Hned se mi spalo lépe

     Po dvou, docela dost stresových dnech se mi ještě včera večer na Au-pair in America profilu objevilo, že má platba byla přijata a tím pádem je můj bill vyřešen. Ani si neumíte představit, o jak lépe se mi spalo.
      V podstatě někdy v průběhu dneška až pondělka by se mi měly objevit informace o letu, takže poté už by opravdu nemělo nic stát v cestě k mé cestě do Ameriky.
      Abych nezapomněla, včera odpoledne mi ještě přišel email s informacemi o vlaku, kterým se budu dostávat z místa orientace do Philadelphie, kde si mě vyzvedne rodinka. Bohužel přijíždím ve všední den a rodinka se mě nemůže vyzvednout přímo v místě orientace, ale mě to ani nevadí, aspoň si natrénuji cestu pro případné výlety. Myslím si, že určitě pojedeme přes NYC. Přijde mi docela vtipné, že už mám info o tom, jak se budu dostávat v USA "domů" k mé host rodince a ještě nemám info o letu:). Jo jinak - když jsem byla v CA, tak tam mi říkali, že školení je v New Yorku, na stránkách Au-pait in America píší, že školení je kousek od NY a nakonec zjistíte, že je ve městě Stramford ve státě Connecticut, asi 50mil vzdáleno :).  Mě to osobě nevadí, ale přijde mi to trochu, jak klamání zákazníka :D
      Dneska jsem si zvládla oběhat posledního doktora (ženského) - a nechala si napsat prášky na rok dopředu. Chci se zeptat vás, které máte prášky a třeba o rok prodlužujete, nebo se s prášky omylem něco stane, tak jak se to dá v USA řešit? Jde někam pak zajít, že by vám třeba podle krabičky, kde je napsáno množství hormonů, předepsaly nějaké podobné?? Jen mě to zajímá, jak by se to dalo v případě potřeby řešit.
     V pondělí mám v plánu zajít na zdravotní pojišťovnu a odhlásit se a fakt by už potom mělo být všechno zařízeno.

   

Trochu nervozním

     Jak nadpis sám napovídá, začínám trochu stresovat. Není to vůbec způsobeno tím, že by se blížil odjezd. Minulý týden jsem si říkala, už ať mám po ambasádě a pas s vízem v ruce a bude všechno vyřízené. Jenže bohužel. Bohužel mi agentura ještě nepotvrdila zaplacení poplatku, který byl odeslán více než před týdnem. Včera jsem zkusila napsat na pobočku v Londýně, s tím, že banka tentokrát platbu neodmítla a že by už určitě měly mít peníze na účtě, tak jestli by mi to mohli potvrdit na profilu. Na mailu jsem si zaškrtla takovou tu funkci, že po přečtení emailu vám přijde, že by email přečten. To mi došlo asi po hodince. Bohužel mi nebyla doručena žádná odpověď.
    Ráno mi nezbylo nic jiného, než napsat do CA. Kolem poledne mi přišla odpověď, že do agentury napsaly a až něco zjistí, tak se hned ozvou. Pravděpodobně je to zapříčiněno tím, že jsou lidé na dovolených a tak to všechno trvá trochu déle.
    Každopádně doufám, že se to co nejrychleji dořeší, protože mi každým dnem mají dojít informace o odletu, takže se bojím, aby se to někde nezaseklo, když jsou tedy ty dovolené :/
    Fakt už chci mít vše vyřízené a začít v klidu pomalu balit.

btw: pas s vízem úspěšně doputoval v pondělí :)

Změna data odletu

     Jak už jsem v jednom z předchozích příspěvků naznačovala, nastaly u mě malinkaté změny s datem odletu. V pátek mi přišel mail od agentury, že mi rodinka hradí jakýsi AAA driving course, který začíná právě 22.8., takže můj let byl přesunut na 21.8. a od 23.8. začne normálně školení.
     Upřímně, řízení mám ráda a vůbec mi nevadí, ale za ten kurz jsem strašně ráda, protože vím, že dopravní značky tam a tady jsou trochu rozdílné a určitě budou i trochu jiná pravidla, takže aspoň budu mít trochu infa do začátku.

