Ještě se musím vrátit k pondělku - ráno, když jsem vyzvedávala auto ve Wayne na vlakovém nádraží (HF - do středy odjížděl do práce kolem 6am - tak HM musela vlakem a právě k vlaku jezdí autem a já ho mám pak během dne za úkol vyzvednout). Takže tedy když jsem ho vyzvedla, tak jsem si všimla, že na palubce zůstala svítit kontrolka. Byla oranžové barvy a z autoškoly si ještě furt pamatuji, že pouze červená znamená zastvit okamžitě auto. Po příjezdu jsem prohledala auto a našla manuál a příšla na to, že mám v pneumatikách málo vzduchu. Napsalo se HM, co s tím mám dělat a ona na to, jestli vypadají pneumatiky na první pohled normálně, tak s ním můžu jet klidně vyzvednout děti a ona se o to večer postará. Dopadlo to tak, že zapomněla a pak mi v úterý psala, jestli bych nezajela na benzínku a ty kola nepřifoukla. Já jako né zrovna velký automechanik jsem si zahrála roli na blbou blondýnku a prostě přišla na benzínku a poprosila, jestli by mi s tím někdo nepomohl - našel se ochotný pán a kola mi přifouk :)
No, aby nebylo těch rvaček málo, tak v útarý ráno před školou to děcka chytlo znovu, sice se jednalo o krátký proces, ale o to hůř to vypadalo. Zrovna jsme vycházeli z baráku a šli k sousedům na příjezdovou cestu, kde čekáme na školní autobus. Prostě v ten moment, ještě v baráku se začaly řezat, pak Bailey vyběhla ven, Colton ji začal zuřivě honit. No, já už viděla, že vběhnou na silnici a tam je srazí nějaké auto. Nakonec tedy Bailey doběhla jen na přijezdovou cestu k sousedům, zastavila se tam a Calton do ní v plné, rozeběhnuté rychlosti strčil a ona se svalila na zem. Fakt jem už počítala s nějhorší - jako rozbitá hlava, otřes mozku, nebo tak něco. No nakonec se to přežilo jen asi s minutovým pláčem a já zas pak jak ta trubka stála mezi nima 5min, než přijel autobus a snažila si je dostat od sebe.
Ve středu se zas vyznamenala ta nejstarší. Ač je povětšinou relativně v pohodě, tak tento týden se taky vyznamenává. Asi tři týdny chce každý den k snídani amoletu z bílků - takže se jí ptám, co si dá a ona na to, že to samé jak vždycky. Takže jí to připravím a ona pak příjde a řekne mi, jestli bych jí nedala musli tyčku, že je vajec přejedená, vzala amoletu a vyhodila jí do koše. Tak jsem se jí zeptala, proč mi před 10-ti munutami řekla, že ji chce a ona na to, že neví. Pak mi při odchodu do školy řekla, že jak budu dnes vyzvedávat Bailey z kostela, tak že příjde a pojede zbytek cesty se mnou. Tak já tedy že není problém a že tedy v 5pm se tam sejdeme. Ve 4:50 - co jsem tam byla jí píšu, že tu tedy v kostele na ní čekám. Pak Bailey zkončil kroužek a v 5:05 jí píšu, že na ní čekáme v autě a zkouším jí i volat. To do 5:15 udělám ještě dvakrát. Samozřejmě mám i trochu strach,co se jako děje, takže ještě s malou v autě (Colton je s oboumi poradci (Mark + Delith) doma a mám právě s níma domluveno, když je to takhle na krátko do 20min, tak ho tam můžu s nima nechat). Tohle už mohla být dobrá půl hodinka a já se vydala k Jaxině škole. Pak mi přišla jen sms - že na to zapomněla a že jde pěšky domů. No a taková perlička na dortu. V pondělí mi oznámila, že si přeje, že pokaždé, jak příjde domů, tak pro ni budou nachystané 4 kolečka mini "crab cakes". No v pondělí mi to nevyšlo, páč přišla domů, když jsem vyzvedávala ty dva rváče. V úterý jsem jí to udělala na 5:15, jak chtěla, ale dorazila kousek před 6tou, takže už byly z té trouby takové vyschlé. No a právě v tu středu mi řekla, že vlastně zapomněla, že jí je mám připravit a že si koupila salát. Takže fakt trochu jak u debílků na dvorečku.
