číšníci servírují pokrmy, tak u toho ještě stíhají zpívat. Jde vesměs o mladé lidi, kteří mají sen se jednou dostat na Broadway, třeba do nějakého muzikálu a jelikož zatím neměli to štěstí, tak musejí dělat číšničinu a doufají, že si jich brzy někdo všimne. Přesně jak jsem psala.. jídlo nějak světoborné nebylo, ale ta atmosféra za to určitě stála. Cestou jsme se ještě stihly stavit ve dvou candy stores a jeden byl ještě propojen s hračkářstvím. A po příjemném obědě, až to nebylo v plánu, se přece jenom zašlo na Times Square. Melly chtěla do Hard Rock Cafe. Po Martině je tedy další sběratelkou Hard Rock Cafe triček. Pak už nám zbývalo asi jen hodinka a půl času do odjezdu, tak jsme se vydaly směrem k naší busové stanici a prolezly ještě pár obchůdků. Kdyby někdo chtěl vědět, jestli zas kreditka dostala zabrat, tak jsem na ni byla hodná. Jediné, co jsem si z NYC dovezla, byly nějaké ty sladkosti :).
Cesta na zpět byla spíš taková tichá, páč jsme byly všichni dost uťapkaný. Domů jsem mohla dorazit kolem půl 10.
V neděli i když jsem si mohla přispat, tak moje tělo protestovalo a bylo kolem půl 8 už zase na startované. V posteli jsem ale vydržela až do desáté. Opět se naplánovala snídaně v Minellas a kromě nás 4řech ze včerejška se k nám ještě přidala Pája a ještě jedna nová Němka, která se sem dostala přes rematch. Fakt si teď nevzpomenu na její jméno. Kromě Páji a Veroniky jsme se přesunuly do King Of Prusia Mall. Ty dvě nové holčiny se tam chtěly jet podívat. Měly jsme asi 4hodiny času a já se bála, že to bude utrpení, protže v tom obchoďáku jsou povětšinou takové ty dražší značky a člověk tam toho stejně moc nepokoupí. U mě to tam tedy snad jen zachraňuje Forever 21 a H and M a ještě asi dva, tři další obchody. Zbytek možná tak na koukání do vitríny. No nakonec to docela uteklo a my se přesunuly na cluster meeting.
Cluster byl v kině, kde se normálně servírovalo jídlo z nabídkového menu. Zase typická americká jídla. Moc jsem si neuměla představit,jak může fungovat kino a servis jídla zároveň aby tím neutrpěli diváci. Kupodivu to funguje docela v pohodě. Mezi řadami byly široké uličky, každá řada byla odstupňovaná docela velkým schodem, takže žádné veklé rušení bublika to nebylo. Zase to počítám jako další, nový americký zážitek :)
Fotografie
Naše čtyřka u LOVE sochy.
Prostě NYC
V lanovce na Roosvelt Island
Pohled na NYC z Roosvelt Islandu
V jednom z candy store
a další candy store
ten byl ještě spojen s hračkářstvím
Ten zmińovaný diner, kde číšníci zpívají
a takhle to nějak vypadá, ale někteří normálně třeba servírují drinky a ještě u toho stíhají zpívat :)
Hard Rock Cafe na Times Squere
Flat Building v NYC - asi znáte :)
Tam jsem se stavěly cestou zpět k autobusu.
Jéé ani tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak, zase tu mám očekávaný víkend. Musím, říct, že mi celý pracovní týden utekl nějak až strašně rychle. Celkově mi připadá, že se teď čas tak dvojnásobně zrychlil.
Nechci to zase zakřiknout, ale musím vám říct, že moje dětičky sekaly celý týden latinu. Prostě mě přišly jak vyměněný. Snad jsem neměla ani jednu vyloženě ošklivou bitku, kdy bych je musela od sebe odtrhávat a to jsem je měla jeden celý den doma, protože tu byly nějaké volby a pro děti to znamenalo volno od školy.
Nějak zkusím v rychlosti shrnout celý týden. V pondělí a ve středu jsem rána trávila s Martinou. Na jednu stranu jsme dělaly stejné věci jako obvykle - kafíčko, být na chvíli u mě a povídat si nebo se jít podívat do nějakého shopu. Na druhou stranu to byl strašný pocit, že od příštího týdne už tu nebude a já tu už mojí zaběhlou rutinu nebudu mít s kým absolvovat. Dnes..... 11.11.11 (asi znamení) se přesouvá ke své nové budoucí rodince do Connecticutu. Nakonec to u ní vyhrála single mum s jednou 10-ti letou dcerou. Snad konečně narazí na normální rodinu.
V úterý byl den, jak jsem se už výše zmiňovala, kdy děti nešly do školy. Trochu jsem se toho obávala, páč to jsou strašný lenoši a myslela jsem, že zase budou chtít sedět jak pecky u počítače, wii a dalších podobných ptákovin, ale překvapily. Skoro celé ráno vydržely venku, kdy jsme stavěly na zahradě bunkr. Po obědě mi ta nejstarší odešla s kamarádkou ven do Wayne a dvojčata usnula, takže jsem měla dvě hodinky nečekaného oddychu.
Ve čtvrtek jsme se s pár au-pair z okolí dohodly, že zajdeme s Martinou na rozlučkovou snídani do Minelas Diner. Sešly jsme se nakonec jen 4, ale i tak to byla taková pohůdka a Michalka se zase přepapkala. Vyhrály to u ní lívance se zmrzlinou a šlehačkou. Kromě Martiny, která nám tedy odjíždí, jsme my zbytek spontánně naplánovaly sobotu v NYC. Prostě se řeklo, že se pojede, bookly se jízdenky a Veronika - SWE, která už tam byla asi 7x, tak říkala, že naplánuje kam vyrazíme. Prý ale vynecháme taková ta profláká místa jako Times Squere, páč tam už jsme každý byl. Strašně se těším a ještě vlastně jedu do NYC hned příští týden. To ale nebude moc turistiky, to jedu na nějakou Carols Show do Music Hall.