Info o mém clusteru

     V pátek mi byl zaslán email od Au-pair in Amerika s informacemi o mém Clusteru (skupina au-pair z mého okolí). Celkem nás tam je 37 holek, s tím, že 4 ještě dorazíme do konce zaří (to číslo se asi může ještě měnit). Asi nikoho nepřekvapí, že největší procenta tvoří Němky s Brazilkami a já budu jediná Češka :) (V Phille od AC - Au-pair Care bude od září Monča, - takže úplně sama nejsem). Pak mě ještě potěšilo, že nás tam je poměrně dost, kterých jsme národnostně sami, takže doufám, že na cluster meetinzích se bude i kým bavit a nebudou tam skupinky pouze Němek/Rakušanek a Brazilek/Portugalek.
     Ač matika není má silná stránka, trochu jsem procentuálně rozpracovala, jak to v tom mém clustru národnostně je. Takže teď bude na řadě pár čísílek a obrázků. 

Řazeno od nejpočetnější národnosti.

Němky - 12 - 32%

Brazilky - 7 - 19%

Rakušanky - 3 - 8%

Maďarky - 2 -5%

Kolumbijky - 2 - 5%

Francouzky - 2 - 5%

Portugalky - 1 - 2%

JAR - 1 - 2%

Namíbijky - 1 - 2%

Australanky - 1 - 2%

Švédky - 1 - 2%

Thajky - 1 - 2%

Italky - 1 - 2%

Češky - 1 - 2% (já :) )

Holanďanky - 1 - 2%

Rozdělení Au-pairek - podle vzdálenosti od mého města Wayne - on nejbližšího

Mé host město Wayne - 9 au-pair - 24% z celého culusteru  - vzdálenost 0 mil
 ( 3 Němky, 3 Rakušanky, 1 Italka, 1 Brazilka, 1 Češka (já)

Město Devon - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 2,5mil

(1 Namibija)

Město Berwyn - 4 au-pair - 10% z celého culusteru  - vzdálenost 3mil

(2 Němky, 1 JAR, 1 Švédka)

Město Paoli -1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 6mil

(1 Němka)

Město Malven -2 au-pair - 5%  z celého clusteru - vzdálenost 7mil

(1 Němka, 1 Brazilka)

Město Phoenixville -1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 10mil

(1 Francouzka)

Pozn: V tomto městě sídlí i moje koordinátorka

Město Exton - 4 au-pair - 10% z celého culusteru  - vzdálenost 15mil

(2 Brazilky, 1 Rakušanka 1 Francouzka)

Město Chester Springs - 5 au-pair - 13% z celého culusteru  - vzdálenost 15mil

(2 Maďarky, 1 Portugalka, 1 Brazilka, 1 Kolumbijka)

Město West Chester -2 au-pair - 5%  z celého clusteru - vzdálenost 19mil

(1 Němka, 1 Holanďanka)

Město Pottstown - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 25mil

(1 Kolumbijka)

Město Coatesville - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 26mil

(1 Němka)

Město Kennett Square - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 30mil

(1 Němka)

Město Wyomissing - 2 au-pair - 5%  z celého clusteru - vzdálenost 45mil

(1 Němka, 1 Brazilka)

Město Oxford - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 46mil

(1 Němka)

Město Hamburg - 1 au-pair - 2%  z celého clusteru - vzdálenost 62mil

(1 Brazilka)

     Jak sami můžete vidět, tak je rozptyl mil docela značný. Pro mě je celkem fain, že moje kordinátorka je jen 10mil vzdálená, ale chudáci některé holky to mají dost z ruky. Možná jste si ještě všimly, že v mém host městu Wayne je největší koncentrace au-pairek, jediné co mě trochu děsí je, že většina z nich jsou Němky a Rakušanky, takže si myslím, že ty stejně budou péct pospolu. 