Čtvrtek byl taky docela crazy - musela jsem všechny děti naložit a jelo se k zubaři. Jax šla na kontrolu s rovnatky, Bailey je měli nasadit a Coltona jsem tam měla nějak zabavit. Děti se vyzvedávají ve škole v 3:30, ale vždycky je to prostě 3:40-3:45, kdy se od tam tud vyráží. Zubař byl od 4pm a cesta tam trvá nějakých 25min, takže mě bylo už od rána jasné, že to prostě nemůžeme stihnout. Fakt jsem uháněla jak zběsilá, přejížděla z jednoho pruhu do druhého na 25m/h jsem jela 45m/h a dorazilo se asi ve 4:05. Děti se opět začaly bez důvodu řezat. Bylo to na parkovišti, kde jezdily auta, tekže jsem už vážně na ně zvýšila hlas. Né, že by to nějak pomohlo. Nakonec to dopadlo tak, že Coltona si vyzvedl HF, brál ho na "flu shot" a pak s ním razil domů. Já pak ještě s HM a holkama dorazila v 6:15 a pak začala dělat večeři. V mé rodince to funguje tak, že každé dítě si může vybrat k večeři co chce. Někdy se sjednotí - tedy většinou Jax chce uplně něco jiného než dvojčata, ale někdy to výjde, že ty dva chtějí stejné jídlo, ale né dnes. Mladá si vybrala polévku (v konzervě - takže to nejednodužší), ale s tím, že chce dušenou mrkvi na másla, když nemůže tvrdou kvůli rovnátkám. Kluk si vybral Chicken and Chips (tedy tady v USA to jsou french fries, ale já pořát řikám chips) a Jax těstoviny (mají takové, které se musí vařit 20min) a sea food. Dětičky mi začaly jíst asi tak v 6:45 a já tam měla strašnou hromadu nádobí.Bailey po pár soustech všem oznámila, že se ji jí polévka špatně a že jí mám nakrájet jablko a burákové máslo do mističky (to jí prej doktorka povolila). Uděla jsem jí to a dala se do umývání nádobí (tady davají do myčky pouze věci jako talíře, skleničky, ale hrnce a velké nádobí se umývá v ruce). Mohla jsem být tak v polovině a HF na mě, jestli mám dnes školu. A já povidám, že jo -- tak tedy že to za mě dodělá a ať vyrazím, že prší a ať jedu hlavně opatrně. (do školy to můžu mít tak 25min autem). Bez večeře jsem se vydala do školy, s tím, jak odcházím, tak slyším, jak mladá řve (brečí), musím to napsat jak kráva", že má jablko zaseklé někde v těch rovnátkách. I při vidině, že až kolem půl 11budu zase nazpět jsem byla ráda, že jsem od tamtud na chvíli vypadla. Úplně mi hřálo u srdce při myšlence, že je zítra pátek.
Dnešek ráno byl takový průměrný - u dětiček se to neobešlo bez hádek, mladý po mě hodil polovinu slaniny, že už jí nechce a Bailey tedy, že jí dojí a to ho vytočilo a byl tu důvod právě pro hádku, kde to dopadlo tak, že se nakonec rozlila skolenice s mlékem. Pak mladej na mě začal řvát že ho bolí v krku a že dneska nesní své vitamíny (jsou to vitamíny a i madicína, která ho má trochu klidnit) - hádali jsme se asi 10 min, pak jsem popadla telefon a řekla mu, že píšu HM. Na to na mě plivnul, ale řekl, že je tedy sní. S tím, že dodal, že si ale nejde čistit zuby. Když jsem viděla, že aspoň spořádal ty prášky, tam jsem mu řekla, že mi je to jedno, že mě z pusy smrdět nebude. Zuby si nevyčistil, co vám mám vykládat.