Pátek se mi vždycky strašně vleče, ale tentokrát uběhl i on. HM dnes měla off. Je to takové zvláštní vědět, že je někdo v baráku, ale HM tady v USA je fakt normální ženská, ne jak ta pipka, co jsem měla v UK. Kdy jsem dny, kdy jsem věděla, že bude doma proklínala. Prostě mě bylo i blbé být u sebe v pokoji, když jsem slyšela vysavač a věděla jsem, že se dala do takového toho povrchového úklidu. Prostě je super pocit vědět, že se ke mě chovají jak, k "au-pair" a né jak k uklizečce. Fakt na veškeré uklízecí náčiní musím sáhnout, jen když si potřebuji uklidit pokoj. Nepočítám, když peru a uklízím kuchyň po dětech. Každopádně jsem se sbalila a šla na procházku. Tedy naplánovala jsem si cestou zajít do banky, kdy jsem zase musela trochu ukradnout z toho tvrdě vydělaného mamonu, co mě leží na účtě. Nejenže mě čeká výlet do NYC, ale v neděli je na programu cluster meeting, kdy se jde do nějakého kina, kde máte u sedadla stůl a normálně se tam jí. Přijde mi, že taková normální útrata, když se do restaurace je mezi 15/20dolary. Tady to bude v kině, takže počítám, že to možná bude ještě o něco více. Každopádlo z toho vyplývá, že Michalka nezhubne ani tento víkend :D :D. Těším se, zní to zajímavě....Abych se vrátila zpět .. poslední zastávka na mé procházce bylo CVS (drogérie a lékárna v jednom). Co začínám pozorovat, tak se mi tu docela zhoršuje pleť. Udělaly se mi takové červené pupínky po obličeji. (nejsou to beďary - nebo prostě nevím, co to je). Bouzdám regály a tak nějak jsem ztracená v těch všech přípravcích. Nakonec se mě ujala jedna prodavačka, udělala mi i udělala test pleti (zadarmo). Přiložila mašinku a ta já řekla, že mám dehydrovanou pleť a ještě mi povidala, že jde vidět, že mám pleť citlivou, což je pravda. Tento problém jsem začala mít paradoxně, až když jsem se vrátila z UK do ČR. Od té doby si musím dávat bacha, co si na ten ksicht patlám. Fakt mě ta paní úplně nadchla. Dala mi vzorky, kosmetiky La Roche-Posay u které jsem stála a zmateně na ty všechny přípravky koukala, páč si pamatuji, že tuhle značku mi doporučila moje kožní v ČR. Ale oproti prodavačkám v ČR, kde se vám většinou snaží prodat to nejdražší, tak tady mi řekla ať vyzkouším ty vzorky a ať se rozmyslím, že ví, že pro mladé lidi je tahle kosmetika docela náročná a že mě pomůže vybrat nějaký krém, který by vyhovoval mé pleti a nebyl by příliš drahý. Bylo to docela náročné - jak mi vyšlo, že je má pleť dehydrovaná, tak prý musím koukat po výrobcích, kde je napsané "Oil - free" a ještě k tomu by to mělo být bez různých těch, promiňte mi ten výraz "sraček". Nakonec mi objevila nějaký krémik, vyloženě pro citlivou pleť, který sice má "An oil in watter", že to prý sice není ideální, ale kdyby něco, že bych ho mohla i vrátit. Přišel mě jen na 15dolarů. Sice si asi říkáte, že to žádná výhra není, ale je to skoro půl kilová pixla, takže jooo..cena dobrá. (Dá se používat vesměs na celé tělo - od obličeje po chodidla :) ) No nic, asi vás tohle blekotání moc nebaví, ale já byla vážně nadšená s přístupu té lady. Vypadalo to,že tomu opravdu rozumí a prostě mi říkala, že určitě když né teď tak v budoucnu najdeme tu pravou kosmetiku, pro ten můj zhýčkanej ksichtík. (to, že mám zhýčkanej ksichtík neřekla :) - to je moje poznámka :)). A je fakt super, že vám vyloženě necpe to nejdražší co mají.
Mějte se všichni světoborně a užívejte zasloužilého víkendu a zase snad brzy..
PS: poznámka pro Verču - Terez ti přenechala pohled. Moc jí za to děkuji, ty si ho užiješ asi víc, než ona, jelikož bydlí skoro za humny. To zas né, ale Pennsylvánie to taky je. Písni mi tedy prosím adresu. Email adresu najdeš v těm komentech u příspěvku, kde byla soutěž. Domčo na tvojí adresu také čekám a Lucko, pro tebe mám už pohled přichystaný..v kabelce, takže zítra až narazím na schránku, tak už k tobě poputuje :)
Zase pár foteček
Tohle jsou mé mini dárečky na rozloučenou pro Martinu.
A tenhle rámeček jsem dostala od Martiny a vytiskla si tam tu stejnou fotku, jako jsem dala jí.
Rozlučková snídaně s Martinou
Tady je Veronika - SWE a Lisa - AUT. S nimi zítra drandím do NYC.
A poslední obrázek jsou vzorečky, které jsem vyfasovala na vyzkoušení a krémík, který mi paní po dlouhém hledání, kdy si četla poctivě složení mnoha krémů vybrala. Tak snad zas za chvili budu mít pleť jak miminko :)