     

      Co se týče dalšího infa ohledně mého clusteru, tak 10.8. mají au-pair meeting v Phoenixville v domě naší koordinátorky, ale ten bohužel ještě nestíhám. Meeting který by se měl týkat i mě bude v neděli 18. září v Hard Rock Cafe ve centru Philadelphie. Jde ale o meeting clusteru z celého okolí Philly, takže tam bude asi strašná spousta lidí.
     Další informace, které jsem dostala bylo ohledně podzimních školních kurzů, které jsou vhodné pro au-pair v nedaleké Harcum College. Jde tedy o výběru dvou večerních kurzů, jeden specializovaný na  TOEFEL test a jeden, který mě osobně přijde zajímavý se jménem What's cookin'. Ten by začínal 27.9. a je každé urerý a čtvrtek od 7:00 - 9:00, ale s tímhle si chci poradit s mojí HM až dorazím do USA. 

Ambasáda

     Pohovor na ambasádě jsem měla dohodnutý na 9:15. Byl to poslední možný čas, který se dal zvolit. Nevěděla jsem jak dlouho se budu dostávat od kamarádky na místo, tak proto byl zvolen ten nejdýl možný. Kdybych mohla někomu něco doporučit do budoucna, tak pokud víte s jistotou, že pro vás nebude problém se tam dostat na dřívější hodinu, tak si určitě přivstaňte. Těch lidí co čekalo na pohovor byla opravdu kupa a jelikož mají na každou čtvrt hodinu naobjednáno nějakých deset lidí, tak samozřejmě jich tolik nestihnout odbavit, takže fronta s přibývajícím časem přibývá a přibývá.
    Já dorazila nějakých dvacet minut předem a pro krácení času jsem si zvolila procházku v okolních uličkách. Připadala jsem si jak v Itálii - takový malý, roztomilý uličky. Chvilku po deváté se vyrazilo k ambasádě. Vůbec jsem netušila, jestli budou pánové hlídači mluvit česky nebo anglicky. V řadě nás tam stalo za sebou asi šest a když přišel k prvnímu a ptali se na jméno v češtině, tak mi bylo všechno jasné. Takže tam nepracují samí Amíci, ale i Češi :).  Byla jsem propuštěna dovnitř, musela odevzdat veškeré elektronické přístroje a nástroje ( a já jich zrovna neměla málo: dva telefony - jeden používám jako mp3, jeden normální, foťák, flashku a externí disk, který byl na opravě ). Pak následovalo vyslání do druhého patra, napravo, kde se žádá o nepřistěhovalecká víza. Moc mi nebylo jasné jestli si mám sednout nebo zařadit do poměrně dlouhé fronty. Z poza rohu nebylo vidět  kam ta fronta vede, ale zařadit se do ní mi přišlo nejpříhodnější. Po chvilce jsem zjistila, že stojím dobře a vykoukly na mě dvě okýnka, kde bylo napsané, připravte si: žádost o vízum, pas, potvrzení o zaplacení kurýrního poplatku a obálku pro kurýrní službu. Takže se jednalo o registraci, o které mi všichni říkaly. V obou okýnkách byly úřednice - sympatické Češky a na všechny se mile usmívaly. Je hezké, že oni se "nakazily" Ameriknou v  tom dobrém slova smyslu. Na řadu se mi podařilo dostat po nějakých 15-ti minutách. Jediné o co mě ještě bylo požádáno navíc byly DS 2019 a Service formuláře a nakonec o zaplacení vízového poplatku. Byla jsem odbavena asi za 2min a zkusila si najít nějaké vhodné místo k sezení. V první místností, která sousedí s okýnky, kam se chodí na pohovor, byly veškerá sedadla obsazena, takže mi nezbylo nic jiného, než se posadit v místnosti,  kde se registrovalo. Tady nastalo asi poprvé, kdy jsem trochu znervózněla, bylo to hlavně zapříčiněno tím, že do té mé místnosti moc nebylo slyšet jména, která měla jít na pohovor.