No a asi takový poslední bonus je, že se mi asi "posrala" pračka a nechce mi vyprat prádlo, takže jako týden, na který jen tak nezapomenu. Doufam, že se už nebude dlouho opakovat a zas mám před s sebou pár těch klidnějších. Snad už dnešek nějak doklepu, ale nechci říkat ještě hop... mám před s sebou celé odpoledne s dětičkami.
A poslední vsuvka - příští víkend jedu na školení do Baltimore. Už jsem se tu o tom také zmiňovala. Do zítřka jim máme poslat essay o 3 600 slovech a ještě něco jako deník, který se vede po dobu 3-týdnů, taže si asi umíte představit, že to sepisuji vesměs všechno v průběhu tohoto týdne. Opravdu je tento týden nějak moc hektický.
PS: Ještě takový malý dodatek, odpoledne byly děti v pohodě, jen mladýho, jak bolí tak jsem mu k večeři navrhla polévku, že by ho nemělo tolik bolet při polikání a ještě je to teplé. To prý že nechce, a že chce chicken and french fries. Tak se ho ptám, jestli to bude s tím jeho krkem v pohodě, on že jo a samozřejmě při prvním pozření řekl, že to jíst nebude, že ho to při polikání bolí.
A poslední vsuvka je z dnešního večera, kdy jsem šla s Martinou - ITA do Starbucks na kafe a host rodinka mi zamknula barák. Oni tu v podstatě přes den nezamykaji vubec, jen prave v noci a tak nemám klíče. Nejdřív jsem psala HM (bylo 9:45pm - takže žádný horentní čas - čekala jsem asi 5min a nic) takže mi jedině zbývalo zkusit dveře, které vedou od zahrady, které vím, že se většinou také nezamykají. Měla jsem štěstí a ty byly otevřené. Vyděsila jsem jenom HF, který koukal zarohem na TV a strašně se mi začal omlouvat, že si nějak neuvědomil, že zamknul, ale začal vtipkovat, že mi nechal venku rozsvícené světlo. No nic, venku jsem neumrzla (máme tu tak 5stupňu celsia), a jsem pěkně v postýlce, vedle postele mi fajruje přímotom a pomalu se chystám na zítřejší Halloween Party.
a fakt už poslední věc ... pračka to nějak rozchodila. Nechala jsem jí hodinu vyplou a pak zkusila nahodit program znovu a normálně začala spolupracovat, tak aspoň něco pozitivnějšího :D
A poslední vsuvka je z dnešního večera, kdy jsem šla s Martinou - ITA do Starbucks na kafe a host rodinka mi zamknula barák. Oni tu v podstatě přes den nezamykaji vubec, jen prave v noci a tak nemám klíče. Nejdřív jsem psala HM (bylo 9:45pm - takže žádný horentní čas - čekala jsem asi 5min a nic) takže mi jedině zbývalo zkusit dveře, které vedou od zahrady, které vím, že se většinou také nezamykají. Měla jsem štěstí a ty byly otevřené. Vyděsila jsem jenom HF, který koukal zarohem na TV a strašně se mi začal omlouvat, že si nějak neuvědomil, že zamknul, ale začal vtipkovat, že mi nechal venku rozsvícené světlo. No nic, venku jsem neumrzla (máme tu tak 5stupňu celsia), a jsem pěkně v postýlce, vedle postele mi fajruje přímotom a pomalu se chystám na zítřejší Halloween Party.
a fakt už poslední věc ... pračka to nějak rozchodila. Nechala jsem jí hodinu vyplou a pak zkusila nahodit program znovu a normálně začala spolupracovat, tak aspoň něco pozitivnějšího :D
Tohle je jeden z těch více nazdobených halloween baráků u mě v okolí :)