     Po chvíli se ke mě posadila jedna holčina - také Míša a obě jsme pak začaly vtipkovat, že opravdu nerozumíme když někoho volají. Tak nějak jsme začaly konverzovat a vím, že je ve druháku na střední a bude na rok přerušovat a pojede právě na rok na střední do USA. Docela mě pobavilo, že říkala, že odlety na ten jejich program probíhají od začátku do konce srpna a že ona ještě teď neví, kam vůbec pojede. Prý si jí musí vybrat hostitelská rodina, která se o ní bude starat a podle toho kdo si jí vybere tak tam zakotví. Takže ona tu svojí lokalitu má ještě mnohem méně ovlivnitelnou než my au-pair. Ona to má vážně jen o štěstí. A ještě povídala, že klidně jí teď mohou zavolat a za týden letí. Obě jsme vůbec nechápaly, jak to s tím pohovorem je, protože já měla informace, že se jde právě k registračnímu okýnku a pak se jde k dalšímu na pohovor. Ale tady to fungovalo tak, že někoho zavolali a do dvou minut byl nazpět a opět si sedl a čekal dál. Takže mi vůbec nebylo jasný co se děje.
     Asi po hodině se konečně ozvalo něco jako mé jméno. Jistota mi zrovna pane neříkala, ale jelikož se nezvedal nikdo jiný, tak to bylo poměrně jasné. Za okýnkem se na mě usmíval mladý,sympatický, americký úředník - Povidal anglicky, že bude potřebovat čtyři  prsty levé ruky, které přiložím na jakousi snímací krabičku, kousek ode mne. No jo - já trochu negramot na pravou a levou stranu si nejdřív musím uvědomit, kterou rukou píšu a pak vím, že ta ruka a strana je pravá. Moje uvědomování spočívá v tom, že udělám malý pohyb pravou, jakože imaginárně píšu. Po tom co pán uviděl, že dělám pohyb pravou rukou, tak na mě "česky" levá ruka :D :D - to že v tu dobu už jsem si byla vědoma toho, která je pravá a levá bylo asi nepředmětný :D :D. Nakonec stejně sesnímal všechny prsty, jak levé, tak pravé ruky. Otisky tedy bylo to okýnko, se kterým jsem nepočítala.
     Vrátila jsem se ke své spolusedící, která šla na řadu chvíli po mně. Pak se čekalo ještě dobrých 20min než se dostalo k samotnému pohovoru. Při hlášení mého jména jsem tentokrát opravdu netušila, zda jde o mne nebo ne. Dokonce se tam i jedna paní zvedla, ale jen poposedla o dvě sedadla blíž. Takže mi má společnice řekla, jestli náhodou nejsem na řadě a já tedy šla na věc. Po tak dlouhém čekání veškerá nervozita opadla. Okýnko bylo jiné a i pán se změnil, ale pořád se ho dalo charakterizovat jako mladý, sympatický :). Anglicky se mě zeptal jestli jsem "Mikeila" - moc to oslovení od dob UK nemusím, ale nebránila se. Zeptal se jestli mluvím anglicky a jeho první otázka pak směřovala na to jestli jsem někdy před tím už au-pair byla. Obratem jsem se ho zeptala jestli mysli v USA (když si žádám o US vizum) - tak prý celkově. To jsem mu potvrdila, pak něco asi minutku zapisoval do počítače, pak mi jen řekl, jestli vím, od kuď je má hostitelská rodina a o kolik se budu starat dětí. Pak se zas odmlčel a zapisoval do počítače - pak ještě přišla na řadu otázka, jestli budu bydlet přímo s rodinou nebo někde jinde, zase odmlka a v poslední řadě mi ukázal jakýsi papír, jestli jsem ho četla. Rozpoznala jsem v tom dokument, který na mě vybafl při vyplňování víza (prý jsou to nějaké změny ohledně víza) - já ho osobně tedy nečetla, spíš jen v rychlosti prolítla, ale jelikož si pamatuji, že na internetu jsem stvrzovala jeho přečtení, tak jsem pánovi řekla, že byl přečten na ambasádních stránkách. Pán zase smolil něco do počítače a jako poslední mi řekl, your visa is approved and have a nice time in the US. Já mu popřála pěkný den a bylo po všem. Celkově to zabralo necelých 10min, ale otázek, jak vidíte bylo pár a jednoduché, nejvíce času zabralo to jeho vepisování do počítače. Počkala jsem ještě na Míšu, která byla odbytá za dvě minutky a vydaly se společně ven, kde jsem se rozloučily.
     Abych to shrnula - celá procedura u okýnek nezabrala více než 15min, ale já ambasádu opouštěla jen pár minutek před jedenáctou.
     Poslední důležitá věc, která mě v Praze čekala bylo pořízení anglicky psané kuchařky od Jamieho Olivera, kterou chci dovést HF jako dárek. Nechtěla jsem riskovat, že ji u nás ve Vrchlabí neseženu. Pak mě ještě napadlo, kouknout do hračkářství a podívat se po Jenge. Sice měli, ale nějaké maxi válcovité balení, které stálo skoro 500kč. Nešlo ani tak o cenu, ale skladnost byla fakt na houby, takže jsem se ujistila, že koupím takovou menší, kterou mají i nás za necelé dvě stovky.
     Do odjezdu autobusu mi chyběla ještě nějaká hodinka a půl a já se rozhodla, že stejně přejedu na ČM a zakotvím v Ikea, a pujdu využít moji Family card a dám si obídek. (nějaké chození po obchodech mi tady v ČR přijde stejně zbytečné, protože ani po dvou letech mě nepřešlo přepočítávání na libry a pak si uvědomím, že tohle bych tam přece pořídila 4x levněji, takže celkově nakupání tady v ČR z krouhávám pouze na to potřebné a zvlášť když mě čeká USA, tak přece nebudu kupovat zbytečnosti) Po příjezdu do Ikea mě trochu rozesmutněl nápis, že restaurace je v rekonstrukci a bude znovu otevřena až na konci srpna :(.  Pro občerstvení byl k dispozici pouze bufet. Takže i tak se mi podařilo využít zákaznickou kartu a za dvacku se mi dopřálo dvou párků v rohlíku a bezedného kelímku :D - ta cena je fakt směšná. Nechápu, že se jim to za tuhle sumu vyplácí prodávat. Místa k sezení už byla obsazená, tak jsem aspoň našla volný bufetový stůl a nejedla se na stojáka. :D no žádný luxus to nebyl, co vám mám povidat :). (tady se mi naskytl pohled na takového postaršího pána, který nezapřel naše češství - normálně na férovku vytáhl z odpadkového koše kelímek, který si pak můžete bez mezně doplňovat, přešel ke stolu a postupně si plnil přinesenou dvoulitrovku :/ ). Já si ještě chvíli sedla na lavičku před obchodem a čekala až mi trochu stráví a po chvíli se zase přesunula na ČM a vyčkala příjezdu autobusu. Dobrou náladu mi nezměnilo ani to, že při nástupu bylo v autobuse asi 40 stupňů a já se celé dvě a půl hodiny pekla jak prase na rožni. Jen domů jsem přijela celá utahaná.

Návštěva CA a nečekaná předodletová schůzka

      Pro nadcházející dny jsem se rozhodla, že napíšu tři kratší články o návštěva CA před ambasádu,o ambasádě a informacích o mém budoucím clusteru. Přece jenom se čtou kratší příspěvky lépe než jeden dlouhý.

     Kolem půl páté odpoledne se mi podařilo dostat do kanceláře CA. Se slečnou jsme se posadily do místnosti, kde jsem dělala pohovor, když jsem tam tehdá v prosinci byla poprvé. Bylo mi nabídnuto, že mi zkontroluje dokumenty a všechno potřebné na ambasádu a ještě mi podstrčila další dva (tři -jeden byl jako dvou strana) papíry. Šlo o DS 2019 dokument, který se musel stvrdit mým podpisem, místem a datumem a ještě  SERVICE dokument. Vše mi bylo schváleno a tak slečna řekla, že rovnou uděláme předodletovou schůzku, pokud chci, nebo bych mohla dorazit ještě další den. Takže to bylo vzato jedním vrzem.

Pod pojmem předodletová schůzka jsem si představovala, že mi bude oznámeno jak to chodí na letišti, jak to chodí po příletu do USA a že mi budou předány informace o potencionálních společnicích pro případný společný let. Slečna však otevřela obálku, která pro mě přišla od Au-pair in Amerika agentury s dokumenty pro ambasádu. Zbylo tam ještě pád dalších papírů, ale moc toho na víc co bych neznala nebylo - dostala jsem barevně vytištěné informace o možnostech pojistky, která mě bude krýt - tu už mam btw. zaplacenou (tedy doufám, že to na druhý pokus vyjde) a několik měsíců poskytnutou od agentury, pouze s tím rozdílem, že se jedná o černobílou verzi. Pak ještě několikastránkový dokument a právech a povinnostech jak au-pair tak host rodiny. + další informace o au-pair programu, kolik kg může mít můj kufr  a v poslední řadě jakýsi růžový pohled, kde  je jen napsáno How you doin'? a na druhé straně zpětná adresa na pobočku v Londýně, kde bych za čas měla napsat pár vět, jak se mi daří a poslat jim to. Takže jak mi byly postupně předávány další a další papíry, tak si to slečna odškrtávala na svém A4 papíru a pak mi řekla ať jí podepíšu, že mi všechny papíry byly poskytnuty a že je tedy schůzka u konce a jestli mám ještě nějaké otázky. Takže jsem moc nechápala, proč se tomu říká předodletová schůzka - Já se tedy začala ptát, jak to bude s letenkou a jestli si budu muset na přestupu vyzvednout kufr nebo jestli poletí přímo do USA. No a hlavně mě zajímaly kontakty na někoho, kdo by se mnou mohl letět. Slečna jen řekla, že je dobře, že se ptám. 

Co se týče kufrů, tak mi bylo oznámeno, že se většinou letí jednou společností, takže kufr by měl doputovat až do USA, ale ať si to radši ještě při odletu zjistím. Ohledně letenky teď vím jen to, že mi bude potvrzena nějakých 10 až 7 dní předem, že si budu muset udělat online check-in a že mi pošle adresu nějakých stránek, kde je to přehlednější než když se to dělá na domovských stránkách leteckých společností. 

     Co se týče potencionálních společnic pro společné cestování tak se číslo nenavýšilo, ba naopak jedna holčina ubyla, protože jí rodina změnila let na začátek září. (byla to holčina, která bude ve státě NJ, takže mi na ní byly i tak poskytnuty kontakry, protože budeme relativně blízko od sebe a prý, kdyby jsme se chtěli sejít třeba v NYC). Jediný kdo zbyl je jakási Martina, která bude dělat au-pair na Hawaii. Pro to, abych mohla tyto informace dostat jsem ještě musela podepsat papír právě s tím, že agentura může mé kontaktní údaje podávat dál. S mým samotným odletem to ale nakonec bude trošičku jinak, ale o tom někdy později. 

    Takže asi tak, pokud bych se sama nezajímala, tak by samotná předodletová schůzka byla úplně zbytečná, ale jelikož tady neplatilo pravidlo lína huba - holé naštěstí, tak můžu říct, že jsem aspoň zas o něco chytřejší. 

     Se slečnou jsem se rozloučily, popřála mi hodně štěstí  v USA a kdyby měla do odletu ještě nějaké otázky, tak se mám kdykoli ozvat. 

Nasranost !!! :(

    Promiňte mi, že jsem takhle sprostá ale můj tep teď bublá na nějakých 220-ti za minutu. Ptáte se, co se děje? Prostě české bankovnictví opět nezklamalo. Minulý příspěvek jsem se zmínila, že byly zaplaceny agenturní poplatky a pojištění. Bylo to placeno z firemního účtu mého tatina a dnes měl telefonát z banky, že platební příkaz z nějakého důvodu neprošel. Takže kolega musel letět do banky a zjišťovat co se stalo. (Ještě odpověď nevím)
    Po odeslání příkazu se má agentuře poslat kopie onoho příkazu. To jsem udělala hned v pátek a tím pádem mi napsali, že kopii dostaly, tím mi uzavřeli přístup k možnosti vidět jejich bankovní detaily a bylo tam psáno, že jakmile platba dorazí, tak můj "bill" bude vyřešen. Takže jsem jim dnes musela psát, že prostě příkaz neprošel přes banku a jestli by ho mohly zkontrolovat a pokud v něm uvidí nějaké nesrovnalosti ať dají vědět.
Odpověď byla jasná - žádné errory nevidí. Jsem na-nejvíc zvědavá, s jakým vysvětlením banka přijde.
     Jinak zítra razím do Prahy, kde si musím v agentuře vyzvednout ještě potřebné dokumenty na ambasádu a ve čtvrtek ráno mě čeká samotný pohovor. Držte mi pěstě, ať se jim nezdám moc teroristická :)

Tady jsou dokumenty připravené na ambasádu